Světový pohár v Baku se stal, krom zápasu o titul mistra světa, jistě nejdůležitější událostí letošního roku. V době, kdy píšu tento článek, není ještě známé, kdo se stane jeho vítězem, ani kteří tři hráči (dva finalisté a tentokráte i třetí v pořadí) obdrží pozvánku do turnaje kandidátů. Zajímavých střetů je tolik, že vybrat z nich nejlepší je prakticky nemožné.
‚Na věc‘ jsem šel tedy trochu jinak. Vybral jsem pro čtenáře dvě partie, v nichž se v určitý moment černí – v té době světová ratingová jednička a dvojka (!) - dopustili vážných strategických prohřešku, ale ‚bílí mladíci‘ je nedokázali využít. Toto potom jejich celkem výrazně lepší pozici anulovalo a obě partie nakonec skončili smírem.
Nejprve vám tedy, milí čtenáři, předložím dva diagramy s jednoduchým zadáním ‚bílý na tahu‘, ale naopak složitým řešením…nu, a přidám i pár slov o mladých super talentech, kteří vedli v obou partiích právě bílé kameny.
První ukázka
Už ve 3. kole svedl systém turnaje dohromady dva nejlepší norské hráče. Exmistra světa není jistě třeba představovat, ale možná, že čtenáři mnoho nevědí o norské dvojce, mladém progredujícím velmistrovi Aryanu Tarim.
Tari se narodil 4. 6. 1999 do íránské rodiny brzy po přestěhování jeho rodičů do Norska. V současnosti se pohybuje kolem 70. místa světového ratingového žebříčku.
V první partii minizápasu jasně kraloval bývalý mistr světa. Jeho příprava se ukázala úchvatnou jak po herní, tak hlavně psychologické stránce. My se však chceme věnovat odvetě, v níž mohl mladý velmistr skóre vyrovnat.
Čtenář si možná řekne: „Proč rozebírat právě tuto partii, jestliže se v Baku sehrálo mnoho a mnoho jiných a zřejmě a zajímavějších střetů?“ Je tomu tak proto, že z partie, již vám chci demonstrovat, se dá opravdu mnoho a mnoho naučit. Pokud by se totiž Tari držel v kritické pozici dvou vlastně paralelně působících pozičních principů, pravděpodobně by skóre zápasu zakontroloval na 1-1.
Posledním tahem uzavřel černý centrum tahem 25…c4. Otázka: Jak byste pokračovali bílými?
Druhá ukázka
, v níž došlo k podobnému jevu, je převzata z partie Praggnanandhaa-Nakamura, jež se hrála v kole 4. Věhlasného streamera, a do začátku turnaje dokonce světovou ratingovou dvojku, jistě netřeba představovat, možná však nebude na škodu věnovat pár vět jednomu z nejnadějnějších hráčů nového pokolení ‚náctiletých‘.
Rameshbabu Praggnanandhaa patří vedle Dommaraju Gukeshe (článek o něm jsem psal již před rokem) k nejslibnějším mladým adeptům, kteří jistě naváží na úspěchy nestárnoucího 15. mistra světa Viswanathana Ananda (jeho trenéra)! Domnívám se, že indické družstvo bude za několik let kralovat světovým olympiádám či mistrovstvím světa s takovou převahou, jako tomu bývalo za dob vítězných tažení sovětských družstev!
Rameshbabu Praggnanandhaa v Baku. Na jeho dvě skvostné partie se ještě podíváme v jiném příspěvku.
V průběhu krátkého zápasu, který nakonec indický mladík (v té době oslavil 18. narozeniny) vyhrál v 2-0 tiebreaku, se ve 2. vážné partii vyskytla následující pozice a tedy druhý oříšek pro vás!
Otázka: Jak byste reagovali po Nakamurově tahu 22…f5?
Zda jste byli, milí čtenáři, v krátkém a – nutno říci – těžkém testu úspěšní či nikoli se s jistotou dozvíte na konci článku. Domnívám se však, že při případném druhém pokusu tak či tak nezaváháte…pokud si přečtete a přehrajete následující text, tedy nastudujete dvě lekce!
Jde vlastně o na první pohled dvě oddělené výukové lekce. Ale pozor! Izolace oněch dvou témat níže uvedených může být z jistého úhlu pohledu i zdánlivá…Tedy, pojďme na to!
Princip první aneb co dokáže volný pěšec
Na pracovním schématu vidíme přímo skvostně znázorněnou problematiku nutnosti blokády volného pěšce (1.Jd4, 1.Sd4); diagram i výklad je samozřejmě převzat ze slavné Nimcovičovy knihy Můj systém.
Aron Isajevič popisoval a sumarizoval problém volného pěšce – dnes bychom řekli dle didaktických zásad názornosti i trefné analogie – takto: „Volný pěšec je nebezpečným zločincem, kterého je třeba posadit za mříže: mírnější opatření, jako třeba stálý dohled, nepostačují!“
Pokud pěšce přímo neblokujeme, ale pouze ‚z dálky‘ hlídáme jeho pohyb, můžeme se dočkat jevu, kterému již autor říkal pohybová energie. V našem pracovním diagramu to znamená, že zločinec by případně (ještě s radostí) obětoval svůj život, aby umožnil svým komplicům dopomoci si k luxusnímu životu. Kamikadze d5-d4 otevírá nejdelší diagonálu střelci, věž se dočká volného sloupce a pro jezdce je přichystáno překrásné centrální pole d5! Jestliže bychom pouze mechanicky sečetli benefity kompliců, získali bychom sice obraz jejich bohatství v životě, nikoli však na šachovnici. Tam totiž nejde jen o ‚sčítání spolupráce‘, ale spojením (souhrou) figur jejich bohatství roste geometrickou posloupností!
Následující ukázky myslím věrně ilustrují jak silné stránky volných pěšců, tak nutnost jejich blokády, ale i obzvláštní úctu, kterou si figury držící takového zlotřilce za katrem zasluhují.
Princip druhý aneb různobarevci mají jedu na rozdávání
Samostatnou strategickou kapitolu tvoří problematika různobarevných střelců ve střední hře.
Pro lepší pochopení, o čem půjde řeč, se nejprve podívejme na následující diagram z partie Ardiansyah vs. Portisch (ol) Soluň, 1988.
Černý byl na tahu, nám jde ale nejprve o to pozici zhodnotit! Vidíme, že krom těžkých figur stojí na šachovnici různobarevní střelci (dále i RS). (V některých jazycích v překladu ‚nestejnobarevní‘, v českém jazyce se potom užívá jak ruský, tak i německý ekvivalent.)
První co bychom si měli vrýt do paměti je fakt, že už jen jejich existence ve střední hře vytváří ideální podhoubí pro ostrý a nekompromisní střet! Logicky jde o to, že každá strana kraluje právě na ‚svojí‘ barvě polí, zatímco body opačné barvy má v moci protivník. Velký počet oslabených polí (slabin) vede potom k nekompromisním střetům, zejména pokud se vyskytují v blízkosti krále.
Když jsem před mnoha lety vytvářel velkou databázi vhodných ukázek, a ‚přeťukával‘ je tak z knih a časopisů do počítače včetně poznámek často slovutných šachistů, nemohl jsem si nevšimnout jistých podobností. To potom dalo vzniknout pravidlu, které pomáhá konkrétní pozice hodnotit, aniž bychom se museli pouštět do často velmi náročných, ne-li nelidsky složitých propočtů variant. Domnívám se, že tu často ze situace vyjdeme lépe díky deduktivnímu vnímání pozice (od obecného ke konkrétnímu). Pravidla se opírají o dva hodnotící faktory.
- Který z králů je bezpečněji ukryt? (Pěšcový kryt, počet obranných i útočných sil nepřítele kolem něho.)
- Který ze střelců je aktivnější? (Ovládá otevřené úhlopříčky, ale je i ochoten spolupracovat s ostatními druhy ve zbrani.)
Vrátíme-li se teď k diagramu výše, musíme konstatovat, že (sportovním slangem) vede černý 2-0! Jeho král je zabezpečen mnohem lépe a o ďábelském bělopolném střelci by se mohly vyprávět legendy (a jak uvidíme, po partii se asi též vyprávěli). V součtu měl tedy černý obrovskou výhodu, kterou dosti rychle uplatnil k výhře, jak ještě uvidíme v ukázce.
Podívejme se nyní na několik příkladů, v nichž na sebe na šachovnici narážejí různobarevní střelci, zároveň se ale v některých ukázkách opět objeví i volní pěšci jakoby importovaní z prvního tématu…
Skládání nabytých vědomostí, analyticko-syntetické myšlení
Schopnost vnímat, analyzovat, následně syntetizovat a používat nabytých vědomostí tímto způsobem, posouvá každého člověka v jakémkoli oboru duševní činnosti výš. V naší krásné hře k tomu dochází po několika letech studia a čtenáři je pravděpodobně jasné, že přesný ‚termín skoku‘ nelze obecně určit ani přibližně. Záleží na pracovitosti, inteligenci, talentu a samozřejmě věku.
Já sám občas uvádím jako příklad syntézy vědomostí (konkrétně u dětí) tento nebo podobný hypotetický příklad.
Představme si hodinu matematiky. Učitelka napíše na tabuli následující text slovní úlohy: „V krajském městě Klatovy se koná šachový turnaj. Účastníci se musí přihlásit nejdéle do 10 hodin. Hráč A musí do místa konání překonat po silnici vzdálenost 50 km. Vyjede z domova v 8.30 průměrnou rychlostí 50 km/hod. Šachysta B musí ovšem do místa konání turnaje urazit vzdálenost dvojnásobnou. Vyrazí tedy na cestu již v 8 hodin průměrnou rychlostí 60 km/h.
Otázka: stačí se oba účastníci do turnaje přihlásit?“
Chytré děti, malí šachisté a šachistky, by jistě neměly s řešením úkolu problém. Jde však o onu syntézu informací. Vždyť ve škole se stále (alespoň doufám) učí mateřský jazyk i vlastivěda. Dostatečně asertivní žák by tedy měl paní učitelce sdělit, že: 1/ město Klatovy není krajským městem, a hlavně (2), že ve slově ‚šachysta‘ se dopustila hrubé pravopisné chyby (může přidat i výklad o slovním základu a příponě; mimochodem je až neuvěřitelné kolik i vysokoškolsky vzdělaných lidí píše ve slově ypsilon).
Dotyčnému žákovi se tedy slévají informace. Při hodině matematiky je mozek schopen aplikovat i znalosti z jiných předmětů…
Syntéza informací, vědomostí!
Pojďme na to
Nyní, vyzbrojení dvěma novými vědomostmi se teprve pusťme do rozboru partií, a vy, milí čtenáři, si budete moci zároveň porovnat svoje řešení; zjistit zda jste byli úspěšní.
Navíc shledáme, že v určitých momentech zapomněli na námi zformulované dva poziční principy hry svorně všichni čtyři velmistři!
