„Jsem nejsilnější z žijících!“ pronesl údajně mladý Capablanca coby odpověď zvídavému novináři. Nejoblíbenější otázka šachových laiků směrem k šachistům však bývá jiná! „Kolik tahů dopředu počítáte varianty?“ Na tuto otázku Capa odpověděl: „To bývá různé, ale někdy musím vědět, co se bude dít po 20 nebo 30 tazích.“ Co jsem si jako žáček kdysi přečetl, to i prodávám! Až můj starší šachový přítel mně vysvětlil, jak to Capa asi myslel. Hovořil o struktuře, vývoji a tendencích pozice směřující do koncovky, které jsou hráči dopředu známé, nikoli o vynucených variantách… ale i tak! Něco velmi podobného mohl pronést Magnus Carlsen po sehrané rapid partii proti Erigaisimu. Z matematického pohledu totiž představoval jeho propočet délku 30 (sic!) tahů. Nejen této ohromující partii a svéráznému rekordu se ovšem bude příspěvek věnovat…
Z partie již prohrajete se můžete naučit mnohem více nežli z té, kterou vyhrajete. Abyste se stal dobrým šachistou, prohrajete stovky her.
Mistrovství světa družstev v rapid šachu a blesku
V hlavním městě Kazachstánu probíhalo od 1. do 6. srpna mistrovství světa družstev v rapid šachu a blicu. Od loňského roku se soutěží v zajímavém formátu. Družstva jsou sice šestičlenná, ale zaprvé nejde o soutěž států ani klubů. Sestavy jsou více méně volné, obsahují ale dvě podmínky, z nichž zejména druhá z nich nebývá rozhodně obvyklá. Krom povinné účasti ženy nastupuje na jedné z šachovnic tzv. šachový amatér. Podle mých informací musí jít o hráče, jehož FIDE rating nikdy nepřekročil hranici 2 200.
Smysl takového počinu je zřejmě dobře promyšlený… tedy v dobrém. Na poslední šachovnici nastupují často sponzoři a šachoví nadšenci v jednom. Ti si potom jistě často vyberou, které hráče by v týmu rádi viděli. I když se na druhé straně ukázalo, že při vyrovnanosti týmů právě výkonnost těchto šachových zanícenců rozhodla o konečném vítězi v rapid šachu, nemyslím, že by bylo v dnešní době, kdy skoro kdokoli může hrát za skoro jakoukoli federaci, primárním záměrem odnést si trofej vítěze.
Kdo kdy viděl věčné konkurenty Magnuse a Jana při takovém radostném a přátelském gestu… po vítězství jejich družstva v bleskovém turnaji!
V týmu favoritů jsme vedle sebe mohli vidět supervelmistry, kteří při jiných příležitostech sedí vždy proti sobě: Na první šachovnici Carlsen, na druhé Nepomnjaščij…
Jednu video libůstku si nemohu odpustit ukázat čtenářům již zde. V 8. kole na sebe samozřejmě narazili skutečně silné týmy. Carlsen hrál bílými proti úřadujícímu mistru světa, Nepomnjaščij potom proti, jak se posléze ukázalo, jednomu z nejúspěšnějších hráčů rapid turnaje Wei Yimu (získal 10 bodů z 12 s performancí 2873).
Na šachovnici je objevila Rubinsteinova varianta španělské hry 4 jezdců: 1.e4 e5 2.Jf3 Jf6 3.Jc3 Jc6 4.Sb5 Jd4 s remizovým dodatkem 5.Jxd4 exd4 6.e5 1/2
Posvátnou hrůzu budící znalosti mistra světa
Když jsem viděl první Carlsenovu partii v turnaji (v prvních dvou kolech za něho na první desce zaskočil Jan Alexandrovič), nevěřil jsem vlastním očím vlastně již od prvních tahů. První problém, na který jsem při sledování narazil, jakoby byl zapomenutou ukázkou mého nedávného dvoudílného příspěvku o boje střelce proti jezdci! Nu, a závěr? Onen třiceti tahový propočet á la Capablanca!
Partie Erigaisi vs. Carlsen, černý na tahu; 16. mistr světa se z této pozice dokázal dopočítat až do výhry!
Více zatím neprozradím, protože nejdříve bych vám, vážení čtenáři, rád položil několik otázek 🙂
Pokud se snad někdo až do teď domníval, že 16. mistr světa je první mezi rovnými nebo má pouze nehorázné štěstí vyplývající z jeho buldočí povahy a mimořádné bojovnosti, závěr partie proti Erigaisimu mu otevřel oči!
Nejhorší střelec je lepší než nejlepší jezdec
říká se samozřejmě s jistou nadsázkou. V mé práci „Střelec nebo Jezdec? Počítače staví v řadě známých pozic tečku nad „i“…a trenérům přibyly vrásky na čele“ jsme zmínili nejen tento idiom, ale takřka celou problematiku vztahu těchto dvou nižších důstojníků jsme rozpitvali. Více ale zatím nenapovím!
Na diagramech výše vidíme dvě pozice. Jedna z nich vznikla ze samotné superpartie Erigaisi vs. Carlsen, druhý diagram představuje potom pozici z mojí stařičké partie Ciprian vs. Bílek 1977. V obou pozicích táhne černý a vaším úkolem je navrhnout podle váš nejlepší pokračování a pozice poté zhodnotit!
Analogie, asociace a šablony ve střední hře
Na tahu je opět černý. Vidíme, že v obou případech použil stejné a nutno říci, že v těchto druzích pozic standardní manévry Sf5 a De8-g6.
TE1: Zhodnoťte obě pozice. Určete, kterou z nich byste si černými raději vybrali, tedy se vám více zamlouvá.
TE2: Jak byste v pozicích obou diagramů zřejmě pokračovali?
Ani zde zatím v přehrávači klíčovou partii Erigaisi-Carlsen nenajdete. Ta bude – samozřejmě s jistým záměrem, totiž neprozradit – coby zlatý hřeb programu k dispozici později.
Analogie, asociace a šablony v koncovce
Capablanca: „Chcete-li svoji hru zlepšit, musíte studovat koncovky, protože právě ony mohou být zkoumány a zvládnuty samy o sobě. Střední hra a zahájení by měly být studovány ve vztahu ke koncovce.“ Dokonce i někteří mladí supervelmistři 2 700+, natož mnozí adepti mistrovských titulů, by si tuto Capablancovu radu měli vyvěsit do pracovny, nad počítač či nejlépe nad postel! A text si ozdobit zlatým rámečkem…
Teprve nyní se však dostáváme k vyvrcholení Carlsenova představení jeho prvního vystoupení v Astaně! Ke končící hře! Opět si nejprve prohlédněme několik diagramů, když chybět nebudou ani studie. Řešení všech ukázek, otázek a testů najde čtenář samozřejmě v přehrávačích níže.
Nu ale nejprve snad spíše něco na rozehřátí: Blumenfeld,B studie
bílý na tahu vyhraje
I zde táhne v obou případech bílý. Zajímavost a falešnou nápovědu přestavuje, že v obou případech skončily partie remízou. Ať již s úkoly na diagramech dokážete pohnout nebo ne, v každém případě si dobře zapamatujte postavení pěšců pravého diagramu!
Pokud Magnus Carlsen neznal ani jednu z pozic uvedených na spojených digramech výše, potom jsem stoprocentně přesvědčen, že následující starou, ale o to slavnější studii má v paměti uloženou hluboko.
Horwitz a Kling 1851, studie
bílý na tahu vyhraje
Dvoreckij ve svém manuálu koncovek píše: Na šachovnici stojí typická situace se dvěma volnými spojenými pěšci. Zdá se, že remíza je nevyhnutelná, protože bílý král je připoután ke čtverci volného krytého pěšce c4. Ve skutečnosti je v takových případech někdy možné čtverec opustit a pomoci svým pěšcům dojít do dámy nebo soupeře zmatit.
Plán bílého obvykle zahrnuje následující prvky:
Maximální možný postup pěšců
Výběr optimálního rozestavění pěšců (který z nich stane vpředu)
Výběr správného okamžiku pro rozhodující pochod krále vpřed (opuštění čtverce)
V první fázi král, aniž by opustil čtverec, podporuje postup svých pěšců z pole f4…
Pokud jste měli milí dospělí čtenáři s řešením diagramů z praxe výše problémy, nyní je na čase se k nim v rámci co nejefektivnějšího tréninku vrátit. Takový přístup andragogika (vzdělávání dospělých) na rozdíl od pedagogiky totiž doporučuje!
Níže můžete shlédnout řešení výše uvedených testů pěšcových koncovek!
Následující ukázku (test a řešení) vložil Dvoreckij do své knihy Учебник ендшпилья (Endgame Manual).
Magnusova tříminutová úvaha a… hotovo!
Konečně se dostáváme i k samotnému závěru partie Erigaisi vs. Carlsen! Arjun, který již pociťoval jistý nedostatek času, táhl po 20 sekundách přemýšlení 31.Ke2
Video více měně dokazuje, že mistr světa se během následujících 3 minut dopočítal do forsírované výhry (zbytek partie prakticky problical). Jeho propočet je dlouhý 25 (sic) tahů, pokud bychom však nebrali v potaz kapitulaci bílého, až do matového záběru dosahuje celých 30! Tedy délky, o které mluvil nejsilnější z žijících ve své odpovědi zvídavým novinářům 🙂
Tu je tedy finální a nejtěžší otázka! Jak byste vážení čtenáři pokračovali na Magnusově místě?
Jak to bylo doopravdy?
Samozřejmě, že celá úvaha o 30 tahovém Carlsenově propočtu je zároveň jistou nadsázkou. Magnus tak dlouhý propočet nevedl. Zastavil se v pozici, v níž si byl jist hodnocením. Tedy někde nejspíše u 37…Kd6 či 40…Kxb6. Na základě svých hlubokých znalostí obrovského množství teoretických koncovek (vybavila se mu, asociovala, Klingova a Horwitzova studie či fragmenty z partií) prostě zná to, co dnes chybí pravděpodobně všem ostatním světovým šachistům.
Například bych se vsadil, že má v malíčku celý onen Dvoreckého manuál koncovek! A vězme, že rozdíl ve znalostech končících her je v některých případech propastný. Proč tomu tak je?
Mnozí se mnou jistě nebudou souhlasit, ale jako správný staromilec se domnívám, že… knihu nic nenahradí! Z vlastní zkušenosti vím, že jedna z největších výhod (nejen) šachové knihy spočívá v tom, že studovaný materiál můžete kdykoli nalistovat a znovu si osvěžit, zopakovat. Na druhé straně bych chtěl dnes vidět mladé šachisty, kteří jsou schopní pozorně sledovat třeba hodinové video více než 2x po sobě. A možná i tu dokonce přeháním.
Mistr světa tedy svůj propočet ukončil podstatně dříve a pozici zhodnotil.
Propočet začal po tříminutovém přemýšlení nad tahem 31…Sc5 a pravděpodobně byl v mysli ukončen po 37…Kd6.
Se svými svěřenci považujeme hodnocení pozice za samostatný třetí pilíř propočtu pomyslného mostu, který se opírá o tři hlavní pilíře:
- Princip dopočítávání variant (neukončuj propočet, pokud se v pozici nalézá hlomozný tah – šach, braní, hrozba)
- Obrazová fixace (eidetická paměť): viz například můj článek „Moderní diagnostické testy šachového nadání nejen pro trenéry“. V práci narážím na problém tzv. duchů v pozici.
- Pomocníci hodnocení na konci propočítávané varianty. Zastavíme se v místě, kdy již není možné variantu propočítávat dál nebo – a to je právě tento případ – jsme si jisti, že správné hodnocení pozice známe díky znalostem například přesných koncovek, zkušenosti, analogie, asociace.
Přemýšlivý čtenář tu může namítnout, že ale tedy třetí pilíř může být v kolizi s prvním: „Nikdy neukončuj propočet…!“ Zde tedy většinou odpovídám (dle vzdělání a sečtělosti tazatele): „A znáte Asimovovy tři resp. čtyři zákony robotiky?“…
Nu, a to je pro tuto chvíli vše! Pozorný čtenář jistě namítne, že takový závěr článku ale přece zcela odporuje nadpisu. Autor přece slibuje psát o dvou ohromujících či šokujících rekordech!
Ano! První partie potvrdila, že Carlsen je stále, minimálně 10 či 11 let, vůdčí osobností celého pelotonu supervelmistrů. Ve stejný den jsem však nejen já sám zažil ještě jeden pořádný šok; a těžko říci, který z nich udeřil více! Ale s ním seznámím milé čtenáře až v druhém dílu.
Snad jen naznačím a čtenáře si dovolím upomenout co je to vlastně šok. Tedy slovník cizích slov říká: „šokující“
- Ohromující
- Silně pohoršlivý… 🙂 tento význam na nás čeká v druhém dílu!
Níže si může čtenář všechny ukázky přehrát či stáhnout v oblíbeném CB formátu.
