, až tak na mne působilo vystoupení mladého uzbeckého supervelmistra v uzavřeném devítikolovém turnaji. Nodirbek Abdusattorov, mimochodem mistr světa v rapid šachu roku 2021, jej vyhrál s náskokem 1,5 bodu! „Nu ale stejně, nepřehání autor tak trochu?“ může konstatovat znalec historie: „Vždyť Alechin vyhrál 14 kolový turnaj v San Remu s náskokem 3,5 bodu!“ „Ano, ale v té době byl rovněž dvakrát tak starý jako dnes čerstvá světová ratingová čtyřka!“ 🙂 dovolím si vznést svůj argument. Pojďme se tedy podívat především na jeho vystoupení v Praze…
… a hned na začátku si prohlédněme obě tabulky
Praha 2024
přísný examinátor Alexandr Alexandrovič Alechin
Hrajíce s Nodirbekem Abdusattorovem pociťují mnozí hráči možná už dnes protivníkův mohutný psychologický tlak. Nu, počkejme ještě pár let, bude totiž ještě hůř!
Všemi uznávaný mistr světa Alexandr Alexandrovič Alechin (1892-1946) zde protivníkům povolil jen dvě remízy, aby o rok později vyhrál turnaj v jugoslávském Bledu ještě s větším náskokem 5,5 bodu! Zřejmě právě tam vyslovil Nimcovič onu slavnou větu: „Hraje si s námi jako s neopeřenými ptáčaty!“
V Praze se sice též zdaleka nesešla kompletní světová špička, všichni tři indičtí supervelmistři zcela jistě brali turnaj jako generálku před kvapem se blížícím turnajem kandidátů, ale Nodirbekův náskok 1,5 bodu po devíti kolech přesto hovoří za vše. V čem spočívá tajemství výkonnostního náskoku uzbeckého mladíka? Vždyť do skupiny supervelmistrů 2 700+ se prodral až v září 2022 a po dosti dlouhou dobu zůstával přece jen tak trochu ve stínu jak indických zázračných dětí, tak samozřejmě i Alirezy Firouzjy.
Nodirbek je univerzálně vybavený šachista, který zcela jistě pracuje mnoho hodin denně. Teprve relativně nedávno jsem si však všiml vlastnosti, která jej pravděpodobně vyděluje nejen ze skupiny ostatních potencionálních budoucích mistrů světa, ale i starší generace… s výjimkou Magnuse Carlsena!
Chladnokrevnost
Videa, které může vážený čtenář shlédnout níže, ukazují nejen maximálně soustředěného šachistu, ale i vnitřní klid, který po většinu času z Abdusattorova vyzařuje. Samozřejmě, že dnes i velmi mladí, ale již zkušení, hráči dovedou svoje emoce v kritických momentech partie dovedně skrývat, avšak co dokáže opravdu málokdo? Zachovat klid uvnitř sebe sama!
Fischerovy šachy ze zásady nesleduju, ale nedávno skončený turnaj v Německu potvrdil moje tušení. Pedantické Němce totiž před časem napadl jeden geniální tah (pravda, opsaný z někdejších psychologických průzkumů v SSSR). V průběhu partie měří hráčům tep! Výsledky tohoto měření jsou potom více než pozoruhodné. Zatímco třeba Firouzjovi létal v kritických momentech puls i nad 200 tepů za minutu, Carlsenův a Abdusattorovův nepřekročil nikdy hranici 100! Takový dar je potom přímo spojen s jedním ze čtyř základních pilířů, které například Botvinnik považoval za klíčové k dobytí nejvyšších šachových met. O jaké jde vlastnosti a požadavky? V trochu, řekněme, zmodernizované verzi uvedu:
- talent
- charakter
- speciální příprava
- psychická a fyzická odolnost
Poslední uvedený bod je ovšem stejně důležitým předpokladem úspěchů. Více než 10 let můžeme toto jako na talíři pozorovat u Magnuse Carlsena! Počet partií, které vyhrál díky kolosální psychické výdrži, neustálému drtivému psychickému tlaku na protivníka a samozřejmě i neuvěřitelné fyzické kondici, by se dal počítat v tisících, ne-li řádově ještě výše!
Michail Mojsejevič svůj předpoklad čtyř klíčových vlastností primárně směřoval k třetímu mistru světa Capablancovi. Chtěl pomocí vzorce prokázat, že Capa byl přírodou nejobdařenějším šachistou historie. Zatímco jeho školní známky charakteru, speciální přípravy a fyzické kondice se pohybovaly od průměrných po katastrofické, talentem tedy logicky musel drtivě převyšovat ostatní.
Aplikujeme-li stejný metr například na Firouzju – čtenáři mých příspěvků vědí, že jej považuji za nejnadanějšího šachistu stávajícího století – vyjde nám podobný výsledek! Nodirbek Abdusattorov by ovšem obdržel všechny známky velmi vysoké, a to jej podle mého řadí mezi jasné budoucí adepty k zisku nejvyššího titulu!
„Tohle není můj cyklus“
Tato věta tehdy ještě budoucího 12. mistra světa Anatolije Karpova se mně vryla hluboko do paměti. Pronesl ji několikrát, ale poprvé jsem ji četl ve chvíli, kdy se rozehrávalo čtvrtfinále zápasů kandidátů mistrovství světa v roce 1974. Jak víme, Anatolij Jevgeněvič se tehdy příliš podceňoval; o rok později byl ověnčen titulem mistra světa!
Mnozí specialisté, mezi nimi i 14. mistr světa Vladimir Borisovič Kramnik, vyjádřili po Abdusattorově pražském triumfu jisté zklamání, že jej neuvidíme v turnaji kandidátů. Domnívám se, že pokud by Nodirbek v turnaji kandidátů nyní startoval, mohl pronést stejnou větu a… stejně tak se mýlit. Dnes se ovšem nehrají zápasy, nýbrž uzavřený dvoukolový turnaj, a tak bych spíše typoval jiného vítěze. Pokusím se predikovat jinak: „V případném příštím turnaji kandidátů nejenže ho již uvidíme, stane se jeho vítězem!“
Univerzálně vybavený šachista jde tvrdě za svým cílem
Nodirbekova síla je podle mého rozložená rovnoměrně a v jeho hře nejsou vysloveně slabá místa, která najdeme třeba ve hře Firouzjy, Gukeshe, Erigaisiho nebo Keymera. Jeho obrovská pracovitost je zaměřená všemi směry, jak budeme moci posoudit v ukázkách níže. Čtvrté místo světového ratingového žebříčku není samozřejmě konečná, i když i tu lze možná očekávat mírný ústup z pozic, mimo jiné i dle vývoje turnaje kandidátů. Současná situace na čele světového ratingového žebříčku vypadá takto:
Pojďme se tedy nyní pěkně popořádku projít některými momenty turnaje se zaměřením na ukázky našeho hrdiny. Nu, ale o jakou by šlo procházku, pokud bych čtenáře zároveň neseznámil s tématy, o kterých možná zatím příliš neví…
Filigránská technika, myšlení ve schématech a princip dvou slabin
Mnoho čtenářů zná zřejmě z vlastní zkušenosti, že nejvšetečnější a nejčastější otázka laiků směrem k nám – šachistům zní: „Jak daleko, kolik tahů dopředu, šachista vidí?“ Když se prý jednou novináři ptali Capablancy, byli šokováni odpovědí: „To je různé, ale někdy musím vědět, co se stane po třiceti nebo čtyřiceti tazích.“ „Co je to za hloupost,“ řekne jistě čtenář. „Ani výjimečně se toto stát nemůže!“ A přesto toto Capa prohlásil a… neblufoval! Podle mého názoru měl totiž na mysli nikoli konkrétní propočet variant, ale budoucí vývoj situace. Ten je možné predikovat v případě, že situace na šachovnici postrádá (či je silně omezená) komponentu Čas!
Předložím nyní čtenáři dva diagramy. První pozice pochází z tvorby výše zmíněného 12. mistra světa, druhý potom z prvního kola pražského turnaje.
V partii Ljubojevič – Karpov (Miláno 1975) hrál čerstvý mistr světa 46…a3. Pomocí tzv. myšlení ve schématech a na základě strategického způsobu zvaného princip dvou slabin se lze dopočítat do výhry černého! Dokázali byste popsat plán výhry partie?
V partii Abdusattorov – Nguyen Thai Dai Van se český velmistr přidržel obecného pravidla o obrovském remízovém potenciálu koncovek s různobarevnými střelci; po 19 sekundovém přemýšlení zahrál 36…Va7. Bylo jeho rozhodnutí správné? Ano nebo ne a hlavně proč?
Pro pohodlnější a kvalitnější studium doporučuju čtenářům i v tomto celém příspěvku si ukázky z přehrávače ve tvaru .pgn stáhnout!
Štěstí přeje silným… a chladnokrevným
Kdo ví, jak by se pro Abdusattorova celý pražský turnaj vyvíjel, kdyby neuspěl v infarktové partii 3. kola. Brilantní příprava jej sice dovedla k vyhrané pozici již před 20. tahem, ale… známe Davida Navaru! Když nyní pomlčím o jeho strašlivé praktické síle a klasickém šachovém vzdělání, díky kterému u sebe téměř vždy mívá stále výtečně fungující strategický kompas, jeho taktické schopnosti jsou stále na hranici geniality! V přestřelkách střední hry následující partie se můžeme zorientovat jen díky počítačům…
Klasický drak hyne na úbytě
Zato 5. kolo lze považovat za Nodirbekovu spanilou jízdu! V partii proti zkušené polské trojce Mateuszi Bartelovi (2 660) se černými (!) opravdu příliš nezapotil, zato bílý prožil pravou noční můru každého výkonnostního, tím spíše vrcholového či profesionálního, šachisty: prohrát partii nevěda přesně, kde se vlastně dopustil chyb!
Navíc jsem se alespoň já sám už poněkolikáté přesvědčil, že proti dračí sicilské je dnes možné účinně bojovat buď Rauzerovým útokem anebo (v urychlené verzi s 4…g6 či 2…g6) Maróczyho výstavbou. Pohrdání klasickými schématy v boji proti dračí hrozbě jde dokonce tak daleko, že někteří supervelmistři černými například v boji proti antičeljabinským systémům 1.e4 c5 2.Jf3 Jc6 3.Jc3 přecházejí raději po 3…g6 do akcelerovaného draka nežli by hráli 3…e5. To je ostatně i příklad naší další ukázky!
Stane se Pragg Nodirbekovou černou můrou?
Příspěvek na svých stránkách jsem samozřejmě po Abdusattorově pražském triumfu, a posunu na 4. místo světového ratingového žebříčku, musel věnovat jemu, i kdybych k tomuto mladíkovi nepociťoval (pro jeho lásku k šachu a obrovské pracovitosti) sympatie jaké ve skutečnosti chovám. Je tu však ještě mladík, který si s Nodirbekovými kvalitami rozhodně nezadá. Rameshbabu Praggnanandhaa je skutečně výjimečným zjevem i mezi obrovským množstvím mladých supertalentů. V Praze skončil na +1, musíme brát však v potaz, že pro něho byla soutěž generálkou před turnajem kandidátů. Úctu, ale i hrůzu může vzbuzovat informace, že v minulém období sehrál více než 40 vážných partií bez prohry… v 18 letech! Praggnanandhaa vládne obdivuhodnou technikou hry připomínající, alespoň tedy mně, mladého Anatolije Karpova.
Jak uvidíme níže, a je v současnosti již celkem běžným jevem, rezultativní partie i na nejvyšší úrovni končí dosti často hrubými chybami, které by ještě někdy před 20 lety byly považovány spíše za kuriozitu a před 50 lety by se o nich dlouho diskutovalo… Pragg si v Praze svoji hrubku vybral na počátku turnaje, Nodirbek hrál ve vzájemném střetu na výhru tak dlouho, až přehlédl sice možná nejefektnější kombinaci turnaje, ovšem o extrémní složitosti opravdu mluvit nelze. Čtenář dost možná kombinaci viděl, přesto ji však zadám coby další test.
Jak byste černými pokračovali po 36.Ve2?
Jako kočka s myší
„Východ vlastní celou skupinu mladých šachových géniů, Západ má svého Keymera a Mishru!“ Tak by se dal zjednodušeně popsat dojem některých zainteresovaných persón. Mnozí byli jistě zvědaví, jak se bude v pražském turnaji Challengers dařit nejmladšímu velmistru světa, dnes 15letému, Američanu Abhimanyu Mishrovi, ale zejména jediné současné mladé naději západu 2 700+ Vincentu Keymerovi. Výsledek, ale hlavně úroveň hry bych ze svého úhlu pohledu shrnul jedním slovem: tragédie!
Čtenář najde více v poznámkách k této poslední jednobrankové partii úžasného vystoupení, doufám, budoucího mistra světa, který jednou šachové koruně vrátí patřičnou vážnost!
