Profil

Profesní životopis Jana Bílka

První plně profesionální šachový trenér, teoretik a analytik v České republice od 90. let. Pravděpodobně nejúspěšnější trenér dětí, mládeže a juniorů v České republice z hlediska výsledků svěřenců, kterým se věnoval od počátečních krůčků jejich šachové kariéry (bez souhlasu předchozího trenéra zásadně nepřebírá do svojí péče žádné svěřence, když toto počínání považuje za druh neetického podnikání). Vychoval stovky krajských přeborníků a medailistů mistrovství Čech, desítky medailistů oficiálních mistrovství Československé a posléze České republiky, několik desítek mistrů ČSFR a ČR, přibližně stejný počet mladých reprezentantů mistrovství světa a Evropy. V jeho péči se za 30 let profesionální činnosti ocitla bezmála tisícovka dětí a mládeže různého talentu, zájmu o šach, inteligence, pracovitosti a charakteru.

Rovněž vychoval (a později spolupracoval či konzultoval ) mistry FIDE, mezinárodní mistry i velmistry. Trénoval a vedl konzultace s desítkami dospělých šachistů.

Šach aktivně hraje od roku 1972. Jeho dětská kariéra nastartovala v roce 1973 remízou v simultánce proti tehdejší světové ratingové dvojce - exmistru světa Michailu Talovi. Zakončil ji potom 7. místem na dorosteneckém mistrovství ČSSR v roce 1978 v Bojnici.

Později upřednostňoval soutěže družstev, když bezmála 10 let vedl na 1. šachovnici mladý plzeňský tým ZČE Plzeň v různých ligových soutěžích. Zde se mu též v osmdesátých letech podařilo uhrát technickou normu pro udělení titulu mistra sportu. Zejména z rodinných důvodů se nemohl od poloviny 80. let zúčastňovat zahraničních turnajů.

Počátkem devadesátých let se rozhodl pro kariéru profesionálního trenéra, teoretika a analytika, a to na úkor aktivního vystupování v turnajích, přičemž tato volba byla svým způsobem vynucena zdravotním stavem.

Shodně s jedním z nejuznávanějších trenérů světa, zesnulým Markem Izrailevičem Dvoreckým, zastává názor, že není možné se plně a kvalitně věnovat práci  trenéra a současně vystupovat v náročných turnajích a soutěžích nebo se věnovat organizačním povinnostem. (Jedná se převážně o jakési trenérské poloprofesionály, kteří si tréninky svěřenců pouze přivydělávají na živobytí.)

Je zastáncem linie výchovy svěřenců dle historického vývoje šachu  (Richard Réti: nejdříve se musíme naučit kombinovat, abychom mohli později hrát i pozičně!), neuznává ‚moderní‘ výchovné metody, ať už v obecném smyslu (permisivní výchova dětí, antiautoritativní výchova, inkluzívní vzdělávání, zhlédnutí se v západních modelech školství) nebo šachového tréninku (čekání na chybu soupeře, soustředění se pouze na minimum vlastních chyb v partii...). Upřednostňuje tvůrčí a pokud možno maximalistický přístup při hledání optimálního řešení pozice na šachovnici a hluboké porozumění hry.

Téma 'Síla centralizace'. Úvodní klasickou vzorovou partii Stolberg vs. Botvinnik (Moskva 1940) jsme již zvládli, nyní tedy něco novějšího...

"Jediná pýcha černého Je4 musí z desky zmizet. Potom bílý dobude plné dominance v centru! Jak má pokračovat? " 🙂 

Dlouhodobě publikoval sérii odborných článků týkající se zejména výběru repertoáru zahájení méně zkušených šachistů, které vycházely permanentně v letech 2004 – 2006 v časopisu ŠachInfo.

Je autorem mnoha trenérských materiálů, kupříkladu na stránkách dnes již neexistujícího webu www.chesslady.com. Na svých internetových stránkách - dnes www.skolasachu.com - publikoval velký počet šachových prací, některých co do rozsahu srovnatelných či dokonce předstihujících knižní publikace. (Na těchto stránkách lze najít i další práce nejrůznějšího zaměření.)

Jako šachový teoretik vytvořil několik nových myšlenkových strategických koncepcí a pomůcek. Je přesvědčen o správnosti obecných výukových principů podle vzorů minulosti; kupříkladu  Nimcovičovu, Botvinnikovu, Kotovovu, Zakovu, Kasparovovu, Čebaněnkovu, Dvoreckého, Aagaardovu... Přečetl a studoval stovky mj. trenérských prací, ponejvíce z bývalého SSSR Je přesvědčeným příznivcem ruské, resp. sovětské šachové školy.

Vytvořil a zobecnil některé pomůcky hodnocení pozic na šachovnici, jako je například metoda bezpečného pole pro dámu v pozicích s otevřeným centrem (bez pěšců), princip správného hodnocení pozic s různobarevnými střelci ve střední hře. Jeho specialitou je popis a vypracování metod propočtu variant, teorie propočtu variant: výběr tahů kandidátů, tzv. metoda dopočítávání variant, heuristická analýza v propočtu variant u partie a nakonec i srovnávání názorů různých autorů k problematice techniky propočtu. Na tomto poli prováděl řadu psychologických experimentů, snaže se navázat na Botvinnikovy, Krogiusovy a Zlotnikovy práce.

V posledních letech se též věnuje otázkám (skloubení) počítačového šachu a psychologie…

Pro stránky www.skolasachu.com Jan Bílek – profesionální šachový trenér a teoretik.

Nyní mi dovolte, abych i já – pro vaše pobavení i poučení – přispěl do partiového koláče, ze kterého vám dávají ochutnat také někteří další autoři teoretických statí, streameři, analytici a občas i trenéři.

Záměrně jsem vybral partie s taktickým a dynamickým nábojem. Všechny čtyři jsem po letech znovu podrobně rozebral a opravil řadu dřívějších chybných hodnocení.

Partie jsou sehrány v ultradynamickém stylu, snad podle velkých vzorů Čigorina, Aljechina, Nežmetdinova či Simagina, jejichž partie jsem v mládí doslova hltal! Jak se vydařily – a zda by mě výše jmenovaní géniové naší krásné hry pochválili, či naopak zatratili – ponechávám na vašem úsudku. Památné partie spojuje jedna z mých nejoblíbenějších zbraní: reálná vývinová oběť v zahájení.