Kde se vzala, tu se vzala, Střední hra se ukázala. Ze záhrobí zapomnění na výsluní popularity. Ztráta času v zahájení coby nový trend?

Výkonnostní, tím méně vrcholoví šachisté si samozřejmě nemohou nevšímat moderních trendů v zahájení. Dnes se ovšem nechce autor zaměřit na zcela nové myšlenky a varianty, které se v praxi nejrůznějších úrovní a tempa hry objevují, ale na pokusy oprášit celá stará zahájení. Pravda, pokud se podaří vnést do nich nové ideje či konkrétní zesílení, potud je vše v pořádku. Ale ani toto není tak úplně náš dnešní případ. Vývojové tendence dnešní doby se přenášejí do šachu, a tak i v naší milované hře začalo platit: „Vše nové je jen dobře zapomenuté staré.“

Na výsluní popularity se v současnosti vyhřívá zahájení, o kterém se dlouhé dekády ví, že je zcela neškodné – střední hra 1.e4 e5 2.d4 exd4 3.Dxd4.

Jak proti ní bojovat a ještě usilovat černými o více než vyrovnání šancí? Nu přece Klasikou s velkým ‚K‘!

Znalost tří, čtyř, pěti tahů nestačí

Ještě jako začátečník jsem si v tehdy mně jediném dostupném časopisu, kterým byl v té době poctivě připravovaný měsíčník Československý šach, přehrával partii, jež začínala 1.e4 e5 2.Jf3 Jc6 3.Se2. Nikdy nezapomenu na komentář ke třetímu tahu (parafráze): „Někdy může být i nevinně vypadající houba prudce jedovatá, a tak i takový nemastný neslaný tah v sobě může skrývat přehršel záludností.“ Převede-li čtenář vtipnou a poučnou glosu z první poloviny 70. let do praxe dnešní Střední hry, měl by dojít k závěru, že užívá-li černými otevřené hry (1…e5) regulérně, musí vědět, kterak reagovat. Jeho znalosti nemohou končit u tahu 3…Jc6 4.De3 nebo 4…Jf6 5.Jc3. Pravda, takové ďábelské znalosti, které předvádí 12letý chlapec ve výňatku z kultovního filmu níže, mít nemusí, ale přece!  🙂

Věnovat černému už ve 3. tahu vývinové tempo, které předtím darovala Caissa bílému 🙂 nemůže být samozřejmě to pravé ořechové, a je zcela zřejmé, že z vyššího hlediska nemůže toto bílému přinést nic dobrého. Pravda, ten se může pochlubit prostorovou výhodou díky malému centru, ale to potřebuje samo o sobě péči vyvinutých a pokud možno centralizovaných figur. Ostatně nemá valný smysl nad pozicí dále bezvariantně filozofovat, jestliže si můžeme přečíst slova nejpovolanějšího!

Střední hru totiž přesně charakterizoval Alexandr Alexandrovič Alechin. Psal: „Je zřejmé, že podobné tahy dámou v  raném stádiu zahájení mohou dát bílému sotva nějakou výhodu. Černý však musí reagovat přesně, aby protivník nezískal šance k útoku na královském křídle.“

Nadšená videa s bombastickými názvy

Tak pro sebe či jaksi pracovně nazývám dnes již stovky ne-li tisíce videí, které se hlavně na platformě YouTube rojí neuvěřitelným tempem, zabývajícími se nějakým notoricky známým zahájením. Většinou se jedná o zaručeně vyhrávající gambit: „Ten vám milí diváci a návštěvníci vyhraje partii, aniž byste museli přemýšlet!“ píší autoři, když tedy vyjádření – ovšem jen mírně – přeženu. 🙂

Vraťme se však zpět. Nedávno jsem shlédl následující videa, samozřejmě opět s nabubřelými názvy, po jejichž zhlédnutí má méně zkušený či důvěřivý šachista stejný pocit jako měli laici někdy v Anderssenových dobách: „Nezáleží na pozici ale na tom, že bílý je kouzelník.“ Posuďte sami!

Pravda, zde může vyspělejší čtenář namítnout, že jde o video pro hráče, řekněme, méně zkušené a má samozřejmě pravdu. Přesto bych autoru neodpustil (krom didakticky zcela nezvládnuté lekce) tvrzení, že po 1.e4 e5 2.d4 exd4 3.Dxd4 Jc6 4.De3 ztratil bílý dvě tempa! Tu by se obraceli v hrobě šachoví ideoví odpůrci jak Nimcovič, tak i Tarrasch, i když vývinová tempa (a samozřejmě jejich ztráty) sčítali každý po svém. 🙂

Následující video kdysi dokonce velmistra 2 600+ Dmitrije Krjakvina je už ovšem určené vyspělejšímu publiku!

… přesto si však s předchozím v ničem nezadá. Navíc tu, podle mého, autor nezamlčuje některé bílému nepříjemné varianty úmyslně, on je prostě nezná! Jinými slovy: například klíčové dílo jednoho z největších znalců otevřených her černými Viorela Bologana „Bologanovy zbraně černými 1.e4 e5“ (2014, 2016) zřejmě nikdy neotevřel!

Velmi se mně zalíbil příspěvek jednoho z návštěvníků kanálu Levitov Chess, který v reakci na Krjakvinova úvodní slova o nenáročné teorii Střední hry (tedy, že se divák nemusí učit mnoho variant) odpovídá v překladu asi toto: „Stačil mi už Váš úvod ‚abychom si nezatěžovali hlavu nějakými analýzami 21. století...‘. V takovém případě si raději zahrajte domino… a je po problému. Kam se s takovým přístupem v šachu dostanete?"

V boji proti Střední hře…

vystačíme v zásadě se dvěma zbraněmi! Za prvé bychom se měli vrátit ke klasice a vědět, kterak bojovat proti tzv. malému centru obecně. Způsoby boje, diagramy a ukázky zde již nebudu znovu publikovat. Čtenář najde potřebné informace v článku Tak se bourá malé centrum! Senzační miniatura 17letého Javokhira Sindarova v katakombách urychlené královské indické.

Potom již jen stačí nastudovat ukázky a vzorové partie uvedené níže. V příspěvku jsem se samozřejmě zaměřil pouze na zdaleka nejužívanější ústup dámy 4.De3 (4...Jf6 5.Jc3)

Už od svých mladých let doporučuji používat koncepci se Sf8-e7 a d7-d5 a nikoli Sf8-b4. Až později jsem se dozvěděl, že podle mého minimálně z pozičního pohledu sofistikovanější systém vývinu byl poprvé vyzkoušen německo-britským mistrem a milovníkem ostrých zápletek Jacquesem Miesesem v přátelském zápasu proti Karlu Walbrodtovi již roku 1894 a právem tedy nese jeho jméno.

Paulsenův útok

Větší pozornost než v prvním videu je ovšem třeba věnovat sice objektivně nekorektnímu, ale v praxi dostatečně jedovatému tzv. Paulsenovu útoku. 1.e4 e5 2.d4 exd4 3.Dxd4 Jc6 4.De3 Jf6 5.e5?!

Dovolím si položit čtenáři lstivou otázku: Jak byste pokračovali černými? Vždyť po 5…Jg4 nemusí bílý ustupovat 6.De2, ale na první pohled logičtějším 6.De4.

Hlavní varianta 4.De3

Dříve než se vrhneme do podrobnějšího studia Miesesovy koncepce protihry v hlavní variantě, nemohu se nezastavit u skvostných, didakticky perfektně modelovaných úvah, které ve výše zmíněné knize Viorel Bologan předkládá. Věnuje pozornost výrazným rysům a nedostatkům v bílém táboře.

Bologan,V (parafráze): V souvislosti s novým postavením dámy na e3 se bílý potýká s několika problémy.

1. sirotek na c2 (taktická slabina)
2. po Ve8 bude pěšec e4 vázán
3. baterie De3+Sd2 postrádá terč (střílí někam na pole 'i7'); bílý by jistě uvítal, pokud by si obě figury vyměnily místa
4. problém s bodem f2 - možný útok s tempem pomocí Jg4.

Geniální poznámka v bodu 3 mě přiměla pohrát si v ilustračním diagramu s grafikou 🙂. Obsluha dělostřelecké baterie De3+Sd2 pošilhává po políčku i7!

Viorel Bologan

I v hlavní variantě věnujme nejprve pozornost starším přímočarým metodám bílého, které nebraly v úvahu možnosti pokusit se čelit osvobozujícímu d7-d5. Následující diagram k zamyšlení reflektuje důležitou partii Sultán Chán vs. Marshall, Belgie 1930.

Černému se díky Miesesovu způsobu vývinu podařilo vyřešit všechny problémy zahájení, ale po 11.f3 se ocitl na rozcestí. Jak byste pokračovali na místě černého a o jaké varianty se opírali?

Samozřejmě, že nejlogičtější metodou bílého je pokusit se zamezit osvobozujícímu centrálnímu úderu d7-d5. Proto se videa výše po 1.e4 e5 2.d4 exd4 3.Dxd4 Jc6 4.De3 Jf6 5.Jc3 Se7 zaměřují, a bílým doporučují, výlučně postup 6.Sc4

doufajíce, jak můžeme vidět v naivním Krjakvinově videu, že černý na radikální likvidaci malého centra rezignuje či prostě nedosáhne. Chyba lávky!

Dříve než přejdeme ke správným recepturám černého, dovolím si čtenáři předložit ještě jednu pozici k rozlousknutí. Odpověď na položenou otázku najde čtenář v partii Rasmus Skytte vs. Jan Bartoš Pardubice 2008.

Černý rozehrál zahájení bezchybně, a pokud už by snad někdo měl v pozici pociťovat jistý diskomfort, on to jistě není. Následovalo na pohled přirozené 10…Sf5.

Zahráli byste tak ve svojí partii nebo volili jiný postup? V tom případě jaký? Dokážete říci proč?

Nezbytné znalosti, databáze a význam miniaturek

Šachisté toužící po trvalém a vážném studiu s cílem dosáhnout například i mistrovské úrovně se dnes potýkají se stejným problémem jako my všichni. Český filozof, pedagog a spisovatel Zdeněk Mahler již před řadou let napsal článek, který jsem si vystřihl a schoval. Nesl název „Příval informací dokládá, že svět se vymkl z kloubů“. Kdyby viděl co se děje dnes, měl by problém svoji novou práci už i pojmenovat!

Umění filtrovat zbytečné, povrchní či dokonce záměrně lživé informace, které mimo jiné představují i obě videa výše, se dnes stává div ne hlavním problémem šachového studia!

Rozhodnete-li se proti 1.e4 bojovat (doslova) s otevřeným hledím, potom bych na prvním místě doporučil sehnat si Bologanova díla. Pravda, za bezmála dekádu již trochu zestárly a (jak jsem zjistil i rozborem střední hry) některé autorovy závěry potřebují revidovat, ale studiem knihy získáte neocenitelný celkový přehled! Bologan má dar vybírat například v boji proti nejrůznějším gambitům jednoduché a účinné zbraně, když má vše podloženo klasickým šachovým vzděláním. Ostatně, vždyť se učil u jednoho z nejlepších - legendárního trenéra a teoretika Vjačeslava Andrejeviče Čebaněnka.

https://ruchess.ru/persons_of_day/vyacheslav_chebanenko_pd/

Kvalitní kniha tvoří tedy jakousi základu, a na ni by měly navazovat aktualizované, kvalitní a didakticky vyvážené databáze analýz a partií. Tu by vám mohl - měl sestavit trenér.

Osobně mám za to, že pro šachisty nižších úrovní nežli mistrovské je velmi vhodné věnovat úvod konkrétní databáze zahájení historickým partiím či miniaturám - chuťovkám. Dvě takové roztomilé historické miniatury vám, milí čtenáři, předložím až zde, tedy naopak na závěr příspěvku o boji proti Střední hře.

Čtenáři, kteří dávají přednost chessbásovskému přehrávači, mohou najít všechny zde publikované ukázky i níže.

Zájemci o kompletní databázi Střední hry černými ve formátu cbv nebo pgn mohou autora kontaktovat pomocí emailů uvedených na stránkách níže. Cena celého studijního materiálu činí 1 000 Kč.