
Soumrak šachového umění: krása ustupuje rychlosti

Stačí letmý pohled na šachový YouTube a je jasno: osmiminutové rozbory bleskovek sbírají desetitisíce zhlédnutí, zatímco videa věnovaná hlubokým šachovým studiím sledují jen hrstky nadšenců. Rychlost vítězí nad hloubkou, okamžitá zábava nad trpělivým hledáním krásy. Je to daň uspěchané době? Lenost přemýšlet? Nebo jen proměna vkusu? Přesto existují díla, která dokazují, že šachy mohou být skutečným uměním. Jedním z nich je skvostná studie Leonida Ivanoviče Kubbela – perla, kvůli níž tento článek vůbec vznikl… Pokračovat ve čtení
Carlsenův rychlostní monopol pokračuje!

V hlavním městě Kataru se po devíti letech znovu sešla světová elita, aby změřila síly v rapidu a blicu. Startovalo více než 250 hráčů! Po roční „newyorské džínové pauze“ vybojoval oba tituly opět Magnus Carlsen. K jeho chování můžeme mít řadu výhrad, můžeme jej i bezmezně obdivovat, ale dvě jeho hlavní přednosti, které z něj učinily legendu, mu upřít nelze: charakter příkladného bojovníka alechinovského střihu a geniální, téměř capablancovskou intuici. Jediný další dvojnásobný medailista mistrovství světa Arjun Erigaisi před pár lety prohlásil: „Je jasné, že dnes se hraje lépe než v minulosti.“ Já si naopak myslím, že samotná kvalita hry – a v blicu obzvlášť – postupně upadá. Rapid a zejména blic jsou však především diváckou zábavou. A o tu letos rozhodně nebyla nouze… Pokračovat ve čtení
Loydova kočka v krabici: kvantový paradox na šachovnici

Schrödingerovu světoznámou kočku v krabici, jíž chtěl geniální fyzik roku 1935 poukázat na absurditu tehdejší interpretace kvantové mechaniky, aby nakonec dosáhl pravého opaku, zná asi každý alespoň trochu vzdělaný člověk. Inu, s kočičkami si nezahrávejme! Skoro nikdo ovšem neví, že král humorných šachových hádanek a problémů Samuel Loyd vytvořil už o několik dekád dříve pro šachisty vlastní demonstraci kvantových paradoxů v podobě trojtažky. Nu, samozřejmě že jde o nadsázku, i když nejsem sám, kdo v jeho úloze cítí zřejmou analogii. A navíc… vždyť je Silvestr, tak proč ne, že? A kdo zrovna kvantovou mechaniku nemusí, tomu druhá úloha Alexeje Troického nabídne návrat do světa prosté logiky… Pokračovat ve čtení
Jako utržený ze řetězu

Prohlížíme-li si tabulku a partie Nodirbeka Abdusattorova z turnaje London Classic, napadne nás i tento idiom. Po slabších výsledcích a zmařených šancích na postup do turnaje kandidátů se Nodirbek objevil v Londýně v plné zbroji. Nejenže vyhrál uzavřený devítikolový turnaj s náskokem dvou bodů před Firouzjou, ale připsal si i další udivující výkon: šest výher v řadě!... Pokračovat ve čtení
Zasloužení vítězové… ale v jaké disciplíně?

Téměř měsíc jsme mohli sledovat gigantické klání dvou set osmi účastníků vyřazovacího turnaje Světového poháru v indickém Goa. Čím více se blížil závěr, tím méně — alespoň pro mě — bylo zřejmé, v jaké disciplíně se vlastně soutěží. V šachu? Ano. Ale v klasickém šachu, tedy v tom „opravdovém“, jak jej zná historie? Sotva. A protože pro všechny tři vítěze, Javokhira Sindarova, Wei Yiho i Andreje Jesipenka, znamená úspěch automatický postup do turnaje kandidátů o titul mistra světa v klasickém šachu, nedává mnoho smyslu, proč o postupujících rozhodovaly v drtivé většině případů rapidy 15+10 či 10+10, tedy i závěrečné časové tísně… Pokračovat ve čtení
Goa zatím hlásí žeň hrubek a pád mnoha favoritů

Turnaj světového poháru se teprve přehoupl do své druhé poloviny, ale už nyní nabízí nečekaně bohatou sklizeň hrubých chyb a dramat. Mnozí favorité se loučili dřív, než by kdokoli čekal — a zdá se, že v indické Goa má snad letos k vítězství nejblíž ten, kdo neudělá poslední hrubku. A tak jsem před i v průběhu čtvrtého kola sestavil štíhlou, dohromady ladící mozaiku podle mého nejzajímavějších momentů dosavadních bojů… Pokračovat ve čtení
Absolutní mistr světa: nová koruna v éře časových tísní, hrubek, hrozeb a hádek

Události se řítí takovým tempem a příval informací je tak mohutný, že by jej sotva pokrylo i denní – ba snad i hodinové – zpravodajství. Někdy si proto říkám, co by na to asi řekl můj oblíbený spisovatel a filozof Zdeněk Mahler, s nímž už v roce 2002 vyšel rozhovor nazvaný „Příval informací dokládá, že svět se vymkl z kloubů.“
Skončily dva prestižní turnaje. Mistrovství USA tentokrát přineslo řadu překrásných zážitků – a mně osobně i definitivní přesvědčení, že před námi roste nový, teprve patnáctiletý supertalent. A mistrovství Evropy klubových družstev? Především na první šachovnici to byla lahůdka první třídy! Není vyloučené, že „Gukesh25“ se snad opravdu postupně vrací do své loňské formy.
V článku ovšem nemohu pominout ani tragickou smrt populárního amerického velmistra a streamera Daniela Narodického…
Pokračovat ve čtení
Samarkand patřil Girimu a zkušenosti – mladíci však zle dotírali

Bitva do posledního náboje a nervy napjaté k prasknutí – i taková byla závěrečná kola samarkandského Grand Swiss. Rozhodovaly pevné nervy, chladnokrevnost v kritických chvílích a schopnost přemoci únavu. Čelo turnaje bylo nesmírně vyrovnané, bez jasného favorita. Vítězové si zaslouží uznání, ale stejně tak i ti, kteří neuspěli – protože kdyby se karty rozdávaly znovu, pořadí na stupních vítězů by bylo zcela jistě jiné. Vybrané ukázky jsou i tentokrát seřazeny tematicky, napříč se ale zaměříme na šťastlivce i smolaře. A tak můžeme začít… rovnou od konce… Pokračovat ve čtení
Grand Swiss: souboj generací v polovině

Samarkandský Grand Swiss se v polovině mění v generální zkoušku odvahy. Mládí se dere vpřed, padly už i velké legendy – a v čele stojí „veterán mezi mladíky“, pětadvacetiletý Íránec Parham Maghsoodloo…
Pokračovat ve čtení
Šachy pod sluncem: dvě hromobití, dvě perly a jeden stín

„S létem letem turnajovým světem,“ napsal jsem v loňském roce svůj letní příspěvek. Kdybych měl po skončení prázdnin a dovolených napsat podobný a poctivě shrnout všechny zajímavosti, práce by mi vystačila na několik dalších měsíců! Ze všech vítězství i propadů jsem proto vybral především dvě letní perly, pro bílého krále však jistě hromobití! Jistě znáte rčení „nikdy neříkej nikdy“, ale přesto to risknu: dost možná půjde o partii a také kombinaci roku.
Teoretické okénko dnes otevřeme směrem k módnímu antigrünfeldovu systému s 3.f3.
„Ach můj Bože,“ vykřikl Carlsen ve Stavangeru poté, co mistru světa vzdal partii. Ještě předtím udeřil do stolu tak silně, že se hodiny vyděsily a poskočily o deset sekund. Totéž prý pronesl i sám Gukesh po jedné z dramatických partií turnaje v Saint Louis. Mistr světa se žel postupně stává pouhým stínem „Gukeshe 2024“…
Pokračovat ve čtení
Koncovky přes kopírák? Divyina série a další příběh anomálie

„Musím se učit koncovky!“ – to byla první slova Divyi Deshmukh po vítězství ve finále světového poháru. Mluvila obecně, avšak minimálně tři věžové koncovky, které v Batumi sehrála, se nápadně podobaly. Ne, v tomto případě bych o „slíbené“ anomálii jistě nehovořil, i když s ní čtenáře samozřejmě seznámím – tentokrát totiž sahá i do historie.
Ve druhé části článku o světovém poháru žen se zaměříme na určitý druh věžových koncovek: s materiální výhodou vzdáleného volného pěšce. Ty se v praxi rozhodně neobjevují zřídka. Zkušenější čtenáři navíc vědí, že na nejčastěji se vyskytující koncovky lze aplikovat nemálo univerzálních pravidel…
Pokračovat ve čtení
Mezi šachovnicí a zrcadlem: Fenomén Divya

Za léta práce s dívkami u šachovnice jsem si všiml jednoho tichého, byť nepsaného pravidla: čím více přirozeného půvabu a charismatu, tím méně šachové posedlosti, systematické dřiny – a často i ryzího talentu. A pak přijde Divya Deshmukh.
Devatenáctiletá dívka, která jako by toto pravidlo vůbec neznala. Krása, nepopsatelné charisma – a tomu obrovské nadání a tvrdá práce, jakou u dívek vídám jen výjimečně. Tato upoutávka je pozvánkou k článku o nedávno skončeném Světovém poháru žen v Batumi, kde indická hvězda zazářila způsobem, který lze snad přirovnat pouze k zázraku „Gukesh 2024“. Nejvíc místa jsem tedy samozřejmě věnoval vítězce, přičemž materiál jsem tentokrát nerozdělil podle časové osy, ale tematicky…
Pokračovat ve čtení

