Pokračujeme ve studiu problematiky a vztahů Střelce a Jezdce. Nejprve si na množství jednodušších, typických, ale i složitějších ukázek ověříme platnost pravidla 3xNej. To by nám mělo pomoci orientovat se v koncovkách, kde na sebe tito nižší důstojníci narazí. Samotný pojem Malá kvalita (převaha Střelce nad Jezdcem) je samozřejmě dávno zapomenutý, avšak můžeme s klidem říci, že jeho duch žije dál. Co víc, prostupuje vlastně veškerou strategií a zařadili bychom jej pod základní způsoby vedení boje: výměnu či zisk materiálu.
Zátěžový test pravidla 3xNej
Zopakujme si, že s jistým zjednodušením naše pomůcka, pravidlo 3xNej, hlásá toto:
Za jinak vyrovnaných podmínek je Střelec silnější figurou v těchto třech situacích.
- Dominuje nad jezdcem
- Pozice nese otevřený charakter. Na šachovnici nejsou trvale blokovaní pěšci či jen minimum
- Pěšcová konstelace slibuje střet na více frontách současně.
Dále říká pravidlo 3xNej i toto:
Za jinak vyrovnaných podmínek je Jezdec silnější figurou v těchto třech situacích.
- Dominuje nad střelcem
- Pozice má trvaleji blokovaný ráz
- Pěšcová kostra slibuje střet pouze na jedné úzce vymezené frontě.
Pravidlo, které jsem zformuloval, by mělo primárně sloužit méně zkušeným šachistům orientovat se v pozicích boje Střelce proti Jezdci. Má samozřejmě své limity, hranice. Nelze k němu přistupovat dogmaticky a rád bych zde tedy uvedl či připomněl některá omezení.
První se skrývá v samotném pojmu Pravidlo (předpis, zvyklost). Jistě mnoho z nás zná rčení „výjimka potvrzuje pravidlo“. Latinské „Exceptio regulum probat“ ovšem ve skutečnosti znamená „výjimka pravidlo prověřuje“. Toto je však pro naše účely nepříliš podstatné. Pravidlo má a vždy bude mít své výjimky, a v pozicích boje střelce proti jezdci na ně narazíme. Ostatně s jistou výjimkou jsme se již setkali například ve slavné Nimcovičově koncovce s převahou jezdce, kde se slabší strana s tupým střelcem zachraňuje, ač všechna Nej hovoří ve prospěch jezdce.
V druhém upozornění si vypůjčím slovní spojení, které jsem našel v dílech ve své době nepřekonatelného teoretika a didaktika velmistra Luďka Pachmana. Rozebíraje mnohé pozice koncovek občas uváděl či připomínal: „… za jinak přibližně vyrovnaných podmínek.“ Co to znamená? Podívejme se na související diagramy.
V partii Čechover,V vs. Lasker,Em 1935 (diagram vlevo) má dle našeho pravidla 3xNej černý vlastně převahu ve všech třech kategoriích a také, jak brzy uvidíme, koncovku bez problémů vyhrál. V druhém pracovním diagramu jsem si s pozicí pohrál a bílého krále aktivizoval. Pokud stojí v centru, vládne bílý jinou poziční předností, což by mu v novém součtu stačilo k udržení partie!
Druhou ukázku jsem vybral ze současnosti. V partii So,W vs. Finěk,V (blitz, Chess.com 2023) vznikla po 35.Jh3
koncovka, jež se nachází v dynamické rovnováze. Pro černého hovoří vlastnictví střelce v otevřené pozici i potenciálně důležitý kandidát na vzdáleného volného pěšce h6, bílému ovšem naopak hrají do noty tyto faktory: lepší pěšcová struktura, tedy i volný pěšec 'd' a o něco aktivnější král (zda se boj rozhoří na jedné či více frontách je tu zatím těžké určit a vývoj predikovat). A právě poslední soupeřově výhodě měl černý věnovat pozornost! Jak bychom ne/doporučili černému pokračovat?
Následovalo 35…g5??, načež se černý po 36.Ke4 Kf7 37.d4 Se7 38.Kf5
ocitl v beznadějné pozici. Koncovku zde nemůžeme správně zhodnotit na základě pravidla 3xNej (tedy černý vládne střelcem v otevřené pozici a kandidátem na volného pěšce), protože bílý má rozhodující výhodu díky obrovskému rozdílu v postavení králů, nyní nejsilnějších figur na desce!
Černý měl pokračovat 35…Kf7!= (36.Ke4 Ke6).
Za jinak přibližně srovnatelných podmínek tedy znamená, že ostatní statické či i dynamické faktory jsou v přibližné rovnováze.
Není blokáda jako blokáda bychom mohli pojmenovat třetí problém. Nedávno jsem narazil na celkem zajímavou práci týkající se stejného tématu. I když švýcarský velmistr Noel Studer ve své práci dochází vlastně i tak trochu k jiným obecným závěrům (o názory či práce klasiků se, eufemisticky vyjádřeno, příliš nezajímá), jeho dva diagramy jsem si vypůjčil včetně textu. Ten jsem podrobil jen malé redakci, aby lépe zapadal do našeho slovníku.
Noel Studer píše: Podívejme se na rozdíl mezi oběma pozicemi. Jediné, co jsem učinil, byla úprava struktury pěšců. Na diagramu vlevo nemá bílý střelec jediný terč! Chybějící pěšci na černých polích také dávají černému králi pěkné vstupní body. I když je pozice objektivně stále v rovnováze, bílý by v praxi musel o remízu bojovat. Na pravém diagramu spolupracuje střelec s vlastními pěšci výtečně. Černý král se nemá jak dostat do tábora bílého a potřebuje chránit slabinu b7. Do pozice vstoupí bílý král a rozhodne hru!
(Studerovu práci lze nalézt na linku https://nextlevelchess.blog/bishop-vs-knight/)
Naše pravidlo 3xNej si přes svoje zjednodušení poradí i s problémem tzv. strukturálně špatného střelce (více jsme se o problému dozvěděli v první části článku od samotného Capablancy). Jde o to, že v pozici prvního diagramu nalevo jsou pěšci skutečně blokováni, protože jde o trvalý jev. Boj sice bude i tu probíhat na obou frontách, což je vítáno stranou se střelcem, ale blokáda hovoří pro jezdce! Stav zápasu můžeme tedy označit za nerozhodný 1-1. (Všimněme si též zde fungujících Pachmanových jinak přibližně vyrovnaných podmínek.)
Jen nezkušený šachista by mohl v druhém diagramu napravo hovořit o blokádě. Ta totiž nemusí být trvalá! Díky drtivé převaze bílého po bílých polích blokádu snadno prolomí postupy b4-b5, g3-g4 a podobně, čímž dosáhne požadovaného efektu. Funkčnost pravidla 3xNej zde tedy není napadena, natož zpochybněna.
Pomůcky k realizaci výhod Střelce či Jezdce
Ve slovních komentářích a doprovodech rozborů ukázek se čtenáři setkají s pojmy, jako jsou princip dvou slabin, zugzwang, myšlení ve schématech, taktické schopnosti jezdce a mnoho jiných. Vysvětlení je tam občas alespoň v krátkosti naznačeno, avšak vycházím z toho, že tyto strategické způsoby jsou všeobecně známé, stejně jako třeba u začátečníků pojem opozice.
Jiná je však situace s pomůckami, které bychom mohli nazvat speciálními! Než se tedy pustíme do konkrétního studia, seznamme se ještě s těmito specifickými instrumenty či tedy pomocníky. Jestliže pravidlo 3xNej generuje tři situace výhod střelce nebo jezdce, i naše dvě zvláštní pomůcky slouží každé svému pánu v poměru 1-1!
Pro jezdce hovoří tzv. slabost komplexu polí barvy opačné protivníkovu střelci (to ostatně již dobře vidíme ve Studerově diagramu výše), pro střelce potom speciální pojem Řešeto, který patentoval mimořádně nadaný a úspěšný trenér velmistr Alexandr Nikolajevič Pančenko. Myslím, že diagramy níže vše bez problémů osvětlí.
Na diagramu vlevo čtenář snadno identifikuje drtivou převahu Jezdce. Nebohý Střelec v blokované pozici bezmocně zírá do znehybnělé kolonie vlastních pěšců v centru a na dámském křídle. Díky tomu může bílý král projít doslova jako po červeném koberci vítajícím nejvýznamnější státní návštěvy až do samého týlu černé pozice. Pravda, začneme-li počítat varianty, zjistíme, že červený koberec se rozvine pouze na c5; za ním již bude číhat uvítací výbor v podobě černého krále (ukázka ještě bude předmětem našeho studia v přehrávači). V pozici černého dochází k jevu, kterému můžeme říkat komplex slabých polí v tomto případě černé barvy. Pro lepší zapamatování a jednodušší kratší pojmenování jsem si vypůjčil terminologii z lékařství. Slabost komplexu černých polí nazýváme se svěřenci erytropenie (nedostatek červených krvinek, onen červený koberec).
Opačný jev, tedy slabost polí bílých, potom leukopenie (chudoba leukocytů indikuje v našem případě přímo infekci v těle pozice).
Situace pravého diagramu s převahou střelce je potom pojmově složitější. Sovětský, později ruský, velmistr, skvělý trenér, teoretik a didaktik Alexandr Pančenko si při rozborech pozic s převahou střelce všiml často se opakujícího jevu. Podle mého zde o slabosti komplexu polí mluvit nemůžeme, protože těžko půjde o trvalejší jev ala červený koberec, avšak vlastnost jezdce, na kterou poukazoval již Capablanca, totiž (omezená) schopnost kontrolovat v průběhu svého pohybu barvy polí pouze střídavě, vede například právě k situaci zobrazené diagramem. Bílý musí táhnout jezdcem (nyní či za pár tahů) a černý pronikne do protivníkova týlu přes bod f3! Tento bod vniku nazýval Pančenko Řešeto! Realizujeme-li převahu střelce nad jezdcem, k takovému jevu dochází velmi často, což ostatně potvrdí i ukázky, které na oslavu střelce uvádím v přehrávači.
Velmistr Alexandr Nikolajevič Pančenko (1953-2009), významný trenér a teoretik.
Pravidlo 3xNej v praxi
Podívejme se tedy nyní konečně podrobněji na několik koncovek. Předešlu, že klasikou odkojený čtenář bude mnohé z nich znát z literatury. Tu musím ale poznamenat, že jsem při prověrce starých rozborů opět narazil na množství analytických chyb. Pravda, většina z nich se týká situací, v nichž se mohla slabší strana zachránit. Jednoduše se ukázalo, že – jak jsem zvyklý hovořit – remízový koridor se příchodem silných enginů opravdu značně rozšířil, prodloužil, zvětšil, jak libo. Jestliže dnes panuje v zahájení všude rovnováha, v koncovce je, samozřejmě s jistou nadsázkou, vše remis. Zároveň se ovšem teorie a praxe od sebe postupně vzdalují.
Remízový koridor díky zlepšujícím se enginům neustále hypertrofuje! Máme pocit, že jestliže dříve toto ‚odnášely‘ v největší míře věžové koncovky, dnes se zájem strojů přesouvá i k ostatním druhům končících her…
Domnívám se dokonce, že je na čase pozměnit sadu hodnotících znaků. Je třeba zohledňovat teoretická (přesná) hodnocení pozic na straně jedné a vnímání situací samotnými hráči. Čtenář tedy v mých rozborech občas najde u jedné pozice hodnotící znaky dva! První z nich (přímo za tahem v textu) ukazuje lidské, tedy vlastně subjektivní, hodnocení pozice. Za lomítkem v poznámce je ovšem potom uvedeno počítačové objektivní hodnocení.
Následující kapitoly jsou rozdělené podle obvyklého klíče: pozice s převahou Střelce, pozice s převahou Jezdce. Jednodušším ukázkám přijdou na směnu složitější.
Střelec na vítězné vlně
Zopakujme si: Víme, že většina pozic nese otevřený charakter a jinak tomu tedy nemůže být ani v koncovce. Z tohoto důvodu se střelec stává ve většině střetů silnějším bojovníkem. Naší výpravu za poznáním začněme klasickou ukázkou (nejjednodušší pozice, vlastně teoretické koncovky, typu střelec a vzdálený volný pěšec proti jezdci a pěšci a podobně zde nebudeme rozebírat), s jejímž úvodním postavením jsme se již seznámili, následující čtyři od sebe v některých případech dělí dokonce téměř století!
Efekt motýlích křídel
Butterfly Effect či tedy jeho obdoba se čas od času vyskytne i v koncovkách…
Přejděme nyní ke složitějším ukázkám, a nejprve shlédněme na diagramy.
Na první pohled by se mohlo zdát, že jde téměř o dvojčata. Mohu však čtenáře ujistit, že řeč nemůže být nejen o nich, ale svým způsobem můžeme dokonce oprávněně zavrhnout i příbuzenský vztah! Jak je to možné?
Nu ano, pozice tentokráte nejsou smyšlené, vyskytly se v praxi. Jsem však naprosto přesvědčen (ač jsem dokonce několikrát četl známou Poeovu povídku Nikdy se s čertem nesázej o hlavu 🙂 ochotně bych se vsadil), že čtenáře následujícími řádky, a samozřejmě posléze i důkazy v podobě fragmentů obou partií, překvapím nebo dokonce šokuji!
V prvním diagramu nalevo vládne bílý rozhodující výhodou. Ač černý dočasně ucpal řešeto – bod d5, pravidlo 3xNej se neplete a bílý svoji výhodu uplatní k výhře i při nejlepší protivníkově obraně. Druhá pozice je však obranyschopná natolik, že se bílému nepodaří výhodu realizovat. Nachází se v remízovém koridoru!
Jak je to možné? Za hlavního viníka bychom měli označit pěšce ‚g‘! Butterfy efect vytváří v prvním případě výtečný terč nejen pro střelce a černý již nemůže rozestavět svoje pěšce královského křídla optimálním způsobem, jako se to podařilo černému v druhé partii! Zdánlivě nepatrný rozdíl v konstrukci pěšců královského křídla má za následek jednou funkční – úspěšné využití principu dvou slabin, jindy je však i tento strategický způsob nedostatečný.
Butterfly efekt! Zdánlivá drobnost zcela mění budoucí vývoj. Pravý diagram již ukazuje, že díky terči g6 se bílému během několika tahů podařilo výrazně postoupit. Po h4-h5! vznikne v černé pozici řešeto – oslabené pole f5.
Podívejme se nyní na obě složité ukázky blíže. Pokud se vážený čtenář rozhodne nastudovat koncovky podrobněji (tisíckrát se mu taková práce vrátí v podobě zvýšení techniky hry nejenom v tomto druhu koncovek), doporučuji si ukázky nejprve stáhnout!
Situace s lepším jezdcem aneb blokovat, blokovat, blokovat
Válečná porada: „Jak se těm zpropadeným střelcům dostat na kobylku? Představte si, že on si nějaký Steinitz kdysi vymyslel, že jsme o polovinu pěšce slabší než oni! Prý nás o něco překonává i jakési Ludolfovo číslo, pí nebo co!" „Skandál!“ 🙂 🙂
Dumaje nad vhodným názvem následující kapitoly, snad jsem si ani nemohl nevzpomenout na své šachové začátky a studium klasiky. Přímo literárním hrdinou mého dětství byl zakladatel ruské šachové školy Michail Ivanovič Čigorin. Četl jsem o tragickém konci zápasu o titul mistra světa proti Steinitzovi v Havaně roku 1892, ale vzpomínám si, že hlavně komentáře k partii hranou o 3 roky později – Lasker vs. Čigorin, Hastings 1895 – jsem hltal jako detektivku. Michail Ivanovič rozehrál proti novopečenému mistru světa svoji patentovanou obranu dámského gambitu, vyměnil oba svoje střelce, a následně se rozhořel urputný boj mezi dvojicí střelců a jezdců. Bílí střelci, a všichni jejich druhové ve zbrani, se snažili, seč mohli, pročistit co nejvíce úhlopříček, a naproti tomu samozřejmě stavěli jezdci nepřátelům do cesty barikádu za barikádou. Po 16…Jd6
vznikla zcela nejasná (podle počítače přibližně vyrovnaná) pozice. Čigorin nakonec svého o 18 let mladšího protivníka udolal a jezdci tedy pěli vítěznou píseň o veleúspěšné blokádě!
Typické koncovky s izolovaným pěšcem
V koncovkách s kvalitnějším jezdcem se nikoli zřídka můžeme setkat se situací, v níž na šachovnici zbyl slabší straně izolovaný dámský pěšec (dále i IZP). Charakteristická tzv. pevná pěšcová struktura v centru vypadá například takto:
a Černého Petra strukturálně nešťastného střelce by si tedy vytáhl bílý dámský, černopolný, jak uvidíme v pracovních diagramech níže.
V dobách, kdy byli moji mladí svěřenci ještě schopní docházet na tréninky se sešitem, zapomenuté úkoly se stávaly spíše vzácností a děti tedy byly schopné nad milovanou hrou občas i pracovat, v tématu o pěšcových strukturách jsem jim předložil následující praktický test.
Zadání testu
Vaším úkolem – právem je doplnit si jako černí na svoji polovinu šachovnice kteroukoli lehkou figuru. Svěřenci posléze zahájili dohrávku 2 x 30 minut, bílý táhl. Kterou černou figuru byste si vybrali vy a kam ji umístili?
Řešení testu
Za rovnocennou a správnou volbu lze považovat umístění stejnobarevného střelce (například na f6 nebo b6). Nás tu však samozřejmě přednostně zajímají pozice, kde si černý vybere jezdce. V diagramu níže jsem jej umístil na d5.
Dodejme, že při pozorné obraně bílého pozice neopustí remízový koridor, avšak na druhé straně nejsou praktické šance strany s jezdcem vůbec zanedbatelné. Mnohem více se dozvíme v následujících ukázkách.
Kombinace desetiletí v nezapomenutelném zápasu
Zápas o titul mistra světa 1984: díky brilantní kombinaci v koncovce jezdce proti střelci vyhrál Anatolij Karpov už 4. partii; další průběh a osud zápasu by v té chvíli nedokázal předpovědět snad ani sám Nostradamus!
Před námi stojí slavná končící hra z 9. partie prvního (tzv. bezlimitního, nedohraného) zápasu o titul mistra světa mezi Karpovem a Kasparovem z let 1984-1985. (Zápas byl zastaven pо 48. partii za stavu 5-3 pro Karpova, přičemž původní reglement stanovil jeho zakončení po 6 výhrách jednoho z hráčů.) Vzniklá koncovka je jasně výhodná bílému, avšak remízový koridor nepřekročila.
Po několika tazích dohrávky a zcela jistě ještě v pozici, kterou Kasparovovi sekundanti rozebírali, zahrál černý 46…gxh4??
Na rozdíl od vyzyvatelova týmu si ovšem jeden ze sekundantů mistra světa všiml něčeho ohromujícího… Jak mistr světa reagoval?
Popis dohrávky, rozbor fragmentu partie i popartiovou dohru popisuji podrobněji v přehrávači.
Níže si můžeme prohlédnout video s rozborem celé partie.
Výměna nebo oběť? Mlčky respektované pravidlo
Měníme-li svého Střelce za Jezdce, musí být toto podpořené pádným argumentem! Akceptujeme-li však Tarraschův pojem malá kvalita, potom vlastně nejde o výměnu střelce za jezdce, nýbrž o oběť! Domnívám se, že i toto velký německý učitel domýšlel, když problém tak lapidárně pojmenoval. Jak víme, střelec je v absolutních číslech hodnotnější a proto máme právo o oběti hovořit.
V jedné z partií finálového zápasu Firouzja,A-Carlsen,M Chess.com online (15. 5. 2024) zahrál exmistr světa 9…Jc5.
Žádný gramotný šachista se tu přece neponoří do hlubokého přemýšlení typu: „Hrozí Jxd3. Protivník má více prostoru, měl bych se tedy zbavit balastu přebytečných figur a zahraju 10.De2 nebo 10.Dc2…,“ 🙂 ale automaticky odpoví jediným správným 10.Sc2, přestože v daný moment na nás zvlášť okouzlujícím dojmem bělopolný střelec jistě nepůsobí!
Abychom tedy některými i velmi silnými šachisty mlčky respektovanou zákonitost konkretizovali, zároveň se však z teoretického pohledu celkem jasnou problematikou nezaobírali přespříliš, vybral jsem pro čtenáře jen několik ukázek. Tentokráte se vzdálíme od koncovek a zároveň se i pokusíme zvážit, je-li oběť malé kvality dostatečně pozičně či dynamicky zdůvodněná nebo jde-li naopak o bezdůvodnou ztrátu.
Jak byste v pozici diagramu (po 6…Jg4) pokračovali?
Mnohem více o problémech výměny (zisku) střelce najde čtenář v mojí staré dvojdílné práci „Špatný střelec – realita, dogma nebo chiméra?“ v sekci Analyzujme.
Paradox neviditelných tahů
V následující kapitole zabrousíme i do problémů psychologie. Co má autor na mysli výrazem neviditelné tahy? Namísto vysvětlování pohleďme na diagramy níže. V partii Kamskij,G vs. Tivjakov,S (Daugavpils SSSR 1986) pokračoval černý 14…Jd7.
Bílému se stejně jako mnoha a mnoha dalším následovníkům nechtělo krýt pěšce b2 pasivním 15.Va2 či 15.Dc1 a zahrál jistě předem plánované 15.Jd4.
Následovalo přesně to, co nejen já sám ve svých databázích, výuce i pracích nazývám neviditelný tah. Jak byste milí čtenáři pokračovali na místě černého? Text výše slouží zároveň coby nápověda…
Detektivní příběh Vladimira Georgieva
Za dekády let trvající kariéru plně profesionálního trenéra jsem takřka neustále některé své svěřence učil urychlenou dračí variantu. Proto jsem se i zajímal, kterak optimálně bojovat proti výstavbám s fianchettem královského střelce a léčka s neviditelným tahem tedy nemohla ujít mojí pozornosti. Nu, tak jsem to vzal pěkně od podlahy: vytvořil si databázi, statistiku a v rámci tehdejších možností se začal výstavbou bílého zaobírat. Nemohl jsem tedy nenarazit na jméno Vladimira Georgieva, bulharského velmistra, který v letech 1997 a 1999 vyhrál černými nejméně dvě vážné partie právě díky neviditelnému tahu (stejně jako Sergej Tivjakov).
Jaké však bylo moje překvapení, když jsem si seznam partií prohlédl celý. V databázích se objevuje partie z roku 2001, v níž náš hrdina hájil naopak kameny bílé, aby 15.Jd4?? sám zopakoval!! Šlo tedy u tehdy u 26letého novopečeného velmistra o těžký výpadek paměti? Dvojnásobnou retrográdní amnézii? Vpravdě detektivní záhada! Inu, jak říkal Sherlock Holmes: „Pokud vyloučíte vše nemožné, pak to, co zbývá, musí být pravda, byť je sebenepravděpodobnější.“ 🙂
Velmistr Vladimir Georgiev (*1975) hlavní postava detektivního příběhu z přelomu milénia
Typické i vzácné neviditelné tahy
Tzv. neviditelné tahy (nečekané až na pohled paradoxní výměny či tedy oběti malé kvality) bychom samozřejmě též mohli rozdělit do různých skupin. Parametrem dělení může být například i frekvence výskytu toho kterého manévru v praxi. Níže ještě uvedu příklad jiné typické výměny střelce za jezdce, ke které dochází v zahájení. Statistika přehlednutých výměn střelce za jezdce v základním postavení je vskutku nejen zajímavá, ale z určitého úhlu pohledu až děsivá. Inu… stereotypy! Poslední ukázku potom věnuji nečekané výměně – oběti ve střední hře.
Šachový filadelfský experiment
Neviditelná loď, neviditelný tah. Ulovíte jej? 🙂
Vzdělaný čtenář zřejmě ví, co se – samozřejmě jen dle tzv. konspiračních teorií 🙂 – událo v Pensylvánii ve válečném roce 1943. Cílem experimentu „Project Rainbow“ bylo zneviditelnit americký torpédoborec USS Eldridge. O neúspěšném pokusu zato nečekaných důsledcích byl dokonce natočen podle mého soudu celkem zdařilý sci-fi film.
Tak nějak podobně jsem se cítil, když mně před řadou let jeden z mých šachových přátel předložil k řešení následující diagram, který našel v knize „Thinking outside the box“ světoznámého trenéra a teoretika Jacoba Aagaarda.
„Jak má bílý nejlíp pokračovat?“ zněla tehdy otázka. Ptám se tedy stejně vás, vážení čtenáři! Mnozí, včetně některých elitních velmistrů, v tomto testu pohořeli, my se však můžeme opřít nejen o problematiku vztahu Střelce a Jezdce, ale i kapitolu této práce…
Velmistr Jacob Aagaard, světoznámý autor, trenér a úspěšný pokračovatel díla Marka Izraileviče Dvoreckého.
Trápení s Fischerovou poznámkou
Památná fotografie ze zápasu dvou velikánů a géniů. Reshevskij vs. Fischer, New York/Los Angeles 1961.
Závěr našeho putování za dvěma hrdinnými šachovými důstojníky Střelci a Jezdci, jejich řevnivosti, hrdosti, vzletům i pádům, jsem věnoval opětovnému návratu k jedné knižní slovní poznámce 11. mistra světa Roberta Jamese Fischera.
Bobby samozřejmě nebyl odkojen ruskou a sovětskou šachovou školou, přestože se, jak známo, naučil rusky, aby mohl čerpat z tehdy nejen nejlepšího, ale prakticky jediného nepřetržitého zdroje informací. Byl tvrdým zastáncem Steinitzovského pohledu na hodnotu střelce.
Ona nevinná glosa se týkala následující pozice z partie Reshevskij vs. Fischer, 11. partie zápasu, Los Angeles 1961.
Dále ocituji z mého starého článku: „V knihovničce mladého šachisty byla na počátku mé kariéry dlouho nejvíce opečovávána kniha „Mých 60 památných partií“, od Bobbyho Fischera. Nejenže šlo tehdy, v první polovině 70. let, o opravdu velký úlovek, ale z této knihy, kde všechny své partie komentoval sám mistr světa, jsem se naučil opravdu mnoho. Je zde však jedno ‚ale‘! Nedala mi dlouho spát jedna pozice v ní uvedená, respektive Fischerova poznámka k jednomu svému tahu. Podívejte se a posuďte sami, zda je vám Fischerův komentář k 16. tahu černého jasný, zda s ním souhlasíte nebo naopak - v extrémním případě - nevěříte vlastním očím, nerozumíte, či považujete slovní komentář za absurdní!“
Bílý pokračoval 16.Ve1
„Zásadní moment, o kterém se zmiňuji výše (který mi bránil v poklidném spánku 🙂 ). Tehdy se mne totiž zdál následující Fischerův postup naprostým pozičním rouháním a jeho navazující vysvětlující komentář mnohem více než jen absurdní. 16…Jxe2+ Fischer,R: „Jinak bílý střelec ustoupí na f1.“
„Neuvěřitelné“, říkal jsem si tehdy při přehrávání partie a dedukoval, „podle komentáře tedy považuje Fischer strukturálně zlého bělopolného střelce za silnějšího centralizovaného jezdce d4!“ (Podle jiného hrdiny mojí žákovské kariéry A. Nimcoviče, diagonálního forpostu na úhlopříčce h8-a1!) Můj ambivalentní postoj k výměně na e2 ještě prohloubil fakt, že další průběh partie se mně zdál naprosto nepřesvědčivý z hlediska podání důkazů, a to ať už za tu či onu stranu. Partie se mně zkrátka v celku ani trochu nelíbila.“
Fischer tedy považoval za nutné a samozřejmé střelce vyměnit, ač i – řekněme – nepříliš pokročilý šachista vidí, že centralizovaný jezdec je v daný moment nejen nejsilnější lehkou figurou černého, ale kraluje celé šachovnici! Ve starém článku jsem se snažil dokázat, že úvaha a rozhodnutí budoucího mistra světa byly zcela správné. Nu, a co tomu všemu říkají počítačová monstra? Podívejme se!
Závěr?
Tím by místy až vědecké či filozofické pojednání, ale doufám ze všeho nejvíce vhodný výukový materiál, mohlo být zakončené odlehčeným poučením: „Važte si střelců, bývají silnější, ale kůň je potvora!“ Mohlo, kdyby…
Poslední výkřik módy
psávalo se dříve nejen v případech, kdy se na scéně objevil nový tah, koncepce či celý systém zahájení. V době, kdy jsem pracoval na zpřesnění rozborů klasických koncovek a mnohokrát změny jejich hodnocení, móda opravdu vykřikla či spíše zařvala! Tak hlasitě, jak jen je to v dnešní bláznivé a nebezpečné době možné.
Pokud bychom chtěli označit hlavní postavu onoho ryku, vynechávajíce ovšem šachisty včetně enginů 🙂 , potom se nezpochybnitelným hrdinou - Supermanem stává Střelec! Podívejme se, co se dnes rozehrává (zatím jen?) v online blicu.
Oslava může začít! Střelec byl v první polovině 20. let 21. století povýšen na vyššího důstojníka a vyrovná se věži! Žádáme-li podpis od povolanějších nežli jen nějakých žertéřů či šachových začátečníků, prohlédněme si partie Titled Tuesday internet blic open ze 7. 5. 2024. Petici totiž podepsal i exmistr světa a úřadující mistr světa v bleskové hře Magnus Carlsen…
Nebylo by jistě vhodné, abych svoji práci zakončil takovouto křečí, jakkoli příznačnou pro dnešní šílenou dobu. Zavzpomínejme tedy, milí čtenáři, na čtvrtého mistra světa Alexandra Alexandroviče Alechina: „Ano, považuji šachy za umění a přijímám všechny závazky, které z toho pro jejich vyznavače vyplývají."
Níže najde čtenář všechny ukázky i v CB přehrávači.
Příloha: Autority o boji Střelce a Jezdce Autority
