Co by se stalo, kdyby v punských válkách nezvítězil Řím, ale Kartágo? Kdyby existovaly paralelní světy, jak je z pohledu kvantové mechaniky postuloval geniální fyzik Hugh Everett? Existují jiné iterace? Co kdyby v jedné z nich 13. 7. 2024 na volebním mítinku v Pensylvánii Donald Trump nepootočil hlavu přesně v momentu výstřelu atentátníka?... A jak by se vyvíjela šachová historie, kdyby Anatolij Karpov vyhrál v roce 1984 v zápasu proti mladičkému Kasparovovi i 6. partii a upravil konečné skóre na 6-1 nebo dokonce 6-0? Kdyby v turnaji kandidátů 2013 nerozhodlo o vítězi coby vedlejší hodnocení počet výher, ale tradiční Sonneborn? Kdyby Carlsen v roce 2016 v boji proti Karjakinovi nevyrovnal stav zápasu až v 10. partii ze 12 plánovaných? Kdyby Caruana vyhrál ve vyrovnaném klání 2018 studiovou koncovku v 6. partii?... V předvečer zahájení zápasu o titul mistra světa si zaspekulujme, zavzpomínejme a samozřejmě zatrénujme…
Butterfly effect a iterační hypotézy
Nu ano, zaspekulujme si! Stejně jako v historii jako takové existují kritické momenty, o kterých se soudí, že výrazně ovlivnily věci příští, v našem šachovém světě tomu není jinak! Tzv. Motýlí efekt (Butterfly Effect) zjednodušeně řečeno znamená citlivou závislost na počátečních podmínkách, ve kterých ovšem i malá změna v jednom stavu může mít za následek velké rozdíly ve stavu pozdějším.
Dnes čím dál populárnější iterační hypotéza zase předpokládá, že v jiných paralelních světech se mohla historie odvíjet odlišně právě na základě změny v jednom jediném momentu. Zdánlivě bezvýznamné změny, zrovna tak dobře, jako v oněch všemi uznávaných klíčových momentech historie. Mávnutí motýlích křídel tak může mít dalekosáhlé důsledky.
iterace = opakování určitého procesu v měnícím se kontextu
Náš šachový svět se může pochlubit nesmírně pestrou historií, a tak samozřejmě najdeme mnoho a mnoho momentů, které formovaly jeho další vývoj. Co by se například stalo, kdyby FIDE v roce 1975 schválila i poslední Fischerův požadavek stran nových pravidel zápasu o titul mistra světa? Zápas Fischer vs. Karpov se měl hrát do 10 vítězných partií bez ohraničení jejich počtu, jako tomu často bylo na počátku historie zápasů o šachovou korunu. Oficiálně se tehdy zápas nekonal pouze proto, že FIDE odmítla akceptovat poslední Američanův požadavek: za stavu 9-9 zůstává titul v rukách stávajícího mistra světa!
Nahlédněme tedy nyní do možných iterací, ve kterých, řekněme, motýlek mávnul křidýlky jindy a jinak, než se stalo u nás doma…
Iterace první: Zápas o titul mistra světa Karpov vs. Kasparov 1984
Dnes již nikdo s jistotou neví, proč dlouhé dekády všem vyhovující systém zápasů o šachovou korunu: tedy 24 partií, za stavu 12-12 mistr světa obhájil titul, přestal vyhovovat. Nicméně je tomu tak. První zápas podle jiných pravidel (opět nikoli nových, téměř stejnými se řídila například slavná bitva Capablanca vs. Alechin, Buenos Aires 1927) se hrál v roce 1978 (cyklus bojů o titul nejvyšší byl tehdy tříletý) ve filipínském Baguiu mezi mistrem světa Anatolijem Karpovem a vyzývatelem Viktorem Korčným. Hrálo se na 6 vítězných partií bez omezení jejich počtu.
V dramatické koncovce, když vyzývatel vyrovnal ve 31. partii skóre z hrozivých pro něho 2-5 na 5-5, zvítězil Anatolij Jevgeněvič v následující 32. partii.
O tři roky později, v italském Meranu, však již stárnoucí Korčnoj udržet krok nemohl. Zápas skončil 6-2 již po 18 partiích. V té době teprve dorůstala nová mladá generace velmistrů, když navíc finále turnaje kandidátů nebylo ani řádně dohráno. (Západoněmecký velmistr Robert Hübner za stavu 3,5-4,5 zápas s Korčným vzdal a odcestoval.)
Přes nejrůznější – řekněme – politické peripetie první poloviny 80. let, kdy docházelo ke vzájemným bojtokům sportovních událostí mezi SSSR a USA (se svými satelity na obou stranách rozděleného světa), se Karpovovým vyzývatelem nakonec stal mladičký Garri Kimovič Kasparov.
Zápas odstartoval 10. 9. 1984 a… v naší iteraci nebyl nikdy dokončen, nýbrž 15. 2. 1985 zrušen a výsledek anulován! „Jak je to možné?“ podiví se možná mladší čtenáři nebo i ti, kteří se historií nikdy příliš nezabývali. Ještě větší údiv pravděpodobně vzbudí část tabulky, kterou můžete vidět níže:
… a její další část:
Zatímco začátek zápasu připomínal jízdu parního válce po sluncem rozpálené asfaltové silnici, a Kasparovovy útočné nápory evokovaly zase útoky paličkou na maso proti tanku (tu nelze podceňovat, ale tank je tank 🙂 ), postupně Garri pochopil, že takhle to nepůjde a přestal pozice lámat. Nicméně i tak prohrál 27. partii.
Za stavu 5-0 začal pochopitelně zájem šachové veřejnosti o zápas opadat. Onu 27. partii vyhrál mistr světa 23. 11. 1984, tedy po více než dvou měsících! Jaké kurzy by byly asi dnes na oba hráče vypsány? (Pro mladší čtenáře dodám, že tehdy nebylo ve zvyku hrát partie každý den, jen s občasným volným dnem; hráči měli právo na krátká přerušení, když se navíc některé partie dohrávaly druhý den, protože se po 40. tahu přerušovaly.)
Nyní si prohlédněme závěrečnou část tabulky:
48. partie zápasu byla zároveň poslední. V ní tedy Kasparov upravil skóre zápasu na 5-3. Ten v tu chvíli trval již více než 5 měsíců!
Večer 15. 2. 1985 vyhlásil tehdejší prezident FIDE Filipínec Florencio Campomanes zápas za ukončený, fakticky zrušený, s anulováním výsledků. V projevu vyjádřil, že hlavním důvodem jsou obavy o fyzické a psychické zdraví hráčů i únava organizátorů.
Oba aktéři však navenek vyjádřili proti tomuto kroku ostrý protest s tím, že chtějí v zápasu pokračovat. Podle všech tehdy platných pravidel, totiž neměl žádný jednotlivec či skupina osob právo rozehraný zápas ukončit… Prezidentu bylo pro jistotu (?) již večer přistaveno letadlo a ten odletěl do vlasti…
K vyvážení vysloveně tendenčních intepretací ukončení zápasu (zejména po rozpadu SSSR) ve prospěch vyzývatele i vyjádření samotného Garriho Kasparova, které publikoval ve svých knihách, bych čtenáři doporučil odkaz na tento link:
https://bigenc.ru/c/bespretsedentnyi-shakhmatnyi-marafon-v-matche-karpov-kasparov-1984-1985-4ee647
Mimořádně zajímavé – a podle mne i logičtější – vysvětlení veškerého dění nabízí Anatolij Jevgeněvič ve své autobiografii Жизнь и шахматы (Život a šachy) vydané v roce 2022.
Uvedu jen pár zajímavostí:
Zápas byl v rozpоru s pravidly několikrát přesouván z místa na místo. Bylo tomu tak proto, že samozřejmě nikdo nepočítal s 5 měsíčním zápasem a hlavní moskevský sál Sloupové síně Domu odborů byl určen k různým jiným státním a stranickým akcím.
Kasparov byl již od útlého dětství sovětským státem a stranou zcela mimořádně silně podporován. Byli mu přiděleni dva osobní trenéři (Alexandr Šakarov ani Alexandr Nikitin se tehdy nesměli věnovat nikomu jinému!) a Garriho matka Klára Šagelovna později opustila zaměstnání, aby se mohla plně věnovat výchově (či rovněž tréninku 🙂 ) svého syna! Za tuto činnost pobírala od státu výrazně vyšší plat nežli vysokoškolsky vzdělaná inženýrka v dvoumiliónovém Baku.
Garri Kimovič Kasparov s matkou Klárou Šagelovnou Kasparjan
Kde se tato štědrá podpora vzala? Vždyť Kasparov nebyl přece zdaleka jediným obrovským talentem Sovětského svazu! Rozhodující roli v tomto sehrál jeden z nejvýznamnějších ázerbájdžánských a posléze sovětských stranických činitelů Gejdar Alijev (později třetí ázerbájdžánský prezident). Člen politbyra Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu v letech 1982-1986 a též první náměstek předsedy rady ministrů.
Ohledně ukončení zápasu Anatolij Karpov v biografii píše o své návštěvě kanceláře ministra sportu Marata Gramova: „To je naprosto ostudné!“ říkám následující den Gramovovi. „Podívejte se co se děje! Jak je pobouřen tisk! Zápas je nutné okamžitě obnovit…“ V tento moment zazvonil na jeho stole telefon, spojení s Kremlem. Ministr zvedl sluchátko a říká: „Zdravím vás, Gejdare Allijeviči! Ano, ano, všechno je v pořádku. Tak jak jsme plánovali. Mám tu Anatolije Jevgeněviče. Nyní probereme organizaci příštího zápasu.“
Jeden z nejmocnějších politiků SSSR první poloviny 80. let, po jeho rozpadu třetí ázerbájdžánský prezident Gejdar Allijevič Alijev (1923-2003) a mladý Garri Kasparov.
Tento obrázek v textu uvádí přechod do možné alternativní reality, jiné iterace!
Píše se 14. 1. 1985. Na pořadu je 41. partie, stav zápasu je 5-1. Po 32…Vxb4 (na b4 stál střelec) vznikla pozice diagramu.
Mistr světa neměl času nazbyt, a tak jej v tuto chvíli (v naší realitě) mávnutí motýlích křídel nezasáhlo. Po 33.Vxd1? černý koncovku bez pěšce ubránil. Výhru partie a ukončení zápasu však slibovalo 33.a6!
(postup, který Karpov viděl, ale zdálo se mu, že běžné 33.Vxd1 prostě vyhrává spolehlivěji). Počítače hodnotí tuto pozici kolem +4, když se ještě navíc ukazuje, že k žádným nepřehledným zápletkám, v nichž by se snad mohl bílý splést, dojít nemohlo. Naopak, jde o technickou koncovku s průzračným plánem dopravit vzdáleného volného pěšce k poli proměny.
Malá kombinace by zásadně změnila šachovou historii! Mistr světa by vyhrál zápas téměř suchým skóre 6-1 a zůstal by mistrem světa až do roku 1987.
Naproti tomu by se musel Kasparov znovu propojovat turnajem kandidátů (tu mohl narazit například na pro sebe velmi nepříjemného protivníka Artura Jusupova nebo rychle progredujícího Andreje Sokolova) a utkat se v případě úspěchu s Karpovem znovu… FIDE by se tak pravděpodobně nerozpadla nebo by k tomu nedošlo za podmínek, které panovaly počátkem 90 let...
Další otázkou zůstává, zda by Garriho po drtivé porážce nepostihl tzv. syndrom Sokolov. O co jde?
Andrej Jurijevič Sokolov (*1963), v roce 1987 světová ratingová trojka! Zazářil jako meteor! Avšak superfinále turnaje kandidátů Karpov-Sokolov (-4 =7), jež se hrálo ve stejném roce, znamenalo konec jeho krátké hvězdné kariéry. V dalším cyklu turnaje kandidátů byl vyřazen již v osmifinále a čekal jej nezadržitelný výkonnostní propad…
Nedopadl by mladý, mimořádně senzitivní a od útlého dětství protežovaný Garri Kimovič v alternativní realitě po drtivě prohraném zápasu roku 1984 podobně?
Iterace druhá: Zápas o titul mistra světa Karpov vs. Kasparov 1985
Anulování prvního zápasu dvou velkým K mělo za následek, že se FIDE vrátila k tradičnímu formátu rozehrání zápasů o titul mistra světa. 3. 9. 1985 tedy odstartoval druhý z celkově pěti (sic) zápasů Karpova a Kasparova. Poučený a samozřejmě rychle se zlepšující 22letý Garri Kimovič, který – jak psal sám Karpov – od něho předtím dostal 48 trenérských lekcí zdarma 🙂 , v něm nakonec zvítězil 13-11 a stal se tak 13. mistrem světa naší historie.
Hraje je poslední 24. partie zápasu (stav je tedy 12-11 pro Kasparova; +4 -3 =16) a Karpov musí za každou cenu bílými vyhrát. Pokud se mu to podaří, udrží si titul mistra světa nejméně do roku 1988. Po 23…Ve7!
vznikla pozice, o které se Anatolij Jevgeněvič zmiňuje mj. i ve svojí autobiografii. Černému zbývalo na hodinách přibližně 10 minut na 17 tahů do časové kontroly, zatímco bílý disponoval celou hodinou...
Nutno dodat, že počítač sice nepotvrzuje zřejmou objektivní výhodu bílého, o které se Karpov zmiňuje, určité plus však bílému dává. Z praktického pohledu jsem však též názoru, že postavení černého krále, mírně řečeno, vzbuzuje obavy...
Po několika logických tazích a posledním 28.Jd1! mohla vzniknout následující pozice diagramu.
Tu by se Kasparov zcela jistě pohroužil do přemýšlení! Je o čem! Kolik času z oněch maximálně 10 minut by asi strávil nad správnou odpovědí? Bílý, který - opakuji - hraje moderním jazykem řečeno armageddon, prostě musí zesílit útok za každou cenu a manévr Jd1-f2-g4 (nebo e3-g4) se nabízí na první pohled! Počítač samozřejmě černou pozici ubrání, ale...
Zadání a test pro vás, milí čtenáři. Černý má k dispozici jedinou odpověď, díky které pozici drží. Na rozdíl od vyzyvatele máme k dispozici přehršel času klubko zápletek rozmotat. Jak byste černými pokračovali?
Zásadně chybnou se jeví interpretace, že Karpov byl vždy představitelem starého sovětského brežněvovského režimu, zatímco naproti tomu Kasparov dynamický mladík nové doby. Dítě změn.
Nic není ve skutečnosti dále od pravdy! K výše uvedeným faktům o podpoře sovětského státu, v největší míře jednoho z nejmocnějších politiků SSSR Gejdara Alijeva, snad ještě dodám, že Kasparov vstoupil do komunistické strany Sovětského svazu již v 17 letech! Nemusel procházet ročním kandidátským obdobím a byla mu ústředním výborem strany udělena výjimka. Námitka, že tak činil proto, že by mu opak bránil v rozvoji kariéry, neobstojí. Jak píše Anatolij Karpov, členy komunistické strany nikdy nebyli například mistři světa Tal, Petrosjan, Smyslov ani Spasskij…
Osobně sdílím názor Sergeje Karjakina: Na Kasparova (22. 5. 2022 byl v Ruské federaci prohlášen za agenta cizí moci) musíme pohlížet ze dvou úhlů. Z jedné strany jako na geniálního šachistu, jednoho z největších v šachové historii, z druhé jako na člověka s pochybným charakterem. Konečně, i někteří čeští reprezentanti, kteří se s ním střetli za šachovnicí, by jistě mohli o jeho chování leccos povyprávět…
Dva velcí K spolu v naší iteraci sehráli celkem 5 zápasů o titul mistra světa: Moskva 1984-1985, Moskva 1985, Londýn-Leningrad 1986, Španělsko 1987 a Francie 1990. Celkové skóre pěti zápasů vyznívá ve prospěch mladšího v poměru +21, -19, =104!
Oba jistě patří mezi nezapomenutelné giganty světového šachu v mnoha a mnoha iteracích!
Iterace třetí: Svět bez Carlsenovy éry jak ji známe
Turnaj kandidátů 2013 konaný v Londýně měl vybrat protivníka tehdejšímu mistru světa Viswanathanu Anandovi. Konečná tabulka turnaje vypadala takto:
O vítězství Magnuse Carlsena tehdy rozhodlo druhé pomocné kritérium. Mýlil by se ten, kdo by (při tehdejší absenci tiebreaku) předpokládal, že v případě rovnosti ve vzájemných partiích rozhodne tradiční a historií prověřený Sonneborn-Berger.
Prohlédněme si tabulku. Pomocí jakého kritéria vyhrál v naší iteraci budoucí mistr světa turnaj?
V tomto veledůležitém turnaji bylo zvoleno kritérium… většího počtu výher! „Proč ne naopak menší počet proher?“ může se kde kdo podivit se stejnou logikou!
V listopadu stejného roku tak v krátkém zápase porazil Magnus Carlsen o jedenadvacet let staršího Ananda 6,5-3,5…
Iterace čtvrtá: Carlsen-Karjakin 2016
Zápas o titul mistra světa v šachu 2016 se odehrál od 11. do 30. listopadu 2016 mezi mistrem světa Magnusem Carlsenem a vyzyvatelem Sergejem Karjakinem v New Yorku.
Zápas začal sedmi remízami v řadě, poté Karjakin vyhrál osmou partii.
Jak byste pokračovali na místě černého a o jaké varianty se opírali?
V tabulce vidíme, že v našem vesmíru Carlsen srovnal bílými skóre vítězstvím v desáté partii, a právě tu mohlo dojít k iteračnímu zlomu!
Kritická pozice, která mohla rozhodnout o osudu celého zápasu o titul mistra světa v roce 2016. Po této partii zbývají již jen dvě poslední. Mistr světa měl tedy bílými kameny jednu z posledních možností pokusit se bez přílišného rizika vysloveného lámání stav zápasu vyrovnat. V sále, presscentru, i na počítačích desetitisíců diváků a fanoušků panuje extrémní napětí.
Pozice se nachází v rovnováze. Pokuste se najít nejsilnější řešení černého!
Pravda, v alternativní realitě, kde zápas o titul mistra světa vyhrál ruský velmistr, by byly ochuzení o efektní závěr poslední partie tiebreaku, a… čtenáři mých stránek by se tak nemohli pokochat zvládnutým propočtem následující pozice.
Carlsen-Karjakin 4. partie tiebreaku, New York 2016
Dokážete se dopočítat do výhry bílého?
Úder 50.Dh6+! se stal vpravdě efektní tečkou za napínavým zápasem.
Iterace pátá: Carlsen-Caruana 2018 a studiová koncovka
„Dvanáct po sobě jdoucích nepříliš zajímavých remíz a očekávaný závěr tiebreaku.“ I tak někteří tehdejší pozorovatelé charakterizovali zápas. Hluboce se mýlili! Šestá partie zápasu nás mohla… posunout do jiné iterace!
V 6. partii se mistr světa dopustil v již tak ohrožené koncovce rozhodující chyby tahem 67.Kg6?? (na šachovnici stála pevnost, ta ovšem vyžadovala opravdu – řekněme – mimořádnou péči).
„Po tomto tahu chatovací místnosti šachového světa vybouchly spolu se zprávou o rozhodující chybě mistra světa! Pravda, s mocnou silou počítače v zádech je snadné tak mluvit, ale na šachovnici, unavený po náročné hře, je najít odpovědi, které samozřejmě vidí počítač ihned, arcitěžké!,“ psal později v měsíčníku Obozrenije 64 velmistr Konstantin Landa. Po 67…Sg5 68.Sc4
Dosáhne černý výhry, najde-li přímo studiové řešení problému pozice! To se Caruanovi podařilo v některé z jiných iterací, v naší však nikoli! Na rozdíl od například právě Konstantina Landy, který Fabianovo selhání omlouvá a chápe, se domnívám, že například… pokud by si protivníci prohodili barvy, Magnus by při alespoň elementárním dostatku času na hodinách výhru našel!
Jde vpravdě o obtížný oříšek, ale přesto: Kterak byste vážení čtenáři pokračovali? Nebo se vám dokonce podaří najít vyhrávající plán?
Iterace šestá: Carlsen-Nepomnjaščij 2021 a rekordně dlouhá partie
„Proval vyzyvatele,“ jak jinak charakterizovat jeden z nejkratších a nejjednoznačnějších zápasů o titul mistra světa novodobé šachové historie. Vždyť bylo naplánováno 14 partii a po 11. bylo vymalováno! Zápas konaný v Dubaji na sklonku roku 2021 však též zažil významný iterační zlom!
V prvních pěti partiích zápasu udržoval iniciativu jednoznačně vyzyvatel! Šestá partie se potom stala nejen nejdelší v historii zápasů o titul mistra světa (trvala 136 tahů a protivníci tedy prošli třemi časovými tísněmi), ale zažila i dramatické iterační dobrodružství!
Rozhodující roli v samotné partii, ozdobené výměnou velkého množství chyb, sehrála psychologie, a to hned převlečená do dvou kostýmů! V prvním se, jak uvidíme, hbitě proplétala samotnou partií. V druhé úloze, pro Jana Alexandroviče mnohem drtivější, se potom podepsala na dalším průběhu zápasu.
Po prohrané šesté partii se vyzyvatel totiž doslova složil a následujících pět znamenalo výkonnostní propad o několik tříd! Nepomnjaščij dokonce považoval za nutné se za některá jednotahová přehlédnutí i celkově mimořádně slabou hru divákům a svým fanouškům omluvit!
Janova nervová labilita a neudržitelná ruka je stejně dobře známá jako jeho genialita, obrovská rychlost myšlení i propočtu variant. Na jeho psychiku si ještě posvítíme v následující kapitole, ale ona samotná na mimořádně poučný samotný závěr klíčové šesté partie rozhodující vliv neměla!
Probíhá šestá partie zápasu. Po dvou časových kontrolách se soupeři postupně ocitají ve třetí časové tísni! Po 115…Dxh4 (černý dobral pěšce) vznikla pozice diagramu.
Jak bychom pozici zhodnotili? Jaké vyhlídky mají strany v praxi? Ve skutečnosti jde o dvě rozdílné otázky, resp. různé odpovědi!
Zkušenější a znalý šachista by si měl především uvědomit, že před námi stojí sedmikamenová koncovka! Z pohledu teorie jsme se tedy ocitli ve snadno řešitelné rovnici! Přestože i někteří silnější šachisté - čtenáři mohou být překvapení, pozice před námi je teoreticky remízová! Nejprve si přibližme plány obou stran:
1/ Bílý ze svých zbylých bojovníků vytvoří tzv. Testudo
(starořímský vojenský semknutý bojový útvar, určený jak k obraně, tak k postupu vpřed - česky želva) a s ním bude postupovat vpřed. Podaří-li se mu toho dosáhnout, v horizontu 5. až 6. řady bude o partii rozhodnuto.
2/ Jak je to s černým? Z určitého úhlu pohledu (bohužel nesprávného) vypadá jeho úkol prostě. Nemá jinou možnost nežli šikovně šachovat či nejrůznějšími hrozbami bránit postupu Testuda vpřed, a učinit z nejsilnější poslední důstojnice co nejmobilnější jednotku.
Ale nyní to hlavní! Troufám si tvrdit, že z psychologického hlediska bylo o osudu partie téměř rozhodnuto! Proč? Totiž zatímco bílý skoro v každém tahu operuje množstvím pokračování (dokonce bez ohledu na to, zda momentálně objektivně vyhrávajících po chybě protivníka či remízových), výběr černého bude sice též nemalý, ovšem velmi málo pokračování (dost často jedno nebo nanejvýše dvě) povede k žádané remíze!
Kritická pozice koncovky, v níž se vyzyvatel dopustil rozhodující chyby. Šachy dámou nejsou k dispozici, a remízy lze dobýt pouze dvěma postupy! I kdyby se Jan Alexandrovič s tímto úkolem vypořádal, čekaly by jej další a další nelehké zkoušky…
Odstraníme-li tedy schopnost člověka orientovat se v množství vznikajících pozic s výsledkem remíza - výhra bílého (tu bezesporu fakt!), na scénu vstupuje teorie pravděpodobnosti! Troufám si tvrdit, že v daném konkrétním případě omezeného času na přemýšlení musí bílý vyhrát 8-9 partií z 10!
Snad tedy jen v jedné či dvou z deseti iterací dobyl Jan Alexandrovič remízy. Avšak v takovém případě, v oné 10. iteraci, by se zápas vyvíjel úplně jinak. Především bychom neviděli psychicky zcela zlomeného vyzyvatele!
Iterace sedmá: Nepomnjaščij-Ding Liren 2023; ruka rychlejší myšlenky
Na úvod nemohu nezmínit dvě skutečnosti (ze tří), které v našem světě stvořily zápas o titul mistra světa právě mezi těmito dvěma supervelmistry: Sociologický pokus na lidstvu zvaný Covid 19 a americko-ruský konflikt na Ukrajině, který se logicky rozvinul ve Speciální vojenskou operaci Ruské federace tamtéž v únoru 2022.
Aniž bych chtěl váženému čtenáři vnucovat své vidění reality, tyto události nemohu na tomto místě pominout. Měly příčinnou souvislost s tím, že se v naší realitě mohl stát v roce 2023 sedmnáctým mistrem světa Číňan Ding Liren. Třetím důvodem je potom samozřejmě Carlsenovo rozhodnutí neobhajovat svůj titul.
Zápas o titul mistra světa se konal v hlavním městě Kazachstánu od 9. do 30. dubna 2023.
Tabulka tentokrát věrně odráží průběh zápasu. Nepomnjaščij se od počátku chopil iniciativy a Ding Liren skóre pouze vyrovnával. I na dnešní dobu se zápas vyznačoval opravdu nezvyklým počtem nikoli jen nepřesností, ale přímo hrubých chyb, které občas obracely hodnocení pozice o 180 stupňů. Jan cítil svoji obrovskou příležitost, a přestože se v předchozím letech čínský terminátor usadil na druhé příčce světového ratingového žebříčku poměrně dlouhou dobu, byl oprávněně považován za favorita zápasu spíše on.
Rozhodující se stala 12. partie, ve které hrál Jan Alexandrovič černými. Výhoda se sice přelévala z jedné strany na druhou, faktem však zůstává, že nejméně na dvou místech mohl černý vynuceně vyhrát, a zápas, který se chýlil ke konci, tak za průběžného stavu +2 de facto ukončit. Konečně i remíza by Janovi pomohla, protože s +1 a podáním v předposlední 13. partii, by se jistě Ding Lirenovi zbylé dvě partie nehrály zrovna komfortně.
Pro čtenáře jsem přichystal dva diagramy, které právě zobrazují ony dvě kritické situace, v nichž mohl černý skórovat (jak se jistě v jiných iteracích stalo).
Ding Liren hrál 27.Dxc4 (sebral pěšce, kterého černý předcházejícím tahem obětoval) a… Jan mohl vyhrát! Namísto toho po 27 sekundách (sic) zahrál na pohled přirozený tah, po kterém na šachovnici vznikla (opět) přibližná rovnováha. Pokud máte milí čtenáři dost času a klidu, pokuste se rozmotat klubko vyostřené situace a najděte nejlepší a zároveň vyhrávající postup černého. Úvod k vítěznému útočnému manévru.
Ding Liren opět hrubě chyboval tahem 28.Dc6??, a Nepomnjaščij měl tak další šanci prakticky rozhodnout celý zápas. Pravda, zde je řešení (zadání černý opět vyhraje) obtížnější, ale černý měl na hodinách naprostý dostatek času. Pokud najdete vyhrávající postup a nezbytné varianty, vaše síla se pravděpodobně nachází na mistrovské úrovni!
Patřím mezi Nepomnjaščiho příznivce, a tak mně (nejen) závěr partie zřejmě sebral kousek života. Čeho je moc, toho je příliš!
Ding Liren zahrál 34.Ve2 (levý diagram), udržuje tak určitou přednost. Chronometráž ukazuje, že černý přemýšlel téměř 3 minuty, aby zahrál snad nejhorší možný tah v pozici. Aktivní hrubou chybu 34…f5??. Jan, kterého plně ovládly emoce, si nepovšiml, že tak ztrácí baštu celé svojí konstrukce - pěšce e6. Ding Liren byl evidentně šokován, nevěřil vlastním očím, protože na očividné 35.Vxe6 spotřeboval více než minutu. A Jan? Odpověděl až po šestnácti a půl minutách!
Samozřejmě je již lhostejné, jak reagoval či zda bylo na místě se rovnou vzdát. Píšu tak proto, abych čtenáře seznámil, kolik času měl ještě k dispozici! Prostě rychlá ruka holé neštěstí, pozměním-li poněkud přísloví.
V přehrávači níže najde čtenář jednak fragment 12. partie s řešením obou testů, jednak potom celou partii s poznámkami velmistra Samuela Shanklanda. Rovnou napíšu, že se s jeho komentáři neztotožňuji. Nikdy bych kupříkladu přímo do notace nepřidal otazník k objektivně nejsilnějšímu a navíc vyhrávajícímu tahu v pozici s poukazem na psychologické aspekty situace. Čtenář si ovšem jistě učiní názor sám.
Ač o 17. mistru světa rozhodl až tiebreak, Janovi možná v tuto chvíli, po děsivé hrubce, problesklo hlavou: „Jde o rozhodující moment!“
V naší iteraci osud rozhodl! Nejvyšší titul se v roce 2023 stal pro Jana Alexandroviče něčím jako mrtvou Schrödingerovou kočkou…
Jak bude probíhat nastávající zápas? Ve které z iterací byste chtěli žít vy, vážení čtenáři? Budete raději, když na trůn usedne XVIII. panovník - nejmladší mistr světa historie? Nebo byste raději viděli dnes dvaatřicetiletého Ding Lirena ve staré formě, tedy opět na vrcholu sil?
