Samarkand mezi zlatem a korunou

O letošní rekordní olympiádě v Samarkandu se prostě nedá napsat stručný článek. A nejde jen o počet zúčastněných družstev. Tolik krásných partií, nečekaných obratů a silných zážitků přímo vybízí, abych se o ně se čtenáři podělil! Vrátíme se proto k nejkrásnějším i nejkritičtějším okamžikům olympiády, k radosti z vítězství i hořkosti zklamání. Podíváme se na triumf domácího uzbeckého kolektivu, návrat čínských šachistek na zlatý stupínek i na to, proč indičtí muži své prvenství neobhájili. Zvláštní pozornost si zaslouží nezpochybnitelný král olympiády Nodirbek Abdusattorov. A chybět nebude ani Wesleyho oběť dámy, podle mého nejkrásnější kombinace celého turnaje! Olympiáda ovšem nabídla také příležitost sledovat oba aktéry blížícího se zápasu o titul mistra světa. Co nám jejich partie prozradily před nejdůležitější šachovou událostí roku v Ženevě? Právě porovnání Gukeshovy a Sindarovovy hry, jejich síly i slabších míst, bude věnována závěrečná část článku.

Fotografie někdy napoví více než slova. Domácí družstvo Uzbekistánu po čtyřech letech znovu slaví olympijské zlato – zaslouženě a s jasným náskokem. Vedle vítězů stáli reprezentanti Indie. Povšimněme si tváří mistra světa Gukeshe (zcela vlevo) a jeho vyzývatele Javokhira Sindarova (třetí zprava), který hledí směrem ke svému budoucímu soupeři. Jako by se do slavnostní chvíle už promítalo očekávání jejich blížícího se zápasu o šachovou korunu…

Dominance domácího družstva

Prohlédněme si nejprve bez dlouhých komentářů pořadí prvních 22 družstev.

Při rovnosti zápasových bodů rozhodovalo o konečném pořadí pro řadu z nás poněkud nezvyklé pomocné hodnocení. Nešlo o tradiční Buchholz, ale o jakousi kombinaci dosaženého skóre a BH. Zájemci najdou vysvětlení i s příkladem po rozkliknutí odkazu níže. Pomocne_hodnoceni

Kompletní výsledky olympiády si lze prohlédnout po rozkliknutí odkazů: Samarkand_2026_OPEN Samarkand_2026_women

Olympiáda se zapsala do historie také z hlediska účasti. V OPEN nastoupilo 205 družstev, v ženské části 189 družstev, tedy dohromady 394 týmů. Šlo o největší šachovou olympiádu, jaká se do té doby uskutečnila, a rekordní byl rovněž počet družstev v ženské soutěži.

Při těchto číslech se ovšem nabízí ještě jedna zajímavá úvaha. Je jedenáct kol při účasti okolo dvou set družstev vůbec dostatečným počtem? Stačí malý test: vezměme konečnou první desítku OPEN. Ani družstva, která se v ní nakonec umístila, se samozřejmě zdaleka nemohla utkat všechna mezi sebou. Zvlášť nápadný je příklad USA – čtvrtý tým konečného pořadí se během jedenácti kol střetl pouze se třemi z ostatních devíti družstev první desítky.

Nu, nejen pamětníci vědí, že švýcarský systém v soutěžích družstev sice celkem spolehlivě určí vítěze, ale zda při stovce či dokonce dvou stovkách účastníků skončí družstvo dvacáté nebo čtyřicáté může někdy rozhodnout jediná partie! Tahle fakta však samozřejmě českým fanouškům nebrání v tom, aby – jako ostatně pravidelně – hodnotili 21. místo českého týmu, stejně jako slovenským příznivcům nic nebrání v tom, aby se podělili o své zklamání nad 49. místem Slovenska.

Při hodnocení olympiády, počtu družstev a jejich výkonnosti prostě nemohu vynechat (opakovanou) neúčast družstva Ruské federace – nezapomeňme, že jde o nástupnický stát největší šachové velmoci po druhé světové válce! Je totiž varující, kolik i inteligentních lidí v této souvislosti zaměňuje své vlastní názory za skutečná fakta! Přitom šachistům by mělo být vlastní rozlišování mezi skutečností a pocity, stejně jako schopnost analyticko-syntetického myšlení. A tak jen doufejme, že se do příští olympiády politická situace stabilizuje: skuteční viníci současného stavu a pohrobci nacismu budou alespoň v prvním kroku zbaveni vlivu a družstvo Ruské federace bude moci opět bojovat o medaile!

Olympiáda žen – návrat Číny

Dejme přednost dámám: Čína se po osmi letech vrací na olympijský trůn. Ani tentokrát sice nepřijela kompletní sestava jejích největších hvězd, ambice na zlato však družstvu rozhodně nechyběly. Na první šachovnici je vedla Zhu Jiner, příslušnice nejužší světové špičky a účastnice letošního turnaje kandidátek na Kypru. Za ní se dravé mládí – vždyť Lu Miaoyi je teprve šestnáct! – snoubilo se zkušeností, kterou na konci soupisky představovala třicetiletá Zhai Mo, pamětnice čínského triumfu v Batumi 2018.

Nová šachová velmoc?

Mezi Čínu a Indii se znovu vklínil Kazachstán. Zatímco v Budapešti 2024 jeho šachistky slavily vůbec první olympijskou medaili, v Samarkandu už stříbro obhájily. Sotva tedy můžeme mluvit o náhodném vzepětí. Šach se v zemi těší výrazné státní i sponzorské podpoře, proniká do škol a velká pozornost se věnuje výchově talentů. Rostoucí vliv Kazachstánu navíc v Samarkandu dostal i symbolické stvrzení: předseda tamní šachové federace a miliardář Timur Turlov byl zvolen do čela FIDE.

Za šachovnicí je tváří tohoto vzestupu Bibisara Assaubajevová, trojnásobná mistryně světa v bleskovém šachu a druhá žena letošního turnaje kandidátek. Dvě stříbra za sebou naznačují, že s Kazachstánem je třeba na ženském olympijském výsluní počítat i nadále.

Přikládám o něco starší, krátké, ale vtipné a roztomilé video – o vzájemné náklonnosti Bibisary a Javokhira Sindarova dnes už ví skoro každý.

Následující video mého oblíbeného streamera Alexeje Pugače demonstruje myslím docela věrně současný ženský šach. V něm se – mimo jiné – žije královské indické obraně relativně pohodlně. 🙂

Ze zlata bronz

Pomýšlí-li družstvo na nejvyšší stupeň, jen těžko si může dovolit výrazný výpadek některé z opor – ledaže má v záloze mimořádně kvalitního náhradníka. Indii se žel něco takového přihodilo právě u vyzývatelky mistryně světa Vaishali. Olympiáda jí vůbec nevyšla: z šesti partií vytěžila pouhých 2½ bodu a závěrečná tři kola už sledovala jako divačka. Náhradnice Savitha Shri hrála sice znamenitě, ale ani její výkony tentokrát k obhajobě budapešťského zlata nestačily. Výpadek jedné z hlavních opor byl jistě hlavní příčinou, proč se Indie musela spokojit „jen“ s bronzem.

Článek je samozřejmě věnován především soutěži mužů. Hlavní pozornost patří dvěma našim „budoucím hrdinům“ – mistru světa Gukeshovi a jeho vyzývateli Javokhiru Sindarovovi – i skutečnému letošnímu králi olympiády Nodirbeku Abdusattorovovi! Jaký by to ale byl příspěvek, kdybychom ženské bitvy o medaile nepřiblížili alespoň jednou konkrétní ukázkou?!

Hraje se poslední kolo a boj o medaile vrcholí! Indie dostává silný tým Gruzie a my se podívejme, co se dělo na první šachovnici v partii Koneru vs. Dzagnidze. Bílá právě zahrála plně v duchu pozice 18.Vh3!

Pozice se nachází v dynamické rovnováze. Vidíme, že ani jedno veličenstvo teď zrovna nekypí zdravím! 🙂 Jinými slovy: nemají si co vyčítat.

Jistě si dovedeme představit, jaké napětí muselo v této partii panovat – v posledním kole, v boji o medaile, a k tomu na první šachovnici! Černá s naprostým dostatkem času na hodinách pokračovala 18…Vfd8??

Více se samozřejmě dozvíme v rozboru přehrávače níže; nyní se však přímo nabízí otázka a i pro silnější šachisty docela tvrdý oříšek: Jak bílá pokračovala? A dokážete se – stejně jako ona – dopočítat až do vynucené výhry?

Královský uzbecký kolektiv

Jestliže si před dvěma lety v Budapešti Indie své zlato zasloužila, totéž lze říci o letošním vítězství Uzbeků na domácí půdě! Kompaktní družstvo bez slabin, s hvězdami na prvních dvou šachovnicích. A pokud měl někdo obavy, zda „zadek“ sestavy – tedy čtvrtá a pátá šachovnice – odolá náporu nejsilnějších týmů, ukázaly se jako liché!

Zde jsou individuální výsledky:

Podle mého názoru jsou vynikající výkony uzbeckého týmu umocněny výtečnými vztahy mezi těmito i jinak úžasnými mladíky a mladými muži. Týmový duch je patrný z každého videa. Ostatně, o lecčems vypovídá i určitý Sindarovův ústupek – jeho prohlášení bezprostředně po skončení turnaje kandidátů: „Budu hrát rozhodně druhou šachovnici za Nodirbekem.“ A na svých slovech nic nezměnil ani poté, co jej předstihl v ratingu.

Konečně svou váhu má i skutečnost, že jde opravdu o uzbecký kolektiv. Netvrdím, že z „cizinecké legie“, s jakou na olympiády poměrně pravidelně přijíždí třeba družstvo USA, nelze vybudovat skvělý kolektiv – vše je o lidech. Ale… teď si dovolím vyslovit svůj názor: vše má své meze… i když jistě můžeme dlouze diskutovat o tom, co přesně znamená původní název „Turnaj národů“, jak se dříve olympiády nazývaly.

Závěrečná tisková konference uzbeckého týmu a samozřejmě kapitána družstva Rustama Kasimdžanova – snad až na ty poněkud zbytečné nadšené fráze o nejlepších hráčích světa – jen potvrzuje, že jde o skvělý kolektiv.

Král olympiády

Jestliže nezpochybnitelným králem olympiády v Budapešti před dvěma lety se stal tehdejší vyzývatel a současný mistr světa Dommaraju Gukesh s neuvěřitelným výkonem 9 bodů z 10 a tedy performancí 3 056, ani tentokrát nemůže být o nejsilnějším hráči nejmenších pochyb. Gukeshův historický výkon patrně jen tak někdo nepřekoná, ale výkon, který předvedl Nodirbek Abdusattorov… nu, klobouk dolů.

Podívejme se na jeho individuální výsledky:

Z +6 mohlo být i +7, kdyby Nodirbek ve chvíli, kdy už jeho družstvo v posledním zápase slavilo olympijské zlato, věnoval následující koncovce proti ukrajinskému velmistrovi poněkud více pozornosti… Případnou výhrou by svůj zisk zvýšil na 9 bodů z 11 a jeho performance by z konečných 2 869 vystoupala na úctyhodných 2 920!

V partii Abdusattorov vs. Kovalenko vznikla tedy po 63…Sc5

pozice koncovky, která je bílými technicky vyhraná, když černý se navíc nacházel v časové tísni. Jak byste na místě bílého pokračovali?

Závěr partie přibližuje video nastavené na kritickou situaci diagramu.

Jak mohl bílý dotáhnout střelcovou koncovku do vítězného konce?

Čtenáři mých článků vědí, že Abdusattorov patří – přes své občasné výstřelky 🙂 – mezi mé oblíbené mladé šachisty. Myslím však, že nejen olympijské vystoupení, ale i další letošní výsledky tohoto dvaadvacetiletého mladíka opravňují k odvážnější úvaze: nemáme dnes před sebou jen univerzálně vybaveného supervelmistra, ale patrně i objektivně nejsilnějšího hráče současnosti?!

Mnozí mohou namítnout: „Ale vždyť ještě nehrál ani v jediném turnaji kandidátů!“ Nu ano, podle mého však značnou část viny nese kvalifikační systém. Ten dává poměrně velký prostor „náhodným vzepětím“ v turnajích hraných švýcarským systémem či ve vyřazovacím Světovém poháru, na druhé straně však mohou jedno či dvě zaváhání v jednotlivých partiích znamenat… čekání na další dvouletý cyklus!

Nejen s nostalgií proto vzpomínám na někdejší mezipásmové turnaje. Dlouhý turnaj hraný systémem každý s každým podle mého poskytoval spolehlivější obraz o skutečné síle účastníků. Navíc nešlo jen o vítězství: postoupit se dalo třeba i ze čtvrtého místa, v Palmě de Mallorca v roce 1970 dokonce ze šestého. Takový formát omezoval důsledky jednotlivých „karambolů“ a dával prostor k nápravě – sem tam se nějaký ten lapsus dal napravit. Vždyť i Fischer v Palmě podlehl Larsenovi, a přesto turnaj vyhrál s obrovským náskokem!

Přes to všechno jsem přesvědčen, že příští turnaj kandidátů se už bez Nodirbeka „neobejde“.

Z partií krále olympiády jsem vybral „od všeho kousek“. Slušelo by se snad ještě dodat, že podobně jako mistr světa na budapešťské olympiádě nebyl ani Nodirbek v Samarkandu v žádné partii vysloveně ohrožen! O nějakém štěstí, či dokonce „nehorázné klice“, tedy nemůže být řeč. Ocitáme se v 5. kole olympiády, zápasu Maďarsko–Uzbekistán. Jde o první kompletní a silnější tým, se kterým se Uzbekové střetávají.

V předchozím kole, zápasu proti Turecku, Nodirkek remízoval s Yagizem Kaanem Erdogmusem; avšak tvorba tohoto geniálního chlapce by si zasloužila nejen samostatný článek, ale hned dlouhou stať! Nu, ale možná paradoxně jeho mládí nám dovoluje odložit Yagizovo vystupování na turnajích na pozdější dobu… 🙂

V partii Rapport vs. Abdusattorov zvolila současná maďarská jednička v boji proti sicilské obraně nikoli překvapivě Čechoverův systém 1.e4 c5 2.Jf3 d6 3.d4 cxd4 4.Dxd4. Jeho významnou výhodou je fakt, že systém není ještě zdaleka teoreticky vyčerpán. Protože jsem „Čechovera“ docela pravidelně svoje svěřence bílými učil, byl jsem samozřejmě zvědavý nejen na to, zda Rapport přijde s nějakým novým nebo alespoň módním pojetím, ale i jakou výstavbu a pořadí tahů si vybere Nodirbek.

A neprohádal jsem! Vznikla charakteristická pozice s různými rošádami slibující ostrý střet. Tedy bitva, která nemohla maďarskému velmistru nevyhovovat. Po 16.Vhg1 s nedvojsmyslným agresivním úmyslem g2–g4–g5

odpověděl Nodirbek na pohled srozumitelným, ve skutečnosti však i velmi silným 16…Dc7!!

Chronometráž ukazuje, že Rapport nad odpovědí produmal skoro 12 minut. Poté reagoval paličatým, na pohled logickým, ale takticky děravým 17.g4?

Pasivní hrubá chyba! Tak se svými svěřenci a ve svých pracích nazývám podobný druh přehmatů. Více se lze samozřejmě dozvědět v přehrávači partie níže. Podaří se vám, milí čtenáři, postup bílého vyvrátit?

Hraje se klíčová partie i zápas Uzbekistán vs. USA, partie Abdusattorov vs. Caruana. Fabiano „opět“ na první šachovnici podléhá v principiální bitvě! (Přede dvěma lety byl přehrán Gukeshem.) Bílý právě táhl 38.Vfe3.

V tuto chvíli ukazují hodiny protivníků následující čas: bílý 3:58, černý 1:33. Do časové kontroly zbývají pouhé tři tahy, a pro velmistra Caruanovy třídy je taková časová rezerva zcela dostačující – tím spíše, že po každém tahu přibývá ještě půlminutový inkrement.

My však máme času nepoměrně více! Zápas se navíc pro Američany nevyvíjí nikterak zle, a není tedy třeba situaci za každou cenu „lámat“.

Jak byste na místě černého pokračovali?

Partii protivníků absolutní světové špičky bychom měli nejprve zhlédnout se záznamu!

Nejen pro milovníky vídeňské hry či zájemce o tuto novou módu, ale i z pohledu rozboru koncovky, bude jistě zajímavé porovnat dva rozbory celé partie: jeden od Hikaru Nakamury, druhý od Sergeje Makaryčeva. Mladším či méně zkušeným šachistům připomenu, že Sergej Jurijevič je skvělým analytikem! Byl Karpovovým sekundantem v zápasech „dvou K“ v Moskvě roku 1985 i v Londýně a Leningradě roku 1986. Dnes se pro úlohu sekundanta často používá obecnější, a v tomto kontextu méně přesné označení „trenér“.

Polibek Caissy a syndrom padajících kuželek

Jistě nejsem sám, kdo si u hráčů absolutní světové špičky všiml ještě jednoho celkem typického úkazu. 

Pokud ti nejlepší z nejlepších navíc, jak se říká, „chytí formu“, všechno se jim alespoň na pohled daří s neuvěřitelnou lehkostí. Bílé figury, nebo černé? I to se v takových chvílích jeví jako marginálie.

Samarkandská olympiáda samozřejmě nebyla prvním turnajem, při němž Nodirbek pocítil onen polibek Caissy či dotyk génia. Tentokrát však byl podle mého obzvlášť patrný!

V takových chvílích mívám pocit, že ani současní či někdejší supervelmistři (2700+) nejsou schopni klást mu tužší odpor; prostě padají jako kuželky! Mnoho let jsem – jistě nejen já – tyhle Caissiny polibky vídával u Magnuse, v roce 2024 potom u Gukeshe. Během samarkandské olympiády jsem však dotyk génia cítil právě jen u Nodirbeka!

Zcela zřetelnou ukázku takového Caissina polibku – či chcete-li „syndromu kácení kuželek“ – jsem viděl v partii předposledního kola. 🙂 Uzbekové se střetli s týmem Arménie a na první šachovnici jsme byli svědky partie Martirosjan vs. Abdusattorov. Záměrně jsem nepoužil slovo „bitva“, neboť přestože partie trvala 64 tahů, o žádný skutečný boj podle mne nešlo. A to je třeba ještě dodat, že i Nodirbekova hra měla tentokrát k dokonalosti opravdu dost daleko…

Abdusattorov překvapil protivníka již prvním tahem volbou skandinávské hry a snadno vyrovnal. Také pozice na diagramu se nachází v rovnováze. Teoretické! V samotné partii však „skandinávská pevnost“ začne vystrkovat růžky.

Jak byste, milí čtenáři, nyní na místě černého pokračovali?

Chcete-li si udělat vlastní obrázek o průběhu tohoto střetnutí, podívejte se na záznam partie z kanálu Chess Flow. Vedle tahů stojí za pozornost i chování obou soupeřů a čas, který věnovali jednotlivým rozhodnutím.

Zajímalo by mě, zda při sledování pocítíte onen „polibek Caissy“ i vy…

zde slov netřeba…

Wesleyho partie olympiády aneb Oběť dámy a nedopočítaná varianta

Olympiáda samozřejmě nabídla mnoho a mnoho překrásných momentů. Opravdu není v lidských silách nejen je všechny zpracovat, ale dokonce si je ani prohlédnout. A tak se v posledních letech či spíše dekádách organizátorům obrovských akcí ani nedivím, že ceny za krásu nebývají oficiální součástí soutěží. Dnešní doba by navíc zcela jistě přinesla dramatičtější spory, nežli jsme někdy vídávali před sto i více lety! Mnozí čtenáři mají dost fantazie, aby si představili nesouhlasné argumenty či dokonce protesty typu: „No, to někdo sehraje 30 tahů podle teorie, učiní pět svých připravených a cena za krásu je jeho!“ 🙂

Avšak velkou pozornost už tradičně přitahují efektní kombinace…

Jeden z nejsilnějších šachistů světa, někdejší světová dvojka a člen klubu 2800, filipínsko-americký supervelmistr Wesley So na sebe v Samarkandu strhl pozornost nejméně dvakrát. Krom toho, že se mu jako jedinému podařilo porazit v pěkné a „čisté“ partii vyzývatele Javokhira Sindarova (víme, že ten opravdu příliš často neprohrává; k této partii se ještě vrátíme níže), blýskl se ještě předtím opravdu skvostnou partií.

Hraje se 3. kolo olympiády a družstvo USA nastupuje proti Dánsku. V partie So vs. Thybo rozehrávají soupeři giuoco pianissimo (klidnou italskou hru) s dnes již tradičními – naštěstí pouze dvěma – oslími oušky. Vývoj partie však přestal být „pianissimo“ po efektním

12.Va3!! „Překrásný úvodník k novému plánu!“ chtělo by se tak moc napsat. Jenomže... ono to tak není! Z databází totiž zjistíme, že se tak již hrálo a dokonce častěji než jen několikrát.

Nu, samozřejmě, nic to nemění na kráse tohoto – jak psal Nimcovič v jiných souvislostech – tajnosnubného tahu věží. A když už jsem zmínil Nimcoviče: ten nazýval pole a3 můstkem pro věž!

Ještě dodám, že alespoň podle databází patří těsné prvenství patentu švédskému velmistru Nilsi Grandeliovi. Další průběh – co se stalo po dodatečném přijetí oběti centrálního pěšce – si samozřejmě zjistíme v přehrávači. Nyní pojďme dál – totiž k tomu nejlepšímu!

Wesley právě táhl 23.Vg3!

Pokud černému až zde „došla teorie“, jak může naznačovat videozáznam, a po vyčerpání konkrétních znalostí byl jeho první či druhý samostatný tah v partii zároveň rozhodující hrubou chybou, potom můžeme mluvit nejen o smůle, ale i o tragickém stavu naší doby přesycené informacemi!

I když nemohu nedodat, že situaci „první vlastní tah a hned rozhodující hrubka“ jsem už zažil mnohokrát… i v předpočítačové době! Tedy zcela určitě jsem právě nyní znovu nevynalezl kolo! 🙂 

Následovalo totiž 23…Vd5??

Nechci vás, vážení čtenáři, připravit o příjemný pocit, pokud se vám podaří vyřešit následující test – hádanku – puzzle.

Představme si tento další průběh partie: 24.Sxh6 Vxe5 25.Dxe5 Sd6. Jak byste poté pokračovali?

Řešení testu lze samozřejmě najít v přehrávači. V tomto případě však čtenářům obzvlášť doporučím přehrát si partii celou! Nejde totiž jen o závěrečnou efektní kombinaci. Wesleyho dílo je doslova multifunkční!

Samotnou kombinaci a její propočet jsem si samozřejmě uložil do příslušných výukových databází. Přehrajeme-li si však partii od začátku, zjistíme, že nabízí mnohem víc. Výtečně se hodí třeba i k tématu otevřených sloupců a pěkně zapadá do Nimcovičových koncepcí a teorie otevřených linií. Právě proto jsem v komentářích ponechal i strategické úvahy tohoto druhu.

Motýlí efekt aneb Kde Indii uniklo zlato?

Po tom, co jsem napsal v minulém článku na samém počátku olympiády, by se mi samozřejmě chtělo odpovědět: „Zejména proto, že kapitán špatně seřadil hráče na soupisce!“ (Fakt, že respektoval přání mistra světa hrát na 4. šachovnici, na tom nic nemění.)

Přesto se domnívám, že určitou roli pořadí hráčů na soupisce skutečně sehrálo. Jenže Indové podle mého opravdu zažívají určitý výkonnostní pokles. Na olympiádě to jen bylo zřetelněji vidět.

Srovnání výsledků hráčů s minulou olympiádou je do očí bijící. Připomenu, že v Budapešti byl kromě fenomenálního Gukeshe tahounem družstva Arjun Erigaisi. Na třetí šachovnici. Zisk 10 bodů z 11 při performanci 2968 ho ihned po olympiádě katapultoval na pozici světové trojky. Nu, ona také Indie olympiádu vyhrála se čtyřbodovým náskokem!

To je však minulost. S výsledkem, který tentokrát předvedl na druhé šachovnici, a s jedinou hvězdou v týmu se olympiáda vyhrát nedá.

Ačkoli… máme tu přece Butterfly effect!

Nihal Sarin s bezmála 30 minutami (!) na hodinách se právě chystá zahrát osudové 37…Jf5??...

Možná totiž stačila chvilka klidu navíc před jediným tahem a o zlatu by se psal docela jiný příběh!

Jak se vše odehrálo? Až do 6. kola procházely Indie i Uzbekistán turnajem jako nůž máslem. Dne 21. 9. tak došlo na vzájemný souboj obou vedoucích týmů soutěže. Partie na první, druhé a čtvrté šachovnici skončily poměrně rychle remízami.

Vše se rozhodovalo na třetí desce v partii Jakubbojev vs. Nihal Sarin.

Rovnou napíšu, že tento dvaadvacetiletý indický hráč, který se mezi supervelmistry zařadil poměrně nedávno (hranici 2 700 pokořil v říjnu 2025), není zrovna – jak to říci – mojí krevní skupinou. Můj popis dění v partii tím patrně bude poznamenán.

Roky soustavného blicání na online platformách vedly Nihala k vytvoření odpovídajícího repertoáru zahájení. Mám však dojem, že mu při tom všem nezbývalo dost času vypracovat si repertoár poněkud serióznější. Takový, o který by se mohl opřít i v turnajích vysokých kategorií.

V partii proti Nodirbeku Jakubbojevovi, z níž jsem měl jako příznivec spíše indického týmu největší obavy, však nakonec podivně vypadající variantu nejen ustál, ale postupně si vypracoval nadějnou pozici. Kromě úžasného taktického postřehu má totiž Nihal i výtečný cit pro souhru figur. A právě ony desetitisíce, ne-li statisíce bleskovek a bulletů ho naučily cenné dovednosti: z pasivních či jinak ošklivě vypadajících pozic umí vyklouznout jako úhoř.

Po 32…Kh6

považoval Nodirbek za žádoucí provést plánované 33.e4; následovalo 33…h4! 34.Dh2 dxe4.

Před námi patrně stojí první ze dvou rozhodujících pozic nejen partie, ale i celého zápasu – a kdo ví, možná i celé olympiády! Abychom mohli lépe posoudit další průběh, bude jistě nejlepší podívat se přímo na videozáznam. Po tahu 34.e4 zbývalo Jakubbojevovi na hodinách něco málo přes 9 minut na šest zbývajících tahů do časové kontroly, zatímco Nihal měl k dispozici skoro 35 minut!

Pozice byla v tu chvíli objektivně vyrovnaná. Pokud by Jakubbojev prostě dobral pěšcem na e4, vznikla by složitá situace se vzájemnými šancemi. Nodirbek ovšem ze svých devíti minut obětoval šest (!), aby zvolil chybné, objektivně prohrávající, ale na druhé straně fakticky nakonec vítězné 35.f4??

Černý právě dosáhl vyhrané pozice! Navíc s dvaatřiceti minutami na hodinách proti třem a půl minutám bílého. V pozici, která přesně odpovídá jeho stylu hry, by měl vyhrát více než devět partií z deseti. Tentokrát však ne!

Nihal si tak nějak spletl vážnou partii s blicem! Ve vyhrané pozici se nejprve vydal svým králem na výlet, přičemž k rozhodnutí podniknout takové dobrodružství mu stačily dvě sekundy! Vše pak vyvrcholilo v pozicích na posledních diagramech.

Po 37.g3! se již černý neudržel. Stále ještě s půlhodinou času, ale také s viditelnou nervozitou zahrál 37…Jf5?? a vstal od stolu.

Ti z vás, milí čtenáři, kteří tuto nejspíše rozhodující pozici celé olympiády dosud neviděli, se jistě rádi zakousnou do chutného jablka taktiky na pravém diagramu. Nu, a fanouškům uzbeckého týmu, nejen v místě konání, ale jistě i u obrazovek a displejů, spadl kámen ze srdce. A těch kamenů bylo tolik, že se při jejich společném dopadu otřásla i naše matička Země. Vždyť fyzika nelže! 🙂

Nyní si tedy s časovým odstupem a bez zbytečných emocí pojďme vychutnat nejprve záznam samotné partie. Nu, a jistě se mnou budete, milí čtenáři, souhlasit: tohle umí zdaleka nejlépe ChessBase India, přesněji řečeno Sagar Shah!

Nejkvalitnější videokomentář k této partii ovšem podle mého názoru nabízí GM Sergej Makaryčev:

Nejkritičtější moment olympiády, v němž se dost možná rozhodlo o konečné pořadí na stupních vítězů, přibližuje následující video.

Olympiáda v kostce

Než opustíme samotnou olympiádu a veškerou pozornost přesuneme ke dvěma šachistům, kteří budou v následujících týdnech plnit – doufejme, že nikoli pouze – prostor šachových médií, podívejme se ještě na opravdu pěkné, věrné a výstižné shrnutí kritických momentů.

Velmistr Petr Svidler natočil velmi povedené video s přijatelnou stopáží i pro ty, kteří „více než čtvrthodinku nedají“. 🙂

Velkolepý ceremoniál

Celý záznam závěrečného ceremoniálu olympiády v Samarkandu

Velkolepý závěr hodný šachové velmoci. A Uzbekistán dnes mezi ně bezpochyby patří.

Kdo s koho (3)

Hlavním důvodem, proč jsem svůj článek o letošní olympiádě pojal právě tímto způsobem, byla snaha posoudit výkony dvou šachistů, kteří se již brzy ocitnou v centru pozornosti nejen šachového světa. V předchozím dvoudílném článku „Kdo s koho?“ jsem se pokusil odhadnout možný průběh a výsledek blížícího se vrcholu roku: zápasu o šachovou korunu mezi obhájcem Dommaraju Gukeshem a vyzývatelem Javokhirem Sindarovem. Olympiáda v Samarkandu nám nyní poskytla další cenný materiál. Potvrdila mé tehdejší závěry, nebo vybízí k jejich přehodnocení?

Nyní tedy na chvíli „zapomeňme“ na výsledky družstev, bitvy do poslední patrony i překrásné šachové momenty v partiích ostatních účastnic a účastníků. Soustřeďme se plně na naše dva hrdiny. A že o hrdiny jde, o tom nepochybuji, ať už, milí čtenáři, patříte k fanouškům jednoho, či druhého mladíka!

Co tedy jejich vystoupení v Samarkandu ukázalo? Podívejme se nejprve na suchá data. U nich však nezůstaneme: samotné body a performance nám ještě neprozradí, jak přesvědčivě oba hráli, jaké šance vytvářeli a kolik jich naopak nabídli soupeřům. Právě rozbory partií a kritických momentů nám snad pomohou rozplést klubko otázek, které se před zápasem nabízí.

Je vyzývatel stále jasným favoritem? Jak je na tom s formou mistr světa? A udržuje si Javokhir úroveň hry, kterou předvedl při svém dominantním vítězství na Kypru? Olympiáda nám pochopitelně nemůže prozradit výsledek jejich budoucího souboje. Může však napovědět, s jakými přednostmi i slabinami se oba k zápasu blíží.

Dejme přednost vyzývateli:

Tabulka „suchých dat“ jasně ukazuje, že Sindarov na druhé šachovnici odvedl svůj standard. Ve srovnání s výsledkem krále olympiády Abdusattorova sice jeho výkon bledne, svou pozici v absolutní světové špičce však bez nejmenších pochyb obhájil.

Individuální výsledek mistra světa sice čistě bodově Sindarovův převyšuje, jeho performance je však o několik desítek bodů nižší. Samotný bodový zisk ovšem nelze porovnávat bez přihlédnutí k síle soupeřů. Gukesh nastupoval převážně na čtvrté šachovnici, zatímco Sindarov hájil druhou. Pro takové srovnání je proto vhodnějším, byť stále „suchým“ ukazatelem právě performance.

Z té vychází lépe Sindarov, ale… před ošklivou prohrou v posledním kole měl Gukesh při zisku 8½ bodu z 10 partií performanci přesně 2797. Tedy stejnou, s jakou Sindarov celou olympiádu zakončil! Kdyby mistr světa v 11. kole nenastoupil, vykázali by oba při stejném počtu odehraných partií totožnou performanci. Jediná partie tak výsledné statistické srovnání výrazně změnila. O důvod víc podívat se také na obsah jejich hry!

V článku jsem totiž zatím nezmínil, že v posledních kolech olympiády si na účastníky počíhal zákeřný virus. Nemálo šachistů se necítilo dobře – z českých reprezentantů se o tom zmínil David Navara. Kapitán indického týmu GM Srinath Narayanan (podle mého má být kapitán špičkového družstva hráčům oporou i po odborné stránce; organizační schopnosti samy o sobě nestačí) v krátkém videu zmiňoval také onemocnění mistra světa, a nejen jeho! Za normálních okolností by Gukesh patrně k poslednímu kolu nenastoupil…

Malá odbočka: turnajový režim a empatie

Je tu však ještě druhá věc, která mě trápí už celá desetiletí: přesouvání posledního kola na výrazně dřívější hodinu. Představte si, milí čtenáři, že hrajete pro vás důležitý turnaj. Den za dnem usedáte k šachovnici v 15 hodin. Tomu přizpůsobujete spánek, jídlo, procházky i přípravu. A potom přijde poslední kolo, nezřídka rozhodující o úspěchu či neúspěchu, a najednou máte hrát už v osm ráno!

V Samarkandu nebyl posun tak drastický: poslední kolo začínalo v 11 hodin místního času namísto obvyklých 15 hodin. I tak ovšem hráči museli právě před závěrečným bojem změnit zavedený denní režim. A když si vzpomenu na Michaila Mojsejeviče Botvinnika… ten by se snad, jak se říká, v hrobě obracel! Právě on přikládal pravidelnému turnajovému režimu mimořádný význam a dodržoval jej do nejmenších detailů.

Chápu, že pořadatelé potřebují vyhradit čas na zakončení turnaje a umožnit účastníkům odjezd. Přesto se nemohu zbavit otázky: proč má právě v rozhodující den ustupovat hráčova příprava a odpočinek organizačnímu pohodlí?

Dovolím si malou odbočku z vlastní trenérské praxe. Když kdysi pořadatelé mistrovství České republiky dětí a mládeže spojili poslední kolo od osmi ráno ještě s požadavkem, aby děti před jeho začátkem sbalily věci a vyklidily pokoje, to už jsem opravdu nedokázal pochopit. Namísto klidné přípravy a soustředění na soupeře řešit, zda někde nezůstala mikina, nabíječka nebo přezůvky! A to všechno po časnějším vstávání, před partií, která může rozhodnout o výsledku celého turnaje…

Možná by někdy stačilo docela málo: při sestavování programu se na chvíli vžít do situace těch, kteří mají za šachovnicí podat co nejlepší výkon. Zvlášť když jsou to děti. Obyčejná empatie by tu prospěla víc než dokonale naplánovaný odjezd.

Vraťme se ale zpět k naší zatím „suché statistice“. Jistě, na jedné prohrané partii mistra světa nelze vystavět argumenty, jakkoli tedy byl jeho výkon varovný. Nemohu si ale odpustit předložit vám ještě jednu tabulku!

Takto si Gukesh vedl na posledních třech olympiádách!

Oběti dam v roli předskokanů

Ještě než dojde k samotnému střetu, bývá třeba protivníkovi ukázat, s kým má tu čest! V říši zvířat patří předvádění síly k odvěkému zápasu o postavení: kdo získá převahu a kdo ustoupí? Někdy taková demonstrace dokonce rozhodne dříve, než na skutečný souboj vůbec dojde. My lidé pro ni máme hezký výraz: naparovat se!

Lidská civilizace si postupně vytvořila vlastní podoby těchto rituálů. Místo svalů lze předvádět sebevědomí a místo výhružných gest vypouštět velkohubá prohlášení. Ve sportu se jim daří znamenitě a dnešní mediální prostředí pro ně vytváří ideální podhoubí.

Mladí muži, kteří proti sobě nastoupí koncem listopadu, mají ovšem k podobnému siláckému kasání daleko!

Z Gukeshe podle mého přímo vyzařuje skromnost, upřímnost a bezprostřednost. Působí sice uzavřeněji, ale například trpělivost a ochota, s nimiž vychází vstříc fanouškům žádajícím podpis či společnou fotografii třeba i před důležitou partií, jsou pozoruhodné. Ani Sindarov na mne nepůsobí jako člověk, který by potřeboval soupeře předem porážet slovy. V tom oba představují docela výrazný kontrast k mladšímu Magnusi Carlsenovi. Dodnes si vzpomínám na jeho slova: „Myslím, že Tala bych porazil docela snadno. S Fischerem by to bylo obtížnější, ale myslím, že bych dokázal porazit i jeho.“ (Z rozhovoru s Nigelem Farndalem pro The Telegraph, listopad 2015; přeloženo z angličtiny.) Od Gukeshe či Sindarova podle mého novináři podobně sebevědomé předpovědi jen tak neuslyší.

Přesto vedle poměřování výkonů na 2. a 4. šachovnici v Samarkandu proběhl ještě jeden zajímavý souboj. Tentokrát vpravdě estetický. Ačkoli jej tak jeho účastníci nejspíše vůbec nevnímali…

Oba mladí géniové totiž po jedné ze svých partií korunovali efektní obětí nejsilnější figury – dámy. Pokud tedy chceme, můžeme v těchto kombinacích vidět i malou ukázku síly před jejich vzájemným střetem. Takové představení přitáhne pozornost diváků vždy!

Nu, a vy, milí čtenáři, můžete rozhodnout, která z kombinací se vám zalíbí více. 🙂

V partii 2. kola Flores Quillas vs. Sindarov už černý jednou dámu na f1 ponechal – obětoval. Nyní následovalo

30…Vh6+ 31.Kg5 (viz pozice pravého diagramu) 31…Kf7!! Peruánský šachista si tentokrát nabídnutou dámu vzal 32.Dxf1, aby po skvostném 32…Vh3! složil zbraně.

Jak poznamenal v jednom z videí na svém kanálu Шахматы – это Круто (Šachy jsou super) vždy vtipný a pohotový Andrej Mikitin: „Peruánský mezinárodní mistr bude jednou svým potomkům ukazovat, kterak budoucímu mistru světa sebral nejsilnější figuru! To bude asi ten pravý důvod, proč pokračoval ve hře.“ 🙂

Mistr světa se blýskl brilantním závěrem „až“ v 9. kole. V partii Dončenko vs. Gukesh se právě bílý dopustil rozhodující a poslední chyby když zahrál 51.Sd1-e2?? Následovalo drtivé 51…Jf4!!

Pravda, Gukeshovu oběť nejsilnější figury možná nelze, přísně vzato, nazvat kombinací (tedy vynucenými manévry s obětí). Silní šachisté totiž po chvíli přemýšlení patrně najdou v praxi jediné hratelné pokračování 52.Sd1, po němž se pomocí vynucených variant až k výhře nedopočítáme. Analýzy v přehrávači přesto jasně dokládají, že pozice bílého byla objektivně prohraná…

Velmi, velmi silný!

Náš cílený výlet za tvorbou protivníků, kteří brzy usednou proti sobě v zápasu roku, začněme u vyzývatele.

Následující ukázky nás provedou jak Javokhirovým vítězným tažením, tak na závěr i jediným karambolem, který ho na olympiádě potkal. Ostatně podobně budeme postupovat i v poslední kapitole článku, která bude věnována olympijské tvorbě mistra světa.

Ještě dodám: skutečně není těžké odhalit, odkud se bere Sindarovova obrovská praktická síla! Vše se zdá přehledné a v tomto směru nebudou mít podle mého Gukeshovi trenéři, sekundanté a spolupracovníci vlastně co na práci. Musejí vzít pouze na vědomí, že jeho silné stránky výrazně převažují!

Domnívám se, že bych jeho samarkandské výkony ani nemusel rozdělovat do dalších skupin. Přesto to kvůli většímu přehledu a komfortu, vážení čtenáři, učiním.

Kompas jménem klasika

Naprostá většina dnešních mladých supervelmistrů i těch, kteří teprve klepou na bránu magické hranice ratingu 2 700, jsou šachisté induktivního střihu. Jejich tvorbě kraluje výtečná paměť, rychlý propočet a taktický přehled vypilovaný jak řešením desítek či stovek tisíc puzzlí a taktických cvičení, tak praxí v blicu. To je však k cestě na vrchol málo. V roli výtečného retardéru (v dobrém slova smyslu) slouží klasické šachové vzdělání.

Jak jsem již vícekrát psal, mají-li extra talentované děti a mladí hráči či hráčky „štěstí na trenéra“, nutně na otázku klasiky narazí. Znalost klasických partií a tvorby mistrů minulosti pomáhá utlumit vysloveně induktivní návyky a alespoň tu a tam přemýšlet v kategoriích plánů. Vede též k výraznému zlepšení v rozehrávání koncovek.

Nejen v minulých článcích jsem zmiňoval, že jednou z významných Javokhirových předností, která – kdo ví – může sehrát v nadcházejícím zápase velmi důležitou roli, je právě jeho klasické šachové vzdělání. Inu, sovětská šachová škola, kterou prošla většina kvalitních trenérů, a tedy nepřímo i jejich svěřenci, se nezapře!

Myslím, že následující fragment je toho jasným důkazem! V partii 3. kola Sindarov vs. Blohberger podal vyzývatel precizní poziční výkon. Protivníka zcela přehrál.

V pozici diagramu disponuje mnoha způsoby, jak soupeře postupně ještě více sevřít. Ten postrádá protihru, a proto zde nehraje čas hlavní roli. Když jsem však pozici viděl v přímém přenosu, skoro bych se vsadil, že následující Sindarovův tah „uhádnu“. A stalo se!

Klasické vzdělání prostě velí – ba přímo nařizuje – pokračovat 36.Dd1!

Chceme-li ovládnutí otevřeného sloupce ještě umocnit, vyplatí se správně „seřadit vagóny“, tedy těžké figury: věž + věž + dáma, přičemž dáma stojí až vzadu. „Cílem všech akcí na otevřených liniích je vtržení do nepřátelského tábora!“ psal ve svém díle, které brzy oslaví sté narozeniny, Aron Isajevič Nimcovič. To samo o sobě postačí k vysvětlení, proč takové pravidlo funguje.

Nejen zkušení šachisté patrně poznají pozice na obou diagramech. Ano, pochází ze slavných partií Alechin vs. Nimcovič, San Remo 1930 po 26.Dc1! a Winter vs. Alechin, Nottingham 1936, v níž tehdejší bývalý i budoucí mistr světa pokračoval analogicky 24…De8!

Takovému uspořádání těžkých figur se někdy říká Alechinovo dělo. Název bývá spojován především s jeho partií proti Nimcovičovi, kdy však přesně vznikl a kdo jej poprvé použil, není spolehlivě doloženo. Musím se přiznat, že toto označení mě dlouho míjelo; zaslechl jsem ho až po letech trenérské práce. Svěřencům jsem mezitím tento manévr přirovnával k řazení vagónů na překladišti, a tak jsem při výuce „zůstal věrný vagónům“. 🙂

V 5. kole, partii Sindarov vs. Leko zakončil vyzývatel partii líbivou kombinací v koncovce. Jak byste nejelegantněji zakončili partii?

 

Vídeňský tlak bez oddechu

V partii 8. kola Sindarov vs. Blübaum můžeme sledovat pro vyzývatele zcela příznačný průběh: výtečná teoretická příprava, přičemž vzniklá pozice navíc přesně vyhovuje Javokhirovu stylu. Od začátku do konce nevypustí bílý iniciativu z rukou.

Hrála se opět vídeňská hra – s trochou nadsázky lze říci, že jde o hit současnosti: 1.e4 e5 2.Sc4 Jf6 3.Jc3; následovalo dnes zdaleka nejhranější

3…Jc6. Sindarov a jeho tým se při přípravě jistě opírali především o nedávnou protivníkovu partii proti Wei Yimu, a předpokládali tedy, že černý zvolí právě toto pokračování.

Ale… už delší dobu si kladu otázku, co by se na šachovnici odehrálo, kdyby se „někdy někdo“ konečně odhodlal rozehrát tzv. Frankensteinovu–Draculovu variantu s 3…Jxe4!? (Blübaum ovšem není typem velmistra, od něhož bych něco takového očekával. Navíc by k podobnému dobrodružství musely být svolné obě strany.)

Podívejme se na pozici pravého diagramu a pokračujme: 4.Dh5 Jd6 5.Sb3 Jc6 6.Jb5 g6 7.Df3 f5 8.Dd5 De7 9.Jxc7+ Kd8 10.Jxa8 b6

Zajímavý je historický vývoj hodnocení tohoto mimořádně ostrého pokračování vídeňské hry. Například Paul Keres ve svých analýzách z roku 1970 považoval vznikající pozice za nejasné. S nástupem šachových enginů se však pohled na variantu postupně měnil. Přibližně ještě v letech 2010–2020 počítačové analýzy přisuzovaly výhodu bílému a černá koncepce byla často považována za nekorektní.

Jenže vývoj šachových enginů pokračuje! Nejnovější generace nacházejí pro černého nové zdroje protihry. Také výsledky vzájemných partií silných enginů naznačují, že jednoznačné vyvrácení varianty (pokud tedy vůbec objektivně existuje) je v nedohlednu. Situace se tak v jistém smyslu vrací do dob před nástupem počítačů, kdy nad výsledným hodnocením tohoto komplikovaného systému rovněž visel otazník.

Odvážná varianta, začínající tahem 3…Jxe4!?, nese také působivý název Frankensteinova–Draculova varianta. Jeho autorem je irský šachový teoretik a korespondenční šachista Tim Harding, který roku 1973 přirovnal divoký charakter vznikajících komplikací k souboji hraběte Draculy s Frankensteinovým monstrem. V roce 1976 pak pod tímto názvem zařadil celou kapitolu do své knihy o vídeňské hře.

Nutno uznat, že pro jednu z nejdivočejších variant nejen vídeňské hry si vybral mimořádně zdařilý a výstižný název. 🙂

Čtyřhodinová příprava na dvojdomek?!

Následující část je věnována partii předposledního kola Sindarov vs. Hovhannisjan. Po šesti úvodních tazích se totiž na šachovnici objevila tato pozice.

„Co je na tom zvláštního?“ mohou se ptát čtenáři. Zejména tedy ti, kteří sami alespoň tu a tam po dvojdomcích sáhnou. Nebo ostřeji: „Autor snad nikdy neslyšel o hypermoderní šachové škole? O Rétim, Nimcovičovi, Grünfeldovi?!“

Samozřejmě slyšel. 🙂 Nezarazila mě dokonce ani Sindarovova volba, jistá odbočka od jeho repertoáru. Na celé partii mne udivily dvě věci, a tak to vezmu postupně!

V krátkém popartiovém rozhovoru s Charlize van Zyl na FIDE Chess totiž vyzývatel pronesl větu, nad kterou jsem nevěřícně kroutil hlavou. Týká se přípravy na partii, o níž se dozvíme více hned na počátku rozhovoru, asi ve 25. sekundě.

Opravdu je možné z nepřeberného množství možných reakcí černého, nejrůznějších výstaveb, vyhmátnout právě tu, která se v partii vyskytne? Nebo vycházet z toho, co hrál protivník v nějaké jiné partii? (Kolik takových bychom asi našli?) Anebo, v druhém případě: opravdu je možné do sebe za čtyři hodiny „nasoukat“ veškerou teorii a plány dvojitých domečků?

Video je ovšem cenné i v jiných ohledech. Sindarov zde zmiňuje spolupráci s Šachrijarem Mamedjarovem! Objeví se tedy i on coby jeho sekundant v Ženevě?

A všiml jsem si ještě jedné jen zdánlivé maličkosti! Sindarov totiž svůj výkon v partii přeceňuje! Doslova říká, že se mu dařilo nacházet nejlepší tahy. Jak uvidíme v rozboru, v partii se naopak dopustil hrubé chyby, která mohla černého několik tahů před kapitulací nejen zachránit, ale dokonce mu umožnit vyrovnat hru!

Optimismus je jistě možný a u mladých lidí převažující pohled na svět, ovšem nekritičnost může později vést k sebestřednosti. Počátek rozhovoru mi tak trochu připomněl Capablancovy výroky… 🙂

Oběť bez oběti

Kdysi jsem byl svědkem této události: trenér, který vedl skupinu, předváděl na demonstrační šachovnici vzorovou partii. Když dospěl ke kritické pozici, pravil: „Nyní bílý obětoval kvalitu za střelce a dva pěšce!“

Nikdo kromě mě si nevšiml, že přednášející právě pronesl když ne přímo oxymóron (protimluv), tedy podle šachové výrokové logiky nepravdivý výrok. Jde „skoro“ o stejnou logickou chybu, jako bychom děj nějaké partie popisovali slovy: „Bílý právě obětoval dámu za věž a dvě lehké figury!“ Zde totiž nejde o oběť, ale o materiální zisk! Správně by mělo zaznít: „Bílý právě získal za dámu věž a dvě lehké figury!“

V našem prvním případě však nejde o oběť, nýbrž o výměnu! Přesněji řečeno, podle literatury, kterou jsem kdysi studoval, o tzv. neekvivalentní výměnu.

To však mnohým glosátorům a streamerům nebránilo vložit už do nadpisu videa slova „Sindarov obětoval kvalitu“. „Kdyby to tak viděl Tigran Vartanovič!“ říkal jsem si v duchu. „Ten by vám problém osvětlil důkladněji a jednou provždy!“

Právě Petrosjan totiž ve svých komentářích a lekcích tvrdil, že dostatečnou náhradou za věž je už střelec a pěšec. A to se ještě nezmiňuji o situacích, kdy aktivní straně sloužila dvojice střelců!

Podívejme se nyní na videoanalýzu Sergeje Makaryčeva, která je kvalitní navzdory tomu, jak málo času měl autor po skončení 10. kola na její přípravu. Připomenu ještě možnost zapnutí anglického dabingu.

Trhlina v Sindarovově zbroji

Poslední část věnovanou vyzývateli jsem si ponechal v zásobě. Jak jsme mohli vidět, a ostatně i víme, Sindarov prohrává v klasice opravdu zřídka. Jeho prohry, řekněme od triumfu na Světovém poháru, bychom spočítali na prstech jedné ruky.

Právě ta, kterou mu uštědřil Wesley So, je však velmi cenná. Pro koho? Podle mého názoru především pro mistra světa a jeho (nejen) psychologickou přípravu! V této partii lze totiž skutečně objevit slabší stránky Javokhirovy hry.

Původně jsem samozřejmě chtěl i tuto partii podrobit detailnímu rozboru. V tomto ohledu mě však předešel někdo nesrovnatelně silnější, zkušenější a se situací mnohem lépe obeznámený!

Videorozbor Hikaru Nakamury obsahuje vše! Jeho nejcennějším přínosem je však podle mého psychologický rozbor slabších stránek vyzývatelovy hry. A nejen to. Hikaru střílí přímo do desítky, když popisuje, jaké konkrétní pozice Sindarovovi nevyhovují.

Zhlédněme nejdříve záznam partie a potom onen i po psychologické stránce cenný Nakamurův rozbor!

Mistr světa se konečně vrací?

Bez ohledu na to, že Gukesh hrál v Samarkandu na třetí, většinou však čtvrté šachovnici, a přece jen tedy „trochu“ jiný turnaj než Sindarov (a samozřejmě úplně jiný než on sám před čtyřmi, ale hlavně dvěma lety v Budapešti), některé jeho partie naznačují, že z oné strašlivé výsledkové i výkonnostní bažiny začíná vybředávat.

Nikoli bezchybnou, zato však ve svém starém dobrém stylu sehrál Gukesh partii 3. kola. V zápasu proti Itálii, v partii Brunello vs. Gukesh, vznikla po 13…Sf8 typová, dalo by se říci až učebnicová pozice s tzv. visícími pěšci.

Formálně přibližně vyrovnaná pozice se – minimálně v dnešní době – většině mladých hráčů zcela jistě rozehrává lépe černými. Nu, a samotnému Gukeshovi svědčí mimořádně! Zde může naplno projevit své nadání pro figurovou hru a dynamiku. Konečně i statistika (minimálně tedy podle online CB databáze) mluví celkem jasně. Visící pěšci d5+c5 neslouží pouze jako dynamický nástroj, ale zároveň bílému ubírají prostor.

Navzdory jedné chybě, která mohla bílého v kritické chvíli zachránit, lze partii docela dobře zařadit do databází typových pozic s tématem „jak hrát s visícími pěšci“. Gukesh svůj omyl vysvětluje v „autobusových rozborech“, které můžeme zhlédnout na videu níže i díky odkazu uvnitř přehrávače.

Posledním tahem 19.Je3? bílý hrubě chyboval.

V přehrávači uvidíme, že tento tah vedl k chaotickým, vpravdě ďábelským zápletkám, které se v omezeném čase partie vlastně ani nedají propočítat. (Dovolím si hlavně mladší generaci trochu provokovat: představovaly by výzvu i pro Alechina! 🙂 )

Sebekvalitnější intuice či heuristická analýza zde prostě nemohou zaručit nalezení správného řešení, stejně jako nám pouhý pohled na Riccatiho diferenciální rovnici jistě neprozradí přesný výsledek jejího výpočtu!

Na diagramech vidíme situace po dvou na pohled logických odpovědích: 19…Jd4 a 19…Jxg3. Ke kterému z obou pokračování byste měli větší důvěru?

Gukesh jako Karpov? Zatím ne!

V 7. kole se tým Indie střetl s Anglií. Ke sledování přímého přenosu jsem se tentokráte včas nedostal, ale při pohledu na pozici z partie Gukesh vs. Fernandez po 28.Jc5!

jsem se raději ještě jednou podíval na jména hráčů, zda náhodou nesleduji jinou partii! 🙂

Překrásné forposty Se5 a Jc5 a k tomu francouzská pěšcová kostra mi ihned připomněly poziční skvosty, které nám v Tarraschově variantě francouzské obrany předváděl 12. mistr světa Karpov!

Avšak na rozdíl od Anatolije Jevgeněviče se Gukesh propadl do časové tísně – nutno dodat, že spolu s protivníkem –, v níž svoji poziční výhodu utratil. Nu, a na konci partie čekalo mistra světa ještě jedno překvapení. Tentokrát příjemné!

Podívejme se nyní na tradiční záznam partie.

Zdařilý „Londýn“

V článku jsem se zatím nezmínil o docela důležité okolnosti, s níž ale museli oba budoucí protivníci počítat. Ani jeden z nich samozřejmě nehodlá prozrazovat, jaké hlavní zbraně v zahájení – či možná spíše v konkrétních variantách – si v domácí laboratoři připravuje!

Právě proto například Sindarov volil v jedné z klíčových partií 10. kola dvojdomeček a Gukesh ve stejném kole rozehrál londýnský systém. Ten dnes totiž hrává nanejvýš v bleskovkách, zatímco někdy mezi lety 2020 a 2023 patřil k jeho základní výzbroji.

V partii proti druhému týmu Uzbekistánu mu ovšem přišla londýnská výstavba náramně vhod. Mistr světa tak sehrál jednu ze svých nejčistších partií na olympiádě.

Trhlina v Gukeshově zbroji

a to pořádná, musíme dodat! Jeho olympijský výkon by se dal ohodnotit takřka na jedničku, nebýt té opravdu příšerné partie posledního kola! Nu ano, velkou část viny zde ovšem musíme připsat na vrub mizerné přípravě! Jenomže celá partie působí nepatřičným dojmem v tom smyslu, že protivníci snad měli sedět na opačných stranách stolu. 🙂

V partii Dudin vs. Gukesh nemohlo být pro mistra světa překvapením, že se na šachovnici objeví Rossolimův systém.

Rusko-americko-maďarský světoběžník ho hrává častěji než jen tu a tam (malý medailónek tohoto velmistra jsem připravil níže). Jenomže kvalita přípravy na partii byla nesrovnatelná! Po tazích 3…g6 4.0-0 Sg7 reagoval bílý statisticky až pátým nejčastějším a na první pohled nemastným neslaným 5.d3.

Jenomže ne nadarmo tak hráli Kramnik, Carlsen, Nepomnjaščij, Morozevič a hlavně Aronjan! (Pomineme, že všichni jmenovaní většinou v rapidu.) Gukesh však zůstal věrný své oblíbené výstavbě, a tak se domnívám, že „vlezl“ protivníku do připravené a dost záludné varianty. Po principiálním 5…e5

následovalo totiž 6.a3 Jge7 7.b4!

Do poznámek v rozboru, v němž je uvedeno ještě mnoho jiných zajímavostí, jsem připsal: Gukeshovo další, tentokráte více než patnáctiminutové přemýšlení nad následujícím tahem naznačuje, že jej gambit buď dočista překvapil, anebo se teprve nyní začal rozpomínat, jak varianta pokračuje.

Vzhledem k tomu, že již v online CB databázi lze nalézt bezmála stovku partií, nezbývá než se podivit! Ještě pikantnější je ovšem toto: lze v ní vyhledat i tři roky starou partii, v níž jiná indická hvězda, Gukeshovi opravdu blízká Divya Deshmukh, rozehrála pozici před námi… bílými! Ještě uvedu, že statistika černých je opravdu příšerná!

V čem tkví podstata oběti pěšce? Pokud by černý gambit akceptoval 7…cxb4 8.axb4 Jxb4?, následuje

9.Sa3! a po 9…Jbc6 černou pozici přidusí 10.Sd6!

Rozboru partie včetně zahájení jsem věnoval mnoho hodin. Přesto zde však kromě samozřejmého živého záznamu partie nejprve uvedu podle mého tentokrát zdařilý rozbor populárního šachového youtubera Antonia Radiče na jeho kanálu agadmator's Chess Channel.

Jestliže se Gukeshovi partie, velmi mírně řečeno, nepovedla a v „autobusovém rozboru“, který si, milí čtenáři, můžete spustit níže, se přiznává, že manévr s obětí pěšce c4 15.Jb3 úplně přehlédl, jeho protivník sehrál partii jistě na úrovni silného velmistra! Do jaké míry a jak hluboko měl variantu zpracovanou, se však patrně jen tak nedozvíme. To však na jeho výkonu nic nemění!

Zde je k dispozici malý medailónek tohoto, asi nejen pro mne, skoro neznámého velmistra.

Mlady_svetobeznik_Gleb_Dudin Mlady_svetobeznik_Gleb_Dudin_RU Young_Globetrotter_Gleb_Dudin_EN

Ach ten Rossolimo

Postesknou si nejen kdejací zkušení šachisté, ale myslím, že z velké části i trenéři. Pokud mohu mluvit za sebe, nikdy jsem problém „Rossolimo černými a moji svěřenci“ k úplné spokojenosti nevyřešil.

Zkoušel jsem ledasco. Moji opravdu silní svěřenci, kteří to posléze dotáhli až k mistrovské výkonnosti, strategickému náboji systémů s 3…g6 nakonec porozuměli, ač to vyžadovalo týdny studia!

Avšak dětem či méně zdatným šachistům jsem se snažil problém zjednodušit. Dlouhému manévrování a složitým pozičním problémům, které vznikají v systémech 3…g6 či 3…e6, by neporozuměli. Naopak systémy s

3…e5 se vysvětlují, učí i hrají o poznání jednodušeji. Vzorových partií je k dispozici dostatek. Je tu ovšem jedno „ale“: nesmíme narazit na výtečně připraveného protivníka – anebo se musíme smířit s druhem pozic, které zrovna… nu, živou figurovou hru neslibují.

Před nějakým časem jsem si všiml, že sám Fabiano Caruana se docela pravidelně zkoušel bránit způsobem, který dodnes mnozí považují za méněcenný. Nemusím snad zdůrazňovat, že enginy si tvrdí svou: 3…Jf6 4.Jc3

4…Jd4; pravda, později přešel pokorně k solidnímu 4…g6, aby od experimentu nakonec upustil úplně a vrátil se k tradičnímu 3…g6, případně občas k 3…e6.

Následující text si rozhodně nečiní nárok na to, aby vám poradil „co s Rossolimem“. K tomu by totiž stěží stačil jeden článek a už vůbec ne jedno video, jakkoli vám autoři, kteří se dnes na YouTube líhnou jeden za druhým, budou slibovat cokoli.

Domnívám se však, že jako vstupní brána do problematiky poslouží dobře. Seznamme se nejprve s historií a základním rozdělením systému; teprve potom přistupme k serióznímu studiu.

Je docela možné, že se mi díky tomuto krátkému seznamovacímu textu nakonec podaří oslovit více příznivců Rossolima za bílé, i když to jistě nebyl můj původní záměr. 🙂

Mala_prochazka_s_Rossolimem  Mala_prochazka_s_Rossolimem_RU  A_Short_Walk_with_the_Rossolimo_EN

Autobusová analýza

Někdy jsou ty nejjednodušší nápady zároveň geniální. Krátce po skončení olympiády sedí indičtí reprezentanti v autobuse, Sagar Shah bere do ruky tablet a pouští se s Gukeshem do jakéhosi improvizovaného rozboru celého turnaje. Pěkně kolo po kole, partie po partii.

A zde podle mého stojí za to video opravdu pozorně sledovat. Sagar vytahuje jednotlivé kritické momenty, ptá se, co mistr světa počítal, proč nezvolil jiné pokračování, kterého tahu soupeře se obával či co naopak úplně přehlédl. Gukesh odpovídá většinou zpaměti a na virtuální šachovnici tabletu se dívá jen občas. Takto postupně prochází všech jedenáct kol! Pro šachistu je téměř fascinující sledovat, kolik variant, pozic a drobných detailů má ještě bezprostředně po turnaji uloženo v hlavě.

A možná ještě cennější je samotná atmosféra. Indie tentokrát nedokázala zopakovat zlato z předchozí olympiády a musela se spokojit se stříbrem, přesto rozhodně nesledujeme žádné pohřební shromáždění. 🙂 V autobuse panuje uvolněná nálada, do rozhovoru tu a tam vstupují další členové týmu a především je cítit kamarádství celé skupiny. Právě to dává videu něco, co žádný studiový rozbor nabídnout nemůže.

Pod video ChessBase India jsem nakonec napsal: „Toto video ukazuje, že mistr světa Gukesh není jediný génius – všimněte si, jak analyzuje téměř všechny pozice bez šachovnice. Sagar je také jedním z nich! Přijít s takovým nápadem a uvést ho do života, nechat nás sdílet tu úžasnou atmosféru po turnaji a kamarádství tak fantastické skupiny – prostě úžasné. Obrovské díky!“ A ani s odstupem bych na tomto hodnocení nic neměnil.

Nu, milí čtenáři, pokud si z celé kapitoly pustíte jediné video, doporučím právě toto. Nejen kvůli Gukeshovým konkrétním odpovědím k jednotlivým partiím. Je to zároveň vzácná možnost nahlédnout do způsobu, jakým jeden z nejsilnějších šachistů světa krátce po skončení turnaje rekonstruuje vlastní myšlenkové pochody – téměř bez pomoci šachovnice.

Co napověděla olympiáda?

Jaké nové poznatky jsme si po výkonu obou mladíků v Samarkandu odnesli? Ovlivnily nějak naše predikce před samotným zahájením ženevského klání? Vždyť do začátku zápasu zbývá už jen přibližně měsíc!

Vyzývatel si udržuje svoji stabilně vysokou výkonnost. Na jedné straně je zřejmé, že forma, kterou prokazoval na světovém poháru v Goa, ale zejména v turnaji kandidátů na Kypru, nemůže vydržet věčně. Na druhé straně Sindarovovu nesmírnou sílu podtrhuje například fakt, že za celý rok prohrál jen tři klasické partie! Asi nejen vyslovení pamětníci vědí, že takovou bilancí se v historii mohlo pochlubit jen několik hráčů absolutní špičky! Sám si třeba vzpomínám, že o prohře 12. mistra světa Anatolije Karpova se psávalo v denním tisku. O tak vzácný úkaz tehdy šlo! Ostatně dlouhé série bez prohry zaznamenali třeba Michail Tal ve zralejším věku nebo Magnus Carlsen.

Složitější otázky se vynoří ve chvíli, kdy začneme hodnotit výkon mistra světa! Jeho olympijské partie na jedné straně ukázaly, že z dlouhodobé hluboké krize pravděpodobně konečně vybředává, avšak jaký bude další trend? Vždyť se v Samarkandu nesetkal ani s jedním protivníkem 2700+ a jen se čtyřmi soupeři 2600+.

Rozbory ukazují, že krom oné příšerné prohry v posledním kole se ocitl ve vážném ohrožení – či spíše v prohrané pozici – jen v partii proti Dončenkovi. Tedy v bitvě, kterou nakonec vyhrál díky efektnímu taktickému úderu.

Podle mého mínění je predikce výsledku nadcházejícího zápasu mnohem mlhavější nežli u kteréhokoli předchozího zápasu o šachovou korunu za posledních přibližně patnáct let!

Robinsonova tabulka

Pojďme si nyní vytvořit jakousi „Robinsonovu tabulku“. Jinými slovy co hraje ve prospěch toho kterého účastníka.

Poznámka: „Robinsonova tabulka“ je můj pracovní název inspirovaný Defoeovým Robinsonem Crusoe, který si svoji situaci sepisoval do dvou sloupců – „zlo“ a „dobro“, tedy jakousi bilanci minusů a plusů. V našem případě půjde navíc o zrcadlový efekt: výhoda jednoho bývá zároveň nevýhodou druhého.

Gukesh +

• zkušenost s dlouhým a psychicky vyčerpávajícím zápasem
• sehrál více turnajů té nejvyšší úrovně
• déle se pohybuje mezi absolutní světovou elitou
• jeho forma je po dlouhé krizi konečně na vzestupné dráze
• psychická odolnost

Sindarov +

• vynikající výsledky v posledním roce
• málokdy prohrává
• lepší hospodaření s časem
• pragmatičtější přístup k pozicím
• klasické šachové vzdělání

Supervelmistři se neshodnou

Nu, a jak vidí šance obou mladíků ti, kteří sami patří či patřili k absolutní světové špičce? Hned na úvod jedno omezení: názory indických a uzbeckých šachistů, stejně jako zainteresovaných trenérů, sekundantů či dalších spolupracovníků obou táborů, nebudeme logicky brát v potaz.

Přesto se žádné skutečné názorové jednoty nedočkáme. Garri Kasparov považuje podle dosavadních výkonů za jasného favorita Sindarova. Současně však upozorňuje právě na to, co jsme si již zapsali do naší „Robinsonovy tabulky“: Gukesh je psychicky velmi odolný, dokáže hledat zdroje i v horších pozicích a na rozdíl od vyzývatele už jeden zápas o titul mistra světa absolvoval – a vyhrál.

Ještě důrazněji se na stranu vyzývatele přiklonil Magnus Carlsen. Sindarova označil za poměrně výrazného favorita a za univerzálnějšího hráče. Dokonce upozornil, že pokud by Gukesh v úvodu zápasu prohrával, mohl by pro něj další průběh nabrat velmi nepříjemný směr.

K podobnému závěru dospěl i dvojnásobný vyzývatel Jan Nepomnaščij. Jeho relativně čerstvý odhad z října zní přibližně 65:35 pro Sindarova. Zároveň ovšem z vlastní zkušenosti připomíná, že zápas o titul je úplně jiná disciplína než turnaj a jediný nepovedený začátek může psychologii celého souboje výrazně změnit.

Fabiano Caruana už je podstatně zdrženlivější. Sindarovovi by svěřil jen nepatrnou výhodu, přibližně 55:45, a varuje před tím, abychom Gukeshe po slabším období odepisovali. Připomíná, že mistr světa už několikrát dokázal vystoupat z velmi rozdílné formy až k mimořádným výkonům.

A potom jsou zde supervelmistři, kteří odmítají favorita určit vůbec. Vincent Keymer hodnotí zápas 50:50; podle něj forma mladých hráčů kolísá příliš rychle a zápas má navíc vlastní zákonitosti – přípravu, nervy a psychologii. Ke stejnému číselnému odhadu dospěli například Anish Giri a Maxime Vachier-Lagrave.

Zvláštní kapitolou je Hikaru Nakamura. Bezprostředně po turnaji kandidátů tipoval Gukeshe a věřil, že zkušenost z předchozího zápasu a menší psychický tlak mohou sehrát významnou roli. Už v srpnu však svůj názor výrazně změnil: při pohledu na tehdejší formu obou soupeřů odhadl šance přibližně 75:25 ve prospěch Sindarova. Zatím jsem ovšem nezachytil, že by Hikaru svůj názor změnil ještě jednou – pravda, mezi pravidelné konzumenty jeho videí nepatřím. 🙂

Jedno je ovšem z těchto hlasů patrné. Pokud bychom hlasovali právě dnes, Sindarov by mezi elitními velmistry nejspíše získal více hlasů. Jenže mezi výroky „Sindarov je favorit“ a „Sindarov zápas vyhraje“ leží pořádně široká propast.

Padesát na padesát aneb start rozhodne

Sám se domnívám, že vyhlídky protivníků jsou vyrovnané. Krom samozřejmě psychické stránky a momentální formy rozhodnou podle mého dva faktory:

1/ Začátek zápasu: mimořádně důležitý – snad více než kdy jindy – bude začátek zápasu! První a druhá partie napovědí opravdu mnoho. Gukesh, který bude po dvou partiích prohrávat, bude podle mého polovičním Gukeshem, jakkoli víme, že jeho psychická odolnost je vysoká.

2/ Hospodaření s časem: Sindarov se rozhoduje a hraje dostatečně hbitě, což s sebou vlastně přináší… „dalšího Robinsona“! Na jedné straně může vést zbytečně rychlá hra k povrchnosti, na druhé však vytváří tlak na protivníka!

Gukesh se dostává do časových tísní pravidelně! A zde samozřejmě chybuje, žel, docela často. To mohu tvrdit s jistotou, protože jsem jeho partií – s chronometráží či videozáznamem – analyzoval spíše stovky než jen desítky. Připomenu, že v Ženevě se hraje totožným tempem jako obvykle: tedy dvě hodiny na 40 tahů bez přídavku. Ten přichází na scénu teprve od 41. tahu!

Začne-li mistr světa podléhat časovému presu a pravidelně se dostávat do časových tísní – jinými slovy bude-li chtít jako správný induktik vše a vždy počítat –, může to pro něho mít katastrofální dopad!

Na druhé straně jsem názoru, že Gukeshova „genialita roku 2024“ nebyla náhodným výkyvem! Pokud mu Caissa pomůže ztracenou formu tohoto kalibru konečně znovu nalézt, nemůže podle mého zápas nevyhrát. V obecné rovině je jeho porozumění šachu přece jen hlubší.

Co se týče teoretické přípravy: protivníci jistě přijedou s týmy složenými jak ze silných velmistrů, tak i z mimořádně schopných teoretiků. Z tohoto pohledu není možné předem říci, zda a kdy se převaha v teoretické přípravě přelije na tu či onu stranu.

Máme se tedy skutečně na co těšit! Zápas o titul mistra světa je pokaždé vrcholem šachového dění, svátkem všech šachistů – a tentokrát k němu přistupujeme s napětím možná ještě větším proto, že favorita hledáme tak obtížně.

A jedna věc mě těší obzvlášť. V době, kdy se šachy neustále zrychlují a kdy i někteří významní hráči argumentují tím, že se zrychluje celý svět a šach se mu musí přizpůsobit, si klasická hra stále pevně drží první místo. Dvě hodiny na čtyřicet tahů, žádný přídavek před časovou kontrolou – stále právě zde hledáme mistra světa! Ostatně, kam až bychom měli logiku neustálého zrychlování dovést? K minutě na partii? K půl minutě? A bude potom za několik let skutečným králem šachu bullet? Někde přece ona hranice být musí.

Právě dlouhá partie nám dovoluje sledovat nejen rychlost ruky či okamžitý postřeh, ale také hluboký propočet, strategické plány, práci s časem, psychickou odolnost a často i několik hodin trvající souboj dvou rozdílných šachových světů. A zápas o titul mistra světa zůstává podle mého místem, kde jsou všechny tyto vlastnosti vystavovány těm nejtvrdším zkouškám.

Nu, milí čtenáři, ať už budete držet palce Gukeshovi či Sindarovovi, jsou vám sympatičtí oba mladí muži, nebo se prostě jen těšíte na pěkné a bojovné partie, nenechte si tento šachový svátek ujít!

Ženeva už čeká – a my s ní!

Níže jsou ve formátu PGN k dispozici ke stažení všechny partie a ukázky uvedené v článku.

Samarkand-zlato_a_koruna

Samarkand-zlato_a_koruna_RU

Samarkand-zlato_a_koruna_EN