Ještě se vrátíme k papírově nejsilnějšímu turnaji posledních let (nebo snad všech dob? 🙂 ) v norském Stavangeru. Tu jsme mohli zaznamenat nejen opravdu smutný historický rekord, ale ve hře mnohých účastníků i další nezvyklé hrubé chyby zejména v koncovkách, které minimálně stojí za zamyšlení. Další dva silné předprázdninové turnaje můžeme potom pojmout třeba jako souboj starší generace s juniory nebo i jakési přetahování na dálku dvou z nich o ratingové prvenství při vykročení do druhé poloviny roku. Z toho vyšel vítězně relativně méně známý 20letý Arjun Erigaisi, který 1. 7. obsadí 4. příčku světového ratingového žebříčku.
Čtenáři, kteří sledují šachové dění podrobněji, mohli ale namísto dvou silných zavřených turnajů v Taškentu a arménském Jermuku spíše doslova narazit na jinou událost!
Zápas století?
Blic mač Kramnik vs. José Martinez Alcantara (zvaný na online platformách Jospem) způsobil mezi šachovými fanoušky, příznivci, platformou Chess.com a samozřejmě streamery, kteří neomylně vycítili možnosti výdělku, takové vášně a rozkol, že byl ihned překřtěn na Zápas století. Aniž bych zde vyjadřoval svůj názor na spor Kramnik vs. Chess.com, který podle všeho skončí u soudu, a přestože problémy kolem podvádění ve světě online šachu a činnost Vladimira Borisoviče i vedení giganta online platforem sleduju zevrubně… smutno je mně hlavně z tohoto názvu.
Poznámka: dvouhodinový rozhovor Jana Nepomnjaščiho se 14. mistem světa týkající se převážně podvádění v online šachu a samozřejmě onoho bleskového zápasu, mohou zájemci najít na https://youtu.be/NDgviFSMRDo?si=4N7RRFioSqZ83dpR
Proč? Dle mého soudu právě bombastický název zápasu nejlépe svědčí o tom, že už i šachový svět se opravdu pořádně vymkl z kloubů!
Pamětníci totiž vědí kdy a kde se hrál opravdový Zápas století. Konal se v roce 1970 v Bělehradu a oficiálnější název zněl: „SSSR proti ostatnímu světu“. Pokud mne paměť neklame, zde nechyběl ani jeden šachista z tehdejší světové špičky včetně tehdejšího mistra světa a čtyř (sic) exmistrů světa! Pátý z nich, tehdy 68letý Max Euwe, se potom skutečné akce století zúčastnil jako kapitán týmu Světa.
Bělehrad 1970: Takovou koncentraci mistrů světa a vůbec nejlepších šachistů planety jsem snad na žádné jiné fotografii neviděl. Starší čtenáři jistě snadno rozpoznají mnohé tváře, mladším napovím: v první řadě sedí pět (!) mistrů světa. Budoucí mistr světa Robert James Fischer, a v té době už pravděpodobně světová jednička, se fotografování žel neúčastnil…
Stavanger 2024
Turnaji s hvězdným obsazením jsem věnoval minulý příspěvek. Co se týká jeho výsledku, více méně jsem jej očekával včetně hubeného vítězství exmistra světa Carlsena. Tedy výhře dle regulí turnaje o tzv. přehrávání remíz.
Kdybych byl tušil, co se bude ve Stavangeru dít v druhé polovině turnaje, asi bych s publikováním článku k osmnáctinám Dommaraju Gukeshe pár dnů posečkal a doplnil jej, ale budiž.
Tragédie mistra světa
Zdálo se, že mistr světa Ding Liren se již od začátku roku potýká s mizernou formou. V rozhovorech se přiznal, že má problémy duševního rázu, trpí depresemi a v současné době se léčí. I jako pouhý laik vím, že deprese je vážná a zákeřná choroba, kterou není radno podceňovat ani ji zaměňovat se špatnou náladou či dokonce bagatelizovat. Avšak vysvětlit depresí výpadek, který se Ding Lirenovi stal v partii proti Carlsenovi, lze podle mého… nu, řekněme stěží. Pro mnohé čtenáře notoricky známý diagram a strašlivou hrubku zde ovšem beztak nemohu neuvést.
"Co mi hrozí?" takovou banální otázku si měl mistr světa položit a zodpovědět po učiněném 29.Ve4. Místo toho se s třiceti pěti minutami na hodinách a po třech (sic!) minutách přemýšlení dopouští hrubky na úrovni začátečníků. Následovalo totiž 29…Vb2??.
Nikdy v životě, za více než 50letou šachovou dráhu, jsem neviděl, že by mistr světa přehlédl (nepokryl) ve vážné partii dvojtahový mat! Snad jen dodám, že po vynuceném 29…h6 zůstávala hra v dynamické rovnováze i po pádu pěšce d4: 30.Sxd4 Sxd4 31.Vxd4 Je5! s excelentní kompenzací.
Přece jen se však se čtenářem podělím o podobnou tragickou událost. Zmínil jsem ji v úvodu práce, kterou jsem napsal před řadou let. S radostí jsem se tehdy vrhl do psaní knihy o životě a tvorbě zakladatele ruské šachové školy. Prolog mé práce se právě týkal podobného karambolu…
„Havana, 28. února roku 1892. V hlavním městě Kuby vrcholí zápas o titul mistra světa v šachu mezi obhájcem titulu Wilhelmem Steinitzem a vyzývatelem, nejlepším hráčem Ruska, Michailem Ivanovičem Čigorinem. Aktuální stav zápasu je sice 9 ku 8 ve prospěch mistra světa (hraje se na 10 vítězných partií, přičemž v případě stavu 9-9 zápas pokračuje ještě do tří následujících výher), ale lze říci, že iniciativa se v zápase přelévá tu na jednu, tu na druhou stranu. Na pořadu je 23. partie zápasu, a i ta je velmi nervózní a dramatická. Mistr světa nekorektně obětovává figuru a po 30. tahu bílého vzniká na šachovnici následující situace
Černý pokračuje kontrolním tahem 30...Vge2, Čigorin se však rozhoduje partii nepřerušovat (tempo hry bylo v těchto dobách obvyklé - 30 tahů na dvě hodiny, přerušení a dohrávka tempem 15 tahů za hodinu) a pokračuje ve hře. Zřejmě on i více než 1000 diváků v sále očekává, že černý hned či během několika dalších tahů kapituluje! Následuje 31.d5 Vcd2.
Co se to však děje? V sále náhle nastává nepopsatelný šum, hluk, zmatek. Ruský přeborník se chytá za hlavu! Bez jakékoli nutnosti, zcela nepromyšleně táhne 32.Sb4??
(snadno vyhrávalo 32.Vxb7 a jestli Vxd5, tedy 33.Jf4) a po 32...Vxh2+ se vzdává, protože následujícím tahem dostává mat.
Neuvěřitelná hrubá chyba - navíc ve chvíli, kdy mohl Čigorin partii přerušit, což by téměř se stoprocentní jistotou přivedlo mistra světa k automatickému vzdání partie - končí tento vpravdě titánský souboj! Nikdy už nebude Čigorin tak blízko titulu mistra světa, nikdy více se mu nenaskytne šance o nejvyšší titul bojovat…“
Nu, pravda. Čigorin neučinil hrubku vedoucí též ke dvojtahovému matu v ranku titulu mistra světa. A ještě je asi vhodné zmínit jeden rozdíl. Se svými svěřenci rozděluji hrubé chyby na tzv. aktivní a pasivní. Čigorin si hrubku vyrobil sám, učinil tedy aktivní hrubku, kdežto Ding Liren nepokryl hrozbu! Ještě děsivější na Ding Lirenově omylu je to, že manévr Dxh7 a Vh4 by za normálních okolností měl vidět ještě dávno před Sd5+…
Mistr světa prohrál ve Stavangeru čtyři partie po sobě! Dá se říci, že i ve zbývajících prohraných nebyl schopen se orientovat v zápletkách. V takové situaci jsem se domníval, že turnaj nedohraje a měl jsem obavy, zda ku konci roku bude schopen k obhajobě titulu vůbec nastoupit. Na druhé straně ovšem přibližně milión dolarů může být dostatečným stimulem (a to ještě nejméně, nemáme zatím představu, kam až jsou Indové případně schopni vyšroubovat cenový fond)…
Více o Ding Lirenově kariéře, současných zdravotních problémech i jeho vyjádření v rozhovorech mohou čtenáři shlédnout ve videu https://youtu.be/G63K-_96V4Q?si=rwr-4taHg5XHwhxS
Novopečený mistr světa v bulletu 🙂 šokoval v Norsku neméně
O Firouzjovi jsem toho již napsal tolik, že by bylo zbytečné se opakovat. Vzpomínáte na jeho neuvěřitelnou hrubku v koncovce v partii proti Nakamurovi v Torontu? Video ukazuje, jak doslova vypálil do pozice g7-g5, a to se přitom nenacházel v časové tísni. Tedy jsem se domníval, že v koncovce od něho snad již nic horšího neuvidím. Chyba lávky!
Mimochodem: Nedávno se Alireza stal mistrem světa (zatím neoficiálním, ale to se pravděpodobně změní, doba je tomu nakloněna) v bulletu. Nadšenci z celého světa napjatě sledovali zejména finále online minutovek, kde se Firouzja střetnul… s kým jiným nežli Nakamurou. Člověk se nestačí divit, když na nejrůznějších platformách streameři rozebírají online hyperblicky. Ta je samozřejmě sehrána nejdéle za pár minut, jejich rozbor potom ale trvá deset…
Věnujme se však Stavangeru. Turnaj vstupuje do poloviny, na řadě je páté kolo a centrální partií se stává střet Carlsen vs. Firouzja.
Tak nějak bychom snad ještě dokázali pochopit, že v současnosti i supervelmistr s osobním maximem 2 804 nemusí černými tuto kdysi 🙂 evidentně remízovou koncovku zachránit, zejména když nejrůznější organizátoři dokáží s časovými kontrolami skutečně kouzlit (ve Stavangeru se hrálo tempem 120 minut na 40 tahů s přídavkem 30 sekund od 41. tahu, tedy bez další časové kontroly). Dobrá, vždyť bílými navíc hraje ten nejpovolanější. Ale co říkáte tomuhle, vážení čtenáři?!...
Na šachovnici stojí stále objektivní remíza a černý táhl správně 76…Vb6. Nicnetušící Magnus (skutečně se domnívám, že přídavné jméno je zde plně na místě) reagoval logickým 77.Vd6
a jistě se těšil na svoji oblíbenou hru kočky s myší ve smyslu „v remizové koncovce budu Alirezu zkoušet do zblbnutí“! Ten si však (tu lhostejno zda v časové tísni) poslední tah vyložil po svém. Takovýto šok by fanoušek, který ještě stále věří ve šťastnou hvězdu íránsko-francouzského génia, nemusel dát! Nu, a co následovalo? I čtenáři, kterým tenhle další stavangerský otřes unikl, pravděpodobně tuší správně!
Zanedbávané studium koncovek nebo časové tísně?
Kdo nebo co je hlavním viníkem faktu, že nejvíce se na výsledku turnaje (nejen) ve Stavangeru podepsala mimořádně slabá hra v koncovkách? Konkrétně dlouholetá světová ratingová dvojka Fabiano Caruana odevzdal obě své prohrané partie v remizových koncovkách! Ty sice nejde snad nazvat rovnou teoretickými remízami (Mark Dvoreckij užíval termín přesnými), tedy popsanými dávno v literatuře, ale se jim jistě blížily. Obecně jsem si trendu zásadní neznalosti koncovek (bez výjimek supervelmistrů) všiml již před mnoha lety samozřejmě nejen já sám.
V případě jednoho nejsilnějších šachistů světa není sice úplně jasné, zda rozhodující roli přece jen nesehrály časové tísně, nervozita, potažmo experimentální tempo hry, ale vina samozřejmě beztak padá na hráče. Nu, a jaký by to byl report z turnajů blížícího se léta a prázdnin, kdybych čtenářům pár dalších karambolů supergrossů v koncovkách (ale i jeden spolehlivý obranný výkon) nepředvedl!
Spolehlivý Pragg
Spokojený se svým konečným výsledkem mohl být dnes třetí z trojice indických zázračných mladíků. Krom proškolení exmistra světa ve strategicky skvostně vedené partii, kterou nalezneme v minulém příspěvku, ukázal, že jeho se tedy základní neznalosti skoro teoretických koncovek rozhodně netýkají. Ba naopak!
Carlsenova sladká pomsta? Jistě ano! Plnocenná? Jistě nikoli!
Za strategické proškolení od Praggnanandhy ve třetím kole stavangerského klání si Carlsen přece jen trochu zchladil žáhu v přehrávané remíze kola osmého (viz věžová koncovka výše). Neměl jsem původně v úmyslu bleskovkami přehrávané remízy publikovat, avšak tu musím učinit výjimku! Carlsenova technika nám z důvěrněji známého boje Střelce proti Jezdci v koncovce by se dala publikovat a vepsat zlatým písmem do lekcí a knih. Teoreticky remízovou koncovku vyhrál exmistr světa prakticky bez přemýšlení. Tohle je jeho parketa! Závěrečné vítězné schéma pravděpodobně viděl desítky tahů dopředu!
Kolik času spotřeboval exmistr světa k demonstraci převahy jezdce nad střelcem, a kdy přibližně uviděl (ucítil!) vítězný manévr, může čtenář posoudit sám ve videu níže. Poučné je sledovat i Carlsenův výraz soustředění. I v něm se dá leccos vystopovat.
Závěrečné tabulky turnajů ve Stavangeru vypadaly takto:
Za normálních okolností by konečná tabulka vyhlížela ovšem takto. Otázku rezultativnosti i fakt, zda se systém přehrávání remíz, o kterém jsem se zmiňoval v minulém příspěvku, osvědčil čili nic si jistě čtenář učiní sám. Například tak, že si srovná tuto tabulku s výsledky lednového turnaje ve Wijk aan Zee nebo…
… „Hmm,“ řekne si méně informovaný čtenář při pohledu nejen na výsledky a retultativnost turnajů, které od sebe dělí 45 let. „Dnes se tedy hrají ale opravdu výrazně kvalitnější šachy! XXII. kategorie! Přitom tehdy měl málo kdo ze světových hvězd rating přes 2 700!“ Ve skutečnosti lze však tehdejší a dnešní ratingy přirovnat tak nanejvýše… k hodnotě dolaru.
Už před řadou let jsem vyprávěl jednomu svému mladému svěřenci, který se zajímal o historii, právě o zápasu Steinitz vs. Čigorin (Havana 1892). „Cenový fond, jak bychom dnes řekli, čítal 10 000 $.“ „Tak málo? Vždyť cenový fond posledních zápasů o titul mistra světa byl přece nějaké 2 000 000 $!“ „No ano, ale co na to inflace?“
Jednou z nejhezčích památek na turnaj ve Stavangeru 2024 se tak možná nakonec stala tato vydařená fotografie vítězů; když tedy pominu sympatický počin organizátorů uskutečnit tentokráte paralelně i turnaj žen v čele s mistryní světa Ju Wenjun!
UZChess Cup zodpověděl hádanku: druhá šachová velmoc na deset? Uzbekistán!
Hned osm supervelmistrů (2 700+) se účastnilo zavřeného turnaje v hlavním městě v současnosti druhé nejšachovější země světa – Uzbekistánu. Ten probíhal ve dnech 6. až 14. 6. 2024 a stal se triumfem domácích šachistů.
Pohled na konečnou tabulku – a teď si dovolím vyslovit pro mnohé kacířskou myšlenku – může být zároveň jakousi cestou do budoucnosti. Proč? Starší generace šachistů, tím myslím třicátníků, skoro třicátníků či naopak skoro čtyřicátníků se téměř svorně umístila v dolní polovině tabulky! Klesající formu – úroveň jejich hry dokládá ostatně i pomalu klesající rating. Počkejme ještě pár let a první tři místa ratingové listiny nebudou už okupovat současné hvězdy…
Co se týká íránské jedničky: zde jde o něco jiného. Parham Maghsoodloo je sice schopný porazit v jednotlivé partii snad opravdu každého, ale jeho výkyvy v jednotlivých partiích jsou pověstné.
Nejpozorněji jsem samozřejmě sledoval výkon svého oblíbeného mladíka Nodirbeka Abdusattorova, současnou juniorskou světovou jedničku. Druhý Nodirbek – Jakubojev se stává, zdá se, Abdusattorovovou noční můrou. Právě on jej totiž v loňském roce dosti nečekaně obehrál v tie-breaku velkého a významného turnaje v Kataru. Tam tedy též dělili první místo!
Nodirbekovy letošní výsledky jsou ovšem ohromující! Ve všech čtyřech elitních turnajích, kterých se od ledna účastnil buď vyhrál nebo dělil první místo!
Z jeho tvorby na turnaji jsem tentokráte vybral nejméně povedenou partii proti svému konkurentu, ale zároveň i „spolureprezentantu“. Javokhira Sindarova jsem ostatně čtenářům již představil v článku Tak se bourá malé centrum! Senzační miniatura 17letého Javokhira Sindarova v katakombách urychlené královské indické v listopadu 2023.
Toto bylo jediné Nodirbekovo zaváhání! Za zhlédnutí samozřejmě stojí všechny jeho (vyhrané) partie, jedna z nich mě však přímo nadchla, jak to dnes dokáží jen partie s multifunkčním strategickým obsahem. Takové se potom hodí coby skvělý výukový materiál pro vyspělejší svěřence, ale i do prací které publikuju.
Nu, co by to bylo za příspěvek, kdybych na tomto místě nezadal čtenáři malý test…
Páté kolo turnaje, partie Abdusattorov vs. Griščuk. Jak byste milí čtenáři pokračovali po právě učiněném 28…Jd7?
Bílý v partii pokračoval 29.Sxd7! Vxd7 30.g4!!+- (diagram vpravo). Nešťastný, ze hry navždy vyřazený, pouhý kousek dřívka Sg6 nám nemůže nepřipomenout pozici ze slavné historické partie Winter vs. Capablanca, Hastings 1919!
Za studium ovšem stojí celá partie. Krom naprosté dominance bílého hned v zahájení stojí za povšimnutí vedení hry v pozici s různobarevnými střelci ve střední hře, pročištění nejdelší úhlopříčky a naprostou bezmoc černého. Bez pomoci počítače je pro studujícího partii vůbec problém najít místo, kde se černý dopustil chyb, což mimo jiné bývá znakem obrovské síly hry vítěze… potvrzeno historií!
Jermuk 2024 - druhý Fischer na obzoru?
… to bylo první spontánní srovnání, které mne napadlo při pohledu na červnové výsledky Arjuna Erigaisiho. Čtenáři pamětníci, nebo ti kdo se dnes ještě zajímají o historii, vědí co mám na mysli. 11. mistr světa vytvořil v letech 1970 – 1971 šachový skok do 21. století, který ale na rozdíl od Beamonova skoku do dálky z mexické olympiády 1968 (890 cm) nikdo ani náznakem nenapodobil, natož aby jej z čela světové listiny vymazal, jako se to po dlouhých třiadvaceti letech stalo americkému atletovi. Fischer totiž vyhrál neuvěřitelných 19 klasických partií v řadě (tedy bez jediné remízy).
Pravda, jak vidíme níže v tabulce, Arjun má k fenomenálnímu výkonu šachového Bobbyho pořádně daleko, ale na druhé straně… vždyť má ještě čas 🙂
Erigaisiho výkon v arménském Jermuku dává tušit, že si jej organizátoři nejvyšších pater zavřených turnajů konečně všimnou a minimálně jej prostřídají. Co mám na mysli? Všichni velmi dobře známe Praggnanandhu a samozřejmě vyzyvatele mistra světa Gukeshe. Abdusattorov od začátku roku vyhrál či dělil první místo ve 4 turnajích, ale proč konečně nevyzvat ke složení zkoušky z dospělosti v superturnaji ještě dalšího donedávna mnohem méně známého mladíka!?
Sám Arjun nedávno uvedl, že právě kvůli tomu, že nedostává pozvánky do kruhových superturnajů musí hrát nejrůznější openy a ligy družstev. Nutno podotknout, že vyhrávat všechny open turnaje nebo se v nich stále umísťovat na špici není rozhodně jednodušší, nežli ve velmi silných zavřených turnajích uhrávat například +2.
Mimochodem, o Erigaisim jsem se na svých stránkách zmiňoval v souvislosti se sportovní tragédií, která se mu stala v posledním kole velkého openu v Kataru v partii proti Abdusattorovi. Nu, a můžeme se podívat znovu, jak na tomto turnaji vybouchl Magnus Carlsen, neuspěla ani současná ratingová dvojka Nakamura a podobně. Život v openech je v mnoha ohledech těžší a vyžaduje jiný přístup k partiím. Je nutné více riskovat, volit různá jiná zahájení, vyhrávat třeba na objednávku černými a podobně.
Jeden z Arjunových prvních kvalitnějších zavřených turnajů přitom znal vítěze již několik kol před koncem. Závěrečná tabulka potom vypadala takto:
Performance dává tušit, že Erigaisiho výkon v turnaji se blíží Carsenovu současnému ratingu!
V jedné z vítězných partií rozehrála k mojí velké radosti současná indická jednička, a od července s největší pravděpodobností světová ratingová čtyřka, černými můj od mala oblíbený Jänischův gambit, který jsem svoje svěřence učil a radil zařadit do repertoáru již od 90. let! Prohlížeje si Arjunovy partie i z francouzské ligy, narazil jsem na další vítěznou partii, v níž se ostrý gambit vyskytl rovněž. Nemohl jsem ji tedy nezařadit po bok té z Jermuku!
Partie prozrazuje mnoho jak z Erigaisiho stylu, tak z ní podle mého přímo cítíme onen tlak, které velké osobnosti dokáží okolo sebe šířit. Civilně či třeba ve světě Hollywoodu tomu říkáme charisma, v šachu myslím jedno jediné výstižné slovo ani neexistuje. Avšak onu atmosféru, již kolem sebe v průběhu partie šířili například Alechin, Tal, Fischer, Karpov či Kasparov pravděpodobně zná, o ní slyšel a četl, každý zkušený šachista!
Ostatně jinak tomu nebylo ani v následující partii předposledního kola!
Arjun Kumar Erigaisi (*3. 9. 2003, Telangana, Indie) v Jermuku 2024. K potvrzení slov výše jsem opravdu nemusel vhodnou fotografii hledat dlouho! Padla mně do oka tak rychle, až člověk musí Matrix, ve kterém žijeme, ‚pochválit‘ za tak bleskovou odezvu 🙂
Postskriptum
Až poté, co jsem článek dopsal, vyšel na stránkách ChessBase India s Erigaisim i pěkný rozhovor. Shodou okolností se tu zmiňují a rozebírají i fragmenty obou partií, ale čtenáři zde najdou mnoho poučného i v jiných ohledech. Mimořádně zajímavé je třeba nahlédnutí do kuchyně Arjunovy nové psychologické přípravy i jeho pozměněný náhled na význam ratingů. Obojí vedlo podle jeho slov k rychlému zlepšení výsledků a tedy oné téměř Fischerovské sérii…
Arjunovy výsledky od počátku roku byly vskutku famózní: +41, =27, -2!
Níže jsou opět k dispozici všechny ukázky i v CB přehrávači... a ještě něco navíc:
Vážení čtenáři, na závěr článku mně nezbývá nežli popřát vám příjemný prázdninový oddych a samozřejmě mnoho úspěchů za šachovnicí, pokud se rozhodnete alespoň část volného času věnovat naší krásné hře.
Velice poučné čtení. Ocenuji všechny tabulky, partie a videa.
Děkuji.