Události se řítí takovým tempem a příval informací je tak mohutný, že by jej sotva pokrylo i denní – ba snad i hodinové – zpravodajství. Někdy si proto říkám, co by na to asi řekl můj oblíbený spisovatel a filozof Zdeněk Mahler, s nímž už v roce 2002 vyšel rozhovor nazvaný „Příval informací dokládá, že svět se vymkl z kloubů.“
Skončily dva prestižní turnaje. Mistrovství USA tentokrát přineslo řadu překrásných zážitků – a mně osobně i definitivní přesvědčení, že před námi roste nový, teprve patnáctiletý supertalent. A mistrovství Evropy klubových družstev? Především na první šachovnici to byla lahůdka první třídy! Není vyloučené, že „Gukesh25“ se snad opravdu postupně vrací do své loňské formy.
V článku ovšem nemohu pominout ani tragickou smrt populárního amerického velmistra a streamera Daniela Narodického.
Po čem touží FIDE a pravý vládce chess.com?
Abych nemusel složitě popisovat situaci, nebo dokonce „žádat“ o článek umělou inteligenci jako čím dál více autorů, kteří se zjevně domnívají, že čtenář „umělý sloh“ bez hrubých chyb neodhalí, vypomohu si tentokrát dvěma články z českých webů. Čtenář se tak nejen dozví, co se chystá, ale hned na začátku dostane možnost porovnat dva různé pohledy.
https://chessdb.cz/clanky/norove-vymysleli-nove-mistrovstvi-sveta-je-to-krok-spatnym-smerem/
Čím více zápočtů, titulů a tedy i mistrů světa, tím více peněz „do pokladničky“. Uvažuje takhle i FIDE? Nic proti – kdyby se jí podařilo sehnat, třeba i tímto způsobem, deset nebo spíš dvacet milionů dolarů a zápas o titul skutečného mistra světa obdarovat nejvyšším cenovým fondem v historii, diváci by se možná dočkali i duelu Gukesh vs. Carlsen. Jen podotýkám, že každý rok odkladu zvyšuje šance o šestnáct let mladšího mistra světa.
Jenže realita vypadá jinak: FIDE nejspíš plánuje postavit mistra světa v šachu za každý roh většího města. A to, co vymýšlejí v Norsku – totiž jakýsi trojboj bleskového, rapid a 45minutového šachu namísto vážných partií, zakončený „absolutním mistrem světa“ – nemá přece vůbec nic společného s Magnusem Carlsenem. Pro něj to bude jen milé pobavení.
A navíc… diváci přece potřebují vzrušení a ještě mnohem víc hrubých chyb v partiích i absolutní světové špičky. Protože co je lepší než vidět, jak se velmistr zamotá do vlastní varianty a spadne do pasti, kterou by odhalil i klubový hráč po dvou… kávičkách?
Naštěstí se proti téhle podivné myšlence postavily alespoň dvě výrazné postavy světového šachu. A paradox je, že ti dva si zrovna nechodí po světě s rukou na srdci, když toho druhého vidí:
- Hikaru Nakamura myšlenku veřejně „rozcupoval“: podle něj je to „čistá vata… nic nového… jen to zmate fanoušky“ a ještě víc roztříští publikum. Kritizuje i to, že je už teď příliš mnoho titulů a okruhů. (The Indian Express)
- Anish Giri – označil celý koncept za „very messy“ (zmatečný), právě kvůli souběhu více „světových“ titulů a složité orientaci fanoušků. (chessdom.com)
Pár slov o mistrovství Evropy
Ještě se krátce vrátím k mistrovství Evropy družstev, které se hrálo od 4. do 15. října v Batumi. Bez dlouhých komentářů uvedu závěrečné vystoupení (a vlastně i zhodnocení) kapitána české reprezentace pana Petra Boleslava.
Kdybych byl o pár desítek let mladší, možná bych video představil jako test emoční inteligence. Teď už si jen dovolím lehce upravenou verzi: vypněte si zvuk, pusťte si video a zkuste vybrat správnou odpověď ze tří možností. Otázka zní: „Kdo je s největší pravděpodobností pán na videu?“
- spokojený náhodný kolemjdoucí
- kapitán mužské šachové reprezentace České republiky
- pouliční tulák, který se právě dozvěděl, že vyhrál čtvrtou cenu ve sportce
Nyní vážně – ona totiž situace vážná je: Pro srovnání níže uvádím jména kapitánů vítězných družstev:
- Ukrajina: GM Alexander Běljavskij
- Ázerbájdžán: GM Tejmour Radjabov
- Srbsko: GM Ivan Ivanišević
A ještě snad dodám: Slovenská republika: GM Lubomír Ftáčnik!
Alexandr Genrichovič Běljavskij patřil k nejlepším hráčům 80. let a je považován za jednoho z nejuniverzálnějších šachistů své generace.
Tejmur Borisovič Radžabov je hvězdou 21. století — člen „mladé gardy“ po Kasparovovi, Kramnikovi a Anandovi, s ratingem těsně pod hranicí 2800.
Alexander Běljavskij nenosí hráčům kávu nebo čaj. Pozorně sleduje, co je na deskách děje. Zápas totiž musí „někdo“ řídit!
Finálové kolo očima Daniela Kinga
Mistrovství USA 2025
Jestliže jsem loni mistrovství kritizoval, tentokrát přineslo všechno, co si diváci, trenéři, teoretici i analytici mohou přát. Napětí do poslední partie, krásné momenty a dokonce i pocit, že hráči skončili přesně tam, kam podle výkonů patří. Jako by se Caissa po loňské dovolené vrátila do práce.
A protože článek nelze natahovat jako žvýkačku, zaměřím se hlavně na tvorbu dvou hráčů. Fabiana Caruanu, který vyhrál mistrovství počtvrté v řadě, samozřejmě vynechat nemohu a ani nechci. A ten druhý? To si, milí čtenáři, nechte jako malé překvapení.
Fabiano i letos zvítězil zcela zaslouženě. A přece se při úvahách o jeho převaze nedá odehnat jedno nenápadné, ale vytrvalé „ale“.
Vydrží Caruanovi nervy?
Přesně tuhle otázku jsem si pokládal, když jsem se díval na závěr klíčové partie šestého kola mezi vedoucími hráči turnaje, Caruanou a Soem. A kdybych chtěl být opravdu sarkastický, dodal bych k přání mnoha samozvaných odborníků (čím více mistrů světa, tím lépe) ještě jednu poznámku: „A hlavně ještě víc zkraťme čas na přemýšlení!“
Mistrovství jsem sledoval docela pozorně, takže si troufám říct: dnes už skoro nevidíte normální závěr partie. Tedy třeba technickou koncovku, kterou by aspoň jeden ze soupeřů nehrál na sekundách. Umělá inteligence by to napsala asi takhle: „Všechno je to spíš sprint přes minové pole než šachová chirurgie.“
Wesleyho postup 40…g6 zarámoval ukončenou časovou kontrolu, a Fabiano tak měl více než 35 minut, aby našel nejen cesty k jasné výhře, ale dokonce dva forsírované devítitahové maty! Řeknete si: „Ale člověk přece není schopen v partii devítitažky najít!“ Nu ano, jenomže tu jde o situace typu „nanejvýše“: Černý by totiž rychlému matu zabránil pouze fritzovským podstrkáváním figur, jak měly motory většinou ve zvyku činit ještě někdy na konci milénia.
Takže otázka zní: jak byste pokračovali bílými?
Sergej Makaryčev tuto partii analyzuje přibližně od 29. minuty videa. Připomínám, že diváci, kteří preferují angličtinu, si mohou ve videu zapnout AI dabing.
Ne každý čtenář si vybaví poslední kolo turnaje kandidátů 2024. Caruanovy nervy tehdy nevydržely strašlivý tlak a zcela vyhranou pozici proti Janu Nepomnaščimu nedokázal dotáhnout do vítězného konce. Tím se rozplynul nejen jeho sen o tiebreaku proti Gukeshovi, ale minimálně na pár let i reálná šance na zisk titulu mistra světa.
Proto jsem měl po závěru partie proti Wesleymu hned dvě obavy. Zaprvé, jak se bude vyvíjet jeho další bitva druhý den proti Niemannovi, navíc černými. A zadruhé jsem byl zvědav, jak Caruana zapracoval na své psychické odolnosti. Samozřejmě, šlo „jen“ o generálku. Dobře informovaní šachisté a diváci tuší, že nejvážnější zkouškou pro Caruanu na turnaji kandidátů 2026 budou zřejmě střety s Nakamurou, proti kterému se mu dlouhodobě nedaří téměř až osudově.
Vše se v dobré obrátilo – Niemann-Caruana
Nu, ale nyní se podívejme, kterak Fabiano s Hansem doslova zatočil!
V poslední době jsem už tak nějak otrlejší, a tak si odpouštím i nechápavé kroucení hlavou, když vidím, jaké perly se mohou objevit na některých českých webech. Na jednom z nich se například můžeme dočíst: hra 2 jezdců v obraně: 1.e4 e5 2.Jf3 Jc6 3.Sc4 d6 4.c3 f5. No, pane autore, ale kde máte toho druhého jezdce v obraně? 🙂
Sergej Jurjevič Makaryčev má občas ve zvyku analyzovat zahájení dosti od podlahy! Čerpá tak samozřejmě mimo jiné ze svých hlubokých znalostí některých zahájení. Nu a kdo jiný, než zrovna velmistr, který spolu se Sergejem Dolmatovem kdysi zpopularizoval klidnou italskou s d3+c3 by se měl k zahájení partie větší právo vyjádřit?!
Po této miniatuře nebylo již jistě žádným problémem vyzpovídat Fabiana v souvislosti s předchozím karambolem, kdy tedy nedokázal najít jednoduchou výhru proti svému největšímu konkurentu v turnaji...
Kdo je Andy Austin Woodward?
Grand Swiss Samarkand 2025 (3.9. – 15.9.2025)
Musím přiznat, že když jsem si prohlížel konečné výsledky samarkandského klání (viz minulé články), nevěnoval jsem sedmému, respektive dělenému pátému místu mladičkého Andyho Woodwarda zvláštní pozornost. Říkal jsem si: „Tohle se ve velkých švýcarech stává. Silnější hráči prostě potřebovali mladíka porazit, ale kosa narazila na kámen.“ A že jsem byl s touhle úvahou na správné stopě, potvrdil mi pohled na Andyho individuální výsledky v závěru turnaje.
Woodwardovy individuální výsledky v Samarkandu (performance 2784)
Daniil Juffa odehrál Samarkand ve vyloženě slabé formě, Daniil Dubov – jak jsem už zmínil – dorazil spíš na dovolenou, a Levon Aronjan i Parham Maghsoodloo chtěli mladíka jednoduše přehrát, aby si udrželi šanci na dobré umístění. A poslední kolo proti dalšímu sedmistovkaři? Těžko brát jako zásadní měřítko, zvlášť když v tu chvíli jde hlavně o důstojnou cenu.
Rozhovor Andyho Woodwarda po vítězství nad Aronjanem v Samarkandu:
A tak jsem začal Woodwardovy partie sledovat opravdu až tady, na mistrovství USA. A ejhle! Žádná „údržba“, žádná bázeň před velkými jmény, žádné remízky sem a tam, jak to někdy vídáme třeba u Mishry. Po tomhle turnaji si troufám říct, že sen mnoha Američanů konečně získává obrysy. Najít „druhého Fischera“ – rodilého Američana a budoucí superhvězdu – se možná po více než šedesáti letech začíná naplňovat.
Více informací o tomhle mimořádně nadaném mladíkovi může čtenář najít v následujícím výběru od ChatGPT-5. (Jednu historickou nepřesnost jsem v něm ponechal záměrně.)
https://chatgpt.com/share/68ffcb20-cfac-8013-a78d-e4d7ed9791ad
V osmém kole mistrovství byla sehrána jedna z nejzajímavějších partií celého turnaje. V ní mladý Američan předvedl nejen výtečnou přípravu, ale i výbornou techniku v záludné koncovce různobarevných střelců. Na stránkách jsem už několikrát zmínil parametr „remízovosti“ koncovek a také to, že zlatou medaili v této disciplíně berou právě koncovky různobarevných střelců. Nikdy jsme se jim ale nevěnovali podrobněji. Co tedy využít tuto partii jako ideální příklad?
Začněme malým testem. Před vámi stojí následující pozice, přičemž bojujete bílými o výhru.
Váš protivník doufá v záchranu díky koncovce různobarevců a logicky pokračuje 1…Jxe4.
Pokračovali byste 2.fxe4 nebo 2.Kxe4? A dokázali byste i vysvětlit PROČ?
V přehrávači níže se nejprve zaměříme na řešení testu z předchozí části a poté formulujeme takzvané Bergerovo pravidlo. Okolo jeho platnosti a „práva na život“ se svého času vedly živé debaty mezi předními velmistry i teoretiky. Možná o to lépe, milí čtenáři: buď si ho rovnou osvojte, nebo si alespoň zapamatujte diskuse, které se kolem něj vedly.
V poslední ukázce přehrávače se potom ještě jednou podíváme na koncovku, kterou Woodward sehrál až nečekaně „dospěle“.
Evropský pohár klubů
Asi nebudu sám, když napíšu, že nejsem zrovna fanouškem klubů složených ze špičkových hráčů z celého světa. Jen těžko lze mluvit o „klubu“, když se sestaví jen s jedním cílem: multimilionář chce vidět světovou elitu bojovat v jeho barvách.
Evropský pohár klubů jsem proto sledoval z důvodů, které s případným úspěchem „českých oddílů“ měly pramálo společného.
- Na prvních šachovnicích se sešla fantastická konkurence.
- Zajímalo mě, v jaké formě je mistr světa před startem Světového poháru.
- A také jsem chtěl vidět, jak se ukáže Vincent Keymer, současná světová ratingová čtyřka.
Keymerovy výsledky za říjen 2025 jinak než úctyhodnými nenazveme!
Proto zde nebudu plýtvat místem na tabulky. Mnohem zajímavější podívanou nabízely právě bitvy na prvních stolech.
Mistr světa uhrál 4 z 5 bodů s nejvyšší performancí turnaje a lze říct, že právě díky němu si družstvo odvezlo vítězství. Co však zaujme ještě víc? Gukesh jako by cíleně volil klidnější pozice. Uvědomuje si, že potřebuje přidat v koncovkách a poziční hře?
Čtenáře rozhodně nemohu připravit o skvostnou ukázku koncovky, která by měla vejít do učebnic. Nejenže jde o typovou závěrečnou hru, z níž se lze mnohé naučit, ale mám také pocit, že v rozhodující fázi použil mistr světa pěkně promyšlenou psychologickou lest.
Čtyři na tři
V naší partii vznikne koncovka, ve které vládneme pěšcem navíc, ale ti jsou umístění jen na jednom křídle.
K tomu má každá strana jen po jedné figuře – dámě, věži nebo libovolné lehké figuře. Jak by taková partie měla skončit při oboustranně nejpřesnější hře? Jak bychom měli takové koncovky hodnotit? Tím se ve značné míře zabýval už počátkem čtyřicátých let Reuben Fine! Jeho vývody jsou dodnes platné, když je o něco později „schválil“ i mistr světa Botvinnik.
Jediná pozice, která dává aktivní straně reálné šance na výhru je – pro někoho možná překvapivě, ale ve skutečnosti navýsost logicky – koncovka jezdcová!
Před sebou máme analytickou pozici, kterou Fine zkoumal už na začátku čtyřicátých let. Od té doby byla samozřejmě rozebírána mnohokrát. Ačkoli se ukazuje, že Fineův závěr je správný a dnešní enginy jej potvrzují, samotné původní analýzy obsahují určité nepřesnosti. (Podrobně viz rozbor v přehrávači níže.)
Znovu tedy ještě jednou připomeňme Pachmanovo rčení o platnosti nejrůznějších pravidel a pouček v koncovkách za předpokladu jinak srovnatelných podmínek. To se v plné míře projevilo v druhé ukázce – pozice, která mohla vzniknout ve staré Kasparovově partii.
Ale proč jsou tedy zrovna jezdcové koncovky „nejvyhranější“? Asi nikdy nezapomenu na Botvinnikova slova: „Nejvíce připomínají pěšcovky!“
Teoretický úvod a poučení těchto druzích koncovek jsem do článku samozřejmě vložil i s určitým konkrétnějším záměrem. Hraje se předposlední kolo Evropského poháru družstev. Bitvy Gukeshe a Erigaisiho tedy rozhodně netrpí nudou, ale co se stalo zde?
Černý právě dobral věž na b2. Jak byste tuto pozici zhodnotili?
Tragédie Daniela Narodického aneb za vším hledej peníze
Tragická smrt Daniela Naroditského mně mimo jiné připomněla citát Zdeňka Mahlera, který jsem použil na začátku příspěvku. Všichni pláčou, hledá se – a samozřejmě se také najde – viník. Ve skutečnosti však jde především o sledovanost a peníze. V případě Chess.com si troufám říct, že v součtu klidně o stovky milionů. Na tragédiích se totiž často vydělává nejvíc.
A úplná pravda? Tu nezná, a možná ani nechce znát, nikdo. Přesto má každý pocit, že je mu vše jasné. Stačí ignorovat nepříjemná fakta, kterých si ovšem nelze nevšimnout. A že až příliš často nezapadají do obrazu, který chce většina autorů vytvořit a sdílet? To už je vlastně jen detail. Dokonce jsem v několika komentářích narazil i na tvrzení, že za Danielovu smrt může Putin. To prosím není nadsázka.
Níže vidíme jeden z typických, i když zdaleka nikoli nejkřiklavějších příspěvků. Jeho cílem je především vyvolat strach a hněv směrem k předem určenému „viníkovi“.
Proto si dovolím požádat nepředpojaté čtenáře, aby si nejprve pustili poslední video Daniela Narodického a zamysleli se, co by udělali – co by měli udělat – kdyby byli jeho dobrými známými, nebo dokonce přáteli…
Po určitém úsilí se mně podařilo dokonce najít i relativně neutrální zprávu…
...a konečně podle mého rozhovor, který se opírá o fakta! Nejdůležitější momenty rozhovoru s exmistrem světa: 9.30 minuty o Chess.comu a cca 13. minuta videa.
Pár slov mistra světa
Může se stát ze stoličky velmistr?
Abychom skončili alespoň trochu optimisticky: nedávno jsem narazil na rozhovor s Daniilem Dubovem. S mnoha jeho názory souhlasím, s mnoha ne, ale zasměju se téměř pokaždé. Hned na začátku videa se řeší závažná otázka typu: „Může se z obyčejné stoličky stát velmistr, pokud bude den co den osm hodin intenzivně pracovat?“
Na co se můžeme těšit?
V indickém státě Goa začíná Světový pohár! Osmikolový vyřazovací systém má bezesporu svůj půvab. A když se navíc bojuje hned o tři vstupenky do turnaje kandidátů, bude rozhodně na co koukat… a to až do 27. listopadu.
https://en.wikipedia.org/wiki/Chess_World_Cup_2025
Na závěr dejme slovo - komu jinému - mistru světa!
Všechny ukázky z přehrávačů tohoto příspěvku jsou k dispozici i ve formátu CB.
