Osmiminutové rozbory blicu…
Stačí se podívat na YouTube. Krátké rozbory bleskových partií – často sotva osmiminutové – sbírají desetitisíce shlédnutí. Rychlá akce, jednoduché hodnocení, okamžitý výsledek. Naproti tomu videa věnovaná šachovým studiím, promyšleným a často uměleckým kompozicím, sledují nanejvýš stovky diváků.
Rozdíl je propastný. A nutí k zamyšlení.
Kam se ztrácí hloubka?
Může za to dnešní uspěchaný svět? Lenost přemýšlet? Nebo snad touha po rychlém úspěchu bez námahy?
Možná se prostě mění vnímání hodnot. Stále častěji mám pocit, že pro část mladých lidí je „krásný“ tak leda nový smartfoun – nikoli hluboká myšlenka, kombinace nebo estetická hodnota šachového díla.
Rychlé formáty vítězí. Jsou pohodlné, nenáročné, nenutí k dlouhému soustředění. Šachové studie však vyžadují pravý opak – trpělivost, hloubku, schopnost ponořit se do pozice a hledat její skrytou logiku. A právě to je dnes zřejmě nedostatkové zboží.
Dar studií
Přesto – nebo možná právě proto – mají šachové studie pro opravdového šachistu nenahraditelný význam.
Dotek krásy
Studie nejsou jen cvičení. Jsou to občas umělecké skvosty. Dokážou vyvolat stejný pocit estetiky jako hudba, poezie či filmová tvorba. Ne náhodou jsem si na své stránky umístil slavný výrok Siegberta Tarrasche: „Šachy, podobně jako hudba a láska, mají tu moc učinit člověka šťastným.“
Siegbert Tarrasch (Hastings 1895)
A právě v dobré studii se tato myšlenka naplňuje vrchovatě. Kdo někdy objevil v díle skladatele skrytou pointu, ví, o čem mluvím.
Může být, že jsem vyrostl na ruské a sovětské šachové literatuře, a tak podle mého nejkrásnější studie vytvářely stejné tváře minulosti:
Alexej Alexejevič Troickij,
Genrich Mojsejevič Kasparjan,
Nikolaj Dmitrijevič Grigorjev,
Vitalij Alexandrovič Čechover,
Vasilij a Michail Platovovi
a nakonec můj asi největší favorit Leonid Ivanovič Kubbel (1892–1942).
Možná je příznačné, že tento génius šachové skladby se narodil ve stejném roce jako Alexandr Alexandrovič Alechin!
Zatímco v dorosteneckém a juniorském věku jsem se stavěl ke studiím spíše tréninkově – tedy nebylo lze, abych nějakou nakonec nevyřešil, i kdyby to mělo trvat několik dnů – postupně jsem začal vnímat jejich skutečnou krásu. A kdo vždy patřil mezi mé největší „kumíry“? Právě posledně jmenovaný.
Znám docela hodně Kubbelových studií. Nevím ovšem proč, právě tahle mi buď unikla, nebo jsem na ni zapomněl. Věřte, milí čtenáři, že stojí zato.
Most mezi studií a partií
Studie ale nejsou jen estetickou záležitostí. Mají i zcela konkrétní praktický význam. Rozvíjejí fantazii, učí přesnosti, schopnosti počítat varianty a hledat nečekané zdroje v pozici.
Není náhodou, že význam studií pro šachový růst zdůrazňoval i legendární trenér Mark Izrailevič Dvoreckij. Ve svých knihách – například v díle Школа будущих чемпионов - Книга 1“ (Методы шахматного обучения) 1997 – věnoval problematice využití studií v tréninku celou kapitolu. Ukazoval, jak mohou pomoci zlepšit propočet variant, techniku koncovek i celkové šachové myšlení.
Právě v tom je jejich největší síla: studie učí přemýšlet. Ne mechanicky, ale tvořivě.
Zahřátí před studií
Než se s vámi, milí čtenáři, podělím o onen skvost, rád bych vám předložil dva diagramy. První je zároveň poučením pro méně vyspělé šachisty, druhý pak obsahuje mou vlastní „studii“, kterou jsem vymyslel v noci bez šachovnice. Opírá se ovšem o myšlenku z Kubbelovy studie, již jsem o několik hodin dříve objevil na YouTube.
Pokud by snad někdo pochyboval o praktickém přínosu studií, můj tréninkový příspěvek by mohl jeho mínění přece jen trochu pozměnit.
Pojďme na to – i když zpočátku spíše „zlehka“.
Pouzí dva jezdci se s nepřátelským králem – pokud ten nechce spáchat seppuku 🙂 - vypořádat nedokáží, ale jak je tomu ve vzácném případě, kdy proti sobě stojí jezdci tři, a králi pomáhá pouze poslední důstojník – vlastní jezdec? Jde stále o teoretickou remízu, nebo slabší strana prohrává?
Nu, a zde předkládám své dílo. Samozřejmě jsem byl patřičně hrdý na to, že jsem pokus o studii vytvořil naslepo. Zkušenější čtenáři asi chápou, s jakým napětím jsem druhý den usedal k počítači, abych si ověřil korektnost své pozice.
Mám samozřejmě na mysli nejen správnost jako takovou, ale i otázku, zda pozice má, či nemá pouze jediné řešení.
Studie – přes všechno výše napsané – patří především k šachovému umění, a tak vlastně existují hned dva způsoby, jak ji případně vyvrátit. Úplná nekorektnost se rovná běžnému vyvrácení, avšak i „tvůrčí nesprávnost“ se počítá. Jeden poněkud brutální příklad za všechny: k cíli například nemohou vést dva různé úvodníky!
Bílý na tahu. Dokážete najít cestu k remíze?
Kubbelovo dílo
Nu, a zde konečně předkládám onen klenot!
Kubbel,L a Herbsmann,A 1937
Bílý na tahu remizuje.
Studii a její řešení studie lze zhlédnout na kanále Beautiful Chess.
Potřebné informace, všechny ukázky s řešením, jsou k dispozici v přehrávači níže.
Rozdíl mezi sledovaností krátkých rozborů bleskovek a hlubokých studií je smutným, ale výmluvným obrazem doby. Rychlost vítězí nad hloubkou, povrchnost nad trpělivostí.
Přesto jsem přesvědčen, že kdo se šachu věnuje opravdu vážně, dříve či později ke studiím cestu najde. Nabízejí totiž něco, co žádná osmiminutová videoanalýza (o druhé části slova by se mohla též vést polemika…) dát nemůže – pocit krásy, zlepšení šachového myšlení a – jak by asi řekla AI – intelektuální dobrodružství!
A také trochu štěstí, o němž mluvil Tarrasch.
Leonid Kubbel okolo roku 1911
