Klasický šach na prodej?

Někdy se vyplatí zalistovat starými šachovými časopisy. Někdy v polovině devadesátých let jsem četl rozhovor s tehdy mladým kazašským velmistrem Vladislavem Tkačjevem, který právě vstupoval mezi světovou elitu. Pamatuji si z něj jedinou myšlenku – zato ale naprosto přesně.

Tkačjev tehdy prohlásil, že klasický by měl ustoupit rychlejšímu, dynamičtějšímu formátu. Tehdy se rapidu říkalo aktivní šach a hrálo se přibližně třicet minut na partii. Podle jeho názoru se právě tento formát měl stát novou podobou vrcholového šachu, zatímco blic by vlastně převzal úlohu rapidu.

Na námitku, že takové zkrácení času nevyhnutelně povede ke snížení kvality partií, odpověděl s odzbrojující jistotou: „Nikoli. Vyšší koncentrace u partie nahradí ztracený čas!“

Nezastírám, že tehdy jsem tento názor považoval za výstřelek talentovaného mladíka. A nebyl jsem sám. Jen málokoho tehdy napadlo, že by se podobné úvahy mohly jednou stát součástí oficiální politiky FIDE.

Uplynulo přibližně třicet let. A najednou se ocitáme téměř na stejném místě.

Rozhodnutí FIDE zařadit časovou kontrolu 45 minut + 30 sekund na tah (samozřejmě na celou partii) mezi klasická tempa hry nepovažuji za pouhou úpravu pravidel. Podle mého názoru jde o krok, který může zásadně změnit samotnou podstatu klasického šachu – hry, jež byla po více než sto let považována nejen za sport, ale také za formu vědy i umění.

Co tedy plánuje vedení FIDE a prezident Arkadij Dvorkovič?

Změny v systému soutěží

Systém soutěží o titul mistra světa 2026-2028 čekají tyto změny:

Kvalifikace do Turnaje kandidátů 2028

Osm účastníků Turnaje kandidátů 2028 vzejde z těchto čtyř kvalifikačních cest:

Celkem: 8 hráčů

Co se změnilo oproti cyklu 2024–2026?

Přehled nejdůležitějších změn:

Z toho vyplývají čtyři zásadní novinky:

• zrušeno bylo postupové místo podle ratingu,
• World Cup přišel o jedno postupové místo (ze tří na dvě),
• FIDE Circuit – počítají se 2 nejlepší výsledky za dvouleté období
• zcela novou kvalifikační cestou se stal Total Chess World Championship Tour 2026–2027, z něhož postoupí dva nejlepší hráči celkového pořadí.

Tato poslední změna – tzv. absolutní mistr světa – bude z dlouhodobého hlediska nejvýznamnější. FIDE totiž poprvé vytvořila samostatný dvouletý seriál, který se stává jedním z hlavních pilířů boje o titul mistra světa.

V dalším kroku se podrobně podívejme na novou definici klasického tempa hry, protože ta úzce souvisí s fungováním tohoto „Tour“ a představuje druhou velkou změnu, kterou FIDE současně schválila.

Nové tempo hry

Níže uvádím text v podobě, která je zatím záměrně popisná a neutrální. Zhodnocení systému a kritiku najde čtenář níže.

FIDE zavádí nové klasické tempo hry 45 + 30

Rozhodnutím Rady FIDE došlo k jedné z nejvýznamnějších změn pravidel klasického šachu za více než století. Vedle úprav kvalifikačního systému mistrovství světa byla nově rozšířena definice klasického (standardního) tempa hry, tedy tzv. vážných partií.

Dosud byla za klasické tempo považována především časová kontrola typu 90 minut + 30 minut do 40. tahu, časová kontrola s následným přídavkem 30 minut + 30 sekund na každý tah, případně ještě jiná tempa splňující minimální časové limity stanovené FIDE.

Nová pravidla však připouštějí, aby byly za klasické (standardně hodnocené) partie považovány také partie hrané tempem

45 minut na celou partii + 30 sekund přídavku za každý tah (45 + 30).

Toto tempo představuje přibližně poloviční čas oproti dosud minimálním používaným klasickým kontrolám, přesto budou výsledky těchto partií započítávány do klasického (Standard) ratingu FIDE. Ta přitom označuje tento formát jako Fast Classical – rychlá klasika.

Proč FIDE změnu přijala?

Podle zveřejněných materiálů sleduje FIDE několik cílů:

• zkrátit délku vrcholných turnajů,
• zvýšit atraktivitu soutěží pro diváky i pořadatele,
• umožnit odehrát více kol během kratší doby,
• sjednotit pravidla pro nově vznikající elitní soutěže.

Kde se nové tempo objeví?

Rozhodnutí FIDE nezůstalo pouze změnou ratingových předpisů. Nové tempo bylo zároveň začleněno do vrcholných soutěží světového šachu. Nejdůležitějšími příklady jsou:

• Total Chess World Championship Tour, jehož klasická část bude hrána tempem 45 + 30.
• Světový pohár FIDE 2027, nově zavedená úvodní „švýcarská fáze“ bude rovněž využívat tempo 45 + 30.

Tím se z tempa 45 + 30 nestává pouze experiment, ale součást oficiálního systému vrcholného světového šachu!

Praktický význam

Nové tempo 45 + 30 tedy není izolovanou změnou ratingových pravidel. Naopak se přímo promítá do kvalifikace na mistrovství světa.

Ze čtyř hlavních kvalifikačních cest budou dvě buď přímo využívat tempo 45 + 30, nebo budou zahrnovat turnaje hrané tímto tempem. Jinými slovy, nová definice klasického šachu se stává jedním ze základních stavebních kamenů celého mistrovského cyklu 2026–2028.

Změny dobře shrnul v krátkém videu na ChessBase India Sagar Shah:

Na závěr „neutrální části“ přidávám oficiální text vedení FIDE.

14. července:

„Kvalifikační systém pro turnaje kandidátů FIDE je jedním ze základních kamenů cyklu mistrovství světa FIDE a je nezbytné, aby se nadále vyvíjel spolu se samotnou šachovou hrou.

Tyto změny byly pečlivě vypracovány s cílem učinit kvalifikační proces vyváženějším, transparentnějším a více založeným na výkonu. Zavedením Total Chess World Championship Tour jako nové cesty, zdokonalením přidělování míst na Světovém poháru FIDE a kladením většího důrazu na výsledky dosažené během cyklu zajišťujeme, že každá cesta do turnaje kandidátů odměňuje trvalou špičkovou výkonnost na nejvyšší soutěžní úrovni…“

Klasický šach v časové tísni

Rozhodnutí FIDE zařadit časovou kontrolu 45 minut + 30 sekund na tah mezi klasická tempa hry nepovažuji za pouhou technickou změnu předpisů. Podle mého názoru jde o negativní zásah do samotné podstaty šachu!

Začněme jednoduchou otázkou: Nestačí se snad podívat na dnešní vrcholové turnaje?

Již při současném tempu 90 minut + 30 sekund bez přídavku po 40. tahu se velmistři poměrně často dostávají do oboustranných časových tísní. Přibližně od třicátého až pětatřicátého tahu mnohé partie přestávají připomínat klasický šach. Místo klidného hledání nejlepšího pokračování sledujeme boj s hodinami. Někdy už závěry partií nepřipomínají rapid, ale rovnou blic.

A nyní chce FIDE základní čas zkrátit ještě na polovinu! Proč? Plánuje snad, aby se jednou na vrcholných turnajích hrála dvě kola denně? Nedávno zesnulý mecenáš Oleg Skvorcov o podobném systému hovořil dlouhá léta.

FIDE se domnívá, že kratší partie automaticky znamenají více diváků? Pokud ano, kde jsou důkazy?

Jde opravdu „pouze“ o humor? Nenacházíme se v iteraci, která se ubírá právě tímto směrem?

Existují seriózní statistiky, které ukazují, že diváci dávají přednost stále rychlejším tempům? Byla vůbec provedena srovnávací analýza sledovanosti klasického šachu, rapidu a blicu na nejvyšší úrovni? Nebo se mění pravidla jedné z nejstarších sportovních disciplín na základě pocitů a marketingových odhadů?

A nabízí se ještě jedna otázka. Vznikla nová definice klasického šachu proto, že si ji vyžádal samotný vývoj šachové hry? Nebo proto, že bylo třeba přizpůsobit pravidla (Carlsenovu) novému projektu Total Chess World Championship Tour? Podle mého: „Za B je správně!“

Poznámka: Je jistě legitimní položit si otázku, zda by projekt Total Chess World Championship Tour vůbec vznikl v dnešní podobě, kdyby jeho nejvýraznější tváří nebyl Magnus Carlsen. Odpověď – resp. důkaz – nemáme. Jisté však je, že jen málokterý šachista v historii disponoval takovým sportovním i mediálním vlivem, aby mohl zásadně ovlivnit směřování světového šachu.

Těžko se ubránit dojmu, že tentokrát se nepřizpůsoboval nový seriál pravidlům FIDE, ale naopak pravidla FIDE novému seriálu!

Rozhodnutí v nejméně vhodnou dobu

Snad ještě více než samotný obsah změny mě zaráží okamžik, kdy byla přijata! Pouhé dva měsíce před volebním kongresem FIDE!

Právě v době, kdy by vedení světové federace mělo především spravovat svěřenou instituci a předložit delegátům výsledky své práce, přijímá jednu z nejzásadnějších změn klasického šachu za mnoho desetiletí.

Proč právě teď? Proč se tak zásadní rozhodnutí neponechalo nově zvolenému vedení FIDE? Proč neproběhla veřejná odborná diskuse za účasti předních světových velmistrů, pořadatelů, rozhodčích, trenérů i národních federací? Mění se snad definice klasického šachu natolik často, že dva měsíce nehrají žádnou roli? Právě naopak.

Proč se pravidla mění téměř v každém cyklu?

Je zde ještě jedna otázka, která mě znepokojuje.

Po desetiletí existoval stabilní systém bojů o titul mistra světa. Mezi lety 1948 až 1974 zůstával kvalifikační cyklus v základních rysech stejný. Ano, docházelo k dílčím úpravám. Občas se změnil počet účastníků nebo formát některé soutěže. Ale základní filozofie zůstávala zachována.

A dnes? Najdeme vůbec dva po sobě jdoucí cykly mistrovství světa, která by se hrála podle stejných pravidel? Zdá se, že sotva skončí jeden cyklus, už se připravuje další reforma. Proč?

Nejčastější odpověď zní: „Doba se rychle mění.“ Opravdu? A dříve čas snad neubíhal? Nežili snad Botvinnik, Smyslov, Tal, Petrosjan nebo Fischer také v době technického pokroku a společenských změn? Přesto tehdejší představitele světového šachu ani nenapadlo přepisovat pravidla mistrovství světa po každém cyklu. Stabilita byla považována za hodnotu. Dnes jako by se stala překážkou.

Tvůrčí stránka problému

Podle mého názoru je však největší nebezpečí ukryto jinde. V samotné kvalitě šachu!

Položme si další otázku. Kdy jste, milí čtenáři, naposledy viděli partii hranou současným tempem 90 + 30 bez časové kontroly po 40. tahu, v níž některý z hráčů předvedl v závěru skutečně filigránskou techniku, hluboký dlouhodobý plán nebo mimořádně přesný propočet složitých variant?

Takových partií ubývá. Ne proto, že by dnešní velmistři byli výrazně slabší než jejich předchůdci. (Přestože své názory na tuto otázku prezentuji docela často...) Ubývá jich hlavně proto, že ani nejlepší hráči světa často nemají čas ukázat všechno, co v nich je.

Koncovka bývala po celé generace vrcholem šachového umění. Právě tam se nejlépe ukazovala technická vyspělost, hloubka strategického myšlení i přesnost propočtu.

Co z této tradice zůstane, pokud bude mít hráč na rozhodující část partie v nejlepším případě často jen několik minut?

Má FIDE něco proti šachovým koncovkám? Má něco proti hlubokým strategickým plánům? Má něco proti mimořádně přesným propočtům variant, které vyžadují nejen talent, ale i čas? Nebo naopak považuje za žádoucí, aby stále větší část vrcholných partií rozhodovaly chyby vzniklé pod tlakem hodin? Možná právě to přitahuje více diváků...

Pokud je toto skutečně cílem, potom bylo by dobré to otevřeně říci. Protože pak už nejde jen o změnu časové kontroly. Jde o změnu samotného ideálu klasického šachu!

První kritické hlasy

Na závěr tohoto poněkud netypického příspěvku se podívejme, co si o obou hlavních změnách – tedy o změně systému rozehrávání mistrovství světa i minimálního tempa pro klasickou hru – myslí některé významné osobnosti.

Nejprve dejme slovo jednomu z nejpovolanějších – světové ratingové dvojce (či trojce) Hikaru Nakamurovi.

Ještě si však neodpustím jednu osobní poznámku. Ach, jak se doba mění! Ještě před několika lety jsem se Nakamurovým videím i jeho názorům, pokud možno, vyhýbal. Dnes bych se pod většinu toho, co vyřkl ve videu níže, snad i podepsal. Jak se to mohlo stát? Tím si v tuto chvíli hlavu rozhodně nelámu…

Kromě jeho ostré kritiky si všimněme ještě jedné věci: i Hikaru vidí velký problém v dalším připravovaném kroku. Budoucnost po 50% zkrácení tempa hry zjevně směřuje ke „Skvorcovovým turnajům“ se dvěma koly denně!

Dalším krokem podle mne totiž bude i zkrácení časového bonusu z 30 na 10 sekund na tah. Snaha toho dosáhnout je podle mne tak zřejmá, že už ji snad ani nelze označit za Overtonovo okno. Vždyť dvě kola denně nejsou dnes ani na silných turnajích ničím výjimečným.

Šetří se čas. A čas jsou peníze!

Miguel Illescas Cordoba (španělský velmistr):

Podle mého skromného názoru nedává smysl, aby kvalifikační turnaje na mistrovství světa měly odlišný časový limit. Klasické šachy by měly zůstat zachovány. Amatéři je milují, média je milují, proč by FIDE měla znehodnocovat svůj nejcennější majetek?

Peter Heine Nielsen (dánský velmistr a trenér 15. i 16. mistra světa):

Proč rada přijímá taková rozhodnutí těsně před vypršením svého mandátu? Nechte to na brzy nově zvolené radě, a to řádným demokratickým způsobem.

Na závěr uvedu reakci, která dobře vystihuje podstatu často uváděných argumentů:

Divák: Všechno se mění! Chcete snad zahodit chytrý telefon a zavést znovu telegraf?

Odpověď: A měli bychom se vůbec učit velkou násobilku? Zvládly ji kalkulačky a chytrý telefon zvládne dokonce mnohem více…

Ze sebe bych si snad dovolil dodat ještě toto: Závěr následující partie Niemann vs. Erigaisi (blic, Hongkong 2026) a Arjunův monstrózní propočet v časové tísni mnozí označí za obdivuhodný, či dokonce krásný…

Je ale, milí čtenáři, právě „tohle“ tím prvotním nebo dokonce jediným, co na naší krásné hře obdivujeme?

Jak dál?

Od zveřejnění stanoviska prezidenta FIDE Arkadije Dvorkoviče 14. července neuplynula ještě tak dlouhá doba, aby se k němu – navíc uprostřed prázdninového období – stačil vyjádřit větší počet bývalých mistrů světa, předních velmistrů, trenérů či komentátorů. Přesto už nyní je zřejmé, že změna vyvolala mimořádně živou diskusi.

Ta se zatím nerozvíjí pouze v odborných článcích a rozhovorech, ale také na řadě internetových platforem. Vedle YouTube probíhají bouřlivé debaty například na Redditu, sociální síti X (Twitter), v diskusích na Chess.com nebo na různých šachových fórech. Lze očekávat, že v nejbližších týdnech budou přibývat další rozhovory i veřejná stanoviska významných osobností světového šachu.

Osobně jsem velmi zvědav na názor bývalého mistra světa Viswanathana Ananda. Nejen proto, že patří mezi nejrespektovanější šachové autority současnosti, ale také proto, že jako místopředseda FIDE stojí přímo ve vedení světové federace. Právě jeho pohled by mohl napovědět, jaké argumenty vedly FIDE k tak zásadní změně.

Názory dalších předních velmistrů, trenérů a komentátorů se teprve začínají objevovat. Není pochyb o tom, že rozhodnutí FIDE bude v následujících týdnech patřit k nejdiskutovanějším tématům světového šachu. A možná nejen v následujících týdnech. Nová definice klasického tempa hry totiž nezasahuje pouze do jediného předpisu. Dotýká se samotného pojetí vrcholového šachu a může ovlivnit jeho podobu na dlouhá léta.

Ať už se však vývoj ubere kterýmkoli směrem, nezbývá než čekat. Za dva měsíce bude – tradičně při příležitosti šachové olympiády – zvoleno nové vedení FIDE. A přece víme, že dnešní doba se mění téměř rychlostí blesku. Co se dnes zdá být definitivním rozhodnutím, může být zítra znovu předmětem jednání. A některé změny mívají – navzdory velkým očekáváním – život vpravdě jepičí.

Pro zajímavost níže uvádím přehled všech prezidentů FIDE (sporné období 2. světové války zde neberu v potaz). Zejména starší čtenáři mohou „konfrontovat svoji paměť se skutečností“…

A ještě snad jednu informaci nebo připomenutí: šachové hodiny byly poprvé použity na mezinárodním turnaji v Londýně roku 1883. Jejich zavedení představovalo významný krok vpřed – zabránilo nekonečně dlouhému přemýšlení a umožnilo spravedlivě měřit čas obou soupeřů. Po více než 140 letech se však světový šach znovu ocitá před zásadní otázkou: mají hodiny pouze měřit čas, nebo začínají určovat samotný charakter klasické partie?

Wikipedie uvádí, že na londýnském turnaji se hrálo tempem patnáct tahů za hodinu. Prakticky to znamenalo, že po patnáctém, třicátém, pětačtyřicátém, šedesátém tahu a tak dále se kontrolovalo, zda hráč dodržel předepsané tempo hry.

Dopadne vše takto?