Miniatury usvědčují novodobé génie z nedbalosti. Magnusi a Jene, co to má být?

Publikováno 03. 09. 2024

V minulém vlastně nedokončeném příspěvku jsme opěvovali Carlsenův dlouhý, vpravdě Alechinský, propočet variant. Hned jeho následující partie však přinesla nevídaný debakl v opačném gardu! Prohrát bílými ve třiadvaceti tazích v jedné z nejklidnějších variant Caro-Kannu se jinak nazvat nedá. Proč šachisté jako exmistr světa nebo třeba dvojnásobný vyzývatel Jan Nepomnjaščij dokáží prohrát bílými v miniatuře do 25 tahů? Vždyť tohle se dříve opravdovým šachovým géniům, kterými bezesporu jsou, nestávalo! Může za to absentující sebekázeň? Neschopnost soustředit se? Svět, který se vymkl z kloubů?

Všechno zlé je ale k něčemu dobré: druhá miniaturní partie se dá zároveň využít coby extrémně těžký test teoretických znalostí, logiky a pružnosti myšlení…

„Autor si zjevně vymýšlí! I mnozí jiní mistři světa a geniální šachisté měli svoje slabé chvíle a prohrávali v miniaturách!“ Nejen od zkušených čtenářů či turnajových harcovníků očekávám takovou reakci. Protože si pamatuji pouze leccos a nikoli všechny takové nehody mistrů světa, raději jsem si vzal na pomoc databáze.

Capablanca či Alechin, které v článcích často zmiňuji, myslím nikdy podobný karambol bílými figurami nezažili (simultánky a volné partie, dnes všechny druhy blesku, samozřejmě do statistik nezapočítávám).

Dokonce víme, že Capa od roku 1916 do roku 1923, tedy během 8 let, neprohrál ani jednu partii! Vezměme si jinou dvojici velkých rivalů. Dvanáctého a třináctého mistra světa Anatolije Karpova a Garriho Kasparova. Podaří se vám najít či vzpomenout kde a kdy prohráli bílými kameny partii do 25. tahu?

Nikdo není neomylný

Na počátek školního roku jsem pro čtenáře připravil nejprve sestavu snadnějších testů, vpravdě spíše puzzlí, sestavených z nepovedených partií či třeskutých nepozorností (někdy potrestaných, někdy ale nikoli) mistrů či exmistrů světa. Tu jsem nebral zřetel na tempo hry a význam partie.

Poslední tah vyznačuje na diagramu šipka a je třeba najít správnou odpověď.

Památný moment dramatu byl zachycen na videu.

Řešení jednodušších taktických obratů po hrubých chybách, i jisté intepretace vysvětlení proč k nim došlo, je možné najít v přehrávači níže.

Inu, v simultánkách, blicu a někdy i rapidu se dá odpustit leccos, ale...

Nechval dne před večerem aneb šok číslo dva

V první miniatuře se tedy ještě zároveň vracíme k našemu minulému příspěvku.

Mistrovství světa družstev v rapid šachu se hrálo obvyklým tempem 15 minut + 10 sekund na tah. Ve 4. kole čekal na Magnuse starý známý protivník, všem nebezpečný 28letý Richard Rapport. Nu, a co se dělo v této partii, na to asi nejen sám exmistr světa jen tak nezapomene. Pokud si v předchozí partii vytvořil osobní propočtový rekord, potom v následující šlo o jistý druh rekordu též zcela určitě. Posuďte sami.

partie Carlsen vs. Rapport právě začala

Závěr partie přibližuje následující krátké video.

Někteří čtenáři budou jistě zvědaví i na samotný přenos partie a tedy záběry hráčů v průběhu boje!

 

Tahle fotografie prozradí vše i bez komentáře! Pokud by se Jan Alexandrovič nestal profesionálním šachistou, uživil by se dost možná bez větších problémů i v Hollywoodu 🙂

Krom toho, že třiadvaceti tahová partie si přímo říká o zařazení do knih a databází k tématu strategie útoku na krále v centru (byly využité klasické pomůcky útoku – královská linie ‚e‘ a královská úhlopříčka a6-f1), nic nedemonstruje slabé stránky bývalého mistra světa lépe než právě ona! Napíšu to takhle: Jestliže 13. mistr světa Garri Kasparov nikoli jednou označil za svoji největší šachovou slabinu celoživotní přeceňování dynamických faktorů boje na úkor statiky, u 16. mistra světa je tomu přesně naopak.

Vyjádřím kacířskou myšlenku: Pokud by celá plejáda hráčů nepropadala panice již ve chvíli, kdy proti Carlsenovi usedne, a další řada z nich nemyslela jen na remízu (záchranu), viděli bychom polovičního Magnuse; jeho výsledky bychom neoznačovali za zázračné. „Král je nahý!“ možná i takový titulek bychom si mohli přečíst z pera nějakého opovážlivce…

Avšak jak často píšu, neohrožená bojovnost, nebojácnost a boj bez respektu k velkým jménům čeká až na další – dnes náctiletou či dvacetiletou – generaci šachistů!

Vzlety a pády Jana Alexandroviče v Saint Louis

K velmi silně obsazenému tradičnímu turnaji v Saint Louis se možná ještě někdy vrátíme v souvislosti s radostnou událostí, totiž návratem francouzského studenta módního návrhářství 🙂 Alirezy Firouzjy zpět do Caissiny náruče.

Janovy se krom úvodní rapid části v této poslední sérii Grand Chess Tour nedařilo, ale to co předvedl v partii proti Anishi Girimu (vlastně rovněž miniatura, i když formálně se boj protáhl) jsem myslím za celou svoji šachovou kariéru neviděl!

Pozice po 14…Dxc4. Viděli jste milí čtenáři někdy něco podobného? Dovolil bych si položit otázku: Odmala jsme zvyklí dělit šachovou partii na zahájení, střední hru a koncovku. Stojí před námi pozice zahájení nebo střední hry?? 🙂

A jak to celé probíhalo?

Milovníci amerického samuraje jistě rádi shlédnou verzi v angličtině!

Takovou tvorbou, nezapomenutelným střetem, který jen potvrzuje Tarraschův citát na mých stránkách, se může pochlubit pouze geniální šachista! Janův výběr varianty v partii ovšem nebyl samozřejmě náhodný. Všichni účastníci těchto superturnajů se dokonale znají. Vědí o slabých a silných stránkách protivníků a nikoli marginální roli tu hraje psychologie. O rusko-nepálsko-nizozemském velmistrovi je dokonale známé, že vládne vysokou technikou hry, avšak mnohem hůře se orientuje v ostrých, dynamikou nabitých pozicích, které vyžadují přesný propočet!

Dodám, že Nepomnjaščij sehrál celou partii třetího kola rapid tempem, což ale, žel, bývá předzvěstí jeho dalšího zrychlování hry v následujících  kolech!

Nejtěžší teoretický test!

Tu si konečně dovolím předložit čtenářům první a hned extrémně složitý test!

Na levém diagramu táhl bílý 10.Dd2, na pravém 10.Dd3.

  1. Kterak byste pokračovali na místě bílého vy? Nebo byste volili ještě jiný postup?
  2. Který z obou tahů je podle vás objektivně silnější?

 

 

 

Zkušenější čtenáři či silnější šachisté samozřejmě tuší nějakou zradu!

Svým způsobem tu ostatně o druh psychologické léčky na čtenáře opravdu jde. V partii Nepomnjaščij vs. Caruana, která se hrála v 6. kole, bílý totiž á tempo zahrál právě 10.Dd3.

„Co to je za nesmysl? Nějaký počítačový guláš!“ táže se či spíše si pomyslí většina zkušených, ostřílených a silných šachistů tím spíše, pokud někdy k dračí variantě, konkrétně nejnebezpečnější zbrani v boji proti ní, tedy Rauzerovu útoku, sáhla, přičichla. A to jak bílými, tak černými.

Ohledně tohoto postupu jsem shlédl množství videí, v nichž téměř všichni streameři, včetně titulovaných hráčů (čest výjimkám), nebyli schopní Janovu volbu uspokojivě vysvětlit. V menším počtu případů přiznali, že jim 10.Dd3 není jasné a požádali třeba i diváky o vysvětlení (tedy chtěli rozpoutat diskuzi), někteří však označili tah za počítačový výmysl a Jana Alexandroviče tak vlastně nepřímo za nekompetentního hlupáka. Konečně, jak vtipně poznamenal jeden můj kamarád: „Kdyby se partie hrála online, nejspíše bychom Jana podezírali, že se prostě uklikl!“ 🙂

Předložím jen jednu videoukázku takového nepochopení jakéhosi kazachstánského trenéra Askara Nurumbetova.

Na ukrajinsko-ruském YouTube kanálu Шахматы ето круто Andreje Mikitina jsem se již snažil právě na výzvu autora divákům opravdu v krátkosti a zjednodušeně vysvětlit, jak se situace s podivným vývinem dámy má: …“ Problém výběru 10.Dd3 namísto 10.Dd2 je možné snad objasnit. Před dvěma lety vyšla Giriho kniha o dračí variantě, kde nachází novou koncepci boje proti Rauzerově útoku. Doporučuje sice výstavbu Da5 ale spolu s manévrem Jxd4 a Se6 s tím, že v jedné z hlavních variant hraje černý 12...b5! (partie Širov vs. Giri 2021). Tento plán samozřejmě při postavení Dd3 není možný. Ztráta tempa ve variantách Rauzerova útoku se starým klasickým Dd8-a5 (Vfc8, Sd7 a Je5-c4) se dá unést, protože celá tato koncepce je v původní verzi dnes počítači otřesená. V součtu tedy nakonec vznikla přibližně vyrovnaná pozice.“

1.e4 c5 2.Jf3 d6 3.d4 cxd4 4.Jxd4 Jf6 5.Jc3 g6 6.Se3 Sg7 7.f3 0–0 8.Dd2 Jc6 9.Sc4 Sd7 10.Sb3 Da5 11.0–0–0 Vfc8 (diagram vlevo) s intencí 12…Je5 a 13…Jc4 (druhý diagram demonstruje tedy plán).

základní pozice systému s Da5 a hlavní útočný koncept černého

Eduard Jefimovič Gufeld, který strávil s dračí variantou (ale zejména se svým oblíbeným fianchettovaným královským střelcem) celý život, ve svojí knize z přelomu milénia o pozici po 10…Da5 píše: „Úvod ke složitému plánu obrany a protiútoku, do kterého vnesli obrovský vklad V. Simagin, P. Dubinin a G. Veresov… „

Dodám, že mimořádně populární se stal v 60. letech minulého století, kdy dokonce sloužil coby prvotní zbraň proti Rauzerovské hrozbě.

Kolem roku 2013 a 2014 jsem nad systémem strávil několik měsíců studia, abych jej případně zařadil do repertoáru některých svých nadanějších svěřenců. Vzpomínám si, že mým největším problémem bylo zpočátku rozdělit varianty do logických skupin!

Nakonec jsem se s problémem vypořádal tak, že jsem varianty roztřídil podle reakcí bílého a nikoli pořadí tahů. Je zřejmé, že jiný univerzálně platný funkční plán nežli postup pěšce ‚h‘ bílý k dispozici nemá a tedy jsem kapitoly rozdělil takto: KGH znamenalo, že bílý hraje profylaktické Kb1 a g4+h4. Systém GH = bílý pohrdl profylaxí Kb1 a hraje g4 a h4 neprodleně či naopak; 2H (tuto variantu uvádí například právě Gufeld jako první a základní) znamenalo, že bílý se neohlíží na materiál a jde mu o nekompromisní útok h2-h4-h5, atp.

Moje snahy některé svěřence systém naučit více méně skončily poté, co jsem zjistil, že (již tehdy) ani nejlepší z nich (medailisté mistrovství republiky, tedy reprezentanti) nejsou schopní poměrně rozsáhlou databázi strávit. Vyžadují se totiž hodiny a hodiny studia, a to bylo před cca 10 lety už příliš.

Tehdy jsem byl samozřejmě obklopen množstvím ještě i jiných novějších materiálů a nedokázal se sympatickou koncepcí s Da5 a Vfc8 otřást. (Dodám, že anglická cesta, tedy systémy s h7-h5 po h4, se mně nikdy nelíbila, i když jedině tak se snad dá starý koncept obhajovat.)

Dnes je ovšem situace jiná a klasický model, který vidíme na diagramu výše,… nu, kulhá na obě nohy!

Jenomže teorie nestojí na místě a v letech 2021 – 2022 přišel ten samý Anish Giri, resp. jeho mocný stroj 🙂 , s novou koncepcí boje proti Rauzerovu útoku v jugoslávské verzi (tedy s vývinem Sc4-b3).

Širov,A (2673) - Giri,A (2774) 2021

V pozici po 1.e4 c5 2.Jc3 Jc6 3.Jge2 g6 4.d4 cxd4 5.Jxd4 Sg7 6.Se3 Jf6 7.Sc4 0–0 8.Sb3 d6 9.f3 Da5 10.Dd2 (přehození tahů zde není podstatné)

pokračoval černý 10…Jxd4! 11.Sxd4 Se6 12.0-0-0 b5!=.

Nejen jedna z graficky nejvydařenějších knih na trhu díky barevným diagramům a přehlednému tisku. Nizozemský velmistr podává jednoduchou a přehlednou formou důkazy, že v drakovi je všechno trochu jinak a žádné extrémně náročné biflování variant není možná zapotřebí. Pro vyznavače dračí varianty jde prostě o povinnou četbu!

videoreklama ke knize:

video 2022 (naším problémem se zabývá cca 41. minuta)

Tedy, jinými slovy, 10.Dd3 je mimo jiné opatřením včasné prevence,  ranou profylaxí, i když hlavním efektem, z něhož  chtěl bílý těžit poté, co Caruana zahrál pro něho osobně velmi vzácnou dračí variantu, mělo být překvapení! Více se samozřejmě dozvíme v rozboru.

Skvostná multifunkční miniatura, která vejde do učebnic

Nepomnjaščimu by jeho úmysl dost možná vyšel, pokud by se nepřihlásila o slovo jeho stará a asi již nevyléčitelná nemoc. Neumí se včas zastavit a svá rozhodnutí před provedením vlastního tahu kontrolovat! Jan v dalším průběhu evidentně popletl pořadí tahů, a co z toho všeho vzniklo?

Po 17…Vac8 před námi, přes nikoli nepřesnější hru bílého, stojí ostrá pozice s přibližně vyrovnanými vyhlídkami.  Po 6 sekundách (!) přemýšlení, s časem téměř 1.58 na hodinách (sic!) táhl Jan Alexandrovič 18.g5

, aby se v 25. tahu vzdal! Zrodila se vskutku efektní miniatura, která bude zdobit nejen učebnice!

Máte-li milí čtenáři na počátku školního roku chuť, dostatek klidu a hlavně času, zamyslete se na 15, 20 či 30 minut. Napovím, že Fabiano se během 19 minut dopočítal do forsírované výhry!

A je to tu! Rodí se miniatura. Už malé děti učíme: „Rozlišujte mezi bleskovkami a vážnými partiemi se zápisem!“ V momentu kritické chyby ukazovaly Janovy hodiny 1h a 58 minut!

Na závěr se podívejme, co soudil o samotné partii sám Fabiano Caruana na tiskové konferenci těsně po partii.

Níže lze jako vždy najít rozbory ve formátu CB:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *