„Jaký by to byl pro nás, milovníky šachu, konec roku a oslava příchodu nového bez nějakého toho silvestrovského či novoročního bleskového turnaje nebo jiného procvičení mozkových závitů?“ říkám si. Co pro čtenáře připravit? Jistě něco neotřelého, pokud možno jim neznámého, které ale bude vyžadovat větší dávku fantazie a vynutí si neurony mobilizovat trochu jinak, než je tomu zapotřebí u samotné partie, nedej Bůh samotné silvestrovské oslavy. Následující tři úlohy budou tedy vyžadovat právě tento druh koncentrace.
Už jsem se na svých stránkách věnoval i tzv. retrográdním úkolům (úkolům logické dedukce). Jde o to, že pro úspěšné vyřešení úkolu se musíme jakoby vrátit do minulosti. Zjistit nikoli jen co bude, ale co bylo. Ohlédnout se za minulostí (jak příznačné hlavně pro dnešní svět).
Kdo z vás tedy má, milí čtenáři, čas a chuť procvičit se v tomto oboru a mít stejně šťastný pocit z úspěchu jako slavný doktor Tarrasch v citátu na mých stránkách, může se – třeba namísto konzumace chuťovek – pustit do řešení.
Tři retrográdní úkoly jsem seřadil podle obtížnosti, a v druhé části příspěvku si potom svoje mínění můžete ověřit.
Retro první – „zahřívací“ 🙂
Černý král stojí v matu. Jaký byl ale poslední tah bílého? Může pozice na obrázku vůbec vzniknout?
Retro druhé
Bílý matí hned svým 1. tahem!
Retro – chuťovka třetí
Zatímco předchozí úkoly nevyžadovaly nikterak dlouhé zadání – zato pozorně čtení 🙂 , v posledním úkolu, připomínajícím vskutku ostrou paprikovou jednohubku, se trochu delší legendě nevyhneme. (Výrazně mladší čtenáře poprosím, aby si sami vyhledali o co šlo a jak probíhalo přerušování partií…)
V klubovém turnaji byla jedna z partií přerušená v postavení diagramu.
Černý pečetil 41...0–0–0 a bílý tedy již v dohrávce partie odpověděl 42.0–0.
Následovalo ještě 42...Vd2 43.Vc1
a soupeři se dohodli na remíze. „A co má být?“ řekne si možná čtenář. Ale pozor, jdeme do finále!
Následoval protest člena rozhodčí komise, který sice neznal průběh partie před přerušením, ale 42. tah, tedy rošádu bílého, označil jako tah proti pravidlům!
Zadání: měl či neměl pravdu a proč?
Zda jste si, milí čtenáři, nabrousili neurony dostatečně, a úkoly jste zvládli úspěšně, se dozvíte níže.
Retro první – řešení
Autor příspěvku si počínal obratně, když v obrázku odstřihl velký kus šachovnice. Řešitel se samozřejmě musí navíc zorientovat a zjistit, na jakých polích kameny vlastně stojí. Poslední tah bílého musel být gxh8V# (kterou černou figuru na h8 pěšec sebral je lhostejné).
Retro druhé – řešení
Bílý matí hned svým 1. tahem!
Přečteme-li si pozorně zadání, zjistíme, že vlastně není zřejmé, kdo je v pozici na tahu! Je-li na tahu bílý, dát mat prvním tahem nemůže, a pokud bereme v potaz zažitý úzus v číslování tahů, potom táhne-li v (jakékoli) pozici černý (1…), značí se první tah bílého již řadovou číslovkou 2.
Pes je tedy zakopán i v zadání. Toto se musí v českém jazyku vyjádřit pregnantně, zároveň však řešiteli nenapovědět! (Z praxe vím, že svěřencům nelze úlohu zadat v tréninku, protože po jejich logické otázce „kdo je na tahu“ nelze ani odpovědět ani mlčet; jakákoli reakce či nereakce je nápovědou 🙂 .)
Samotný hlavolam však spočívá v tom, že do hry musí vstoupit retrográdní analýza! Ta totiž prozradí, že na tahu musí být černý! Nebo jinak: na tahu nemůže být bílý, protože neexistuje legální tah, který by předtím černý učinil. Řešení i překrásné matové obrazce najde čtenář ve videu níže.
Retro třetí – řešení
Retrográdní analýza z praxe (Troickij,A; Bílek,J; Maršálek,J)
Zopakujme si ještě jednou krátce zadání. V partii následovalo pečetěné: 41...0–0–0 a dohrávka pokračovala 42.0–0 Vd2 43.Vc1
a protivníci se shodli na remíze. Následoval však protest člena rozhodčí komise, který sice neznal průběh partie, ale rošádu bílého označil jako tah proti pravidlům. Měl nebo neměl pravdu a proč?
Úloha, kterou Troickij vymyslel, se týká problému retrográdní analýzy jakoby z praxe. Postavení bylo otištěno v časopisu „Rigasche Nachrichten“, později reprodukováno v časopisu československých šachistů pod názvem „Těžký případ“.
Josef Maršálek: V přerušeném postavení chybí bílému i černému kromě jedné věže všechny figury. Žádný z pěšců na šachovnici přitom nemohl nic brát. Proto bílý musel svým posledním tahem – nebo ještě před tahy pěšci b3 a h3 – brát černou figuru! Král nebo věž museli tedy táhnout, a to nejméně 3 tahy nazpět a rošáda bílého tak odporuje pravidlům.
Podle mého je sice Josefem Maršálkem podané vysvětlení bez kazu, ale přece jen bych kvůli dalšímu projasnění zmínil ještě pár drobností: 1/ musíme samozřejmě vycházet z toho, že dlouhá rošáda černého nebyla proti pravidlům sama o sobě (zapečetěný nemožný tah prohrával partii). 2/ nejjednodušším vysvětlením je názorná zkouška (tedy jakási vzdálená analogie Einsteinových teoretických fyzikálních problémů – prostě představit si…): jaký mohl být poslední tah bílého před 41…0-0-0? Jaký mohl být předposlední tah bílého? A nakonec: co hrál bílý předtím? Oni totiž ani černí existující pěšci na desce brát nic nemohli. (Troickij si i samotnou historku o partii hranou v klubovém přeboru vymyslel prostě geniálně, protože takový text dodává řešitelům pocit autenticity.)
Ještě jednou se zde můžeme přesvědčit o pravdivosti Tarraschova nesmrtelného citátu!
Alexej Alexejevič Troickij (1866-1942). Jeden z největších šachových skladatelů všech dob. Mimo jiné upevnil vazbu mezi skladebním šachem a praktickou hrou.
Vážení čtenáři, milí šachoví přátelé. Přeju Vám do nového roku všechno nejlepší: zdraví, štěstí, lásku a samozřejmě i mnoho úspěchů za šachovnicí!
Tak po tomhle asi nechám šachu! Ani jsem neťuknul.
Ahoj Svato, my se s Honzou retrogrady radi bavime. Takze jsem na vsechny tri prisel, nejaky cas mi to ale trvalo. Hlavne ta druha uloha, ktera se musi i jazykove pochopit. Vysvetleni treti ulohy je spravne. Nicmene, v retrogradech by se melo pocitat se vsemi moznostmi. I s tim, ze zapeceteny tah byl nemozny. Uz si peceteni moc nepamatuji, ale konecna pozice se jenom postavila, tedy partie se neprehravala od zacatku. Tim padem kdyz rozhodci neznal prubeh, spise mel podat navrh na rekonstrukci partie, nebot mel podezreni, ze nejmene jedna strana zahrala nemozny tah.