„Za okamžik vám předložím pozici ze skutečně sehrané partie. Budete hrát za stranu, která je na tahu, a vaším úkolem bude promyslet si a provést tah, jako kdyby šlo o pozici z vaší vlastní turnajové partie.“
Takové pokyny dával nizozemský šachový mistr a psycholog Adriaan de Groot účastníkům svých experimentů, při nichž zkoumal myšlenkové pochody šachistů při výběru tahu. Jedinečnou příležitost k tomu získal na podzim roku 1938, kdy se v Nizozemsku konal slavný turnaj AVRO za účasti tehdejší světové špičky.
Jedním z testovaných byl i úřadující mistr světa Alexandr Alechin, ale testu se podrobili třeba i oba budoucí vítězové Paul Keres a Reuben Fine. Dne 28. listopadu 1938 usedl tedy Alexandr Alexandrovič před neznámou pozici, nad níž měl přemýšlet nahlas. De Groot jeho úvahy pečlivě zaznamenával, takže se nám dochovalo něco mimořádně cenného: možnost nahlédnout přímo do myšlenkových pochodů jednoho z největších šachistů historie.
Stejnou pozici nyní předkládáme i vám. Než se seznámíte s Alechinovým řešením, zkuste se na chvíli posadit na jeho místo. Jak byste pokračovali vy?
V Alechinově křesle
De Groot však ještě v pokynech pokračoval: „Chtěl bych však, abyste přitom pokud možno přemýšleli nahlas, abych mohl sledovat a zaznamenávat, jak jste ke svému rozhodnutí dospěli.
Jde o studium myšlenkového procesu, nikoli o to, abyste podali nějaký mimořádný výkon. Vyslovujte proto všechno, co vás napadne, bez ohledu na to, zda je to zcela správné. Chci sledovat celý průběh vašeho uvažování. Proto jsou pro mne důležité také vaše neúspěšné pokusy a varianty, které se později ukážou jako chybné.“
Před Alechinem tedy stojí šachovnice s neznámou pozicí. A stejnou máte, milí čtenáři, před sebou nyní i vy!
Jak byste se s testem vypořádali? Jak byste na místě bílého pokračovali a jaké varianty propočítávali?
Většina čtenářů bude patrně beztak nejprve zvědavá, jak dopadli v testu oni sami. Přehrávač níže obsahuje celou partii, diagram, a po něm následuje řešení. V druhém přehrávači lze potom najít řešení podrobnější. Přehrávače jsou ovšem nastavené tak, aby správný postup nebyl při zběžném pohledu vidět.
Alechinovo myšlení pod lupou
Samotný test probíhal tak, aby co nejvěrněji připomínal podmínky hráče při turnajové partii, ovšem, jak jsem již zmínil, s jednou zásadní výjimkou: testovaný musel přemýšlet nahlas.
A jak si tedy vedl sám mistr světa? Nyní už máme příležitost seznámit se s jeho myšlenkovým postupem a porovnat Alechinovo řešení jak s vlastním, tak s počítačově prověřeným rozborem pozice. Dochoval se totiž záznam jeho úvah během devítiminutového testu. Předkládám jej nejprve v upravené podobě, s překlady do jednotlivých jazyků a převodem tahů do algebraické notace.
Protokol testu-Alechin_CZ Protokol testu-Alechin_RU Protokol testu-Alechin_EN
Pro zájemce připojuji také dochovaný anglický strojopisný přepis, v němž jsou tahy zaznamenány dnes již nepoužívanou popisnou notací. Nejde o původní záznam z roku 1938, nýbrž o pozdější zpracování experimentu.
Protokol testu-Alechin_original
V přehrávači níže najdete pouze Alechinovy úvahy a jím propočítávané varianty, nic víc. Jde tedy vlastně o jakýsi „přesun z papíru do přehrávače“.
Ve větvích propočtu
Zde už se třeba nabízí první zajímavost. Jak vlastně přemýšlíte u partie vy? Jestliže počítáte variantu, přeříkáváte si tahy v notaci? Objevuje se ve vašem propočtu? Nebo ji nepotřebujete a relevantní je pro vás pouze proces obrazových změn v mysli?...
Zajímavostí kolem procesu propočtu variant a individuálních zvyklostí šachistů je skutečně mnoho. Za všechny zmíním jeden pozoruhodný rozpor mezi skutečným uvažováním Alexandra Alexandroviče a metodickými doporučeními jiného slavného sovětského velmistra, Alexandra Kotova. Zajímavé je to tím spíše, že Kotov patřil k největším obdivovatelům Alechinovy šachové tvorby a jeho životu i dílu věnoval podstatnou část své literární činnosti. O Alechinovi, pokud vím, napsal tři samostatná knižní díla (celkem čtyři svazky), včetně rozsáhlého životopisného románu!
Ale Kotov patřil i k prvním autorům, kteří se pokusili vytvořit ucelenou metodiku propočtu variant. Ve svých knihách popularizoval pojmy tahy kandidáti a strom propočtu, které se dodnes v šachové terminologii běžně používají. Jeho základní doporučení znělo jednoduše (dodnes si pamatuji první větu): „Po zběžné a kratší úvaze vyberte v pozici tahy kandidáty.“ Potom systematicky propočítejte jednotlivé větve stromu… ale ty, které jste již jednou prozkoumali, znovu neotevírejte. Každou větev propočítejte pouze jednou! Opakovaným návratům přisuzoval Kotov především zbytečnou ztrátu času a nedostatek důvěry ve vlastní propočet.
Není nad didaktickou metodu názornosti! 🙂 Když už Kotov přirovnal propočet variant ke stromu, podívejme se na jeho větve doslova. Právě takové opakované návraty k již prozkoumané větvi Kotov tvrdě kritizoval! Jeho zásada zněla jasně: „K jednou propočítané větvi se již nevracejme!“ 🙂
A nyní se vraťme k Alechinovi. Ten během devítiminutového testu nalezl správný tah 1.Sxd5, zvažoval další možnosti, aby se posléze znovu vrátil k jejich hodnocení. V jeho protokolu stojí doslova: „Ještě jednou prověřit ostatní možnosti.“ Alechin tedy postupoval mnohem volněji, než by odpovídalo pozdějším Kotovovým ideálním pravidlům. Přísně vzato z této věty ještě nevyplývá, že opakovaně propočítával totožnou variantu tah po tahu. Jisté však je, že se vracel k již posuzovaným možnostem a své závěry znovu prověřoval.
…Ale co když při druhém či třetím ohledání téže větve propočtu objevíme něco, co nám předtím uniklo?…
Alechin nebyl zdaleka jediný. Například geniální „kombinátor a počtář“ Rašid Gibjatovič Nežmetdinov se minimálně v komentáři k jedné ze svých partií výslovně zmiňuje o tom, že se po dlouhém přemýšlení znovu vrátil k již propočítávaným variantám a ještě jednou je prověřil.
Právě Kotovův kategorický zákaz opakovaného propočtu se stal jedním z nejkritizovanějších míst jeho metodiky. Pozdější výzkumy šachového myšlení totiž ukázaly, že i velmistři se k jednotlivým větvím opakovaně vracejí. Není divu! Nový poznatek v jedné variantě může zásadně změnit hodnocení jiné, kterou jsme před několika minutami „odložili“. Výjimek je zkrátka příliš mnoho, než aby bylo možné Kotovovu radu brát vůbec vážně!
To samozřejmě neznamená, že Kotovovy knihy ztratily svou hodnotu. Jeho požadavek na disciplinovaný a systematický propočet zůstává užitečný. Něco jiného je však ideální tréninková metoda a něco jiného potom skutečný myšlenkový proces šachisty během partie.
K otázkám teorie a praxe propočtu variant se ostatně plánuji podrobněji vrátit v samostatném článku.
Stejná pozice, různé cesty
Jak jsem se již zmínil, testu se neúčastnil pouze mistr světa. Konkrétně tento absolvovali také Paul Keres a Reuben Fine, kteří se na turnaji AVRO 1938 podělili o první místo. K nim se přidal další významný představitel absolutní světové špičky, Salo Flohr. (Připomenu, že Alechin a Flohr dokonce v roce 1938 podepsali dohodu o zápasu o titul mistra světa, který se měl uskutečnit na podzim následujícího roku v Československu. Do plánů však zasáhly politické události a později i druhá světová válka.)
Dochované anglické strojopisné přepisy protokolů si můžete otevřít prostřednictvím následujících odkazů. Na druhé straně každého dokumentu najdete upravenou verzi s převodem tahů do algebraické notace a příslušným překladem. Nejen specialisté, profesionální trenéři či analytici zde mohou najít skutečně zajímavé podněty!
Keres_De_Groot_test_1938_original+CZ Keres_De_Groot_test_1938_original+RU Keres_De_Groot_test_1938_original+EN
Fine_De_Groot_test_1938_original+CZ Fine_De_Groot_test_1938_original+RU Fine_De_Groot_test_1938_original+EN
Flohr_De_Groot_test_1938_original+CZ Flohr_De_Groot_test_1938_original+RU Flohr_De_Groot_test_1938_original+EN
Všimněme si, že jak Keres, tak Fine test úspěšně vyřešili, jejich způsob uvažování se však od Alechinova poměrně výrazně lišil! Zejména pořadí, v jakém Reuben Fine prověřoval jednotlivé tahy kandidáty, by dnes patrně překvapilo i mnohé velmistry…
De Grootův experiment po osmdesáti letech
Při našem putování po stopách De Grootova experimentu bych rád upozornil ještě na jednu mimořádně zajímavou knihu. V roce 2022 vyšla v nakladatelství Quality Chess publikace Think Like a Super-GM, jejímiž autory jsou britský supervelmistr Michael Adams a Philip Hurtado. A dovolím si osobní hodnocení: jde o jednu z nejlepších a nejpoctivěji zpracovaných knih šachových testů, s jakými jsem se během své trenérské a šachové kariéry setkal. Z každé její části je patrné, kolik času, přemýšlení a skutečně důkladné práce museli oba autoři přípravě věnovat. Není divu, že kniha získala ocenění Anglické šachové federace Kniha roku 2022.
Základem publikace je čtyřicet testovacích pozic různé obtížnosti a charakteru. Stejné úkoly řešili šachisté nejrůznější výkonnosti, od amatérů až po špičkového velmistra. Autoři přitom nesledovali pouze správnost řešení, ale také čas potřebný k nalezení tahů, hodnocení pozic a samotný způsob uvažování. Výsledky následně podrobili statistickému vyhodnocení a doplnili mimořádně pečlivými šachovými rozbory. Michael Adams navíc čtenáři umožňuje nahlédnout do způsobu, jakým jednotlivé pozice posuzuje hráč absolutní světové špičky.
A proč se o této knize zmiňuji právě zde? Protože její vznik přímo inspiroval De Grootův výzkum a v úvodu najdeme také náš Alechinův test z roku 1938! Autoři se k němu vracejí, přibližují okolnosti experimentu a doplňují jej o analýzu. Příslušné stránky jsem pro zájemce připravil rovněž.
Adams_Hurtado_Alechinuv_test_CZ Adams_Hurtado_Alechinuv_test_RU Adams_Hurtado_Alechinuv_test_EN
Knihu bych doporučil nejen trenérům a pokročilým šachistům, ale všem, které zajímá, jak přemýšlejí hráči různé výkonnosti a v čem se jejich rozhodovací procesy liší.
Vyřešil by Alechin i tohle?
Kdybych si, znaje zadání De Grootova testu i jeho obtížnost, měl vsadit na to, zda si s ním jeden z největších šachistů historie dokáže poradit, vložil bych do sázky snad celý svůj majetek! A přestože mi přitom – ani nevím proč – vytanula na mysli známá povídka Edgara Allana Poea Nikdy se s čertem nesázej o hlavu! 🙂, stejně bych do té sázky šel!
Zdaleka tak jist bych si však nebyl, kdyby tehdy, v roce 1938, postavil De Groot před mistra světa tohle:
Před sebou vidíme pozici z partie Aagaard vs. Rowson, Great Yarmouth 2007. Rovnou si dovolím vyslovit odvážnou domněnku: kdyby tato pozice vznikla v turnajové partii, zcela mimořádná sekvence tahů by patrně zůstala za branami možností 99,99 % „šachově poučených hráčů“, bez ohledu na jejich výkonnost, rating, zkušenosti či historickou epochu.
A přitom jde o pouhé dva na sebe navazující tahy bílého. Jenže jeden bez druhého nefunguje! Další slova jsou nadbytečná, vše je uvedené v přehrávači!
A nyní si povězme něco o historii této mimořádné kombinace. Především je tedy zajímavé, že jejím prvním objevitelem nebyl člověk, nýbrž počítač. A že právě šachista, který měl v partii možnost ji provést, se později postaral o její pozoruhodnou popularizaci.
Po skončení partie se Aagaard vrátil do karavanu, který během turnaje obýval se dvěma přáteli, a pustil se do počítačové analýzy. A tehdy přišlo překvapení. Engin mu nabídl nám již známé pokračování 28.Sxf7+!! Kxf7 29.Dd5+!!,
které mu na první pohled připadalo naprosto nesmyslné. Teprve když postavil příslušnou pozici na šachovnici a začal ji důkladně zkoumat, pochopil, jak ohromnou sílu v sobě tato zdánlivě absurdní operace skrývá.
Prý dokonce ani Rowson, kterému Aagaard o několik dní později svůj objev oznámil, nejprve nevěřil, že by bílý mohl takovým způsobem získat rozhodující výhodu. Po podrobnějším prostudování však musel uznat, že výměna nejaktivnější bílé figury, aktivizace soupeřova krále, výměna dam a vytvoření izolovaných dvojpěšců skutečně vedou k paradoxnímu výsledku: bílý stojí na výhru.
Zde si dovolím malou odbočku. Jacob Aagaard totiž není jen velmistrem, ale především jedním z nejvýznamnějších současných šachových trenérů a autorů. Byl žákem slavného Marka Izraileviče Dvoreckého, později jeho přítelem a pokračovatelem jeho tréninkových metod. V roce 2004 spoluzaložil nakladatelství Quality Chess, které vydalo řadu hodnotných šachových publikací. Od roku 2024 stojí také v čele vydavatelské skupiny New In Chess Group. Jeho kniha Thinking Inside the Box (2017), věnovaná památce Marka Dvoreckého, obsahuje hned v první kapitole rozsáhlé pojednání o naší pozici.
A právě Aagaard z ní vytvořil pozoruhodný test, který následně předkládal dalším.
Gelfandovo trápení
V roce 2009 Borisi Gelfandovi. Připomeňme, o jakého hráče jde: Gelfand se již ve 22 letech vyšplhal na třetí místo světového ratingového žebříčku (spolu s Vasilijem Ivančukem) a po čtvrtstoletí patřil ke světové elitě. Právě kolem roku 2009 prožíval jedno z nejúspěšnějších období své kariéry. O tři roky později se ostatně utkal s Anandem o titul mistra světa!
Boris Abramovič přemýšlel přibližně půl hodiny. Řešení však nenašel! Nakonec jej Aagaard a další přátelé odvedli od šachovnice do restaurace. Jenže ani tam se mu prostě nepodařilo úlohu pustit z hlavy. Nakonec Aagaarda požádal, aby mu řešení prozradil.
A zde se stalo něco nesmírně poučného! Sotva Aagaard vyslovil první tah, 28.Sxf7+, Gelfand okamžitě objevil pokračování 29.Dd5+ a pochopil celý smysl manévru!
Všimněme si: jeden z nejsilnějších šachistů planety nedokázal během dlouhého přemýšlení objevit první tah. Jakmile mu však byl prozrazen, zbývající část operace pochopil prakticky okamžitě. Překážkou tedy zjevně nebyl nedostatečně hluboký propočet variant. Problém spočíval v samotném výběru tahů kandidátů!
Ganguly věděl něco víc…
A ještě jedna příhoda: Sam Shankland později ukázal stejnou pozici indickému velmistru Suryovi Gangulymu, šestinásobnému mistru Indie s maximálním ratingem FIDE 2676. Ganguly navíc působil jako Anandův sekundant hned ve třech zápasech o titul mistra světa, včetně toho proti Borisi Gelfandovi v roce 2012!
Avšak pozor: Ganguly se předem dozvěděl jednu zdánlivě nevinnou informaci: před ním nedokázal úlohu vyřešit ani Boris Gelfand!
Ganguly proto začal od samého počátku „pátrat“ mezi zdánlivě nelogickými a nepravděpodobnými tahy. A vida, řešení skutečně nalezl!
Nemohu se ubránit dojmu, že právě tato „psychologická nápověda“ je dost možná stejně zajímavá jako samotný vítězný manévr. Ganguly totiž nemusel být v dané chvíli lepším počtářem než Gelfand. Stačilo, že věděl, jak neobvyklé řešení má hledat.
Tím se ostatně dostáváme k samotné podstatě problému. Silný šachista má za sebou tisíce partií, nespočet propočítaných variant a obrovské množství získaných zkušeností. Díky nim dokáže často během několika okamžiků odmítnout tahy, nad kterými by méně zkušený šachista dlouze přemýšlel. Jenže co když právě mezi takto vyřazenými možnostmi leží geniální řešení?
Co když tedy naše zkušenosti, znalosti a šachová intuice, které nám obvykle tolik pomáhají, mohou být ve výjimečných situacích také překážkou? Co když se některý tah vůbec nedostane přes pomyslný katr prvotní selekce?
A nyní se vraťme k otázce, kterou jsme tuto kapitolu uvedli.
Vyřešil by Alechin také tuto pozici?
Odpověď samozřejmě neznáme. Víme pouze, že před ním stojí úkol, se kterým si neporadil ani jeden z nejlepších šachistů moderní éry. Alechin byl géniem, disponoval mimořádnou představivostí, kolosální pamětí a nebál se ani těch nejodvážnějších pokračování. Jenže právě tato pozice nám ukazuje, že mezi schopností propočítat neobyčejně složitou variantu a schopností vůbec objevit její první tah může být propastný rozdíl.
A možná právě proto by mě tolik zajímalo, co by se 28. listopadu 1938 stalo, kdyby De Groot před mistra světa postavil místo známé testovací pozice právě tu naši.
Co by asi Alexandr Alexandrovič během svých devíti minut vyslovil nahlas?…
Co myslíte, milí čtenáři? Vida Aagaardovu pozici s čertovsky překvapivou dvojicí tahů 28.Sxf7+!! a 29.Dd5+!!, podivil by se Alechin – ať už by ji vyřešil, či nikoli – nad její krásou či obtížností více než tohle „zviřátko“ v jeho náručí? 🙂
A kdo by se chtěl po této malé výpravě do šachové historie ještě jednou vrátit k Alechinovým úvahám i ostatním ukázkám, může si je jako obvykle stáhnout ve formátu PGN (CZ, RU, EN):
9_minut_s_Alechinem_CZ 9_minut_s_Alechinem_RU 9_minut_s_Alechinem_EN














