29. května oslavil úřadující mistr světa Dommaraju Gukesh své dvacáté narozeniny. Na právě probíhajícím turnaji Norway Chess však toto jubileum vyšlo na volný den. A protože šachisté bývají netrpěliví lidé, rozdávaly se dárky už o den dříve.
Jeden z nich připravil Magnus Carlsen.
Nebyla to bonboniéra, dort ani slavnostní gratulace. Byl to dárek mnohem zvláštnější – a pro oslavence také mnohem bolestivější. Carlsen totiž mistra světa porazil černými v partii, která se zařadí mezi jeho nejvydařenější výkony posledních let. Partie, v níž se mistr světa ocitl v roli žáka a bývalý mistr světa v roli učitele.
Pro Gukeshe představovala tato porážka bezpochyby hořkou pilulku. Jenže právě takové pilulky bývají někdy nejúčinnějším lékem. Co kdyby vám totiž někdo jako narozeninový dárek věnoval několik hodin soukromých lekcí strategie a pozičního šachu? Co kdyby vám přímo za šachovnicí ukázal, jak vzniká plán, jak se postupně hromadí drobné výhody a jak se strategie nakonec promění v rozhodující taktiku?
Právě proto stojí za to si tuto partii přehrát. Není totiž prohra jako prohra. A Carlsen zde předvedl něco, co dnešnímu šachu často chybí: názornou ukázku toho, že strategie není vágní pojem z učebnic, ale živá síla rozhodující partie na nejvyšší úrovni. Strategie určuje, čeho chceme dosáhnout. Taktika nám potom ukazuje, jak toho dosáhnout.
Otázkou zůstává, zda si z této mimořádné narozeninové lekce odnese poučení také samotný mistr světa.
Déjà vu mezi mistry světa
Malá historická odbočka – věřím, že pro některé čtenáři i onen „pocit již prožitého“ – se zde přímo nabízí. Šachové dějiny už jedny slavné, a přitom velmi hořké narozeniny znají.
Dne 19. listopadu 1938 oslavil José Raúl Capablanca padesátiny. Jenže oslava se konala za šachovnicí, v devátém kole legendárního turnaje AVRO, a gratulantem nebyl nikdo menší než Alexander Alechin. Výsledek? Alechin – Capablanca 1:0.
Pro bývalého kubánského mistra světa to musela být mimořádně trpká chvíle. Nejen proto, že prohrál právě v den svých kulatých narozenin, ale i proto, že soupeřem byl jeho velký rival, muž, který mu v roce 1927 vzal titul mistra světa a s nímž se Capablanca už nikdy nedočkal odvetného zápasu.
Pravda, tato paralela má své hranice. Capablanca byl tehdy již zdravotně vážně omezený. Jeho problémy s vysokým krevním tlakem byly reálné a v tehdejší době se nedaly léčit tak jako dnes. Turnaj AVRO, hraný navíc za velmi náročných podmínek a s neustálým cestováním po Nizozemsku, pro něj přišel v nejhorší možnou chvíli. A ani Alechin se na tomto turnaji nepředvedl jako suverénní vládce šachového světa.
Přesto je obraz silný: Capablanca dostal ke svým padesátinám od Alechina porážku. Gukesh dostal ke svým dvacetinám lekci od Carlsena.
Tím však podobnost končí. Capablanca měl v roce 1938 už velkou část své životní i šachové cesty za sebou. Gukesh ji má naopak stále před sebou. A právě proto může být tato hořká narozeninová pilulka nakonec cennější než jakýkoli sladký dárek. Pokud si z ní vezme poučení, nemusí zůstat jen bolestivou vzpomínkou. Může se stát jednou z těch porážek, které silného hráče posunou dál.
Lekce zdarma
„Каспаров получил от меня 48 бесплатных уроков“ – tedy „Kasparov ode mě dostal 48 bezplatných lekcí.“ prohlásil v létě 1985 na konto neukončeného zápasu Karpov vs. Kasparov (Moskva 1984-1985) 12. mistr světa. Vzhledem k dalšímu vývoji šachové historie měl nepochybně pravdu. Proč to však vzpomínám právě zde?
Protože tentokráte dostal šachovou lekci sice úřadující mistr světa od exmistra světa, ale téměř šestnáctiletý rozdíl mezi oběma supervelmistry nikdo nikdy nesmaže. Magnus je jedním z nejlepších hráčů šachové historie, a tak může rozdávat lekce kdy chce, jak chce a komu chce…
Nejsem rozhodně příznivcem počítačových hodnocení přesnosti hry. Jenže ani já jsem v zevrubném rozboru prostě nenašel žádný moment, kde mohl Magnus reagovat lépe, a tak tu přece jen uvedu: Na sociálních sítích se objevilo i velmi výmluvné číslo: Carlsenova přesnost měla dosáhnout 98,7 %. Ať už podobné procento bereme s rezervou, pocit z partie vystihuje dokonale: Slovy AI J: „Magnus hrál po získání iniciativy téměř strojově přesně!“
Kritická pozice partie Gukesh vs. Carlsen vznikla ale beztak až po 29…Df6
Opět narážíme na stejný problém praktického vs. teoretického hodnocení. Vidíce pozici diagramu, i méně zkušení šachisté cítí, že černý má jednoznačnou výhodu. Všechny jeho figury stojí vzorně, jsou centralizovány. Černý vytvořil přímou hrozbu pěšci d4. A přesto enginy v obrovských hloubkách nakonec hlásí rovnováhu. Pozice se dala teoreticky ubránit a zachránit. Jenže…
…V tuto chvíli měli protivníci na zbylých 11 tahů – a s mírným zjednodušením vlastně až do konce partie – tuto zásobu času: Gukesh 6:19 minut; Carlsen 13:55 minut. Mnohem podstatnější však je, že právě teď mistr světa po přibližně minutě a půl přemýšlení hrubě chyboval!
Silní šachisté, kteří již něco pamatují a klasická díla či partie dobře znají, si možná vybaví i „nejbrutálnější“ ukázku síly centralizace z partie 0-1 (41) Stohlberg,M vs. Botvinnik,M SSSR ch/12 Moskva, 1940.
Pozice po 32…Vc4.
Následovalo totiž 30.Se4??
Přísně vzato, teprve nyní se Gukesh dopouští první (a hned rozhodující) chyby! Jak byste bílého potrestali?
Možná jste si toho všimli i vy. Hikaru Nakamura už není oním pověstným „kulometem“, který dříve na YouTube střílel varianty rychleji, než je většina smrtelníků stačila zaznamenat. Jeho videa v poslední době výrazně zpomalila – a paradoxně jim to velmi prospělo. Některé rozbory jsou dnes skutečnými lahůdkami.
A mezi ty nejlepší patří právě jeho komentář k partii Gukesh – Carlsen. Nejde jen o přehrání tahů. Nakamura se zastavuje u kritických momentů, vysvětluje plány obou stran a přidává i vlastní postřehy hráče absolutní světové špičky. Zkrátka video, které by byla škoda přeskočit.
Také mistr světa umí rozdávat lekce
Turnaj – a stejně tak výkony jeho účastníků – by se nikdy neměly hodnotit před jeho skončením! Ne, nejde o pověrčivost. Spíše o přesvědčení, že každá skutečně důkladná analýza patří až na konec příběhu, kdy už známe všechny jeho kapitoly.
A tak si zatím vystačíme s dílčím postřehem: Caissa není k úřadujícímu mistru světa právě nejštědřejší. Už první dvě kola mu přinesla dvě partie přesahující sto tahů. Následovaly časové tísně, které několikrát zhatily výsledky i výkony, za něž by se jinak rozhodně stydět nemusel.
Přesto by nebylo spravedlivé uzavřít článek o Gukeshových dvacátých narozeninách pouze jednou bolestivou porážkou. Proto si na závěr připomeneme i partii, která ukazuje druhou tvář indického mistra světa. Mně osobně se z dosavadního průběhu turnaje nejvíce zalíbila efektní a zároveň velmi poučná miniatura Gukesh vs. Keymer.
A přiznám se ještě k jednomu důvodu. S jistým potěšením sleduji, jak se do popředí zájmu na různých výkonnostních úrovních stále častěji vkrádá jedno staré zahájení. Ano, řeč je o vídeňské hře.
Černý právě vyměnil jezdce na c3 tahem 7…Jxc3. Dobrali byste na c3 pěšcem či jezdcem? A co si na chvíli zahrát na trenéry či didaktiky: dokážete, milí čtenáři, vysvětlit výhody i nevýhody obou možností bílého?
Bílý si vybudoval perspektivní útočnou pozici. Přestože formálně před sebou máme stále pozici přibližné rovnováhy, v praxi – zejména blicu – není vůbec lehké najít černými vhodné obranné či profylaktické postupy!
Ze sedmiminutového limitu věnoval Keymer celou minutu opětovnému výpadu dámy. Následovalo 14…Dh3??
Najdete vyhrávající postup?
