Co lze učinit pro sledovanost šachových videí? Dnes už asi úplně všechno. Bariéry neexistují a lhát je přece možné dle libosti! Na YouTube lze například najít video s názvem „Nejlepší zahájení na světě…,“ a o jaký že jde zázračný lék? Možná většině čtenářů název kielská varianta mnoho neřekne, vždyť v samotných názvech zahájení a systémů panuje takový chaos, že i mnoho zkušených šachistů už ani neví, o čem je řeč. Kielská varianta, které se článek věnuje, vzniká po tazích 1.e4 d5 2.exd5 Jf6 3.d4 Jxd5 4.c4 Jb4.
Pravda, například František Pithart, podle mne v jedné z nejlepších knížek nejen pro dospělé začátečníky, ve svém seznamu zahájení na konci knihy nazývá kielskou variantou již pozici po 2…Jf6. Další zmatek nad zmatek panuje proto, že většina autorů zcela tuto jinou koncepci hry s případným dobráním na d5 jezdcem, a nikoli dámou, nazývá i tak skandinávskou obranou či hrou. Nu a naprostý vrchol zabedněnosti či velikášství (vyberme si) představuje jakýsi australský velmistr David Smerdon. Ten totiž svoji objemnou knihu z roku 2015, pojednávající o gambitu 1.e4 d5 2.exd5 Jf6 pojmenoval bez skrupulí „Smerdonova skandinávská“!
Ach ty názvy
A přitom je vše špatně! Variantu 1.e4 d5 2.exd5 Jf6
je třeba podle mne správně označit Marshallův gambit, stejně jako mnohem později, někdy v 90. letech minulého století, se pro variantu 3.d4 Sg4
vžil celkem oprávněně název portugalský gambit. (Samozřejmě též významná součást ‚Smerdonovy skandinávské‘; Austrálie prostě vedla a stále vede v mnoha oblastech...)
Videa a sledovanost
Pro tuto chvíli úvahy přeruším a uvedu video, při sledování kterého, přes ilustraci opravdu pěkných variant, mně vstávaly vlasy hrůzou na hlavně. Je autor pouze naivní či hloupý šachový negramot nebo blafuje záměrně a čísla i palce pod obrazovkou jsou pro něho smyslem života? Nu ale vždyť se přece tak může vypracovat až k nějaké té placené reklamě…na cokoli!?
Podívejme se tedy na video „Nejlepší zahájení na světě!“ 🙂
Krásné varianty, že? Jedna lepší léčka než druhá! Jenomže co se takhle pokusit hledat objektivní pravdu! (Ostatně někteří šachově vyspělejší čtenáři na autorovu tendenčnost a nekompletnost videa upozorňují přímo na stránce.) Když jsem video své někdejší oblíbené varianty a zbraně černými shlédl, samozřejmě, že mou první reakcí bylo chtít ihned odpovědět, přidat se k ostatním divákům. „Ale ne,“ řekl jsem si po chvíli. Kielská varianta přece stojí za to, aby se v ní i čtenáři mých stránek řádně zorientovali. Ono totiž, za prvé, krásných variant je tu více než autor předvedl, a na zásadní chyby a nedostatky je třeba poukázat. Kielská varianta má své světlé stránky, ale, žel, i závažné nedostatky. Jak čtenáři zkušenosti předat? Což takhle Robinsonův deník... 🙂
Robinsonův deník
Už dětem na základní škole bylo dříve známé, že hlavní hrdina Defoeova románu si vedl deník. Nešlo ovšem pouze o orientaci v čase či kvůli pocitům osamělého člověka. Deník používal k záznamům „co se za den povedlo a co naopak selhalo“. Jakési plus a minus. Příklad plusového záznamu: „Po několika dnech se mi podařilo zbudovat chýši!“ Příklad minusového záznamu: „Prudká bouře moje dočasné obydlí téměř úplně zpustošila.“
Pojďme nyní vzít Robinsonovu metodu za svou a následující dvě kapitoly rozdělit podle tohoto klíče!
Plusový záznam: výtečně ukovaná zbraň…proti slabším soupeřům
Pokud v partii narazíme na méně zkušeného či prostě slabšího protivníka, k tomu hrajeme blic či rapid, mohu ze zkušenosti říci, že kielská funguje výtečně. Můžete se dokonce radovat z takové výhry, která se povedla černému v následující historické partii. Tu by měl podle mne znát každý opravdu zdatný šachista či kvalifikovaný trenér bez ohledu na to, jestli se vůbec může on či jeho svěřenec v pozici kielské varianty ocitnout. Nejde jistě zrovna o tak významnou znalost, jako vysypat z rukávu partii Morphy-konzultující (Paříž, 1858), ale přece…
Krásné varianty, skvostný závěr. Plusová kapitola ovšem ještě neskončila! V deníku co se podařilo máme přichystány ještě další čtyři perly!
Minusový záznam v deníku - jak správně reagovat bílými
Pokud vedeme bílé kameny, chceme hrát po 1.e4 d5 2.exd5 Jf6 3.d4 a po 3…Jxd5 statisticky nejhranější a principiální 4.c4, musíme být samozřejmě seznámení s kielskou variantou 4…Jb4! Sice jaksi z druhé strany, ale o to důvěrněji. Ona by totiž šachová modlitba především silných a sebevědomých hráčů: „Vymyslím správný postup za šachovnicí nebo si vzpomenu kde jsem viděl nejlepší reakci!“ nemusela stačit. Neštěstím černého je, že existuje hned několik způsobů, které jej donutí zapisovat si do deníčku minusové události.
Ještě snad dodám – či zopakuji: „Někdy v 70. letech minulého století se rozhořel spor na dálku mezi jedním z autorů jugoslávské encyklopedie zahájení, který měl za úkol zpracovat tehdejší teorii skandinávské, Bentem Larsenem (ten kielskou tvrdě odsuzoval) a naproti němu Davidem Bronštejnem, jenž drze variantu tu a tam užil i se silnějšími protivníky. Jak už to bývá, svoji pravdu měli svým způsobem oba. Dánský velmistr správně určil, že statické faktory pozice stojí objektivně výše, ovšem neuváděl zdaleka správné důkazy. David Jonovič, domnívám se, spíše tak trochu provokoval, opíral se o své vlastní znalosti, nezměrnou fantazii, možná i rozbory, a přes všechny nedostatky existenci madam Dynamiky v pozici vycítil. Jeho přístup mně byl vždy bližší a s kielskou jsem vyhrál hlavně spoustu bleskových partií. Se skloněnou hlavou však musím přiznat, že od určité úrovně není kielský odskok jezdcem na b4 použitelný jinde než v blesku!
Z objektivního pohledu si tedy, žel, kielská varianta 4...Jb4 skutečně žádá spíše postavit pomník.
