Když jsem před dvěma a půl lety – v listopadu 2023 – psal článek „Tak se bourá malé centrum! Senzační miniatura 17letého Javokhira Sindarova v katakombách urychlené královské indické“, věděl jsem, že uzbecký mladík může za pár let vyrůst v supervelmistra extratřídy. Nikdy by mě ale nenapadlo, že se z něho 14. 4. 2026 stane vyzývatel k zápasu o titul mistra světa! A to, jakým bezprecedentním způsobem prošel těžkým turnajem, když se stal jistým vítězem již kolo před koncem, ukazuje, že jsme byli svědky výkonu, který se zapíše do historie šachu zcela výjimečným písmem. Indie v poslední době sleduje ústup svých mužských šachových hvězd, potvrzený i v turnaji kandidátů. Radost jí však přinesl turnaj kandidátek, který po velkém dramatu ovládla – řekl bych rozená počtářka a bojovnice – Vaishali Rameshbabu.
Sindarov nejenže turnaj ovládl s rekordním bodovým ziskem a historicky nevídaným náskokem před zbytkem pole, ale především předvedl téměř bezchybný výkon: celý turnaj absolvoval bez jediné porážky a ohrožen byl jen v jediné partii.
Javokhir Sindarov není nejmladším vítězem turnaje kandidátů, ale nejlepší výsledek v novodobé historii (od roku 2013) je možná významnější!
V kombinaci s jeho perfektní přípravou, dynamickým stylem, přesným a rychlým propočtem a zdravým sebevědomým tak vznikl celek, který lze bez nadsázky označit za jeden z nejdominantnějších výkonů v dějinách turnajů kandidátů.
Podívejme se:
Přehled vítězů turnajů kandidátů (od 2013)
- 2013 Magnus Carlsen → 1 prohra
- 2014 Viswanathan Anand → 1 prohra
- 2016 Sergej Karjakin → 1 prohra
- 2018 Fabiano Caruana → 1 prohra
- 2020–21 Jan Nepomnjaščij → 1 prohra
- 2022 Jan Nepomnjaščij → 0 proher
- 2024 Dommaraju Gukesh → 1 prohra
- 2026 Javokhir Sindarov → 0 proher
Kdo z čtenářů se chce podívat na statistická data hlouběji, stačí když rozklikne následující soubory.
Historie_srovnani_kandidati_po_7_kole
Historie_srovnani_kandidati_po_14_kole
Sindarov si výkonem 5,5 bodu ze 6 – a v polovině klání 6 ze 7 – zajistil takový náskok, že mu v druhé polovině turnaje stačilo, jak se říká, „hrát na údržbu“. Jenomže takové strategii mohly stát v cestě černé kameny v partiích proti největším konkurentům Caruanovi a Girimu.
Když však přidal v 10. kole další výhru a vyšplhal se na historických +6, nejenže se zdálo se být rozhodnuto, ono skutečně bylo.
A jaké to asi bylo překvapení, když se s Javokhirově mobilu ozval hlas gratulanta… prezidenta Mirzijojeva!
V našem článku samozřejmě dáme největší prostor právě Sindarovově tvorbě, i když množství překrásných okamžiků (kombinací, nezbytných hrubých chyb a dalších zajímavých momentů) by patrně vydaly na několik dalších pokračování…
Jak to všechno dopadlo?
Podívejme se nejprve v klidu na konečné výsledky obou turnajů:
Drama do posledního výstřelu
Dejme přednost dámám. Zatímco v turnaji kandidátů bylo vše jasné již po 13. kole a prakticky ještě dříve, kandidátky čekalo poslední mimořádně dramatické kolo. Matematický model možností zde byl nepoměrně složitější a situace vypadala takto:
Vítězkami se totiž mohlo stát hned šest (sic!) šachistek (ve hře byl v případě rovnosti bodů pochopitelně tiebreak). Jaká zahájení budou asi rozehrána v klíčových partiích Vaishali vs. Lagno a Deshmukh vs. Assaubajeva?
Tedy pojďme na to!
Jak byste, milí čtenáři, reagovali černými proti 1.e4, kdybyste museli vyhrát (prohra a remíza jedno jest), ale zároveň jste věděli, že bílá na tom není o mnoho lépe? Vaishali si samozřejmě musela především hlídat svou konkurentku, ovšem při její pověstné bojovnosti…
Nebylo tedy překvapením, že se na šachovnici objevila sicilská obrana, bílá ji otevřela a posléze vznikl drak v tradiční podobě. Konkrétně tedy Rauzerův útok s 9.0-0-0 a Konstantinopolského systém s 9…d5.
Pokračování sovětského velmistra Alexandra Markoviče Konstantinopolského (1910–1983). Ruská velmistryně měla s touto pozicí zkušenosti, ale ve svých databázích jsem našel pouze partie, v nichž vedla bílé figury. Bez ohledu na tento fakt však mohli trenéři a sekundanti Vaishali jak dračí variantu, tak i tuto pozici docela reálně očekávat. (Vítězka sama v popartiovém rozhovoru ovšem uvedla, že „překvapení“ nebylo původně určené soupeřce. Nu, myslet si, že varianty „poschovávané v šuplících“ mívají jen muži, by dnes bylo velmi naivní!)
Následovalo totiž 10.Jxc6 bxc6 11.Sc4 (!).
Dokonalé překvapení! Černá spotřebovala nad odpovědí celých 32 minut!
Pokud se v zahájení dočkáme překvapení takového kalibru, je výběr vhodné odpovědi pravou a nefalšovanou vědou. Musíme totiž brát v potaz nejen reálie pozice, ale i konkrétní faktory včetně psychologie...
Nesleduji vývoj varianty Konstantinopolského zrovna příliš pozorně či pravidelně, a tak mi chvíli trvalo, než jsem z paměti vyhrabal patřičnou informaci: „Ano, tohle jsem už viděl a před několika lety zběžně analyzoval.“
Žádný obzvláštní dojem na mě však tato alternativa, či chcete-li „kombinace“, neučinila. Anish Giri ve svojí knize „The Dragon Sicilian“ (2022) věnuje postupu jen krátký odstavec, zatímco třeba Eduard Gufeld a Oleg Stecko jej v kapitálním, ale samozřejmě předpočítačovém díle z roku 2003 vůbec nezmiňují.
Více se samozřejmě dozvíme v rozboru partie, ale přece se zeptám: Jak byste na místě černé pokračovali?
V druhé partii Divya Deshmukh vs. Assaubajeva Bibisara nedala bílá své rovněž mladičké soupeřce vlastně žádnou šanci. Vyhrát ji mohla vlastně pouze Divya. O překrásnou a zároveň i relativně složitou kombinaci, která ale žel zůstala za kulisami, se nemohu nepodělit!
Jak byste v pozici diagramu pokračovali a jaké varianty propočítávali?
První dvě ukázky ze závěrečných bojů turnaje kandidátek jsou ke studiu zde. Tedy nejen ctitelé draka v tradiční podobě nebo čtenáři, kteří tu a tam přijdou do styku s pěšcovými strukturami benoni, by měli věnovat ukázkám pozornost. Nu a samozřejmě je možné zkontrolovat řešení vašeho propočtu.
Zde je k dispozici zkrácený záznam rozhodující partie:
Výtečné rozbory obou rozhodujících partií můžeme zhlédnout ve videu GM Sergeje Makaryčeva. Z jeho slov vyplývá, že některé partie rozebíral ještě v jejich průběhu!
A zde je k dispozici video z tiskové konference šťastné vítězky, která následovala bezprostředně po skončení partie.
Přejděme nyní k tomu hlavnímu – turnaji kandidátů!
Nejdříve finále: tah, který ukončil všechny pochybnosti
58…Kc6=
Poslední tah v partii 13. kola Giri vs. Sindarov. Třikrát opakovaná pozice a remíza! Až v této chvíli se stal Javokhir Sindarov stoprocentním vyzývatelem mistra světa. (Před samotnou partií předposledního kola hrála v jeho prospěch „pouze“ pravděpodobnost 54 ku 1 – malé matematické cvičení jistě nikomu neuškodí.) 🙂
A co této závěrečné pozici předcházelo? Zjednodušeně řečeno klasické šachové vzdělání nového vyzývatele!
Sindarov v této fázi viděl jasnou cestu k remíze. Ač obětuje pěšce, aktivní tarraschovská věž mu umožní vybudovat pevnost.
Černý samozřejmě disponuje více způsoby, jak koncovku traktovat a dovést k remíze, nicméně další zjednodušení s přechodem do teoretických koncovek se mu zřejmě jevilo jako nejjednodušší.
Právě zde se naplno projevuje klasická šachová výchova (trénink založený na vzorech minulosti), které se dostalo jak uzbeckým šachistům, tak i některým dalším mladým hráčům bývalého SSSR… nikoli však, tedy alespoň podle mého mínění, v plné míře Indům! O tom však bude v průběhu roku nejen v mém článku či článcích nepochybně ještě mnohokrát řeč.
Vyzývatelem díky Covidu?
V zajímavém rozhovoru, který proběhl bezprostředně poté, co se stal Javokhir vyzývatelem, se přiznává a zároveň vysvětluje… význam motivace!
Velmistrem se stal ve 13 letech, potom ho však přepadlo uspokojení a začalo to, čemu už dlouho říkám „mor mladých talentů“. (Samozřejmě, že v jiném měřítku to podle mého názoru poznal každý trenér.) Namísto desetihodinových tréninků, které dokázali zvládat Gukesh či Praggnanandhaa, Sindarova uchvátily počítačové hry a jiné zájmy. Právě ty ho od tvrdé práce vzdalovaly.
Zde tedy máme vysvětlení, proč jsme o něm ve čtrnácti či v patnácti letech prakticky nic nevěděli. Sám v rozhovoru říká (parafráze): „Zatímco Praggnanandhaa vlastnil rating 2 650, já jsem trčel na 2 550!“ (Oba se narodili ve stejném roce.)
Život je samý paradox, to musí uznat i ten, kdo není zrovna příznivcem matrixových či simulačních hypotéz: Sindarov nám v současnosti poskytl videorozhovor, který můžeme zhlédnout níže mimo jiné proto, že… byl spuštěn Covid-19 a dlouhé úmorné zápolení u počítačových her ho už začínalo zmáhat. A tak se „opět vrhl na staré dobré šachy“!
A tentokrát tomuto vysvětlení věřím, protože mi připadá logické… na rozdíl od oblíbené historky Hanse Niemanna, který se prý díky pandemii stal z hráče 2 400+ v sedmnácti letech tím, čím je dnes…
Železné nervy mladého vyzývatele
Podle mého názoru sehrála v Javokhirově případě velmi důležitou roli – ostatně podobně jako na Světovém poháru – jeho úžasně pevná nervová soustava. Pravda, nemohli jsme „ověřit v praxi“, jak by si počínal, pokud by i on zakusil hořkost porážky (vzpomenete si, kdy naposledy prohrál vážnou partii?), ale dal bych ruku do ohně za to, že by se rozhodně nezhroutil.
Ta jistota, suverenita, víra a důvěra ve svoje varianty: tyto faktory výrazně přispěly k tomu, že turnaj kandidátů nevyhrál sice v 17 letech jako přede dvěma lety Gukesh, zato s nebývalou převahou stylem start–cíl.
Postupová tabulka a statistická data mohou také říci mnohé. Sindarovův náskok je prostě ohromující. A to ještě připočtěme „smůlu“. Javokhir totiž nebyl – s výjimkou partie prvního kola proti Jesipenkovi – ani z teoretického pohledu (!) v žádné partii ohrožen.
Naopak v partii proti Blübaumovi stačilo učinit pár silných tahů a případných +7 by již vskutku znamenalo kosmický náskok: nabízí se srovnání rychlosti zvuku s rychlostí světla: hrom vs. blesk!
Článek bych za normálních okolností rozdělil do skupin, hlavních kapitol: taktika a propočet variant (omyly, testy), nejzajímavější momenty turnajů, obohacení teorie zahájení (novinky a překvapení) a samozřejmě nesmí chybět Javokhirova tvorba. Články však nejsou nafukovací, knihu se napsat nechystám, a tak se teoretické okénko a mnoho zajímavých momentů do příspěvku nevejdou (i tak jsem ho nakonec musel rozdělit na dvě části). Musejí prostě stranou. Měly by počkat? Uvidíme!
Většinu čtenářů bude nejspíše zajímat Sindarovova cesta turnajem a tvorba…
Nejkrásnější taktické momenty
Hrubky nehrubky, přesné propočty i vyslovené kiksy… tentokrát jsem kapitolu ukázek tak nějak smíchal dohromady. Ač jsem – jak čtenáři vědí – fanouškem charismatické indické hvězdy a ženské velmistryně Divyi Deshmukh, byl jsem nadšený ukázkou, ve které patrně vypustila výhru v partii proti své krajance a pozdější vítězce.
Tedy se hraje 2. kolo turnaje kandidátek Divya Deshmukh (2497) vs. Vaishali, R (2470). V partii – a obvyklé časové tísni – Divya pokračovala 37.Dg3.
Představte si v mysli následující průběh: 37...Vxc5 38.De5+ Kh7 39.Vb8
Dopočítejte variantu podle principu dopočítávání a rozhodněte, jak by měla černá pokračovat. Uveďte ovšem celou variantu, nikoli jen jediný tah černé.
„Co máte pořád s tím dopočítáváním?“
řekl mi před řadou let jeden můj svěřenec. Mám totiž ve zvyku vtloukat (nejen) dětem do hlaviček – přímo je otravovat – pojmem dopočítávání variant. O co jde? Říkám mu první pilíř správné techniky propočtu. V mnou vypracované teorii propočtu nepředstavuje propočet Kotovův strom, ale most. Ten se opírá o tři pilíře, z nichž ten první jsem právě pojmenoval principem dopočítávání variant, nebo tedy zkráceně dopočítáváním.
Podívejme se nyní, jak takový most se třemi pilíři a šachisty vypadá.
Princip dopočítávání praví: „Neukončuj propočet, pokud pozice obsahuje šachy, braní nebo silné hrozby!“
Tonoucí šachisté včetně halloweenského mimozemšťana jsou dost možná právě ti, kteří nedodrželi základní princip propočtu (pro ně prostě jeden z pilířů nevydržel a praskl). V řešení níže uvidíme, že stejné chyby se dopustila i bílá, když zahrála 37.Dg3.
Záhadné a všudypřítomné „TK“ neznamená nic jiného nežli tahy kandidáti. Nejen zkušenější šachisté poznají internetový či novinový článek, který napíše AI, takřka okamžitě. Avšak právě šachisté toto poznají ještě rychleji! Dovolím si vás, milí čtenáři, poučit: Jakmile v textu najdete namísto zažitého výrazu „tahy kandidáti“ (z ruského jazyka ходы кандидаты) „kandidátské tahy“, vězte, že toto psal buď šachový negramot, nějaký mamlas (o těch bude ještě v článku řeč), nebo tedy AI. Tak se umělá inteligence prozradí stejně bezpečně jako třeba dlouhými anglickými pomlčkami, jež užívají též pouze mamlasové (—), nebo chybějícím skloňováním a komolením jmen. Pravý, nefalšovaný a dvojnásobný Mamlas potom svůj publikovaný text nepovažuje za nutné si přečíst, a tedy ani opravit.
socha Mamlase pocházející od českého sochaře a malíře Michala Olšiaka je umístěna u žďárského Starého Dvora
Nejkrásnější kombinace turnaje
Kdybych seděl v porotě a měl rozhodnout, která z následujících dvou kombinací obdrží hlavní cenu, váhal bych. Nu, posuďte sami, milí čtenáři. V následujících diagramech je třeba užít i onen princip dopočítávání, i když u překvapivých a skrytých úderů hraje většinou prim jiné umění. Mark Dvoreckij ho nazýval fantazií a lidově se nazývá kombinační čich.
Dáme přednost ženskému turnaji. V partii Tan Zhongyi (2535) vs. Lagno, K (2508) učinila v partii plné chyb poslední hrubku Číňanka. V pozici levého diagramu právě zahrála 42.Dxd5??.
Černá neměla na výběr – přesto by mě samozřejmě zajímalo, jestli viděla vítěznou kombinaci až do konce už v tuto chvíli. Následovalo drtivé 42…Jf4+!! První kombinační úder s ideou odkrytí dráhy – linie ‚h‘. Po 43.exf4 Vh6+ 44.Kg3 Dd3+ 45.Df3
před námi stojí pozice dalšího diagramu. Právě kvůli následující „tiché bombě“ považuji závěr partie za kandidáta na cenu nejhezčí kombinace v letošních turnajích.
Jak byste na místě černé pokračovali?
Pravou perlou byl potom závěr partie Caruana,F (2795) vs. Giri,A (2753) hrané v 9. kole. Anish Giri soupeře přehrál a v pozici po 42.Dd3, kterou zachycuje diagram
nejenže stojí dočista na výhru, ale dle enginů dokonce vynuceně matí. Přesto, způsob jakým nizozemský velmistr naložil s pozicí… nu, to je něco neopakovatelného. Následovalo 42…f5+!!.
Co měl Giri připraveno po 43.exf5?
Na popartiové tiskové konferenci nám Anish Giri objasňuje, jak celou kombinaci objevil, ale i mnoho dalšího zajímavého.
V CB přehrávači si potom můžeme zkontrolovat výsledky svých řešení zadaných testů.
Móda je móda!
Pokud bychom porovnali letošní turnaj kandidátů s předchozími, ale i s jinými vrcholnými soutěžemi, narazili bychom občas i na zvláštní a zarážející změny. Copak rezultativnost, ta se – nyní odhaduji – od jiných turnajů kandidátů asi příliš lišit nebude. Bývá prostě nižší, protože hráči z dolní poloviny tabulky nemají většinou ke konci „o co bojovat“. Ale když si prohlédneme statistiku oblíbených zahájení, je rázem o čem přemýšlet!
Tak třeba: Všimli jste si, že v turnaji mužů se nevyskytla ani jednou španělská hra? A jindy tak populární italské pianissimo se objevilo jen jednou jedinkrát? A co naopak popularita ruské hry? Ještě s tím, že bílí zcela ignorovali hlavní varianty!
V oblíbenosti zahájení turnaj kandidátů snad nejvíce připomínal historický zápas Capablanca vs. Alechin 1927 – ortodoxní dámský gambit kam se podíváme, a drtivá převaha zavřených her.
Mnoho fanoušků, ale i fundovaných odborníků – nebo spíše rádoby odborníků – se pozastavilo nad tím, proč se turnaj kandidátů hraje prvních 40 tahů bez přídavku. Třicetisekundový bonus dostávají hráči až po časové kontrole. (Podle vyjádření generálního sekretáře FIDE Emila Sutovského si ženy zvolily odlišnou časovou kontrolu.)
Nechci být obhájcem FIDE, ale důvodem je doufám i jistá „úcta k historii“! Podle mého je správné, že se zápasy o nejvyšší titul hrají bez počátečního bonusu, i když je jasné, že tradiční tempo hry 2,5 hodiny na 40 tahů – tak se hrálo celé dekády – se dnes patrně již stává neprůchodným…
Sindarovovy partie: jak se rodí vítězství
Bylo by lze jistě sledovat a analyzovat všech 14 Javokhirových kyperských partií. Jeho dynamický styl hry a všech 6 výher – to jsou prostě jedna perla vedle druhé.
V druhé polovině turnaje zase můžeme sledovat… nu, jeho zkoušky z dospělosti. Obrana v partiích proti Girimu a hlavně Caruanovi, to jsou prostě lahůdky. A čtenáře nelze ochudit ani o jednu dočista vypuštěnou šanci, která ho mohla katapultovat na již skutečně neuvěřitelných a neporovnatelných +7. V partii 9. kola Blübaum vs. Sindarov stačilo Javokhiru najít jediný tah (viz závěr první části článku)!
Většinu z nich čtenář uvidí (nebo si bude moci osvěžit) v rozborech či videích.
Paradox prvního kola
Začněme tedy pěkně od prvního kola. Určitý paradox spočívá v tomto: v jediné skutečně ohrožené pozici se vyzývatel ocitl hned v první partii!
V bitvě Sindarov vs. Jesipenko se však nejprve podívejme na velmi poučnou pozici, která vznikla – jak jinak – z ortodoxního dámského gambitu. Po 17.Dd8! vznikla pozice prvního diagramu.
Před sebou máme doslova ukázkový příklad k tématu „dobrý či špatný forpost“ (název si ostatně může každý upravit podle svého gusta). Co však říci o centralizovaném střelci? Je skutečnou pýchou bílého, nebo spíše jakýmsi podivným sólistou, případně dokonce pouhým statistou?
Vysvětlit celý problém není vůbec jednoduché. Než vás, milí čtenáři, navedu k fundovanějšímu závěru, dovolím si stručně vyjádřit vlastní názor: Pokud si černý po zdvojení protivníkových těžkých figur na otevřené linii 'e' ohlídá taktické motivy, může se pro něj forpost Se5 stát spíše zátěží nežli jakýmsi „filmovým hrdinou“.
A názor nejpovolanějšího – bývalého mistra světa Vladimira Kramnika – naleznete přibližně ve 42. minutě následujícího přímého videopřenosu:
Dodám, že Vladimir Borisovič komentoval partie jako obvykle bez zapnutého enginu!
Pojďme však dále, k oné kritické situaci, která mohla vše změnit! V pozici diagramu níže právě následovalo 25.a4?.
Jde svým způsobem o paradox, ale Sindarov stál nyní – po 25. tahu – daleko nejhůře ze všech svých partií turnaje kandidátů!
Zevrubná počítačová analýza ukazuje, že tato v praxi zcela přirozená a lákavá snaha o protihru byla ve skutečnosti chybou, a bílý se tak mohl dostat do opravdu vážných problémů.
Jenže šlo o první kolo a vše bylo teprve před námi – nejen před samotnými hráči, ale i před diváky –, takže tomuto momentu už později téměř nikdo nevěnoval pozornost. Sám jsem při prvotním rozboru sice nalezl ve hře nepřesnosti, avšak domníval jsem se, že nepřekročily rámec malých výhod. Jak se však ukazuje, nebylo tomu tak!
Až s odstupem času jsem na YouTube našel video, v němž autor na partii i její kritické momenty upozorňuje.
A má samozřejmě pravdu i v tom, že pokud by Andrej Jevgeněvič pozici nepokazil a partii nakonec neprohrál, ale naopak vyhrál, sledovali bychom zřejmě zcela jiný turnaj…
A kdo ví – možná se takový přece jen odehrál kdesi v paralelní realitě.
Tento moment by tak mohl patřit do mého článku „Co by bylo kdyby…“, který jsem na svých stránkách publikoval před zápasem o titul mistra světa mezi Ding Lirenem a Dommaraju Gukeshem v listopadu 2024.
Jenže pozice je extrémně složitá, a černý též chyboval. Ostatně, domnívám se, že je sotva v lidských silách „běžného supervelmistra dnešní doby“ najít 25…Sg4!!
s drtivou hrozbou 26…Vxe5! (pokud stál střelec ještě na h5, disponoval bílý možností Jxe5!).
Pokud Jesipenko Sindarova v první části partie přehrál, potom v závěru tomu bylo právě naopak. To ostatně uvidíme v podrobném rozboru, nad kterým jsem strávil mnoho hodin času.
Pojďme však nejprve trochu odbočit. Oba mladí muži k malému odchýlení od vlastní partie snad přímo vybízejí!
O talentu bez iluzí
Talent – jedno z nejfrekventovanějších slov současnosti nejen ve sportu, umění či třeba politice. Jenže na jednotné definici se psychologové a filozofové nemohou shodnout jistě mnohem déle než jen řadu desetiletí. Co vlastně pod pojem talent zahrnout? Jde jen o specifickou schopnost danou do vínku? Nebo k talentu přiřadíme i pracovitost, schopnost hloubání nad problémem a třeba i trpělivost?
Proč se o talentu rozepisuji právě zde? Připadá mi totiž na tomto místě vhodné srovnat růst, osud a možná i budoucnost obou mladíků. Na jedné straně tedy dnes dvacetiletého vyzývatele Javokhira Sindarova, na straně druhé čtyřiadvacetiletého ruského velmistra Andreje Jesipenka.
Co se týká talentu tak, jak ho chápe veřejnost, potom Jesipenko za Sindarovem nikterak nezaostává! Proč si toto dovoluji tvrdit? Protože si na mladičkého Andreje dobře pamatuji!
Nevěřil jsem svým očím, když jsem někdy na jaře 2018 viděl u sotva šestnáctiletého ruského šachisty titul FM spolu s neuvěřitelným ratingem blížícím se 2 600!
Andrej Jevgeněvič nebyl ovšem obdařen jedinečným talentem pouze na šachy. Jeho vzhled by ho mohl předurčit zrovna tak k herecké kariéře či k modelingu.
A tu je – domnívám se – kámen úrazu. Vrcholový šach vyžaduje celého člověka! Minimální tréninkovou zátěž, nějakých 6–8 hodin denně, nejsou prostě nejprve děti a poté mnozí mladí lidé ochotni obětovat…
Problém současného výkonnostního rozdílu totiž není (pouze) v talentu, ale v pracovitosti!
I dnes platí trenérům, doufám, známé Botvinnikovo zjištění „co tvoří sílu šachisty“: Talent, charakter, speciální příprava a fyzická kondice. (Botvinnik touto mj. vědeckou metodou dokazoval, že Capablanca byl největším přírodním talentem všech dob.)
Mark Dvoreckij ve svých knihách tento přístup rozpracoval a převedl do grafické podoby. Následující spojené grafy vycházejí z jeho prací, jen jsem je trochu upravil.
Na ose x je vyvedena pouze jedna z Botvinnikem popsaných nutných vlastností špičkového šachisty – talent. Pro zjednodušení umístíme na osu y všechny zbylé botvinnikovské nutné vlastnosti, i když z didaktického hlediska by se vyjímala vlastnost zvaná pracovitost 🙂 …
Skutečná praktická síla šachisty potom nevzniká, jak asi tušíme, pouze na ose x. Je rovna obsahu obrazce! Mark Izrailevič zde podle mého záměrně demonstroval, že ani absolutní talent (chcete-li, potom třeba IQ) nestačí k tomu, aby se takový člověk stal špičkovým šachistou.
Asi každý z nás šachistů poznal ve svém životě někoho podobného. Takoví lidé například často vidí taktické údery za pár sekund, ale přinutit se otevřít knihu – či dnes spíše pustit video – nedokáží.
Nebo ještě jinak, na příkladu: Fakt, že tříletý Míša Osipov řešil 13. 11. 2016 v pořadu ruské televize „Лучше всех!“ kombinace a studie, věděl, že proti exmistru světa rozehrává Nimcovičovu indickou obranu (tedy to, co dnes neví ani čtrnáctileté české děti), ještě neznamená, že z něho bude supervelmistr…
Už ve třetím kole se lámal chleba
První kolo se třemi rezultativními výsledky jasně naznačilo, že k nějakému nesmělému oťukávání hráčů rozhodně nedošlo; nelze ho očekávat, a to přestože ve druhém kole jsme zaznamenali čtyři remízy. A když ve třetím kole došlo k indicko-uzbeckému derby Praggnanandhaa vs. Sindarov – tedy se střetli spolu s Caruanou vedoucí hráči turnaje – bylo jasné, že půjde o zcela zásadní střet.
Ve svém rozboru analyzuji partii docela podrobně, a proto se zde v textu – krom závěrečné parády – omezím jen na jeden okamžik. Ten je však podle mého „opět“ dostatečně výmluvný.
Byl rozehrán ortodoxní dámský gambit 1.d4 d5 2.c4 e6 3.Jc3, načež Sindarov použil model rané profylaxe 3…Se7, který si tolik oblíbili 9. a 12. mistr světa Tigran Petrosjan a Anatolij Karpov.
Sindarov zjevně nerad rozehrává klasické karlovarské struktury, avšak systémy se Sf4, to je už jiná káva! A tak se rozhořela nevídaná bitva. Sindarov se rozhodl pro reálnou oběť figury za dva pěšce, aby zadržel bílého krále v centru. Nebo lépe – nenechal ho prchnout do bezpečí královského křídla. Objektivní dynamická rovnováha však nebyla porušena ani ve spojených diagramech níže.
Po 29…h4 30.Jf1 vznikla pozice, již vidíme na levém diagramu.
Javokhir po 26 sekundách (!) pokračoval 30…Sd7!. Tohle je rovněž velmi zajímavý moment a není snadné rozhodnout, odkud začít s vysvětlením.
- Klasická šachová výchova uzbeckých hráčů je v jejich projevu (na rozdíl od Indů!) zřetelně patrná, což se promítá i do jejich myšlení u šachovnice. Podvědomí by totiž mělo velet: „Je třeba dokončit vývin figur!“
- Sindarov však v popartiovém rozhovoru zmínil ještě konkrétnější plán navázaný na poslední tah – manévr Se8–f7, kterým by se do útoku na krále zapojil i druhý střelec.
Je zřejmé, že samotný propočet zde nemůže obsáhnout vše. Silný šachista se o něj sice výrazně opírá, avšak charakter pozice vyžaduje i selektivní myšlení, heuristickou analýzu a praktický přístup. Do hry navíc vstupují další faktory, například čas na hodinách – a s jeho nedostatkem roste i význam nejistého postavení bílého krále: v časové tísni se totiž zpravidla hůře brání než útočí.
Praggnanandhaa se tedy celkem logicky propadl do časové tísně a hrubě chyboval. O závěrečnou kombinaci vás, milí čtenáři, samozřejmě neochudím.
Jak černý zakončil partii?
Zde je k dispozici tradiční Sagarův zkrácený videozáznam partie se Sindarovovým krátkým popartiovým rozborem; níže potom podrobná analýza i řešení závěrečné kombinace.
Javokhir teorií nabitý!
Před turnajem považoval za největšího favorita skoro každý celkem logicky Fabiana Caruanu. A po třech kolech se zdálo, že prognózy vycházejí: v čele turnaje jsme s výsledkem +2 viděli dva hráče. Čtvrté kolo potom svedlo oba lídry dohromady a dá se tedy s určitou nadsázkou říci, že v bitvě Sindarov vs. Caruana se zřejmě poprvé rozhodovalo o jejich dalším turnajovém osudu.
Fabiana známe jako člověka, který dává šachu vše, a jeho teoretická příprava patří k nejlepším na světě. Přesto všechno tato partie ukázala, že s nejlepší výbavou na nejdůležitější turnaj roku přijel mladý Uzbek!
Caruana si po partii patrně vyčítal, že zvolil ostřejší alternativu v podobě přijatého dámského gambitu. Jenže kdo mohl ve 4. kole tušit, kam až vedou Sindarovem a jeho týmem rozpracované novinky?!
Ostrá a pro černého nebezpečná pozice s nejistým králem, výrazně kvalitnější příprava a znalost varianty bílým: to jsou podle mého dva hlavní důvody Caruanovy ošklivé prohry v principiálním střetu.
Pojďme si o pozici, která nakonec vznikla po prvních tazích, říci něco obecnějšího. Myslím tedy bez množství konkrétních variant!
Černý právě dobral jezdce tahem 12…gxf6. Z pohledu teorie je zřejmě novinkou už pokračování
13.dxc5!, které je ale svázáno s faktickým zesílením až v následujícím tahu. Vidíme, že bílý ignoruje možnosti spojené s výpadem Jb3. Spící černé figury a Jeho Veličenstvo, které už na první pohled nepřekypuje zrovna zdravím, jsou pro šachistu vnímajícího dynamiku jasným signálem, že materiál tu nemusí hrát první housle! Po 13…Jb3 následovalo připravené
14.c6!! s ideou 14…Sxc6 15.Jd4! Pointa taktického úderu – vlastně malé kombinace s ideou zavlečení! Nyní po 15…Jxd4 16.exd4 dojde k žádoucímu otevření centra!
V krátkém videu na lichess.org Sindarov prohlásil, že právě sem znal celou variantu přesně! Tomu nasvědčuje i spotřeba času, hlavně tedy první zamyšlení po odpovědi černého.
Zkušenější šachisté dojdou samozřejmě k logickému závěru, totiž že pozice se prostě musí nacházet v objektivní rovnováze. A právě tu je zakopán pes. „Вот, здесь собака зарыта!“ jak říkají Rusové!
Ono totiž… uměním není dnes nový tah najít – enginy rýsují velmi často nuly, zejména tedy na silných počítačích a motorech, které se provrtávají nebývale hluboko –, ale odhadnout, jak ne/příjemně se bude protivníkům pozice rozehrávat. Zde potom musíme brát v potaz psychologii jako takovou obecně a k tomu ještě přidat ono „rád–nerad“ konkrétního šachisty.
Za svoji dlouhou kariéru jsem poznal víc než jen několik titulovaných šachistů, kteří o sobě hrdě prohlašovali, že patří mezi „pěšcokolenovrty“. A je skoro jisté, že nejen některým z nich by se černá pozice docela zamlouvala. (Tu se sluší dodat, že v řadě variant bílý nechává centrálního pěšce či i více materiálu napospas, tak proto.)
Jak se nepřipravovat na partii
Nadpis – úvod do další partie – se samozřejmě netýká našeho hrdiny, ale jeho protivníka v 5. kole. Naivita, s níž Hikaru Nakamura přistupoval k partii, je u supervelmistra jeho úrovně zarážející! V partii Nakamura vs. Sindarov přišla světová ratingová dvojka s nápadem rozehrát slovanský gambit.
(Dodám, že volba poloslovanské obrany – resp. slovanského trianglu 1.d4 d5 2.c4 e6 3.Jc3 c6 – nemohla být pro Nakamuru překvapením. Vzhledem k logickému střídání zahájení bych Javokhirovu volbu spíše považoval za vysoce pravděpodobnou.)
Na počátku partie šlo všechno podle plánu. Obě strany „odtahaly gambit“ s obětí dvou pěšců podle současných poznatků. Vpravdě nepříjemné překvapení čekalo bílého až po „novince“ 12…0-0!
(Hlavní varianta totiž pokračuje 12…e5…) V popartiovém nočním rozboru jsem psal toto: „Tu se stalo neuvěřitelné skutečností! Nakamura rozehraje ostrou variantu slovanského gambitu a po přirozeném 12. tahu černého jednoduše neví, jak pokračovat dál!“
Ve svém videu, které je k dispozici níže, Hikaru vysvětluje, že alternativu 12…0-0 při přípravě s týmem zcela opomenuli – «objevila se jen jednou a nikdy ne na vyšší úrovni». Co z toho plyne? Nabízí se například otázka: nebyla příprava jeho týmu zcela nedostatečná? Nemají snad k dispozici korespondenční databáze? Nebo nesledují doporučení v komentářích jiných partií?
Není tedy divu, že po více než hodině přemýšlení bílý nepokračoval přesně! Tím nemám na mysli samotnou – tentokrát skutečnou – novinku 13.h4, ale až další průběh partie. Po dlouhém přemýšlení tedy Nakamura zvolil 13.h4.
Velmi zajímavý je zde komentář Sergeje Šipova. Ve svém shrnutí 5. kola naznačuje, že by k tomuto podle něho nepřesnému postupu snad připojil i vykřičník, kdyby…
Nad rozborem partie jsem strávil dlouhé hodiny. Enginy se zapotily – pokud se totiž ještě někdo domnívá, že se dnes při analýze na prvním místě spoléhá na vlastní úsudek, je na omylu. A i kdyby tomu tak občas bylo, zrovna v pozicích slovanského gambitu to zkrátka možné není!
Pojďme dál: 13…Da5+ 14.b4.
Oběť dalšího pěšce s cílem schovat krále, ale i otevřít další úhlopříčky a pokusit se vnést disharmonii mezi černé důstojníky. Hikaru učinil tento tah bleskově, což mělo mít jednak psychologické účinky, jednak jde ve slovanském gambitu o opakující se motiv.
Po 14…Jxb4 15.0-0 Ve8
se ocitáme v pozici dalšího diagramu. „Co chce černý ze všeho nejvíc?“ Taková otázka a její zodpovězení mělo Nakamuru přivést ke správnému řešení problémů pozice! Velmistr Sergej Šipov zde navrhuje brilantní profylaktický manévr 16.De1!!.
Profylaxe v útoku! Nyní by odpadla možnost brzkého manévru Je7–f5 a černý by měl problémy s dokončením vývinu. Ukázalo by se, jak dobře Javokhir pozici rozumí, a také v jak výtečné formě se skutečně nachází či jak silným velmistrem vlastně doopravdy je!
Nu, podumejme, milí čtenáři, nad pozicí a navrhněme, kterak řešit problémy s vývinem zbylých sil...
Enginy ve větších hloubkách dávají bílému v pozici diagramu plnou kompenzaci za tři obětované pěšce, což mě donutilo podrobit ji ještě hlubšímu zkoumání. Nakonec se totiž ukáže, že Nakamurovo řešení vlastně nezaslouží ani pochybník! Mýlili se tedy nejen glosátoři a analytici, ale zdá se, že i sám Hikaru…
Než se ale podíváme na celou partii, přece jen mi to nedá. Nemohu vám, milí čtenáři, totiž zatajit překrásný propočet a kombinaci, která sice zůstala za kulisami, ale v popartiových rozborech na ni poukázal sám Sindarov.
V pozici diagramu táhl právě bílý 21.Vg1.
Javokhir vysvětloval, a na variantách dokazoval, proč v partii volil 21…g6 a nikoli 21…Jxf3??.
Díky překrásné, ale dosti složité kombinaci by zde totiž bílý dobyl remízy! Šachisté mistrovské úrovně by snad měli být schopni dopočítat se až do forsírované remízy, stejně jako extra dobří počtáři 🙂 . Na rozdíl od Sindarova nás přece čas na hodinách netlačí!
Poznámka: Právě zkušení a silní šachisté tu mohou jistě oprávněně namítnout, že v partii není přece nutné zápletky po 21…Jxf3 vůbec počítat! Díky možnostem, které dává selekce, heuristickým metodám analýzy i aplikovanému principu Occamovy břitvy můžeme 21…g6 volit i bez dlouhého zadumání. To ano, jistě, ale přece jen… trénink je trénink. Vždyť jsme na stránkách šachové školy!
Všechny informace jsou samozřejmě k dispozici v přehrávači níže. Abychom ale byli alespoň trochu v obraze, podívejme se nejprve na jeden kratší rozbor partie.
Je neuvěřitelné, co se dnes lze dočíst na různých webech. Ocituji nyní opět jeden z českých. Vyspělí šachisté se mnou snad budou souhlasit, že text níže sotva obstojí i při základním analytickém rozboru.
„Sindarov potvrdil, že jeho dosavadní výsledky nejsou náhodné. Proti Nakamurovi, jednomu z nejzkušenějších hráčů startovního pole, předvedl vyspělý strategický výkon. Klíčový moment přišel po soupeřově expanzi na dámském křídle, kterou černými figurami okamžitě potrestal tahem 14...Jxb4. Následné otevření centra tahem 16...c5 určilo ráz celé partie. Sindarov postupně přebíral iniciativu a po průlomu na královském křídle donutil Nakamuru kapitulovat…“
Kdyby mi „tohle“ přinesl nějaký talentovaný přibližně třináctiletý svěřenec – třeba jako domácí úkol se zadáním zanalyzuj partii a shrň její hlavní momenty (resumé) –, doopravdy bych si myslel, že žertuje.
Text – kromě první banální věty, která popisuje realitu – střílí zcela mimo terč. Ignoruje klíčové momenty partie, zaměňuje příčinu a následek a především vůbec nepostihuje dynamiku pozice.
Níže si můžete prohlédnout zkrácený záznam partie a poté fundovaný rozbor GM Sergeje Šipova (cca 25 minuta videa).
Podobná analýza i řešení propočtového testu je k dispozici zde:
Analýza nesmírně obsažné a poučné partie, která vyvolala mnoho otazníků i bouři emocí – Nakamurův YouTube kanál má více než 3 miliónu uživatelů –, by jistě nebyla kompletní, pokud bychom nedali slovo samotným aktérům.
Dejme přednost vítězi:
A nyní se podívejme na Nakamurův rozbor partie!
Adorace enginů
Nejen pokročilejší šachisté-čtenáři si jistě všimli, že sám Nakamura označuje postup 13.h4 za chybný.
Jak jsem však zjistil po podrobných, mnohahodinových rozborech – a čtenáři následně potvrdil –, toto hodnocení není oprávněné. Jak tuto dichotomii vysvětlit? Vždyť Hikaru analyzuje partie rovněž se zapnutým enginem, a zcela jistě vlastní špičkový počítač.
Zde je třeba objasnit jednu zásadní věc!
Už před lety jsem si všiml určitého problému: Mnozí, i velmi silní hráči a analytici, považují dnešní enginy s neurálními sítěmi téměř za neomylné a současně se domnívají, že jim během několika minut, či dokonce sekund, poskytnou odpovědi na všechny otázky (tj. naleznou nejlepší pokračování v dané pozici). Tak tomu však zdaleka není!
Existuje nezanedbatelné množství pozic, v nichž jsou enginy schopny po dlouhém čase – po mnoha minutách, hodinách, někdy i dnech analýzy – své hodnocení zásadně revidovat. Někdy dokonce dochází k obratu téměř o 180 stupňů! Představa, že stačí spustit engin, počkat deset sekund a získat optimální výsledek, je proto stejně naivní jako se domnívat, že krátký pohled do dalekohledu odhalí všechna tajemství vesmíru.
Analogie – cenný pomocník!
Jak už to bývá, o čínských šachistech toho většinou víme pramálo, a podle toho vypadaly i prognózy těch nejpovolanějších. Máme považovat Wei Yiho za favorita turnaje? Nebo naopak vyhoří?
Jeho silné i slabší stránky hry jsou známé a korespondují – řekněme – s čínskou šachovou školou. Experty a samozřejmě hlavně účastníky ovšem jistě především zajímalo, s jakou repertoárovou výbavou – zda vůbec a s čím novým – čínský zázrak na Kypr přijede.
Asi málokdo pochyboval, že by se černými odvrátil od své oblíbené ruské hry. Ale bílými? Nakonec se ukázalo, že nic moc nového si Wei Yi do kufru nepřibalil…
Hraje se 6. kolo, partie Wei Yi vs. Sindarov. A Javokhirova krasojízda pokračuje!
1.e4 e5 2.Jc3 – žádné překvapení, vídeňská hra se stala Číňanovou hračkou už dávno – 2… Jc6 3.Sc4 Jf6 4.d3 Ja5 5.a3 Jxc4 6.dxc4 Sc5
(viz diagram vlevo). Sindarov se po partii vyjádřil, že – byť v nepříliš známé pozici – toto schéma dobře zná, protože ho rozehrával bílými v italské hře (pianissimo s Jc3–a4 a Jxc5, viz diagram vpravo).
V partii vznikla analogická pozice s opačnými barvami, tedy samozřejmě s tempem navíc na straně s dvojpěšcem v podobě tahu a3. Jak uvidíme, oslí ouško má svůj význam, protože postupu b4 musí černý dříve či později věnovat pozornost. Rozhodně nemám v úmyslu Wei Yiho tým, který ho doprovázel, podceňovat. Přesto bych však spíše tipoval, že paralela s italským pianissimem – a tedy i skutečnost, že se Sindarovovi bude pozice rozehrávat celkem příjemně – je vůbec nenapadla…
Před rokem či dvěma jsem se tímto druhem italského pianissima zabýval. Zajímalo mě tehdy:
- proč si bílí manévr Ja4xc5 tak oblíbili,
- k jakým objektivním důsledkům vede a jak si vede statisticky,
- kolik silných hráčů dává přednost rané profylaxi a6, aby si královského střelce uchovali.
V databázích lze skutečně najít partie, v nichž se tato pěšcová struktura objevila, a které jsou vhodné ke studiu (vhodně okomentované). Partii z olympiády 2022, kterou původně glosoval GM Ivan Sokolov, jsem přidal do přehrávače. Rozestavění sil je skutečně podobné, stejně jako Sindarovem uskutečněný plán v partii!
Tentokrát dejme při prvním seznámení s partií přednost anglickojazyčnému rozboru chorvatského autora:
Mnohem podrobnější rozbor – pro silnější a zkušenější šachisty či pro ty, které zajímá samotné zahájení partie – lze potom zhlédnout ve videu velmistra Makaryčeva. (Připomenu možnost spuštění automatického anglického dabingu.)
Po skončení partie se uskutečnila podle mého jedna z nejzajímavějších a nejpoučnějších tiskových konferencí. Té se totiž tentokrát účastnili oba protivníci a skutečně se tu lze dozvědět mnoho poutavého. Pokud jste tedy, milí čtenáři, zvědaví, jak přemýšlí supervelmistr u partie, doporučuji zhlédnout toto asi dvacetiminutové video velmi pozorně…
Giriho tajemství se jmenuje… klasické vzdělání
„Nebýt Sindarova, turnaj kandidátů by ovládl Giri!“ Pod takové prohlášení, které jsem párkrát zaslechl i viděl napsané v úvahách, bych se s klidem podepsal. Anish zraje jako víno! (Žijeme totiž v době, kdy šachisté zrají už v jedenatřiceti letech, zatímco ve čtyřiceti se považují za odepsané! 🙂 )
Jenže ono nejde jen o to, že Anish má dostatek inteligence dobře posoudit, co je třeba změnit, aby na turnajích nekončil často kolem 3. místa – jako například kdysi Tigran Petrosjan. Kupříkladu dnes se už ani v turnaji kandidátů nedá hrát černými vždy jen na remízu!
Proč jsem však kapitolu k partii 7. kola pojmenoval právě takto? Ze všech účastníků turnaje prošli podle mého klasickou šachovou výchovou pouze dva šachisté: Caruana a Giri. (Prvnímu jmenovanému se přibližně 2,5 roku věnoval Boris Anatoljevič Zlotnik. Studium jeho knihy „Наука, опыт, мастерство“ /Moskva 1990/ je podle mého takřka povinnou četbou nejen pro profesionální trenéry!)
Měli štěstí, protože prostředí, ve kterém vyrůstali, jim přihrálo do cesty slovutné trenéry, kteří ještě sami cestou klasického vzdělání prošli!
„Nikdo o něm nemluví, a všichni o něm vědí!“ O čem je řeč? O nezbytnosti klasického šachového vzdělání! Generace 90. let totiž jako poslední ještě vyrostla na knihách.
(Dobře si pamatuji, že v dekádách předcházejících 90. létům bylo jaksi v módě nazývat mládež „děti informátoru“; jenže jugoslávské informátory, na které jsme vždy nedočkavě čekali, byly rovněž „jen“ knihou!)
Silné ročníky 1990+ se tedy mohly opřít o literaturu! Mohly stále „spát s knihami pod polštářem“, vidět varianty černé na bílém a hlavně se k nim kdykoli vrátit. Tito šachisté knihy milovali!
A když se o ty nejtalentovanější z nich ještě starali nejlepší trenéři ze zemí bývalého SSSR, potom tandem kniha + trenér vedl právě ke vzdělání, kterému dnes mnozí starší hráči a trenéři říkají klasické.
Nu ano, Magnus by nebyl Magnusem, kdyby kromě geniální intuice a citu pro harmonickou souhru sil neznal z hlavy tisíce schémat. Odkud tyto informace načerpal? Primárně z knih a od trenérů!
Anish Kumar Giri se narodil v Petrohradu 28. 6. 1994 ruské matce a nepálskému otci. Wikipedie – jak je jejím zvykem – „ochotně“ informuje, že se rodina již v roce 2002 přestěhovala do Japonska a že Anish v roce 2004 vyhrál mistrovství Sappora 🙂 .
Ovšem informaci, že pravidelně startoval (a vítězil) v žákovských a dorosteneckých soutěžích Ruské federace, uvádí jen tak na okraj!
Giri vyrůstal pod vedením petrohradských trenérů, což je pro mě osobně první jasný důkaz celoživotního vlivu klasického vzdělání. Avšak velmi důležitou postavou v jeho vývoji se stal Vladimir Čučelov. Špičkový trenér (*1969) se sovětskými kořeny. Na něho samotného velmi systematicky působil sám Abram Josifovič Chasin (zasloužilý trenér SSSR – 1968). Klasické vzdělání totiž představuje něco podobného jako genetická informace!
Nikdy jsem na Giriho – tedy coby šachistu – nezměnil názor! Lapidárně řečeno: „Giriho porozumění šachu, kultura a technika hry i znalosti teoretických koncovek jsou téměř srovnatelné se samotným Carlsenem! Pokud by měl Anish Magnusův zabijácký instinkt, charakter bojovníka a jeho fyzickou kondici, mohl by světu vládnout podobně pevnou rukou jako 16. mistr světa!“
Coby důkaz Giriho skvostné techniky hry, která se dnes jen tak nevidí, může posloužit závěr partie 7. kola Sindarov vs. Giri! Myslím, že mnozí mladí velmistři koukali na to, jak se z ohrožené koncovky vyvlékl, s otevřenou pusou!
Po časové kontrole táhl Sindarov na diagramu vlevo 42.Vd8, načež černý po 15 sekundách (!) odpověděl 42…Vxb3+!! a následovalo 43.Jxb3 Vxb3+; pokud by si teď Sindarov vybral 44.Vd3, vznikla by po 44…Vxd3+ 45.Kxd3 teoreticky remízová koncovka!
Ideálně rozestavěné síly černého vytvářejí tzv. aktivní pevnost! V samotné partii vznikla analogická pozice, takže se budeme moci snadno přesvědčit, že Carlsenovo „nevěřím v pevnosti“ zde nefunguje 🙂 .
Proč jsem ale dal přednost diagramu z varianty, a nikoli z partie? Protože nemohu čtenáře ochudit o to, co se ještě mohlo stát!
Studie? Ano i ne! Podívejme se: Sindarov bez hlubšího zadumání táhl 44.Kf2,
Giri chvíli podumal a po logickém 44…Vb2+ se na šachovnici objevila ona pozice „dokonalé pevnosti“.
„Dříve na to měli šachisté Igora Zajceva, dnes mají enginy!“ V pozici diagramu mohl černý studiově remízovat a netrápit se další půlhodinu.
Najdete místo 44…Vb2+ jinou a rychlejší cestu k remíze?
Čtenáře bude jistě zajímat, jak se k partii vyjádřili samotní aktéři:
V čase asi 2:50 minuty videa můžeme vidět udiveného Anishe ve chvíli, kdy se dozvěděl o studiové remíze…
Po první polovině turnaje vypadala tabulka mužského turnaje takto:
Brzy jsem zjistil, že do jednoho článku prostě není možné vtěsnat nejen všechny zajímavé a poučné partie i momenty turnajů, ale dokonce ani Sindarovovu tvorbu.
Vím, že i tak svými články jaksi „vesluji proti proudu“. Dnes – v povrchní době s polovypnutými mozky většiny lidí západního světa – táhnou nejvíce stále kratší videoanalýzy.
Pár desítek čtenářů mají i české weby, na kterých – věřte, milí čtenáři, aniž bych je chtěl hanět – píší buď celé příspěvky kompletně AI (v tom horším případě si je kdejaký Mamlas ani před uveřejněním nepřečte), nebo není autor prostě schopen partie či fragmenty logicky analyzovat a hodnotící znaky střílí od boku stejně přesně jako kovboj po půllitru whisky na ex. Rčení „práce kvapná, málo platná!“ je tak zapomenuto.
Já se svojí prací bavím, ale jsem v tomto ohledu i puntičkář. A tak jsem článek o nejdůležitějším turnaji roku nakonec rozdělil na dvě části.
Na se můžeme těšit?
V druhé části článku se mimo jiné podíváme i na zbylé zajímavé Sindarovovy partie. Předkládám tedy malou ochutnávku.
Patrně největšího omylu se Javokhir dopustil v partii 9. kola černými proti Blübaumovi. Bílý právě dobral jezdce tahem 24.bxa4
a nejen zkušený šachista vytuší, že… nu, bílému není do zpěvu. Jak a proč byste na místě černého pokračovali?
Druhou nejdůležitější osobou po samotném vítězi se stal na Kypru Sindarovův trenér Roman Vidoniak. V pokračování článku se dozvíme více o jeho kariéře a způsobu práce.
A nemohu si odepřít neoslovit zkušené trenéry s otázkou: Myslíte si, vážení kolegové, že je možné v období přibližně patnácti let vytvořit databázi testů se 40 000 korektními, prověřenými a tedy v řešení bezchybnými ukázkami? Měly by se vázat k nejrůznějším strategickým i taktickým tématům a samozřejmě i technice propočtu…
