Šachová olympiáda: Indie převzala do svých rukou po 30 let osiřelé žezlo supervelmoci

Publikováno 05. 10. 2024

V Budapešti skončila šachová olympiáda – opravdový svátek šachu. Pobila množství rekordů: Počtem zúčastněných zemí – týmů. Jasným rozdělením na šachové velmoci, stálice, rozvojové země a… jedinou supervelmoc. Množstvím fanoušků v místě konání, tak ale i sledujících dění online či ze záznamů. Indie potvrdila svůj drtivý nástup nejen v open turnaji, kde se úspěch očekával, ale i kategorii žen! Rozhodující podíl na vítězství se 4 bodovým náskokem však měli dva vpravdě olympijští terminátoři Dommaraju Gukesh a Arjun Erigaisi; a právě jim jsou moje příspěvky věnovány především.

Několik dnů po skončení olympiády přijal vítězná družstva indický ministerský předseda Jeho Excelence Naréndra Módí. (Fotografie je převzata z časopisu New in Chess 6-7/2024.)

Napište o českých družstvech!

Čtenáři, kteří olympiádu nesledovali tak pečlivě se možná pozastaví nad tím, proč se podobněji nezmíním i o relativně úspěšném vystoupení České republiky v kategorii mužů.

Napíšu jen krátce: V posledním kole se Česká republika střetla s… Faerskými ostrovy  (populace této autonomní oblasti Dánska činí několikanásobek počtu členů Českého šachového svazu; nebo jinak: jakoby na olympiádě startovali šachisté okresního města Jihlavy 🙂 ), aby v zápase zvítězila nejtěsnějším poměrem 2,5-1,5… To ji katapultovalo na 18. místo celkového pořadí. Dodám, že Slovensko se stejným počtem bodů před posledním kolem vyfasovalo ovšem Anglii s Nikitou Vitjugovem na první a Gawainem Jonesem na čtvrté šachovnici!

Nechci se dotknout Davida Navary. Odvedl skvělou práci, na kterou jsme u geniálního šachisty a skvělého člověka dlouhá léta zvyklí. Ani brilantně hrajícího Nguyena Thai Dai Vana. Ten se s výsledem 9 bodů z 10 a performancí 2783 (!) stal dokonce nejúspěšnějším hráčem na druhé šachovnici!

Sledoval jsem množství videí, přehrál spoustu partií a tak jsem samozřejmě ani nemohl nenarazit na jména kapitánů různých týmů. Alexandr Griščuk přijal práci kapitána družstva Íránu (to si prošlo vskutku pekelnými zkouškami a střetlo se s nejsilnějšími týmy; třemi z první šestky konečného pořadí) a 14. mistr světa Vladimir Kramnik se na olympiádě objevil v roli kapitána, a zde musím zdůraznit, že vzhledem k věku hráčů hlavně trenéra, vítěze předchozí olympiády Uzbekistánu! Podle svých slov spal sotva 4 hodiny denně. Tolik práce měl s přípravou hráčů!

„A kdo vedl Českou republiku?“ nabízí se logická otázka. Mýlil by se ten, kdo by hledal paralelu mezi kapitánem a trenérem naší ženské reprezentace, kterým byl zkušený profesionální trenér velmistr Tomáš Polák. Kapitánem mužského týmu nebyl ani Zbyněk Hráček či Jiří Štoček nebo jiný zkušený velmistr, nýbrž jakýsi Petr Boleslav. Přiznám se, musel jsem se podívat a poučit kdo pan Boleslav vlastně je…

Veškeré výsledky olympiády lze najít na stránce https://chess-results.com/tnr967173.aspx?lan=5

Terminátor číslo 1: Gukeshova fenomenální hra a výsledek

S napětím všichni očekávali, kterak dopadne poslední zkouška vyzyvatele před listopadovým a prosincovým zápasem o titul mistra světa. Mnozí byli také zvědaví na případný vzájemný souboj na první šachovnici mezi Ding Lirenem a Gukeshem. Vždyť pravděpodobnost, že na sebe Indie a Čína v turnaji nenarazí, se rovnala téměř nule…

Přestože asi málokdo predikoval, že by 18letému vyzyvateli nějak výrazně nedařilo, jeho fenomenální výsledek předčil všechna očekávání! Dommaraju prostě vyhrál, a přehrál, co mohl, včetně světové dvojky či trojky Fabiana Caruany.

Takový rezultát je pravděpodobně zároveň i historickým rekordem. Nepamatuji si a nečetl jsem, že by kdy nějaký šachista, dosti často úřadující mistr světa, dosáhl na první šachovnici takového počtu bodů. Performance (tedy, pro méně znalé čtenáře, na kolik ELO bodů šachista v turnaji hrál) činila po vítězství v poslední partii neuvěřitelných 3 056 (!) a připsal si více než 30 bodů.

Po skončení olympiády vypadal rating list světové desítky takto:

Čtenáři si zajisté všimli nejen drtivého nástupu mladých hvězd, ale i po dlouhé době změny na prvních třech příčkách žebříčku.

Sedmé kolo olympiády. Konečně na sebe naráží družstva Indie a Číny, když zápas s prvními nasazenými Spojenými státy se pravděpodobně jen odkládá. (Senzační výhra družstva Ukrajiny nad USA, na které měl hlavní podíl kdo jiný než geniální a nestárnoucí Vasilij Ivančuk, nutila Američany pro návrat mezi nejlepší družstva vyhrát několik dalších zápasů.)

Byl jsem si skoro jist, že Ding Liren se černými přímému střetu s Gukeshem vyhne a nechá se zastoupit podle mého dnes objektivně silnějším Wei Yim. K faktické jistotě mne vedlo i to, že v předchozím 6. kole mistr světa prohrál remízovou věžovou koncovku. Podívejme se na kritický moment:

Ding,Liren (2736) - Le,Quang Liem (2741) 16. 9. 2024

47.Va4?? Vb6!–+ 0–1 (62). Remizovalo pouze nikoli složité 47.Ve1+ Kf5 (nebo 47...Kd6 48.Va1 pokud 48...d4 tedy 49.Va6+ Kd5 50.Vxe6 Kxe6 51.Ke4=) 48.Vd1 Vd6 49.Vd4.

Dlouho jsem hledal video, které by neobsahovalo analytické chyby v koncovce nebo nebylo příliš zmatečné. Nezbylo než sáhnout po Nakamurovi; ostatně po letech jsem si mohl zopakovat i postavení tzv. mostu 🙂 .

 

Hyper multifunkční partie a bitva do poslední patrony

Neskutečná bitva, napětí a ticho, jež by se dalo krájet, oboustranná časová tíseň na 30 sekundách, ale i jedna z tematicky nejobsažnějších partií, které jsem za svůj život viděl! Partie Gukesh vs. Wei Yi by měla vejít do dějin! Ne, nečekejme kouzla v zahájení. To samotné bylo zcela jistě tou nejméně zajímavou částí partie, úsilí i emocí, které museli oba mladíci do hry vložit.

Přemýšlel jsem, kterak referát o proběhlé olympiádě pojmout. Nakonec jsem se rozhodl pro Terminátory, přičemž zásadní se ovšem stane právě tato partie. Jenže ona je sama o sobě tak složitá, že by se jednak dala, věřte,  analyzovat i s dnešní technikou dny ne-li týdny (!), jednak by v samotném přehrávači jediné ukázky bez předchozích vstupů vznikl nepředstavitelný chaos.

Rozhodl jsem se tedy jít po krocích a představit nejprve čtenáři nejrůznější situace, jež v partii nejen reálně vznikly, ale mohly se i docela dobře objevit. Krom zábavy se v následujících devíti testech mohou poučit i vysoce kvalifikovaní šachisté! Myslím si totiž, že ani oni možná nebudou sto některé níže uvedené pozice zcela bezchybně posoudit.

Tedy pojďme na to! Vaším úkolem bude, milí čtenáři, zhodnotit pozice na níže uvedených diagramech a zodpovědět případné doplňující otázky.

Zadání první

Po 16…f5 mohl Gukesh užít malou kombinací 17.Jb4. Jak byste na místě černého odpověděli a kterak hodnotili svoje vyhlídky?

Zadání druhé

pozice z partie po 24…Vxb3

Taková situace se na šachovnici nevidí každý den. Pravda, černý vlastní bezesporu silnou dvojici tzv. Horwitzových střelců, ale …

… Tu nemohu nevzpomenout a nezmínit starou glosu, již jsem našel v jedné Rubinsteinově partii. Nevím, zda ji napsal sám autor monografie Akiba Rubinstein Jurij Sergejevič Razuvajev nebo pocházela ještě z dřívější doby, nicméně zněla asi takto: „Černí pěšci připomínají polotovary nejvybranějších pochoutek cukrárny U Labužníka. Všichni jsou odsouzeni k snězení!“ 🙂

Otázka pro silné šachisty či k delšímu zadumání: Po 24…Vxb3 byste spíše odpověděli 25.Jxf4 nebo mj. profylaktickou ochranou pěšce b2 postupem 25.Vf2? Jak byste po vámi navrženém postupu hodnotili vyhlídky stran?

Zadání třetí

Poslední tah vidíme na obou diagramech vyznačený šipkou. Pro dosažení remízy byste si, hrajíce černými, raději vybrali koncovku na levém či pravém diagramu?

Zadání čtvrté

V komentářích k tahu 63…f4 jsem napsal: „Těžko říci jaké motivy vedly černého k zostření hry - transformaci koncovky za vyrovnaného stavu zápasu. Hrál partii na výhru, když například uvážil, že remizuje vždy? Bral v potaz stav na hodinách, kdy bílému zbyly dvě minuty, a on sám měl asi o minutu lepší čas? Na druhé straně je plán černého navýsost logický! Metamorfóza pozice povede k vytvoření vzdáleného volného pěšce 'h', když se může hypersonická věž vždy bleskově přesunout k útoku na druhé křídlo. Který z možných postupů byste bílými v pozici diagramu zvolili?

Zadání páté… které si prostě nemohu odpustit 🙂

Mnoho nechybělo, a v partii, již za oboustranné časové tísně, mohla vzniknout tato pozice:

Zde si dovolím zadání rozložit: Kterak by partie skončila při oboustranně optimální hře? Zhodnoťte pozici z přísně teoretického pohledu.

Zadání šesté… naopak navýsost praktické

Bílý v partii zahrál 70.Je5+. Kam byste ustoupili králem a s jakým hodnocením pozice?

Zadání sedmé

Bílý pokračoval 71.f6. „Další kritický moment! Oba protivníci již hrají na sekundách! V případě remízy skončí 2-2 i zápas... Úkol černého je nesmírně těžký. K remíze vede jediný tah, který navíc vypadá na první pohled poněkud přihlouple…“

My máme ovšem času neomezeně. Jak měl tedy černý pokračovat?

Zadání osmé

Krev tuhne v žilách! Po 73…h2 má bílý k dispozici jen dvě možnosti:

74.Jgf3 nebo 74.Jef3. V obou případech se na šachovnici mohou objevit dámy, a koncovka, nerespektujíc zákony času a snad ani kauzalitu, se potom promění nazpět ve střední hru se vším všudy! Kterou z možností překrytí sloupce ‚f‘ byste si po zralé úvaze vybrali?

Rozebíraje tuto pozici nemohl jsem si nevzpomenout na starou, vskutku vousatou, historku, kterou mně kdosi z trenérů vykládal. Týká se (zřejmě) reprezentačního soustředění dětí okolo roku 1995 a jedné všetečné otázky tehdy devítiletého či desetiletého Davida Navary. Čtenář tedy odpustí jistou vypravěčskou licenci a David se na mne snad nebude zlobit.

„Tak děti, dnes si probereme téma přechod ze zahájení do střední hry a ze střední hry do koncovky," pravil přednášející. „A proč se prosím nebudeme zabývat přechodem z koncovky do střední hry?“ zeptal se údajně malý David. „Ha, ha, ha,“ ostatní děti se samozřejmě náramně bavily. Vždyť co je to za nesmysl. Neví snad reprezentační benjamínek, že z koncovky se do střední hry nemůžeme dostat nebo dokonce nezná definici končící hry? „No přece, hrajeme nějakou koncovku, obě strany si postaví dámy, a hra přejde zpět do střední hry!“ kontroval David. 🙂

Nevím, jak se přednášejícímu podařilo vrátit k plánované lekci 🙂 , tedy děti a mládež uklidnit a navíc tazateli uspokojivě odpovědět. Jde samozřejmě o statistiku, tendenci. V jádru měl malý David pravdu... a zde máme důkaz!

zlaté časy...

Zadání deváté

Wei Yi bojoval jako lev a můžeme snad napsat, že tahem 76…Va3+ postavil poslední léčku! Kam byste ustoupili králem?

Řešení

V přehrávači níže jsou v přehledné formě uvedena všechna řešení předchozích devíti testů, přesto bych se speciálně u dvou z nich – jednoho teoretického a jednoho naopak praktického – chtěl pozastavit.

Řešení pátého testu vyžaduje poměrně hluboké znalosti teoretických neboli, dle Dvoreckého, tzv. přesných koncovek… a ještě něco navíc!

Před námi stojí pozice, kterou bílý vyhrává! Rovnou napíšu, že počítač hlásí mat v 90 tazích. Jak je to možné? Vždyť celá řada z nás se již v dětském věku učila, že dva jezdci mat nedají, pokud král slabší strany zrovna nepáchá sebevraždu. Tajemství odhalíme úvahou, proč vlastně jezdci nematují. Jezdci se svým králem (ale dokonce i pouhý duet K+J) jsou totiž schopní zahnat krále k rohu šachovnice! Problém je však v tom, že než vynutí mat, na desce se objeví pat 🙂 . Nu, a tu tkví jádro pudla.

Na pěšce h5 zapomeňme, za několik tahů jej bílý získá. To nešťastný pěšec a5 způsobuje, že v kritický moment se Ja4 pohne z místa! Pat se nekoná, a jezdec má čas přeskákat kam je ho třeba, tedy (pomoci) zmatit černého krále. Problém spočívá ovšem v tom, zda se mezitím černý pěšec nepromění v dámu a ta nezasáhne do hry. Méně zkušené šachisty ještě poučím, že samozřejmě nejde o nic nového...

„Koneckonců, buďme objektivní, nyní se hraje mnohem silněji,“ prohlásil druhý z terminátorů olympiády Arjun Kumar Erigaisi asi před půl rokem v jednom rozhovoru, odsoudiv tak skutečnou historii na smetiště dějin zapomnění, jak je dnes obvyklé...

Pracovní diagram na levé straně představuje tzv. Troického linii (stěnu). Alexej Alexejevič Troickij (1866-1942) pozoruhodně přesným rozborem zjistil, jak daleko až může pěšec slabší strany v koncovce 2J x P postoupit, aby mohl bílý vyhrát! Možná hrál opravdu mnohem slaběji, ale analyzovat zřejmě uměl! Podrobnější rozbor a vysvětlení linie Troického může najít čtenář v přehrávači.

A. A. Troickij. Geniální skladatel, analytik, první mistr sportu SSSR šachové kompozice. Uvedl do studií nové prvky a přiblížil je praktickému šachu.

Teorie a praxe se však rozcházejí mj. i díky pravidlu 50 tahů. V době, kdy Troickij svoji analytickou práci zveřejnil, samozřejmě nic podobného neexistovalo, a proto je také v dnešní praxi jeho linie užitečná jen částečně. Na přelomu milénia vytvořil ovšem německý velmistr, matematik znalec různých teoretických koncovek Karsten Müller přesnější diagram, tzv. Müllerovu linii, nazývanou též druhou Troického linií, která pravidlo 50 tahů již respektuje. Do přehrávače jsem samozřejmě vložil i ukázku postupu, kterak silnější strana dosáhne výhry. Čtenář bude moci posoudit, nakolik obtížné je celé matové vedení zejména v případě, kdy se protivník brání nejpřesnějším možným způsobem. (Je seznámen s pravidly správné obrany, tedy do kterého rohu šachovnice se nechat v první fázi zatlačit a kterému se naopak vyhnout.)

Jsem obrovským příznivcem (zázraku) Dommaraju Gukeshe už proto, že možná vrátí šach do normálního stavu typu klasika zůstane klasikou. Jeho výkonem na olympiádě jsem byl nadšen. Přesto bych byl ale opravdu zvědav, kterak by skončila partie v případě, kdy by oba hráči bojovali dál v pozici koncovky na diagramu… se 30 sekundami na tah!

Řešení šestého testu

K tomuto ryze praktickému zadání mě přivedl ve svém videorozboru Hikaru Nakamura. Po 70.Je5+ spočívá nejjednodušší metoda dosažení remízy v možná na první pohled paradoxním ústupu 70…Kc7!! V obyčejných koncovkách by takový ústup nejenže vypadal kontraproduktivně, ale možná i hloupě. Vždyť proč by měl král doslova utíkat pryč od nebezpečného volného pěšce? Jeho úkolem, v koncovkách již plnocenné krátkonohé figury, je přece nejen kontrola, ale i blokáda! Tu je však mnohem důležitější zabránit jezdcům v šachování. Tím se totiž zároveň s tempy přesunují na potřebná místa. Z praktického pohledu je ústup na c7 zdaleka nejjednodušším řešením, i když remízu udržovalo jak v partii hrané 70…Kd8, tak i 70…Ke7.

Níže můžeme tedy konečně shlédnout celý záznam nesmírně obsažené partie.

 

Velmi, velmi silný

Už v průběhu ale hlavně po skončení turnaje kandidátů jsem si všiml, že mnoho elitních velmistrů (ať už byli sami účastníky torontské bitvy čili nic) nedokázalo pochopit jak „to ten Gukesh vlastně udělal, že vyhrál! Nepomnjaščiho vyjádření na jeho platformě vystihuje toto snad nejlépe. Tedy: žádný zvláštní dojem na něho hra nejmladšího účastníka neudělala, ale vlastně… krom jedné prohrané partie, kde se dopustil hrubky v časové tísni, nebyl (na rozdíl od něho samotného) v žádné partii ohrožen. Co více, on vlastně v těch zbylých 13 partiích ani nestál hůře! Takové nepochopení je podle mého charakteristické v případech, kdy sledujeme hru opravdového génia. Šachová olympiáda v Budapešti se stala podle mého jen pokračováním představení až neuvěřitelně silné hry, kterou nedokáží mnozí docenit, protože… vůbec nechápou.

Udělejme si nyní výlet za dalšími Gukeshovými partiemi. Rozebrat všechny není samozřejmě možné, ale i tak ukázek lehkosti hry, přesného propočtu a volby plánů najdeme přehršel. Pojďme tedy na věc chronologicky a zastavme se u takových momentů!

Následující video zachycuje závěr partie Maghsoodloo vs. Gukesh. Málokdy můžeme na TOP úrovni ve vážné partii vidět, že by si jeden z protivníků všiml co provedl až po několika tazích. Nejroztomilejší na celém video záznamu je ovšem Gukeshův údiv…

Jak snadno si kandidát MS poradil s dlouholetou ratingovou dvojkou ukazuje záznam a obvyklý krátký rozbor z Chessbase India.

Magnus špehuje

V pátém kole se Indie střetla s nebezpečným a silným družstvem Ázerbájdžánu. Když jsem viděl sestavu této šachové velmoci se supervelmistrem a někdejší světovou ratingovou dvojkou Šachrijarem Mamedjarovem na 4. šachovnici, nemohl jsem si nevzpomenout na svá dětská léta a strategii sestav družstev, již praktikoval náš vedoucí. „První šachovnici obětujeme a tak získáme v součtu více bodů,“ říkával… 🙂

Nu, nelze asi přímo říci, že by 19letý Aydin Sulejmanli byl na první šachovnici Ázerbájdžánu obětován, ale přece jeho rating 2 632 není dnes ve vyspělém šachovém světě nic výjimečného.

Shlédněme nejprve video této partie a teprve poté se vyjasní, proč jsem v názvu kapitoly zmínil jméno 16. mistra světa.

V rozhovoru po skončení olympiády poukázal Gukesh na moment 10…Jh5?! 11.Jxe5…

Ale nyní to hlavní: co se stalo v průběhu partie?

Skvostné short video! Ovšem nápad přidat k němu ústřední melodii z filmové série Růžový panter s  Peterem Sellersem v roli komisaře Clouseaua je prostě geniální počin! 🙂

Nyní si však dovolím čtenáři položit otázku. V turnajovém sále se přece hrály najednou stovky partií. Pravda, Gukesh je Gukesh, ale přece: Proč sleduje Magnus partii s obzvláštní zvědavostí? Vždyť se snad dokonce snaží dohlédnout na samotný zápis partie!

Problém je podle mého v tomto: Nechodí po světě mnoho šachistů s tak rozvinutou šachovou kulturou, rozhledem a pamětí (tzv. chodící encyklopedie), kteří by při procházení sálu po zahájení hry, někde kolem 10. – 15. tahu, dokázali téměř na všech deskách poznat jaká varianta kterého zahájení byla přesně rozehrána. Carlsen byl zvědavý, jak přesně zahájení italského pianissima proběhlo. Variantu neznal a nedokázal si ji v hlavě sestavit!

Koncert v posledním kole

Děvetadvacetiletý ruský velmistr dnes reprezentující Slovinsko se na olympiádě vytáhl. Byl jediným, kdo dokonce černými figurami pokořil 16. mistra světa. Dosáhl 6 bodů z 9, performance 2 737, a vrátil se zpět do klubu 2 700.

Přesto, když si přehráváte poslední Gukeshovu partii olympiády, v níž Vladimir Vasiljevič rozestavěl solidní londýnský systém, chvílemi máme pocit kterak je šach jednoduchý, za okamžik ovšem pro změnu nechápeme proč se vlastně londýnská pevnost tak rychle zhroutila. Doslova implodovala! Ostatně domnívám se, že tohle v průběhu i po partii nevěděl ani sám Fedosejev.

 

 

Tu můžeme shlédnout první rozhovor po olympiádě. Závěrečné zhodnocení a krátký rozbor partií.

Za vším stojí Anand

Rozhodující podíl na drtivém vzestupu Indie má samozřejmě od samotného počátku přeměn 15. mistr světa v šachu Viswanathan Anand. Založení šachové školy The WestBridge Anand Chess Acamedy bylo jen nedílnou součástí tohoto pokroku. V době, kdy se na dekadentním západě postupně ruší povinné maturitní  zkoušky z matematiky a pro většinu dětí a mládeže představuje již jen samotné několikaminutové přemýšlení balast nesmyslné zátěže, jsou dnes šachy na školách v některých státech Indie povinným předmětem! Olympiáda v Maďarsku ovšem ukázala, že tento západní trend nemusí snad být ještě nezvratný.

Z pozice zástupce prezidenta FIDE a spolu s výkonným ředitelem Emilem Sutovským dokázal Anand přivést k šachu velké sponzory. Ovšem o jak trvalý půjde jev budeme moci posoudit po skončení zápasu o titul mistra světa.

Oslavu dvojnásobného triumfu si Viši jistě též užil!

Závěrečný ceremoniál z pohledu kolébky šachu

Jeden z diváků tohoto videa vystihl přesně to, co také cítím: „Když jsem sledoval toto video, nemohl jsem zadržet slzy. Absolutně syrové emoce hráčů, trenérů a všech fanoušků. Historický výkon obou týmů. Jak moc hrdý musí být Vishy Anand při předávání trofejí - vidí vzrostlý strom, jehož semena zasel. Milý světe, indické šachy dorazily. Jsou tu, aby v nadcházejících letech plně dominovaly!“

ministerský předseda sleduje přátelskou partii…

Všechny čtyři rozebírané partie najde čtenář níže i v přehrávači Chessbase:

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *