Nedávno skončený turnaj ve švédském Malmö dal mnohým Carlsenovým fanouškům doslova potravu pro děla! Jejich miláček totiž nejenže konečně po delší době sehrál turnaj v klasice. On jej vyhrál! Ovace nebraly konce, tím spíše, že to jednu chvíli pro „nejsilnějšího šachistu všech dob“ – Chess GOAT – nevypadalo dobře. Po čtyřech odehraných kolech měl pouhých 50 %. Fanoušci museli zkousnout neúspěch. Avšak konec dobrý, všechno dobré! Sedmikolový turnaj Magnus zakončil třemi výhrami a následně ještě „rozdrtil“ v tiebreaku Erigaisiho. „Skutečný král kraluje dál a mladíčci?… víte, co si mohou!“ Jak to ale bylo doopravdy? Pojďme se na zajímavý i velmi silný turnaj podívat „dvěma optikami“.
Jednak optikou nadšeného fanouška, jednak kritického příznivce a pozorovatele! A co zajít až do dvou opačných extrémů? Alespoň se nejen poučíme množstvím velmi zajímavých momentů a partií, ale i řádně pobavíme...
Podle pohledu na současné směřování šachu si totiž čtenář může vybrat, jaké přídavné jméno vlastně k superturnaji ve švédském velkoměstě přidat. Ano, superturnaji! Nejenže zde startovali hned dva hráči světové pětky a polovinu startovního pole tvořili supervelmistři 2700+, ale šlo o turnaj kategorie XIX stejně jako ve Wijk aan Zee či Praze 2026.
Turnaje se účastnili a vylosovali si tato čísla
| č. | hráč | země | rating při startu | rok narození |
| 1 | Jorden van Foreest | Nizozemsko | 2735 | 1999 |
| 2 | Zhu Jiner | Čína | 2546 | 2002 |
| 3 | Andy Woodward | USA | 2635 | 2010 |
| 4 | Magnus Carlsen | Norsko | 2840 | 1990 |
| 5 | Arjun Erigaisi | Indie | 2751 | 2003 |
| 6 | Nils Grandelius | Švédsko | 2662 | 1993 |
| 7 | Nodirbek Abdusattorov | Uzbekistán | 2780 | 2004 |
| 8 | Yağız Kaan Erdoğmuş | Turecko | 2708 | 2011 |
Lepší los už si Magnus snad ani nemohl přát! V tak krátkém turnaji – mám za to, že „korektních“ jednokolových turnajů, z jejichž výsledků by bylo lze činit závěry, by se mělo účastnit nejméně 10 hráčů – je mimořádně výhodné hrát s největšími konkurenty bílými! A právě to Caissa Magnusovi dopřála! Se všemi třemi sedmistovkaři dostal bílé, s papírově slabšími měl potom velkou šanci se vypořádat černými!
A jak to všechno skončilo?
Turnaj začal 1. května 2026, tedy už v den platnosti květnové listiny FIDE. Pořadatelé i Chess-Results proto pracovali s květnovými ratingy, což ovšem není v této tabulce zohledněno.
Zatímco Carlsen si tedy vytáhl pro tak krátkou distanci ideální los, absolutně nejhorší vyšel Nodirbeku Abdusattorovovi. A tak po povinné výhře v prvním kole nad Zhu Jiner nedokázal už v následujících pěti kolech z nikoho nic „vyždímat“. Pravda, to se v partii Carlsen vs. Abdusattorov nepodařilo ani exmistru světa, ale… nu, turnaj je prostě příliš krátký!
Jak umět finišovat?
Když ve 4. kole Carlsen „senzačně“ prohrál s nevypočitatelným Nizozemcem Jordenem van Foreestem, měl na svém kontě pouhé dva body, ale na druhé straně dávala druhá polovina turnaje a zároveň vlastně i jeho závěr tušit, že se může směle pokusit v posledních třech kolech 3× zabodovat. Los mu totiž přihrál pro možný mohutný finiš ideální protivníky. Remízoval již bílými s Erigaisim i Abdusattorovem, porazil ve své nejlepší partii Grandelia (ten „startoval 0 ze 4“, poté však „pochopil“ a turnaj doremízoval), ale prohrál v oné senzační partii.
A předpoklad se stal skutečností! Následoval drtivý finiš, a Magnus se tedy vyhoupl na +3. Jen tak tak se nestal samostatným vítězem, protože vedoucí hráč turnaje Erigaisi v posledním kole neudržel nervy na uzdě (s tím bude mít Arjun problémy asi už vždycky) a jen tak tak svoji partii bílými zachránil!
Nejsem příznivcem tiebreaků v podobě bleskových partií, jakkoli chápu, že diváci vyžadují drama a zábavu (snad se nedožiju toho, že o vítězi budou rozhodovat bullety). Tiebreak byl však dosti dramatický, a tak vás o něj, milí čtenáři, samozřejmě nemohu připravit, jakkoli jste jej možná již viděli.
I nebe znovu volalo: GOAT!
„Famózní! Fantastické! Magnus je zpět. GOAT!“ (Greatest Of All Time) „Magnusův fantastický finiš: 3 body ze 3!“
Nejvíce mě pobavily následující superlativy:
“I knew the GOAT still had it! 3 classical wins in a row. … the GOAT is the GOAT for a reason. It was never in doubt”
„Věděl jsem, že GOAT to v sobě pořád má! Tři klasické výhry v řadě… GOAT je GOAT z nějakého důvodu. Nikdy nebylo pochyb.“
nebo “Two things are guaranteed in life: death and Magnus winning chess tournaments.”
„Dvě věci jsou v životě jisté: smrt a Magnus vyhrávající šachové turnaje.“
Times of India
“This was simply jaw-dropping stuff.” tedy „Tohle bylo prostě něco, z čeho padá čelist.“
Na ukrajinském ruskojazyčném kanálu Alexeje Pugače jeden z diváků napsal:
„Вытащил можно сказать безнадёжный турнир. Хотя, как говорится… всё гениальное просто, Магнус лучше считает.“
„Řeklo by se, že zachránil beznadějný turnaj. I když, jak se říká… všechno geniální je jednoduché, Magnus umí lépe počítat.“
Tak tohle jsem už prostě nevydržel a divákovi odpověděl: „Предложу немного иную картину, противоположный крайний случай: Карлсен обыграл Чжу Цзиньэр (рейтинг 2554) (кстати, это та самая, которая заняла последнее место на турнире Challengers в Праге), а затем 15-летнего и 14-летнего мальчиков. Действительно, это достижение достойно записи в Книгу рекордов Гиннесса. Что-то вроде 2 x 6-0 Фишера... спустя 55 лет 🙂
Nabídnu trochu jiný obraz, opačný extrém: Carlsen porazil Zhu Jiner 2554 (to je mimo jiné ta, co skočila v Challengers v Praze poslední) a potom 15letého a 14letého kloučka. Fakt výkon hodný zápisu do Guinnessovy knihy rekordů. Něco podobného jako Fischerových 2 x 6-0... po 55 letech 🙂 .
A skutečnost?
Páté kolo: Carlsen,M (2840) vs. Zhu Jiner (2546) 1-0
Čtenáři připomenu, že jde o čínskou šachistku, která sice nedávno celkem úspěšně vystoupila na turnaji kandidátek na Kypru, kde dělila 3. a 4. místo, ale také před dvěma měsíci skončila na pražském turnaji Challengers, ještě s odstupem, na posledním místě. Myslím, že tohle byla – přes výsledek partie – Magnusova skutečně nejhorší partie turnaje!
Šesté kolo: Woodward,A (2653) vs. Carlsen,M (2840) 0-1
Královská indická obrana, naopak druhá nejpovedenější Magnusova partie!
Sedmé kolo: Carlsen,M (2840) vs. Erdogmus,Y (2708) 1-0
Partie přešla do teoreticky vyrovnané koncovky. V rozboru si však ukážeme, že Carlsen tuto koncovku ani tak nevyhrál, jako ji spíše Erdogmus prohrál!
„No a co?“ může říci nejen bezmezný fanoušek, ale i kritický obdivovatel! Více než 3 body v posledních 3 kolech přece uhrát nemohl. A předvedl finiš, který jsme v jeho kariéře neviděli ojediněle, ale docela často.
Jenomže: Zhu Jiner má skoro o 300 bodů nižší rating! V šestém a sedmém kole porazil Carlsen… „děti školou povinné“! Andymu je patnáct let, Yagizovi dokonce ještě čtrnáct! Když se tedy na toto podíváme z jiného úhlu, chceme-li jiným prizmatem, a partie pořádně rozebereme: Je skutečně co obdivovat?
Nejprve poslední partie
Přejděme konečně k první ukázce, která ve mně shodou okolností zanechala nejhlubší dojem, ale zároveň jistou nepopsatelnou pachuť.
Hraje se tedy poslední, sedmé kolo turnaje, partie Carlsen vs. Erdogmus. Černý právě učinil kontrolní tah 40…Jd6.
Magnus se zamyslel přibližně na šest a půl minuty a zahrál 41.a4.
V rozboru, který jsem vypracovával v noci 8. 5. – ještě plný dojmů –, jsem napsal toto: „Opravdu nevím, zda označit kritickou pozici koncovky zde, nebo o tah dříve. Záleží totiž na úhlu pohledu. Pokud by po Carlsenově postupu černý reagoval v souladu se správnou strategií, ocitli bychom se zcela určitě v alternativní realitě, v níž celý turnaj vyhrál Arjun Erigaisi, protože tahle partie by skončila docela brzy remízou.
Podle mého si Magnus musel být v tuto chvíli vědom, že partie spěje k remíze (to, že je pozice objektivně rovná, věděl už dávno). Pokud by však chtěl protivníka opravdu zkoušet, myslím, že svůj první tah po časové kontrole by zahrál jiný.
Anebo bylo vše jinak? Starý lišák nastražil psychologickou past čtyřicátého prvního tahu – tedy prvního tahu po kontrole, kdy mnozí paradoxně vypustí až příliš páry? V tom případě není jen geniální šachista, ale i psycholog!
Přestože se o pár řádků níže dozvíme, jak měl černý pokračovat, beztak se zeptám – a zaútočím, milí čtenáři, na vaši poziční gramotnost: Jak byste černými po 41.a4 nejspíše pokračovali?
Před dvěma lety vyšla na mých stránkách dvoudílná práce s dlouhým názvem „Střelec nebo Jezdec? Počítače staví v řadě známých pozic tečku nad „i“… a trenérům přibyly vrásky na čele“. Pozice diagramu by do ní ideálně zapadla!
Nu ano, koncovka se hraje na dva výsledky (pokud by bílý nehrál 41.a4), ale vzhledem k pravidlu, které jsem v článku stanovil – 3xNej –, ale i zredukovanému počtu pěšců, by pro zkušeného šachistu s dostatkem času na hodinách nemělo představovat problém ji černými udržet.
Jak by černý koncovku nejsnáze udržel? Měl aktivovat pomůcku…
Říká se jí myšlení ve schématech! Dodám, že název obecného či abstraktního způsobu myšlení, který do knih patrně vnesl již bezmála před 100 lety B. M. Blumenfeld, aby se postupně stal součástí sovětských prací a užíval se i v současnosti (M. Šereševskij), u většiny mladých šachistů docela rychle zaniká. Způsob myšlení, který tuto pomůcku využívá, totiž dlouhé a dlouholeté rozbory s enginy po ruce utlumily.
Jde vlastně o fenomén, o kterém jsem se již zmiňoval. Ruku na srdce, milí čtenáři, kolik z nás si dnes pamatuje 5 až 10 telefonních čísel svých nejbližších zpaměti, jako tomu bylo před jednou či dvěma dekádami? A přitom jde o velmi užitečnou věc! Čipy totiž zatím ještě většinou pod kůží zabudovány nemáme a o mobil můžeme přijít!
Vraťme se však v pozici. Černý měl pokračovat dle zásad správné strategie boje střelce proti jezdci v koncovkách. Po 41…a5!
stála na šachovnici remíza „jako poleno“. Proč? Zaprvé proto, že černý nestojí hůře… ani teoreticky, ani prakticky! Právě zablokoval pěšce dámského křídla na polích barvy střelce! Pokud by Erdogmus dokázal nejen myslet ve schématech, ale znal i to, co znamená pevnost, potom bychom po několika tazích mohli dojít například k této pozici pevnosti (ihned raději dodám, že jich existuje více).
Pevnost je aktivního druhu, ale jen nepatrně. Černý bude (například) tahat králem na d6 a c6. Jediné, na co musí reagovat, je po tahu Kb5 pokrýt pěšce tahem Kc7. Ostatně, pokud se bílý král vzdálí od bodu f5, může si dovolit odskákat na krátkou pastvu i jezdec.
Připadá vám, vážení čtenáři, pevnost na diagramu k pochopení těžší než například tato známá pozice, kterou osobně již dlouhá léta testuji na malých dětech?
Rozhodně nejsem žádným specialistou na trénink maličkých dětí, ale v dávných dobách jsem skutečně „objevil“ chlapce, který pevnost pochopil, aniž by ještě dosáhl věku osmi let! Zkouška dohrávkou – a tedy zjištění, zda váš maličký svěřenec chápe podstatu pevnosti – spočívá v tom, že mu tu a tam podstrčíte nějaký materiál, zde například Vg7-g4, Vc7-c6, Vc7-a7-a4 a podobně...
Nejprve předkládám zkrácený záznam partie:
Zde se můžeme znovu podívat pouze na (teoreticky) kritický moment partie!
Rozbor partie a zejména koncovky vyžaduje v tomto případě zdatného šachistu – teoretika i praktika. Domnívám se, že na YouTube nenajdeme kvalitnější rozbor, než nabízí na svém kanálu Hikaru Nakamura. Tentokrát jde o brilantní práci!
A ještě doušek: I Hikaru považuje v rozboru za nutné oddělit praktický pohled na koncovku – respektive obranu černého – od teoretického!
Na závěr uvádím rozbor v přehrávači. K samotné koncovce je třeba dodat ještě toto: To, co se v ní dělo, lze komentovat ze dvou úhlů: počítačového, tedy objektivního, nebo didaktického či psychologického. A tomu potom budou odpovídat i znaky.
Nejlepším přístupem by asi opravdu bylo rozbory oddělit a hodnotící znaky – tedy hlavně samozřejmě otazníky – přidávat podle toho, k čemu rozbor slouží a čeho jím vlastně chceme dosáhnout. Knihy a výuka by měly směřovat k lidskému pojetí, suchá analýza a objektivní pravda potom poslouží vyspělým analytikům...
Partie s nepříjemnou pachutí
nebyla ve skutečnosti ta, kterou Carlsen po dramatickém boji prohrál s Van Foreestem v 88. tahu. (Partie plná hrubek; řekl bych, že by nám nestačily prsty obou rukou – a přesto většinou není hráčům co vyčítat… i takový je dnešní šach.)
Šlo zcela jistě o partii Zhu Jiner vs. Carlsen z 5. kola turnaje. Jde o bitvu, kterou tak nějak nemám sílu analyzovat, a tak čtenářům nabídnu pouze videoverzi – zkrácený záznam, Nakamurovu anglickou verzi a kratší ruskojazyčnou videoanalýzu.
Královská indická a metoda únosného rizika
„Magnus a králka? Tak nanejvýš v blicu či rapidu!“ dodá znalý čtenář. A má pravdu. Z Magnusových partií se královskou indickou nenaučíme! K tomu poslouží jiní skvělí šachisté: Bronstein, Boleslavskij, Geller, Stein a samozřejmě Kasparov! Jeho nezapomenutelné „oběti kvalit a dokonce dam“ v zápase proti Karpovovi 1990 donutily i některé zapřisáhlé odpůrce královské indické – třeba grünfeldisty – alespoň pouvažovat o tom, ji (opět?) vyzkoušet!
Jenže tu šlo vskutku o brilantní partii! 6. kolo: Woodward,A (2653) vs. Carlsen,M (2840). Nepodezírejme Carlsena, že by se na partii nějak dlouho připravoval. Ale když už se rozhodl hrát tvrdě na výhru a královskou indickou zvolil, jistě se podíval, jak ji patnáctiletý americký supertalent obvykle rozehrává!
Riziko jménem moderní benoni
Netroufám si predikovat, jaké zahájení by Carlsen volil, pokud by musel proti nejvážnějším konkurentům Abdusattorovovi či Erigaisimu nastoupit černými figurami. Jen jedno vím skoro jistě: nezvolil by moderní benoni, jako si dovolil ve druhém kole proti švédské ratingové jedničce Nilsi Grandeliovi.
V čem je problém? Jestliže enginy odsoudily královskou indickou obranu do role „teoretického otloukánka“, a i ti nejvěrnější ji používají pouze v daných konkrétních situacích, s benoni je to ještě o poznání horší! Ona tedy měla i v předpočítačové době pověst „mírně nekorektního zahájení“, jenomže enginy ji doslova popravily.
Po tazích 1.d4 Jf6 2.c4 e6 3.Jc3 c5 4.d5 exd5 5.cxd5 d6 6.e4 g6
volí bílí Tajmanovův útok (útok tří pěšců)
7.f4! a po 7…Sg7 8.Sb5+ (dodejme, že Mikenasův útok 8.e5 obsahuje také plno jedu). Hikaru Nakamura ve videoanalýze níže lituje, že Grandelius pokračoval po svém. A není sám, kdo by byl opravdu zvědav, co si Magnus připravil pro tento případ.
Do svých komentářů u partie jsem napsal: Hikaru Nakamura ve svém videu správně poznamenává (parafráze): „Byl bych opravdu zvědavý, kde a co si zde Magnus připravil za novinku.“
Aniž bych sledoval vývoj modern benoni v poslední, řekněme, dekádě, vím, že enginy rozebraly obranu na kousky a situaci před námi... nu, nehodnotí pro černé vůbec příznivě. To je i důvod, proč se obrana přestala na vyšší úrovni v klasice užívat a potkal ji podobný osud jako královskou indickou obranu – ba ještě horší. Pravda, „nadrtit“ se všechny varianty chce od bílých nejen trpělivost, ale i dobrou paměť, docela dost času a navíc občasné opakování. Není potom jistě od věci též tu a tam nakouknout, zda se přece jen neobjevilo nějaké zesílení. (Kupříkladu zde jsem si oblíbil 8...Jbd7 s obětí materiálu, které se spojuje se jménem tragicky zesnulého Vugara Gašimova, zatímco hlavní 8...Jfd7 by mě nikdo nedonutil zahrát.)
Jenže podle mého není vyloučeno, že Carlsenův tým ani nic nového Magnusovi nepředložil! Pohled do databází Grandeliových partií jim patrně naznačil, že prostě „Tajmanova nezahraje“, a to hned minimálně ze dvou či tří důvodů:
- stylově mu dynamikou nabité a extrémně ostré pozice naprosto nevyhovují (jde o úplně opačný typ šachisty);
- varianty Tajmanovova útoku nezná;
- a i kdyby o nich něco věděl, stejně by měl obavy z toho, že se ve variantách utopí (nevzpomene si), nebo se právě obával protivníkovy přípravy.
To jsou zkrátka zásadní faktory, které pravděpodobnost vzniku Tajmanovova útoku na desce svádějí skoro k nule!
Aby bylo jasno, i klidné systémy přivedou bílého k poziční výhodě, jenomže zde již nemůžeme mluvit o vyvrácení. Proto ostatně benoni občas i „zafunguje“ například po tazích 1.d4 Jf6 2.c4 e6 3.Jf3 c5 4.d5 exd5 5.cxd5 d6 6.Jc3 g6 7.e4,
kde lze již bojovat takříkajíc s otevřeným hledím. A právě něco podobného v partii nastalo. Tedy podle mého žádná – či spíše skoro žádná – příprava, ale psychologie a úvaha, která musí na nějakých 95–99 % vyjít.
Přes Grandeliův – řekněme – poněkud vlažný výkon vznikla velmi pěkná partie, kterou využijí snad nejvíce trenéři a samouci: boj o centrum z křídel, spolupráce figur.
Z partie přímo vyzařuje, že Carlsen jako by cítil potřeby pozice konečky prstů! Ví, kdy je čas uchopit nabízenou ruku madam Dynamiky, vycítí moment, kdy bílý nehraje přesně, a přejde k iniciativě. Figury překrásně spolupracují...
Vřele doporučuji tento Magnusův koncert navštívit!
Prostě partie, která nás přímo naladí na strunu moderní benoni! Nejprve samozřejmě zhlédněme zkrácený záznam partie se Sagarovými komentáři! Ještě si snad dovolím čtenáře trochu nasměrovat: Dívejte se prosím pozorně na Magnusovu tvář ve chvíli, kdy očekával 7. tah bílého (následovalo 7.Se2).
Vskutku brilantní rozbor potom najdeme na YouTubovém kanálu Hikaru Nakamury.
Otupělá intuice a partie chaosu
Ať už „chytíme“ jakýkoli los, nikdy se v turnaji nevyhneme nepříjemným soupeřům. A když připočteme i „nepříjemné barvy“, je na překvapení zaděláno.
V partii 4. kola Van Foreest,J vs. Carlsen musel exmistr světa řešit těžký problém už v zahájení. Pokud chtěl hrát na výhru – což se zajisté i dělo, to je úděl mistrů světa a světových šachových celebrit –, přicházela nejvíc v úvahu sicilská obrana.
Domnívám se, že Magnus přistupoval k protivníku s větším respektem nežli ke Grandeliovi, ale svým způsobem zvolil stejnou poněkud riskantní strategii. Rozehrál ostrou Najdorfovu variantu, kde má bílý, jak známo, v 6. tahu kolem dvanácti (sic!) hratelných postupů. Nu, a exmistru světa není 20 či 25 let, aby trávil hodiny nad tím, co mu jeho tým přichystá za výtah teoretických diskusí. Teorii už pěkných pár let nesleduje – ostatně ono ho „drcení ostrých variant“ nikdy nebavilo.
Jenže jak jinak hrát na výhru?
Když jsem partii sledoval, snad jsem si ani nemohl nevzpomenout na to, co kdysi napsal Michail Mojsejevič Botvinnik o Capablancovi. Šlo o celkem známý rozbor – nebo spíš práci založenou na logickém uvažování: fakta, příčiny, důkazy –, v němž šestý mistr světa dokazuje, že Capa byl největším přírodním talentem všech dob. Rozborem zde nebudu čtenáře unavovat, tím spíše, že jsem ho již ve zkrácené podobě na stránkách publikoval.
Vzpomněl jsem si však na větu: „Интуиция Капабланки притупилась.“ „Capablancova intuice otupěla.“ Botvinnik narážel na Capablancův věk spojený s pohodlností.
A přesně takový dojem jsem měl, když jsem sledoval partii s desítkou hrubých chyb v koncovce. Pravda, protivníci se patrně nacházeli v trvalých časových problémech, ale přesto: vždyť právě koncovky jsou přece Magnusova doména!
Partie skutečně obsahuje zejména v závěru tolik chyb, že i zkušeným a silným šachistům či analytikům dá práci se v pozici orientovat, přestože – či možná právě proto – na konci již přicházejí ke slovu tabulky – tablebase.
Připomenu raději, že od této chvíle před námi stojí sedmikamenová koncovka. Tyto končící hry jsou od roku 2012, resp. z praktického pohledu spíše od roku 2018, „matematicky vyčerpané“. Ten z čtenářů, jenž nemá tabulky přímo stažené – a připojené ke svojí bázi resp. enginům (cca 18 TB) –, si může samozřejmě pozici vždy vyexportovat přes FEN či jednoduše naklikat. Například na stránkách Syzygy tablebase vypracoval podle mých informací nizozemský matematik a též dřívější tvůrce šachových enginů Ronald de Man (Cfish).
Nyní k samotné pozici: Následující průběh musel fanoušky GOATa 🙂 nejen strašlivě zklamat, ale i šokovat! Jejich miláček – sám zamilovaný do koncovek a bez diskuze v současnosti jejich největší znalec – ji totiž sehrál neobyčejně slabě! A na tom nic nemění fakt, že hrál v pozdějším stadiu již též na sekundách, remízu měl na dosah a protivník... nu, ani on zrovna nevynikal obzvláště duchaplnou hrou.
„Pozice je remis!“ Tohle musí být jasné i hráči okresního formátu. Nemálo šachistů – a nemusí jít o nějaké zkušené harcovníky – jistě ví, že prvotním úkolem černého musí být naladění komunikace mezi králem a jezdcem – tedy oběma krátkonohými figurami. Pouze pokud se jezdec příliš vzdálí – zvolí pastviny na druhé straně šachovnice –, mohlo by hrozit nebezpečí, že se již do objetí svého vůdce nevrátí. A právě o to nyní jde! Carlsen jakoby si toto buď neuvědomoval, nebo... chtěl „zase někomu něco dokazovat“?! Tedy že pozice je remis, i když se na onu vzdálenou pastvinu vydá.
Což o to, intuice ho (částečně) nezklamala, možná má i pravdu, ale proboha proč?? „Protože Magnus je prostě Magnus!“ zní patrně správná odpověď!
66…Jc3??+-. Jen jedna z mnohých hrubých chyb, která zásadně mění hodnocení pozice.
Než se podíváme na celou partii, omezím se na jeden jednodušší test, který jsem vypracoval pro své malé a méně silné svěřence. Dodám, že i sám Nakamura ve svém videu zmiňuje, že na úplně všechny chyby prostě nelze v rozboru poukázat! Logicky by vznikl takový „myšmaš“, že by žádný divák nebyl s to pochopit, co se vlastně na šachovnici doopravdy dělo...
Slovy lze vyjádřit mnohé, ale obrázek je často předčí. Důvodem Magnusova karambolu se stalo toto:
Po rozkliknutí souborů vás, milí čtenáři, čeká – pravda – nikterak obtížný test. Jeho řešení lze následně nalézt i v přehrávači níže.
Van Foreest-Carlsen_vez vs jezdec A B-ZADANI
Van Foreest-Carlsen_vez vs jezdec A B-RESENI
Bez tradičního Sagarova zkráceného záznamu partie by jistě nebyl zážitek úplný!
Erdogmusův poziční koncert
O tureckém čtrnáctiletém supertalentu Yagizi Kaanu Erdogmusovi toho již bylo napsáno a odvysíláno tolik, že další informace jsou snad nadbytečné. Ostatně i na mých stránkách jsem mu věnoval dostatek pozornosti (výsledky, sponzoři, trenér Šachrijar Mamedjarov).
Coby jakási šaráda mně připadalo uskutečnění dubnového přátelského zápasu Erdogmus vs. Topalov. Byl sehrán nejen z propagačních důvodů, ale zřejmě zejména kvůli tomu, aby mladý turecký zázrak překročil jako první a nejmladší hranici ratingu 2700.
Na rozdíl od mnohých čtenářů, ale i zainteresovaných lidí – komentátorů i „pisálků“ – si totiž třeba pamatuji, co říkal dnes jedenapadesátiletý Veselin Topalov již před nějakými pěti lety (parafráze, kterou AI nemůže najít 🙂 ): „Považuji se jen za turistu,“ prohlásil patrně před turnajem Norway Chess 2022… Topalov nám totiž poněkud zrezivěl. Ono nejde jen o věk, ale když prostě nic neděláte a šach nesledujete… „Dobře vybraný protivník,“ komentoval prý lakonicky zápas, který skončil 5–1, Jan Nepomnjaščij...
Na partie se samozřejmě často dívám především optikou „co by šlo dobře použít pro moje svěřence“! A tak jsem byl přímo nadšený partií 3. kola Zhu,Jiner vs. Erdogmus.
Multifunkční partii, v níž Erdogmus nedal Číňance nejmenší šanci, bych na prvním místě zařadil k tématu protiúderu v centru jako reakce na násilný a předčasný pokus o útok na královském křídle. V partii toho ovšem najdeme mnohem, mnohem víc!
Bílá právě táhla 11.g4?, na což Yagiz, i když až po bezmála 25 minutách, odpověděl 11…0-0!. Bílá ovšem stále snila o útoku! Kdo ví, možná se dokonce zaradovala, že se mlha rozpustila a před ní se objevil terč, a tak pokračovala 12.Vg1.
Tu prostě klasickou výchovu, které se Erdogmusovi zřejmě dostává plnými doušky a jistě ještě dostane, nezapřeme. Následovalo totiž 12…e5!∓
Vzpomeňme Nimcoviče (parafráze jedné Rubinsteinovy partie z knihy Můj systém): „Křídelní akcí není možné nikdy zlomit silnou centralizovanost hry! A černá pozice je centralizována!“ Po 13.Jf5 Sxf5 14.gxf5 De7!
zůstala černému obrovská poziční převaha! Bílá by mohla svůj útočný projekt po otevřeném sloupci „g“ dotáhnout do úspěšného konce pouze v případě, že bychom jí darovali nějaké to tempo navíc (mám na mysli tak 3 až 5 tahů 🙂 ).
Tu opět doporučuji zhlédnout Nakamurovo video, kde docela podrobně popisuje důvody velké převahy černého, souboj silné centralizace vs. pokusy o akci po linii „g“ i další otázky. Ano, Hikaru užívá jiný slovník, než poznali ti, kteří vyrostli na šachové literatuře bývalého SSSR nebo i německé šachové školy (Tarrasch) či ještě jiných pro nás dnes klasiků (Nimcovič), ale výstupy jsou samozřejmě totožné!
Coby trenér jsem byl také docela zvědavý, co ke kritické pozici (tedy z didaktického pohledu) řekne sám Yagiz! Zde přidám ke zhlédnutí krátký popartiový rozhovor. Jen snad dodám: mějme na paměti, že Erdogmusovi je opravdu pouze 14 let!
Metoda únosného rizika podruhé
aneb „boj o centrum z křídel“. Váhal jsem, jak nazvat poslední kapitolu článku o „takovém normálním turnaji“ ve švédském Malmö.
Bylo by nezdvořilé neukázat v článku ani jednu partii druhého faktického vítěze turnaje Arjuna Kumara Erigaisiho. Navíc se domnívám, že v „normálních dobách“, kdy o vítězi turnaje nerozhodovaly blicky, ale pomocné hodnocení, užší zápas, nebo se vyhlásili vítězové oba hráči, by při takové krátké turnajové distanci mělo být jedním z kritérií vedlejšího hodnocení – při rovnosti Sonnebornu – počet partií hraných černými. (Dodám, že nejde o žádnou novinku, kterou jsem si právě vymyslel.)
Na rozdíl od Carlsena se totiž musel Arjun střetnout černými s ne zrovna příjemnými protivníky: samotným Magnusem, Abdusattorovem a Erdogmusem. Tedy všemi ostatními třemi sedmistovkaři!
V partii 6. kola Zhu,Jiner vs. Erigaisi musel tedy černý řešit stejný problém jako někteří druzí supervelmistři. Otázka zněla: „Chci vyhrát černými, jaké zahájení mám rozehrát?“ Jenomže odpověď se poněkud lišila, protože tentokrát bylo lze očekávat, že Číňanka zvolí 1.e4!
A zrovna tak, jako mne v 6. kole potěšil Carlsen výběrem královské indické obrany, poštěstilo se i podruhé! Arjun zvolil Pirc-Ufimcevovu obranu! A ne jen tak ledajakou. Proti dodnes nejnebezpečnější výstavbě s raným Se3+Dd2 zvolil moje kdysi oblíbené rozestavení černých sil.
Tak, jak jsem ho svého času „odkoukal“ od sovětského velmistra Gennadije Zajčika a částečně od tehdy dánského mistra Carstena Høie.
1.e4 g6 2.d4 Sg7 3.Jc3 d6 4.Se3 Jf6 5.Jf3 0-0 6.Dd2 (v partii volil černý jiné pořadí tahů)
Když se někdy počátkem 80. let definitivně zjistilo, že výpady Jf6-g4 nejenže bílému nevadí, ale naopak černí vysloveně trpí, přestalo se pochopitelně považovat za nezbytné činit profylaktická opatření typu f3 či h3. Tak bílí svým způsobem ušetřili tempo a rázem bylo zaděláno na problémy.
Osobně jsem se ve svém pořadí tahů – po stovkách hodin analýz – smířil s tím, že tu černého prostě čekají určité problémy, a když do situace (zde třeba namísto Jf3 měl bílý zahráno 0-0-0 nebo ono f3) ještě „začal šťourat“ 🙂 Jevgenij Ellinovič Svěšnikov. Pomalu jsem se začal přesouvat k systémům bez raného Jg8-f6; dával jsem přednost 4…a6. V takovém případě jde už o „čistou“ Ufimcevovu obranu.
Co mne ale v zahájení partie téměř šokovalo? (Inu moje vina, že vývoj Pirc-Ufimcevovy obrany už nějaký ten rok nesleduji.) V pozici po 6…a6 7.Sd3 Jc6
8.d5 odskočil Erigaisi po 29 sekundách
8…Je5! V době, kdy jsem Ufimcevovu obranu rozehrával téměř v každé partii (jak jsem již psal, teorie začala někdy počátkem 80. let objevovat vážná nebezpečí právě v těchto variantách s raným Se3+Dd2 – bez f3), považoval jsem skok jezdce do centra za méněcenný. (Bez ohledu na to, zda je či není zahráno a7-a6.)
Důvodem bylo, že po výměně jezdců se „KI diagonála“ uzavře, a černý – aby ji navrátil do provozuschopného stavu a zbavil se i dvojpěšce – musí sáhnout k e7-e6. Potom se ale otevře i linie „d“ a bílý může pozici celkem snadno zjednodušit. Moje úvahy sice tehdy většinou nešly tak daleko, ale vyspělým svěřencům, které jsem Ufimcevovu obranu učil, jsem celou problematiku vykládal právě nějak takto.
Krátce – na e5 jsme odskakovali jen tehdy, pokud nemohl bílý jezdce měnit a hrdinného Ufimcevovského, hlavně však královskoindického, střelce tak „obezdušit“.
Nu, jak je vidět, člověk se učí celý život! V databázi totiž vidíme, že ústupy jezdce na b8, b4 i a7 se hrávají, ale skok do centra je nejen akceptovatelný, ale dle enginů snad dokonce jediný správný!
Ve složité a pro bílou neznámé pozici nakonec muselo dojít k chybám… bílé. A tak si dovolím zavzpomínat podruhé, tentokrát na to, jak jsem hltal strategii z Lipnického knihy „Otázky současné šachové teorie“ (Kyjev 1956).
Kapitolu „Boj o centrum z křídel“ uvádí Isaak Oskarovič diagramem z partie Botvinnik vs. Smyslov (wch19/m2 Moskva 1954). Černý právě dobral pěšce tahem
9…exd5, po čemž následovalo 10.g4! Boj o centrum z křídel plní ale zároveň i jiné požadavky pozice. Partii s komentáři 13. mistra světa Kasparova jsem vložil do přehrávače k Erigaisiho partii.
Přesto se i tu vyskytuje jedno ale! Nebyly by to enginy, kdyby se v pozici nepohrabaly, nepozvaly na návštěvu madam Dynamiku (Kf1 by mohl být dobrým důvodem – motivem pro podání žádosti 🙂 ) a nevymyslely cestu k důstojné protihře! Kasparovovy poznámky jsem na tomto místě samozřejmě doplnil, ale též nemohu diagram vpravo nevyužít k zadání malého testu pro opravdu vyspělé čtenáře!
Jak byste na místě černého nejlépe pokračovali?
Vraťme se do naší partie. Zhu Jiner se dopustila první nepřesnosti tahem 11.Sc4?!
Následovalo skvostné, metodické a do zmíněné učebnice se skvěle hodící 11…b5! 12.Sb3 b4! 13.Ja4 exd5 14.exd5
14…e4! nejen s překrásnou protihrou, ale v praxi zajisté již i docela nepříjemnou iniciativou. Madam Dynamika se právě ocitla ve svém živlu!
Sám Arjun v krátkém popartiovém rozhovoru svoji soupeřku velmi, velmi chválil!
„After Magnus“ podruhé, nebo až potřetí?
Tak „nám“ tedy Magnus Carlsen v Malmö vyhrál další turnaj. A přitom si dobře vzpomínám na útlou knížku After Magnus, kterou v roce 2015 vydal Anish Giri. Už samotný název pokládal otázku, kdo jednou přijde po Carlsenovi – kdo převezme vládu nad světovým šachem. Na obálce tehdy stáli hráči, kteří měli představovat budoucnost. Nechyběl mezi nimi ani tehdy ještě téměř chlapecký Wei Yi.
Jenže uplynulo už jedenáct let a při pohledu na výsledky dnešních turnajů člověka skoro napadne, že by autor mohl onu knihu vydat znovu. Jen – doufejme – s trochu jinými tvářemi na obálce. A také by musel chtě nechtě přiznat jednu věc: titul klasického mistra světa dnes sice drží někdo jiný, ale aura nejsilnějšího hráče planety se kolem Carlsena vznáší dál. Stále totiž působí dojmem šachisty, kterého se soupeři bojí možná ještě dřív, než partie vůbec začne. (Netroufám si ani hádat, kolik procent bodů mu tato, řekněme, přidaná hodnota jména přináší!)
Přesto mám pocit, že tentokrát už se něco skutečně mění. Nastupující generace vyrůstala v éře neuronových sítí, obrovské konkurence i nepřetržitého online šachu. A možná právě proto nebude před Carlsenem couvat s takovým respektem jako generace předchozí. Možná se konečně blíží doba, kdy se norské monstrum nebude jen obdivovat, ale také pravidelně porážet.
A vlastně i já sám jsem už před několika lety psal o tom, že se „v dáli začínají stahovat mračna“. Jenže žádná skutečná bouře nakonec nepřišla. Carlsen zůstal Carlsenem. Možná však tentokrát ta vzdálená obloha přece jen potemněla o něco víc než minule.
Počkejme a uvidíme…
Přehrávač níže obsahuje ještě jednou všechny ukázky.
