Jakým způsobem poznáme kvalitního trenéra od průměrného, podprůměrného či dokonce vysloveně mizerného? Řeknete si možná, že nejde o žádný kumšt. Trenér prostě něco vykládá, předvádí, analyzuje. Pokud Vám ovšem záleží na zlepšení výkonnosti (ať již své, vašeho partnera či potomka) a pátráte tedy po kvalitním trenérovi, aniž byste měli zkušenosti a nechtěli vyhazovat peníze oknem, je jistě dobré znát, jak takový kvalitní trenér pracuje...
Autor se již delší dobu chystal napsat jakousi kuchařku jak poznat ryzí zlato od kočičího nebo stříbro od alpaky, dokonce se závěrečným testem, který by (tentokrát naopak) zájemce předložil trenérovi. Velmi mu však usnadnil práci slovenský velmistr a zároveň jeden z nejlepších slovenských trenérů Ján Markoš. Jeho článek ‚Test: Máte dobrého trenéra?‘, který najdete na stránce http://sachovetreningy.sk/test-mate-dobreho-trenera/ obsahuje téměř vše, a autor by se pod něho téměř bez váhání podepsal. Přesto zde pan Markoš zapomíná minimálně na jednu velmi podstatnou hodnotu, kterou by měl kvalitní trenér - profesionál operovat (chemii, tedy abyste si s trenérem padli do oka, považujeme za samozřejmou, dáváme bezkonkurenčně na první místo). Cože by to mohlo být? Inu, přece...pracovní výsledky! Vždyť čím se liší práce šachového trenéra třeba od funkce manažera, sportovce nebo dokonce i umělce? Doporučujeme tedy se na počátku zamýšlené spolupráce trenéra kandidáta zeptat: „Jaké šachisty jste vlastně od základů vychoval? Jakých dobyli úspěchů?“ Začne-li trenér - kandidát cosi blekotat, kličkovat či převádět řeč jinam nebo uvede-li vám dokonce nepravdivé informace, obloukem se takovému podvodníkovi vyhněte.
K práci profesionálního trenéra kupříkladu patří nejen výtečná znalost historie (viz níže), ale i povinné sledování současných super turnajů. „Copak se děje na samé špici přibližně čtyřicítky hráčů Klubu 2 700? Jaká filozofie hry dnes převládá? Induktivní či deduktivní způsob uvažování? Který světový šachista je ryzím sportovcem, pragmatikem, a který doopravdy hledá nejlepší tahy a krásu? Koho lze považovat za badatele? Jak super velmistři hospodaří s časem?“...
Otázek je mnoho, a pokud se zavrtáme do problému hlouběji, vyvstanou další a další. Práce plně profesionálního trenéra je nikdy nekončící proces! Spolu s řádnými písemnými (!) přípravami (zjistěte si milí čtenáři i to) jde o těžkou duševní práci. Dle mého názoru jí musí trenér věnovat osm i více hodin denně.
Před lety mně jeden můj dlouholetý šachový známý, s nímž se nadšeně klaníme Caisse mnoho desítek let, vykládal o jednom ze svých trenérů. Protože trénovaní dospělí si samozřejmě mohou vybrat, čemu se chtějí v placených hodinách věnovat, můj vrstevník chtěl pozměnit repertoár zahájení. Začali tedy s šachovým profesionálem, velmistrem, trenérem rozebírat nejrůznější systémy, přechody a jemnosti úvodního 1.Jf3. Jaké bylo jeho překvapení, když na jednom z dalších tréninků pravil trenér - poctivec přibližně toto: „Tak my jsme začali s tím 1.d4, dnes budem pokračovat…“ „Promiň, trenére, ale zabýváme se 1.Jf3!“ Dovedete si představit, jak asi vypadá příprava takového trenéra?
Tréninky dětí a mládeže
jsou odlišné. Zde mně asi nikdo nikdy nevysvětlí, jak mohou, řekněme osmi až desetileté děti, s ratingem, řekněme maximálně do 1 900, rozumět zavřeným hrám. Za jakým účelem jim trenérští mudrlanti ordinují například nejrůznější dvojdomečky!
Zde mohu posloužit jednou již starou, těsně popřevratovou, historkou. (Čtenář snad promine jistou vypravěčskou licenci autora.) Týká se tréninků mladičkých adeptů naší krásné hry:
Téma tehdejšího asi dvouhodinového skupinového tréninku bylo běžné a pro trenéry triviální: vývin figur a význam centra. V teoretické části trenér dětem samozřejmě ukázal klasické partie Morphyho, Čigorina a podobně. Tato část tréninku se však protáhla, takže na praktické procvičení nově nabytých vědomostí vyvíjíme figury, všechny si chtějí zahrát nezbyl čas. Trenér tedy vymyslel a navrhl dětem toto: „Zahrát si dnes už nestihneme, namísto toho vám ale ukážu jednu se svých partií ze zahraničí, kterou jsem hrál o víkendu.“ („Hmmm,“ řekli si asi rodiče, kteří se přišli na závěr tréninku podívat nebo si prostě vyzvednout potomka po tréninku, „tak on hraje i v cizině“!)
Trenér měl v partii černé a zahájení vypadalo přibližně následovně: 1.e4 e6 2.d4 d5 3.Jc3 Sb4 (děti jsou spokojené, obě strany vyvíjejí figury, jak se právě naučily) 4.e5 b6 5.Dg4 (potud vše v pořádku).
Následovalo ovšem 5…Sf8!!
„Vidíte děti? Někdy se může stát, že se vyvinutá figura musí vrátit do základního postavení…“…na více jsem, přiznávám, neměl sílu. Jaké procesy asi cestou domů, při večeři a přes usnutím, problikávaly v dětských hlavičkách??
K problému výběru zahájení pro děti jsem před mnoha lety napsal celou sérii článků na pokračování. Dnes bych mnohé změnil, ale povinnost projít zkušenostmi otevřených her, tedy nejrychlejšího vývinu figur, je i nyní nutností. Trenér takových dětí musí být proto v kurzu. Těžko bude učit svěřence nejrůznějším gambitům, když ve své praxi sám v prvním tahu nikdy nesáhl na pěšce „e“ s úmyslem táhnout jím o dvě pole vpřed!
Jak nenaletět rádoby trenérům
Znalost historie je též zcela nezbytnou součástí dovedností trenéra. Tu tápou zejména mladší rádobytrenéři, kteří vám sice vysypou z rukávu celý svůj repertoár zahájení, avšak knihu starší nežli je ročník jejich narození dost možná ve svém životě neotevřeli. Být přísným rodičem, položil bych novému potencionálnímu trenéru například tuto – pravda, poněkud těžší - otázku: „Dokázal byste vyjmenovat data narození všech sedmnácti mistrů světa?“
Dovolím si uvést jeden příklad, na kterém zároveň můžete úroveň svého trenéra (či uvažovaného trenéra) též vyzkoušet. Malý test má výhodu v tom, že vyžaduje nejen znalost historie, ale i mnohé jiné poziční dovednosti.
V partii Carlsen,M (2882)-So,W (2776), Saint Luis 2019 (1-0 43), vznikla po 19. tahu bílého následující pozice:
Posledním tahem dobral tehdejší mistr světa střelce na c4 19.bxc4. Domnívám se, že kdo měl někdy v rukách například knihu I. O. Lipnického Otázky současné šachové teorie, otevřel kapitolu o centru a narazil na Botvinnikovy vzorové partie (Botvinnik,M vs. Kan,I Leningrad 1939 a Botvinnik,M vs. Čechover,V Leningrad 1938, viz diagramy níže), v nichž právě rozehrává pozici této pěšcové struktury, navždy přestane o izolovaném dvojpěšci c3+c4 mluvit jako o slabině či slabinách.
Stejně jako Michail Mojsejevič ve svých slavných partiích, i zde Magnus Carlsen prokázal jejich přednosti tak samozřejmě a vzorně, že máte chuť si podobnou pozici zahrát též.
Prvním předpokladem je prozatímní nedotknutelnost pěšců dámského křídla, ihned na druhém místě - čtenář asi tuší správně - jmenujme obrovsky důležitou role pěšce c3, díky kterému není políčko d4 (i b4) slabé, na rozdíl od analogického xd5. Nu, a ke všemu přidejme otevřenou linii ‚b‘ s možnostmi útoku na nechráněnou hradbu (termín A. Nimcoviče = povinná historie) pěšce b7 nebo později b6.
Když jsem sledoval přenos této partie, bylo mi jasné, že filipínsko-americký velmistr nehraje svoji pozici, zatímco, jak jsem již nejednou psal, Carlsen - tato reinkarnace velkého Capablanky - neumí nic jiného lépe! Ještě ovšem dodejme, že pozice před námi stále nepřekročila rámec alespoň přibližného vyrovnání. Jenomže to by černý musel najít správný plán protihry.
Později mne tehdejší mistr světa potěšil ještě více, protože se ukázalo, že vskutku zná klasiku! Během vystoupení na ruském televizním kanálu mistr světa zmínil, že pokud jde o pěšcovou strukturu v partii, jeho vítězství nad Wesleym bylo poctou Michailu Botvinnikovi.
Lepší vidět než číst
Nezapomenutelnou ukázkou jak netrénovat je též jinak podle mého celkem zdařilý, evidentně i nostalgický, americký film z roku 1993 ‚Nevinné tahy‘ (Searching for Bobby Fischer). Přehrajme si krátkou videoukázku z tohoto díla:
Tak takto se zřejmě v USA trénují nebo trénovaly šachy! Hlavní hrdina měl představovat skutečného amerického šachistu Joshuu Waitzkina a stát se jakýmsi následovníkem Roberta Fischera, avšak v ‚největší demokracii světa‘ zřejmě málokdo pochopil, že kromě Fischerových vlastností nutných k obrovským úspěchům je též nutné mít jeho IQ! (A mimochodem, není pravda, že Fischer vše nenáviděl, nadevše přece třeba miloval peníze…)
Trenérovi, ve filmu v podání podle mne ovšem skvělého Bena Kingsleyho, by v normálním světě museli odebrat trenérskou licenci!
Nemohu si neodpustit jisté šťouchnutí: film byl natočený v roce 1993. Pokud by dnes hollywoodští režiséři uvažovali o remaku, nevylučoval bych ani možnou zápletku s přešitím hlavního dětského hrdiny na šachistku. Dívky mají i v šachu přece jen cestu vzhůru – řekněme – umetenější a v jiných sportech se tak již děje i ve skutečnosti.
Fakta, fakta, fakta
Milí zájemci o zdokonalování, kteří se rozhodnete hledat trenéra (jak jsem již psal, lhostejno zda přímo pro sebe či někoho jiného): Nenechte se ošálit suverénním vystupováním trenéra, jeho skloňováním křestních jmen slovutných velmistrů či slavných trenérů křestními jmény (budí dojem, že se zná s opravdovými osobnostmi), vyprávění kde všude byl, kam byl šachovým svazem vyslán. Mnozí šachisté, kterým učarovala práce trenéra, jsou – jak to dnes bývá ve všech oblastech života – nejen schopní mistrovsky se nalepit na zdroj příjmů, nekale využívat svoji svazovou funkci pro svůj podnikatelský prospěch (střet zájmů), ale dokonce i pomluvit své kolegy, překrucovat fakta činíce z nich pouhé interpretace. Věřte pouze ověřeným faktům! (Ostatně toto je dnes aktuálnější ve všech sférách života, nežli kdykoli předtím, snad s výjimkou vlády nacismu v Německu!) Konečně, máte obrovskou výhodu v tom, že se s takovými lišáky můžete po několika trénincích rozloučit. Mnohem horší je situace rodičů – laiků a jejich dětí.
Zajímejte se především, jak se rádo říká, o tvrdá data!
Dle mého názoru, by vám měl trenér na požádání vypracovat přehled svých snadno ověřitelných pracovních výsledků, tedy úspěchů svěřenců, kteří prošli jeho školou přibližně tak, jak činí autor níže téměř každý rok v přílohách.
Přehled úspěchů svěřenců k 1.9.2023
