Květen 1986, Basilej. Exhibiční zápas Garri Kasparov – Anthony Miles končí drtivým vítězstvím mistra světa 5,5 : 0,5. Kasparov jej možná bral jako odlehčenou zastávku v přípravě na odvetný zápas o šachovou korunu s Anatolijem Karpovem.
Zdrcený, ale zároveň upřímný Miles po utkání prohlásil památnou větu: „Myslel jsem, že hraju s mistrem světa. Ve skutečnosti proti mně stálo monstrum s tisíci očima, které vidí úplně všechno.“
Uplynuly desítky let a fanoušci šachu měli pocit, že další takové „monstrum“ spatřili v osobě Magnuse Carlsena. Ten však, zdá se, pomalu uzavírá svou kapitolu v klasickém šachu. Naštěstí má více než důstojného nástupce.
Po dalším triumfu uzbecké jedničky v Praze si troufám tvrdit, že nové „monstrum“ je už na dohled. Nodirbek Abdusattorov totiž v jedenadvaceti letech disponuje praktickou silou, která je – řečeno bez nadsázky – vskutku děsivá!
Pražský festival jistě sledovalo mnoho nejen českých diváků, více nežli třeba i ještě o něco silnější či delší turnaje. (V této souvislosti snad jen dodám, že i pražský turnaj Masters se vyšplhal ke kategorii XIX. Tedy stejné jako letošní Wijk aan Zee!)
Ten kdo chtěl, mohl turnaj sledovat hezky kolo po kole, zvolit formu videí či naopak samostudia, a držet palce svým oblíbencům.
Samozřejmě, že tu se přidám k velkému počtu diváků či čtenářů, kteří přáli úspěch a drželi palce naší legendární jedničce Davidu Navarovi. To, co nám předvedl minimálně ve třech partiích, nemohu nechat bez povšimnutí, ačkoli tuším, že pro mnohé čtenáře z větší části nepůjde o nic nového. Přesto se vynasnažím, abych vybral momenty a upravil poznámky způsobem, který zatím nikdo čtenářům nepodal! Davidovi tedy věnuji samostatnou kapitolu, ale… ta musí počkat.
Svoji „reportáž z turnaje“ jsem tentokrát primárně rozdělil podle jednotlivých hráčů! Čtenáři mých článků vědí, že existují ještě nejméně dva jiné způsoby. K mému webu šachové školy se více hodí dělení tematické, v časopisech se zase nikoli vzácně vyskytují reportáže dle jednotlivých kol.
Nemůžeme ovšem začít jinak než tradičně: celkovými výsledky – vždyť se hrál i turnaj Challengers –, ukázkami hrubých chyb, ale i brilantními propočty a jinými zajímavostmi.
Výsledky opět křičí: smrt remízové smrti!
Závěrečné kolo hlavního turnaje se čtyřmi rezultativními výsledky (!) ještě změnilo tabulku skoro k nepoznání! Nu, a aby k druhému místu stačil výsledek +1? To se též nevidí každý den, i když nutno dodat, že v Praze se to pomalu stává zvykem 🙂 .
Dle regulí se při rovnosti bodů považovala za první pomocné kritérium vzájemná partie, takže mistr světa se nakonec výhrou v posledním kole odlepil z posledního místa. Na pražský festival 2026 však přesto zcela jistě nebude vzpomínat v dobrém. V článku mu samozřejmě jako vždy věnujeme celou kapitolu.
O vysokou rezultativnost turnaje – a kdo se tomu ještě dnes diví, že? – zajistil čtvrtý indický mušketýr Aravindh a Nizozemec Jorden Van Foreest.
- rozhodnuté partie: 23
- remízy: 22
rezultativnost = 51,1 %!
Přiznám se, že hlavním důvodem, proč jsem tentokrát sledoval s větším zájmem i turnaj Challengers byla účast charismatické Divyi Deshmukh. Jednak se dá příjemněji dívat na videozáznamy partií, jednak jsem byl tak nějak profesionálně zvědavý na sílu její hry před blížícím se turnajem kandidátek. Konečná tabulka vypadala následovně:
Pohled na startovní listinu letošního turnaje Challengers mě skoro rozesmál. Organizátoři učinili opravdu vše… aby se naši mladíci prosadili. Zda je k tomuto konání přivedly jejich chmurné výsledky minulých ročníků či chtějí z našich nadějí konečně vydolovat vyšší mezinárodní tituly? To ponechám na úvaze vážených čtenářů.
O co jde? Velmistři Daniil Yuffa (*1997) i Surya Ganguly (*1983) se již nějaký čas nacházejí… nu v nevalné formě. A kde Benjamin Gledura přišel k tak vysokému ratingu? To mně není jasné. Dánský velmistr Jonas Bjerre již nějaký ten rok – opět mírně řečeno – přešlapuje na místě. Světová ženská ratingová dvojka Číňanka Zhu Jiner (*2002) a vlastně i Divya Deshmukh (*2005), které měly asi přinést našim mladíkům nějaké ty body, svá vystoupení směrovaly k tréninku a přípravě před turnajem kandidátek, když Číňanka se navíc zjevně nacházela v útlumu.
Nu, ale s výjimkou Václava Fiňka (*2010), který podle mého tenhle turnaj prostě nemohl nevyhrát, se nějak nezadařilo. Sledovat zejména partie Štěpána Hrbka (*2006) je pro trenéra pravé utrpení, když jeho „schopnosti“ srovnáte třeba právě s dvacetiletou Divyí Deshmukh.
Když tak pročítám naše weby: „Mohl by mně prosím někdo vysvětlit, proč bych třeba zrovna v následující ukázce měl fandit našemu reprezentantovi??“…
Nezbytný kolorit hrubých chyb
Začněme posledním kolem 🙂 . V partii Hrbek,S vs. Divya Deshmukh černá po – jak to říci – experimentálně rozehrané variantě v Ufimcevově obraně právě táhla 27…Vd7!
Předchozím tahem bílý vypustil veškerou svoji výhodu a pozice se nyní nachází v dynamické rovnováze.
Jak byste teď na jeho místě pokračovali??
Odpověď skýtá už následující video. Rovnou předesílám: nejsem a nikdy jsem nebyl škodolibý či závistivý člověk – můj mozek tak prostě nefunguje. Přesto bych chtěl vidět znalého šachistu, který by se při jeho sledování buď srdečně nezasmál, nebo alespoň nechápavě nezakroutil hlavou. Doporučuji alespoň občas spustit zrak z Divyi 🙂 – mimochodem, její jméno v sanskrtu znamená „božská“, což k jejímu šachovému talentu i osobnímu charismatu docela přiléhavě sedí – a sledovat našeho zcela jistě budoucího velmistra…
O závěr partie posledního kola mezi nadějemi světového šachu 🙂 jsem nemohl čtenáře připravit. Tím spíše, že díky ní Divya poprvé v životě pronikla do TOP 10 ženského žebříčku!
Coby „cetiletý junior“ jsem také v podobných situacích věnoval větší část kapacity mozkových buněk tomu, jestli u partie vypadám dostatečně dobře. Jenže co z nich věnovat problémům pozice alespoň nějakých 20%?! Video podle mne spíše ukazuje, že Štěpán Hrbek vůbec netušil, co po 28.h4?? vlastně spáchal! Nebo v již tak mladém věku umí zachovat poker face jako sám Magnus? 🙂
Následující skvostný závěr partie jsem využil jako domácí úkol pro své zatím méně vyspělé svěřence. Nevidím důvod, proč jej nepředložit v původním stavu.
V partii pražského turnaje „B“ Gledura,B (2652) vs. Němec,J (2466) vtrhnul bílý věží na sedmou řadu 36.Vf7!
Než se podíváme na to, co se dělo dál, všimněme si jedné zajímavé věci. V podobných pozicích se často pozná, jak moc je šachista unavený – tedy kolik toho ještě vydrží – ale také jak velký má talent.
Na šachovnici se totiž všechno rychle mění. Objevují se nové hrozby, nové možnosti a někdy i překvapivé obraty. Šachisté s velkým nadáním se v takové situaci dokážou rychle zorientovat a zachytit všechny důležité změny.
A právě to se stalo i v této pozici. Černý pokračoval 36…Dd6??.
Jakým tahem bílý zakončil partii? Jaké varianty asi propočítával?
Kterak se nepřipravovat na partii
Původně jsem se po této „školní ukázce“ chtěl ihned přesunout k našemu nejnadějnějšímu mladému reprezentantu. Teprve schůzka s mými přáteli – a mými dávnými svěřenci MM Honzou Michálkem a Vaškem Pechem – mě přiměla k tomuto dodatku. Na partii jsem byl totiž upozorněn.
Hraje se poslední kolo pražského turnaje, partie Němec,J (2466) vs. Yuffa,D (2604). Proti ostřílenému devětadvacetiletému rusko-španělskému velmistru bylo jistě třeba se připravit velmi pečlivě. Případná výhra bílými kameny by byla obrovským úspěchem (viz níže). Nu, a co z toho vzešlo? Patrně jedna z nejhorších příprav na partii, kterou jsem za celá léta viděl!
Jak byste pokračovali na místě černého?
Závěrečná pozice z partie po tahu 20…Sb4-e7.
Jáchym Němec totiž potřeboval v posledním kole bílými vyhrát zejména proto, aby dosáhl na potřebných 5,5 bodu a splnil velmistrovskou normu! Partie ale skončila ve 20 tazích, a už po 11. tahu (sic!) stál bílý objektivně zcela na prohru. Proboha, kdo Jáchyma na tuhle partii připravoval? Nebo kdo s ním přípravu konzultoval?
Konečná pozice mi připomněla starou šachovou historku, kterou jsem kdysi četl v jedné – a možná i ve více – šachových knihách. Její přesné znění samozřejmě nezaručím, laskaví čtenáři mi snad tedy prominou jistou autorskou licenci.
Vypráví se, že jakýsi slovutný mistr přijel sehrát simultánku do jedné zapadlé vesnice, patrně někam do sovětské „děrevni“. Výsledek však pro něj dopadl poněkud nečekaně – řečeno diplomaticky. Vesničané ho totiž na šachovnicích přehráli způsobem, který by se „v učebnicích simultánek“ sotva doporučoval.
Mistr si však při pohledu na odehrané partie všiml jedné zvláštní věci. Obrátil se proto na vedoucího celé akce – patrně předsedu místního kolchozu – a povídá:
„Víte, co je opravdu pozoruhodné? Ani v jedné partii žádný z vašich hráčů ani jednou nepohnul věží.“
Předseda se zamyslel, pokýval hlavou a odpověděl:
„Aha… vy asi myslíte ty figurky v rohu se zábradlím nahoře? No víte, u nás na vesnici nikdo pořádně neví, jak se s nimi přesně táhne. Tak jsme si řekli, že bude nejrozumnější s nimi raději vůbec nehrát – a vystačit si s ostatními figurami.“
Což je mimochodem metoda, která – jak vidno – může být proti mistrům někdy překvapivě účinná. A soudě podle této partie, v níž se bílý vzdal už ve 20. tahu, aniž by stihl svými věžemi vůbec pohnout, má tato stará vesnická šachová škola zřejmě své tiché stoupence dodnes.
Jáchymu Němcovi lze – kromě brzkého splnění velmistrovských norem – popřát už jen jediné: poněkud kvalitnější přípravy na partie!
Nakonec se mi podařilo najít rozbor miniatury. Přestože jde o produkt dosti chabý, lze z něho čerpat určité informace.
Největší česká naděje
Václav Finěk je jistě po dobu celých dekád konečně naší opravdovou českou nadějí! Pokud by se o něho od prvních krůčků starali nejen kvalifikovaní, ale i – řekněme – empatičtí trenéři, kteří myslí více na svoji práci nežli výdělek, dnes se dostal či zůstal v rukách odborníků, kteří již doopravdy něco dokázali, potom bychom před sebou za několik let patrně měli konečně dalšího supervelmistra 2 700+.
Na rozdíl od mnohých nadšenců, z nichž někteří dokonce už už vidí Fiňka nejméně coby účastníka turnaje kandidátů MS, jsem ovšem skeptičtější. Jaké pro to mám důvody?
Tak například: Festival Praha 2024. Václavu Fiňkovi je 14 let a v turnaji Challengers končí s 2,5 body na posledním místě. A nyní porovnejme jeho výsledek s letošním prémiovým vystoupením rovněž čtrnáctiletého tureckého velmistra Erdogmuse (viz minulý článek Záření ve Wijku…). Minimálně vidíme, že… všechno je relativní!
Naše stálice David Navara se stal světovou ratingovou třináctkou, jeho historické maximum ratingu (v jiném období) činilo 2 751. Myslíte, milí čtenáři, že tohle se, po čtvrtstoletí, podaří i jediné opravdové české naději?
Všiml jsem si několika Fiňkových partií, ale nejvíce se mi zaryla do paměti následující pozice z partie Finěk,J (2538) vs. Bjerre,J (2629). Dánský velmistr právě táhl 24…Vd5.
Černý má nejen příjemnou pozici, ale docela dobré šance dotáhnout partii do vítězného konce. Co se dělo dál nejsem ovšem sto pochopit. Následovalo 25.Vfc1??.
Po skoro devíti minutách přemýšlení si černý vybral odpověď dle úsloví „Lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše.“ Jistě tušíte, o jaký šlo postup. Jenže… jeho pozice byla dočista vyhraná! Proč? Jak je to možné? Na to částečně odpovídají mnemotechnické pomůcky – barvičky použité v diagramu.
Jak byste v pozici pravého diagramu pokračovali? Jsem přesvědčen, milí čtenáři, že po deseti minutách zadumání budete úspěšnější, nežli černý v partii!
Hrubky pronásledující Mistry
Přejděme teď k hlavnímu turnaji Masters. Hrubé chyby, které byly vyrobeny v časových tísních, většinou ignoruji, nebo prostě zařazuji do jiných kapitol. Tu ale učiním přece jen výjimku, i když samozřejmě vždy zdůrazním kontext jejího vzniku. Řešení všech testů a samozřejmě často celé ukázky jsou opět k dispozici na konci kapitoly.
V partii 5. kola Van Foreest (2705) vs. Niemann,H (2725) se děly věci… po 18.0-0-0+
před námi stojí celkem typická pozice odložené Tarraschovy obrany dámského gambitu (upřímně nevím, proč se k téhle variantě někdy dodává místo toho „vylepšené“ :-)). Americký velmistr, který tuhle variantu používá, se zde zamyslel na více než 16 minut. A věci se daly do pohybu…
Jak byste, milí čtenáři, pokračovali?
I v druhé ukázce turnaje Masters účinkuje v hlavní roli Hans Niemann. Tu však upozorním, že jde o nepoměrně složitější situaci, když se navíc v tu chvíli oba protivníci nacházeli v nastupující časové tísni. Sama ukázka však opravdu stojí za to!
Tedy: hraje se druhé kolo turnaje, partie Niemann vs. Aravindh. V krkolomných figurových zápletkách pozice diagramu sebral Aravindh právě bílého střelce tahem 30…Jxg3.
Oba protivníci zcela jistě viděli možnost 31.Je7+ s dalším 31…Dxe7 32.fxg3 (tu je vše jasné a uplatnění materiální výhody je věcí techniky), jenže černý zjevně plánoval 31…Kf8.
Bílý na tahu vyhrával, jen bylo třeba najít z dálky těžko viditelný postup. My zde ovšem máme úkol o diagram lehčí 🙂 . Tedy, jak byste bílými pokračovali?
Záznam celé dramatické partie v podání Sagara Shaha je k dispozici zde. Ještě dodám, že Aravinhem v partii užitou Philidorovou obranou se budeme zabývat v samostatné kapitole!
A tu si můžeme poslechnout Aravindhův náhled na celou bitvu v popartiovém rozhovoru.
Abych Hanse Niemanna jenom nehaněl. Jeho originální poziční oběť figury v partii Gukesh vs. Niemann, jíž uskutečnil hned v prvním kole, svědčí buď o hlubokém proniknutí k jádru pozice, nebo o obrovské pracovitosti a cílevědomosti amerického velmistra.
Ve španělském antiberlínu 1.e4 e5 2.Jf3 Jc6 3.Sb5 Jf6 4.d3 Sc5 zvolil mistr světa dnes populární ranou výměnu na c6 – 5.Sxc6. Poslední tah 13.f4, na který spotřeboval 6 minut, svědčí spíše o jeho obvyklém optimismu, nežli tomu, že Niemannovu odpověď přehlédl (jak se s oblibou psalo dříve – nedocenil). Následovalo 13…Jxd3!! 14.cxd3 Dxd3.
Černý získal za obětovanou figuru nejen kompenzaci, ale i velmi příjemnou hru a zřejmou praktickou iniciativu. Dle enginů panuje na šachovnici rovnováha, ale na druhé straně není divu, že se Gukesh brzy ocitl v problémech. Nakonec byl rád, že neutrpěl hned v prvním kole porážku bílými figurami.
Ach, ti proradní různobarevci
Páté kolo turnaje. Na pořadu je jedna z klíčových partií Abdusattorov vs. Gukesh. Mistr světa má Nodirbekovi vskutku co vracet! Někteří čtenáři možná ještě mají v živé paměti největší hrubku mistra světa v jeho kariéře, které se dopustil před měsícem ve Wijk aan Zee. Pro zajímavost uvedu, že skóre vzájemných střetnutí v klasických partiích bylo v té chvíli 5-6 z pohledu mistra světa.
Abdusattorov nerozehrál zahájení dobře, byl postupně přehrán a dokonce se dostal do teoreticky bezvýchodné pozice. Jenže Gukesh ztratil příliš mnoho času, než aby mohl extrémně složitou pozici rozplést před první kontrolou jen na sekundách. Bílý převzal iniciativu, sám jednou vypustil výhru (tento moment by mohl dobře posloužit ke studiu psychologie volby tahů v partii), a po 67.Kh4 vznikla poslední kritická pozice partie!
Černý měl jedinou cestu k záchraně, tu však na sekundách druhé časové tísně objevit prostě nelze!
Dokážete si s černou pozicí poradit vy, milí čtenáři? Vždyť „nejsme na sekundách“! Tedy předkládám zadání: černý na tahu remízuje.
Závěr partie komentují v přímém přenosu MM Lukáš Vlasák s MM Richardem Mládkem.
Přehlídku hrubých chyb nemůžeme neuzavřít tragickým závěrem partie Navara vs. Abdusattorov z předposledního osmého kola. Nodirbekových +2 by na vítězství v turnaji nemuselo stačit, to věděli všichni, a tak se rozpoutala bitva, do které oba velmistři vložili všechny svoje síly.
V pozici diagramu bílý právě táhl 52.Sc2=.
Před námi stojí pozice teoretické remízy, o což se v první řadě starají různobarevní střelci v koncovce!
Nahlédneme-li na všechny koncovky parametrem „remízovosti“, a na druhou osu vyvedeme koncovky dle klasického dělení – tedy podle zbylých figur na šachovnici, vychází nám toto obsazení stupňů vítězů:
Mnemotechnické pomůcky mají svoje kouzlo, věřím ale, že tenhle obrázek se navíc zaryje do paměti 🙂
Dávno vím, že David patří díky svému klasickému šachovému vzdělání – co se týče koncovek, které se blíží teoretickým – mezi nejlepší hráče světa! Myslím totiž, že v mládí studoval skoro vše, nejen nejznámější klasické práce Averbacha či Fineho!
Moje predikce, že partii neprohraje, jsem ale opíral i o výtečnou obranu v předchozím průběhu. Ne nadarmo jsem ovšem nazval článek tak, jak jsem nazval a doprovodil i obrázkem. Nodirbek ve svých „už“ jedenadvaceti letech dokáže, jak se říká, vymačkat vodu z kamene!
Následovalo nenápadné, na pohled neškodné (v tom je jeho největší síla), ale ve skutečnosti mimořádně záludné 52…Ke6!!
„Co chce soupeř? Co mi hrozí?“ Takové otázky by si měli klást šachisté po každém soupeřově tahu již od nejútlejšího dětství. Postupně se otázka zautomatizuje a přejde do podvědomí se stejnou jistotou, jako dítě nikdy dvakrát nesáhne na rozpálená kamna! Přesto nenajdeme na světě šachistu, který by toto beze zbytku vždycky dodržel. A tak se rodí hrubé chyby, které jsem nazval „pasivními“. Hrozí 53…Kd5 -+!
Na pokraji časové tísně David pokračoval 53.g4??
Dle mého dělení hrubých chyb jde tedy o tzv. pasivní hrubku. Bílý nereaguje na nově vytvořenou hrozbu. O psychologických aspektech kolem tohoto tahu se toto dá napsat mnoho. Čtenáři najdou v přehrávači i můj názor, ale jistě nebude od věci, pustit si krátké popartiové video, v němž vlastně o kritickém momentu celého turnaje hovoří sám Nodirbek Abdusattorov.
Partie pokračovala 53…Kd5 54.Vc3 Kd4 55.Vc6 Sc5!.
Bílý ztrácí figuru a nezachrání jej ani minimum pěšců na šachovnici.
Ve videu se Nodirbek vyjadřuje ke kritickému momentu v čase asi od 3:05.
David Navara níže popisuje, proč k hrubé chybě došlo. Jeho text jsem si vypůjčil z webu sachy.cz, kde odpovídá na poměrně nevybíravé komentáře „znalců“. Celý text včetně mého vstupu je k dispozici zde.
Někdy se člověk nestačí divit, co všechno jsou schopni autoři komentářů „vyplodit“. Již jsem se zmiňoval o trochu podivném webu sachy.cz. Autor objasňuje tuto Davidovu hrubku neuvěřitelnou myšlenkovou konstrukcí (dodám, že pan Luboš Zimniok dokonce kdysi vlastnil FIDE rating přes 2 200):
"Partie se dostala do remízové koncovky věží a nestejných střelců. Remízové, ale…! Objektivně to remíza byla, ale černý měl malou iniciativu, takže to dlouho zkoušel. Nakonec se dočkal. David udělal v 53. tahu hrubku, po které byl prakticky ihned konec. Je otázkou, co David při propočtu tahu přehlédl. Samozřejmě, mohl i nevidět hrozbu Ke6-d5, ale to je málo pravděpodobné. Zaspekuluji si a zkusím odhadnout, jak David přemýšlel, on mě jistě časem (po turnaji) opraví.
Hrozba Kd5 (po 52…Ke6) je evidentní, nabízí se útěk krále z vazby, ale ať ustoupí král na f1 nebo h3, stále bude mít černý nepříjemnou iniciativu v podobě postupu některého z pěšců na královském křídle, popř. může operovat i s matovými hrozbami (pokud se mu podaří narušit souhru bílých figur). Představa, že budete ještě nějakou další hodinu odrážet soupeřovy hrozby, není moc lákavá. V takových chvílích člověk hledá nějaký „hack“, tedy zkratku, která povede k rychlejšímu, samozřejmě remízovému, závěru. David věnoval propočtu tahu zhruba dvě minuty. Co přehlédl? Mohl to být tah 55. … Sc5? Mohl, ale ten byl součástí hrozby postupu krále na d5. Takže nejpravděpodobněji se mi jeví, že Davida vůbec nenapadlo, že by černý vzal 60. … Sxb6. Nemusí to tak být, je to jen spekulace založená na mých osobních zkušenostech. V takových okamžicích snadno zapomenete, že soupeř má i jiné možnosti, že braní pěšce není vynucené…
Uvidíme, co o tom řekne (napíše) David."
Nu, a nyní pro doplnění dejme slovo samotnému Davidu Navarovi, když Abdusattorovovu domněnku proč k chybě došlo – která poukazuje nejen na vysokou inteligenci, ale i zkušenosti a empatii jedenadvacetiletého šachového génia – můžeme najít ve videu výše.
David Navara na webu sachy.cz (8. 3. 2026):
„To s těmi koncovkami nebo závěry asi bylo myšleno obecně. Celkem souhlasím, ale za sebe si dovolím k tomu něco poznamenat. Koncovky hrát umím, ale když se člověk denně připravuje na partie zhruba čtyři hodiny, pak hraje dlouhou partii a navíc se kvůli stresu (a bolesti dásní) několik dní necítí fyzicky dobře, je velmi snadné udělat chybu. Znalostní část nepříjemné koncovky jsem s Nodirbekem odehrál dobře (38.f4, 43.Vc8 apod.), ale pak jsem na prahu druhé časové tísně přehlédl, že po 53.g4? Kd5 54.Vc6 dostanu Sc5..."
Na závěr nemohu nedodat známé ironické rčení: „Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě!“
Davidovy koncerty a (možná) partie roku
Domnívám se, že ve svých čtyřiceti letech David Navara rozhodně nevyřkl své poslední slovo. Vůbec bych nevyloučil, že se ještě mezi elitu 2 700+ vrátí. Vše souvisí převážně s psychickou a fyzickou pohodou. Nu, a sledovat jeho první, druhou a samozřejmě pátou partii turnaje – ta, jak se psávalo, obletěla svět – byl prostě úžasný zážitek! Tím spíše, že každá z nich byla úplně jiná!
Hned první partie Navara,D (2628) vs. Maghsoodloo,P (2708) by se vyjímala nejen v knihách o strategii, resp. izolaci figury. Konečně, získala zvláštní cenu za nejkrásnější partii prvního kola festivalu. V pozici diagramu bílý právě dobral jezdce na e4.
Následující otázka je mířena do řad vyspělých šachistů. Černý mohl udržet rovnováhu, ale pouze postupem, který by se paradoxně právě pokročilým hráčům opravdu nechtělo učinit.
Jakým způsobem bylo lze udržet černými pozici v rovnováze?
Posuňme se ke kritické pozici číslo 2. Právě kvůli tomuto momentu označuji partii za poziční klenot! Černý právě táhl 32…Vf5
a skoro bych se vsadil, že svoje vyhlídky nehodnotil až tak zle. David však viděl dál, variantu dopočítal, ale především konečnou pozici přesně ocenil. Konečně, nejen v klasických dílech najdeme nemálo analogických příkladů!
Jak se nejednou vyjádřil Carlsen (parafráze): „Správné zhodnocení pozice na konci propočtu je často obtížnější, než samotný proces propočtu!“
I následující text je určený především šachistům na úrovni 2000+, ne-li více. Jak byste pokračovali a o jakou variantu se opírali?
Neukázat vám, milí čtenáři, závěrečnou pozici partie by se dalo snad nazvat didaktickou svatokrádeží! 🙂
David zahrál kontrolním tahem 40.f3 a před námi se objevila pozice nevýhody tahu – zugzwangu!
„Jako z učebnice!“ kde se ovšem zdá užití spojky nadbytečné! To David sám je totiž kniha strategie! Alespoň tak na mne působilo zahájení partie druhého kola Keymer,V (2776) vs. Navara,D (2628).
V pozici levého diagramu dobral černý na e4, načež v té době světová ratingová čtyřka zahrála po 5 minutách přemýšlení 13.Sh3. Tu vám, milí čtenáři nebudu zadávat test. Podívejme se rovnou, jak pozičně precizně se černý vypořádal s problémy pozice a dokonce získal, byť jen minimální, přednost na svoji stranu!
Následovalo 13…Sxb1!! 14.Vxb1 e6!
Před sebou vidíme poměrně vzácný případ, kdy strukturálně lepší bílý střelec – tedy bělopolný – je vlastně méně účinný nežli formálně slabý „dámský kolega“. Jde o to, že ten může účinkovat po diagonále a3-f8, zatímco královský hrdina kouše do granitu!
Čtenář může jistě namítnout, že černý domovník na tom není lépe. Jenže... černý ještě vlastní jezdce, který bývá v uzavřených pozicích „zkušeným harcovníkem“! 🙂
Asi nikdy nezapomenu na skvostnou práci Artura Jusupova a Vladimira Kramnika. Práce se týkala systému kamenné stěny v holandské obraně (Stonewall).
V partii Běljavskij,A vs. Jusupov,A (54. mistrovství SSSR, Minsk 1987) kterou Artur Majakovič podrobně komentuje, aniž by se opíral o balast zbytečných variant, vznikla po 9…Sd7 10.Je5 Se8! pozice pravého diagramu.
Krom toho, že černý již stál v partii o něco lépe, si zodpovězme otázku: „Který ze střelců je vlastně tzv. dobrý a který špatný? Bílý královský střelec – naivka, co se chce prokousat žulou –, nebo ryze formálně strukturálně špatný černý dámský střelec?
Davidův skvost
Mat na přímo na šachovnici se v klasice nevidí každý den!
K patrně největšímu klenotu letošního pražského festivalu již bylo natočených tolik ukázek a popsáno tolik stran, že jsem se rozhodl vrátit se v čase před Davidovy oběti dámy a zaměřit se na jiný moment partie. Ostatně čtenáři, kteří nevědí, o čem píšu, si mohou celou partii vychutnat buď ve zkráceném záznamu, video rozboru nebo samozřejmě přehrávači na konci kapitoly s mými poznámkami a rozbory.
Tedy se hraje páté kolo, partie Navara,D vs. Jakubbojev,N. Bílý po 28.Je3
dobyl objektivně již zřejmě rozhodující výhody. Jenže nejen zkušení hráči vědí, že v praxi bývá často všechno jinak.
Po 28…Sd7 přišel okamžik druhého – tentokráte již rozhodujícího – náporu! Následovalo metodické „otevírání studánek“ 29.d5!.
„Na tomhle přece nic není, to by zahrál každý gramotný hráč!“ může argumentovat kriticky naladěný čtenář nespokojený s tím, že dnes se rozdávají vykřičníky za nic skoro jako vysokoškolské diplomy. S tím druhým souhlasím, ale… „Toto není zdaleka vše! Naopak, jsme vlastně na počátku!“ mohou naproti tomu odpovědět čtenáři, kteří již ví své!
Nodirbek Jakubbojev po necelé minutě přemýšlení plné otevření centra logicky odmítl a pokračoval 29…c5.
Abych tedy skvostnou ukázku odlišil, dovolím si vás nyní, milí čtenáři, prověřit z umění propočtu! Konkrétně se jedná o obrazovou představivost při propočtu dlouhé varianty. Sám toto nazývám obrazová fixace a ztělesňuji coby druhý pilíř pomyslného mostu. Ten sám má potom představovat celý proces propočtu variant.
Odbočme od partie a představme si, že černý by pokračoval 29…Jxd5.
Pokusme si v mysli vybavit následující průběh: 30.Jxd5 cxd5 31.Vxd5 De6 32.Dxe6 Sxe6 33.Vd6 Vae8 34.Sc6 Ve7 35.Ve1 Kf7
Jak byste na konci varianty pokračovali? Uveďte ovšem nejen následující postup, ale pokračování varianty. Jinými slovy: pokuste se dopočítat k jednoznačnému výsledku!
Níže nejprve zhlédněme tradiční Sagarův zkrácený záznam partie, oficiálně tedy ChessBase India.
Z množství rozborů jsem dal přednost svému oblíbenému streameru, ukrajinskému KM Alexeji Pugačovi. A (nejen) mladším šachistům opět připomenu možnost spuštění anglického AI dabingu.
bez komentáře
V následujících kapitolách rozebereme tvorbu, formu a možnou budoucnost čtyř dalších účastníků turnaje Masters: Jordena van Foreesta, loňského vítěze a čtvrtého indického mušketýra Aravindha, mistra světa Gukeshe a samozřejmě „monstrum“ Nodirbeka Abdusattorova.
Svou pozornost jsem primárně zaměřil na nové či staronové myšlenky v zahájení, technice hry i na nezbytné a všudypřítomné hrubé chyby.
Jorden van Foreest
V úvodu turnaje se na Nizozemce smálo štěstí jako sluníčko…
Po úspěchu děleného třetího místa ve Wijk aan Zee to docela dlouho vypadalo, že by nizozemská ratingová dvojka mohla v Praze dokonce vyhrát! Přestože se mi van Foreestův nekompromisní styl hry – repertoár zahájení i jisté pohrdání materiálem – docela líbí, nemohl jsem si nevšimnout… nu, že nad ním Caissa držela dosti dlouho ochrannou ruku. Na co sáhl, to mu vycházelo.
Teprve závěr turnaje vrátil vše na svá místa, když v krutém posledním kole jakoby byly zásnuby s naší bohyní zrušené. „Čím van Foreest Caissu tak naštval? Nadužíval snad její přízně?“ mohli bychom si klást otázku. 🙂
Za komedii chyb by se dala označit partie prvního kola Van Foreest,J (2705) vs. Keymer,V (2776). Po 26.Sxd5 (pozice levého diagramu) nakonec bílý dobyl značnou výhodu. Ale co by se stalo, kdyby černý nevyrobil plundr jako hrom? Těžko předvídat.
Po třech minutách přemýšlení následovalo totiž 26…Jg3??. Hrubka na úrovni středně těžkých chesscomovských puzzlí. Umím si přestavit, že se podobný diagram objeví někdy kolem třetí minuty oblíbených pětiminutovek!
Dokážete se, milí čtenáři, dopočítat do výhry? Jorden van Foreest odpověděl za 3 sekundy, ale my přece máme času podstatně více…
Níže nabízím krátký popartiový rozhovor s vítězem. Všechny Van Forrestovy ukázky jsou potom k dispozici na konci kapitoly.
Na prahu prohry se Van Foreest ocitl i ve 4. kole v partii proti druhému Nodirbeku. Komedie hrubek, jak s oblibou říkám a píšu, si v partii Jakubbojev vs. Van Foreest rozhodně s předchozí ukázkou v ničem nezadala! Černý po šesti a půl minutovém přemýšlení právě zahrál 33…Dh4??.
Tu si již nemůžeme hrát se slovíčky a napsat, že Jorden protivníkovu možnost nedocenil. Vyhrávající postup prostě přehlédli oba.
Najdete nejsilnější a zároveň objektivně vyhrávající repliku bílého? Kterak byste po zralé úvaze pokračovali a jaké varianty propočítávali?
Dračí gambit zpět na scéně!
Imponuje mi Van Foreestův repertoár zahájení! Částečně proto, že se nebojí rozehrávat mou milovanou královskou indickou obranu, která je dnes… nu, těžce zkoušeným zahájením, přitom ji však rozehrává poněkud korektněji a s větším citem nežli například Alireza Firouzja. Jordenův snad až ultradynamický styl hry se nezapře. V mých očích však vystoupal až do nebes, když jsem krátce po zahájení 7. kola uviděl…
Hraje se tedy klíčová partie 7. kola Abdusattorov vs. Van Foreest. Je zřejmé, že Jorden, který v turnaji vede, by nic nenamítal, kdyby partie skončila dělbou bodu. Na šachovnici se však po 8…a5 objevila následující pozice!
Před sebou vidíme základní pozici urychlené dračí varianty ve verzi 90. let! Počátkem milénia jsem akcelerovaného draka postupně „vkomponoval“ do repertoáru mnohých svých svěřenců. Pokud nebyli líní a příslušné varianty se naučili – tedy jim porozuměli, málokdy se před mladšími z nich objevila až tato pozice. Nejrůznějších „chytáků“ se totiž v urychleném drakovi či AntiRauzerovi – jak jsem variantu překřtil – najde přehršel.
Proč jsme vlastně spolu s MM Honzou Michálkem hlavní variantu systému nazývali dračí gambit? Méně zkušené čtenáře, ale i „trenéry“, kteří ve své praxi nikdy nesáhli v prvním tahu po pěšci 'e' 🙂 , tu poučím.
1.e4 c5 2.Jf3 Jc6 3.d4 cxd4 4.Jxd4 g6 5.Jc3 Sg7 6.Se3 Jf6 7.Sc4 0–0 8.Sb3 a5
Jde o to, že po dříve takřka povinném 9.f3 odpovídá černý 9…d5!. Pěšec 'a' se potom projeví coby nefalšovaný bojovník o centrum, zejména ve variantách 10.Jxd5?! Jxd5 11.exd5 Jb4 či jednom z hlavních rozvětvení po 10.exd5 Jb4.
Jenže potom přišla na scénu 9.0-0!.
Bílý se nebojí výměny svého centrálního pěšce za pěšce ‚a‘ po 9…a4
10.Jxa4 Jxe4 hraje 11.Jb5.
To byl důvod, proč dračí gambit v této podobě na nějaké dvě dekády zmizel ze scény, aby jej nahradily experimenty s 8...d5 (Dubov, Gelfand) či 8...Ve8 (inspirováno plány Leonida Zacharoviče Steina a jeden čas považováno za nejlepší díky enginům té doby). „Vše“ bylo ale později vytlačeno návratem pod křídla pravého jugoslávského draka po 8...d6 (Anish Giri 2022).
Poznamenám, že vše výše uvedené je pouhou zkratkou. Více se lze dozvědět v přehrávači partie.
Jorden van Foreest jde však v partii po stopách mých původních starých rozborů! Po 11…d5!
12.Sb6 Dd7
vzniká mimořádně zajímavá a nestandardní situace. Zkušeného trenéra tu, myslím, nemůže nenapadnout: „Jak mám odpovědět na případný dotaz týkající se hromadění bílých lehkých figur na dámském křídle? Je takové shromáždění legální? Potřebné? Nebo jde naopak až o jakousi vzpouru proti Jeho Veličenstvu?“ 🙂
Drama na šachovnici pokračuje! Další nejbližší průběh potom obsahuje nejen otazníky k jednotlivým tahům obou protivníků, ale žádají i vysvětlení, jak vlastně příprava černého doopravdy vypadala! Tu skutečně čtenářům a milovníkům urychleného draka doporučím studium partie v přehrávači.
Níže nabízím nejprve stručný rozbor mého oblíbeného streamera a potom též krátké Nodirbekovo vyjádření.
I Caissina přízeň má své limity
Nevylučuji, že jsem – i jako determinista Gödelova světa – Jordenovo nehorázné štěstí poněkud zveličil, avšak byl jsem téměř přesvědčen, že ke zlomu musí dojít. Závěr turnaje byl nakonec nešťastný nejen pro Davida Navaru; dvě porážky utrpěl také Van Foreest.
Příští kapitola článku je věnována vítězi partie. Je tedy, myslím, na místě zhlédnout i krátké popartiové video s Aravindhem.
Van Foreestův závěr turnaje potom ještě podtrhla partie posledního kola!
A co si o této partii myslel vítěz turnaje?
Čtvrtý mušketýr aneb dynamika Philidorovy obrany
Po loňském – pro mnohé nečekaném – pražském triumfu zažil Aravindh docela krutý pád v druhé polovině roku. Říkal jsem si, že moje „překřtění“ tohoto skromného a sympatického mladého muže na čtvrtého indického mušketýra bylo… nu, poněkud předčasné.
(Nelze nedodat, že vzhledem k celkovému výkonnostnímu útlumu všech tří indických mušketýrů lze ovšem dnes Aravindhovu přezdívku „Aramis“ s jistými výhradami „opět“ přijmout…)
Když po prvních pěti kolech utrpěl hned tři porážky, byl jsem přesvědčený, že bude bojovat tak nanejvýše na chvostu tabulky. Aravindh se však v posledních čtyřech kolech jakoby vrátil do svojí loňské formy! Figurová hra, propočet, fantazie – to je jeho parketa!
Přesto mně zdaleka nejvíce zaujala jeho nová koncepce mnohými nejen špičkovými hráči dosti často odepisované Philidorovy obrany!
Aravindh si vylosoval nejhorší možné startovní číslo, a tak musel v prvních dvou kolech bojovat černými proti „vlčákům“ Abdusattorovovi a Niemannovi.
Když rozehrál Philidora proti Nodirbekovi a navíc partii prohrál, říkal jsem si, že šlo pouze o konkrétní přípravu – překvapení na jednu partii (poznamenám, že samo zahájení nemělo s porážkou absolutně nic společného). Jaké však bylo moje překvapení, když stejné zahájení použil nejen v kole druhém, ale i čtvrtém!
Jak Nodirbek, tak o den později Niemann zvolili klasickou cestu se 5.Sc4. Po 5…Se7 6.0-0 0-0 7.Ve1
si Aravindh připravil podle mého názoru jeho stylu dokonale padnoucí 7…exd4 8.Jxd4 Je5!
Jistě, v první partii sehrál svoji roli moment překvapení. Jenže ani Niemann se druhý den nedokázal dobrat výhody. Metoda „stlačené pružiny“ – více známá třeba ze systémů ježka – tu zafungovala takřka dokonale.
Jestli Hans Niemann mohl o Aravindhově opakované volbě Philidorovy obrany ještě pochybovat, potom ve 4. kole s ní musel Vincent Keymer počítat.
Proto jsem s velkým zájmem sledoval zahájení kola. A vida! Německý supervelmistr přišel dokonale připraven. Konečně, dalo se čekat, že půjde do ostřejších střetů a bude se snažit obranu vyvracet modernějšími prostředky!
Výstavba s raným h3 a g4 patří k nejprincipiálnějším a pro černé k nejnebezpečnějším. Nicméně po 9. Dd2
před sebou nemáme pozici s převahou bílého, nýbrž pouze pozici ostrou jako břitva. Pro čtenáře, kteří prošli klasickým šachovým vzděláním, bude zodpovězení následující otázky podstatně snazší.
Jak byste pokračovali na místě černého?
Řešení můžeme nalézt již v následujícím zkráceném záznamu partie v čase 3:50 minuty. Rovnou však poznamenám, že v přehrávači je rozebírána ještě jedna schůdná cesta.
Monstrum Abdusattorov: jak vymačkat vodu z kamene
Výše jsme se již seznámili s řadou ukázek, které nás mohli přesvědčit, že z jedenadvacetiletého Uzbeka se skutečně stává pravé monstrum.
K dalšímu zesílení jeho hry podle mého názoru došlo koncem listopadu loňského roku. Jak jsem již psal v některém z předchozích článků, Abdusattorov začal být ve svých „turnajových nárocích“ poněkud realističtější, k tomu je však přidala praktičnost a trpělivost, tedy umění „počkat si“. Sám Nodirbek toto reflektoval i ve svých popartiových rozhovorech v Praze.
Po neúspěšných vystoupeních v polovině loňského roku ukončil spolupráci s dosavadním trenérem, někdejším mistrem světa FIDE Rustamem Kasimdžanovem. Zároveň uvedl, že nově spolupracuje hned se dvěma trenéry, jejichž jména však zatím nechtěl zveřejnit. V šachových kruzích se přesto objevují spekulace, že by jedním z nich mohl být Vladimir Kramnik, který dříve působil i jako trenér uzbecké reprezentace.
AI jsem zadal úkol zpracovat statistiku výsledků, a to výhradně z klasických partií v roce 2025. Po rozkliknutí je patrný propad Nodirbekových výkonů na turnaji Sinquefield Cup 2025, ale také několik dalších slabších výsledků. Zdá se však, že od listopadového turnaje v Londýně se jeho forma výrazně zlepšila a od té doby předvádí jeden brilantní výkon za druhým. (Nezapomínejme, že se mu dařilo i na mistrovství světa v bleskovém šachu v prosinci 2025.)
abdusattorov_klasicke_turnaje_2025
Podívejme ještě na dvě ukázky Nodirbekových partií.
Závěr partie Navara vs. Abdusattorov, zakončenou Davidovou hrubou chybou, jsme již měli možnost vidět. Avšak jak vlastně k takové situaci došlo? Tu jde právě o ono pověstné „vymačkání vody z kamene“ á la Magnus Carlsen!
V pozici diagramu táhl černý 30…Sf6.
Před námi stojí pozice, kterou by před nějakými padesáti lety, ale vlastně i podstatně později, dávali velmistři extratřídy za remízu.
Formálně má černý jistou iniciativu. Je to proto, že před sebou ještě nemáme čistou koncovku, a pokud nese pozice charakter střední hry, promlouvá nejen do pocitu hráčů aktivita figur. Konečně, i bílý král je o něco slabší a černý střelec aktivnější.
Když si pustíme rozbor na kanálu Agadmators, autor nám připomene převahu bílých pěšců na dámském křídle. Hovoří tedy o statických faktorech hry. Já naopak spíše o dynamických, i když se samozřejmě shodneme na objektivně zcela vyrovnaných šancích stran.
Dál (ve videích či přehrávači) však čtenářům doporučím přehrávání a případné studium výrazně zpomalit! Budeme totiž svědky pravého koncertu zastupujícího a současně skoro jistě i nastupujícího šachového monstra!
Přiznám se, že když jsem začal sledovat přímý přenos – až v pozici, kdy mohl černý získat pěšce a4 v koncovce s věžemi a střelci – a viděl i čas na hodinách, možná bych položil hlavu na špalek s tím, že David prostě takové koncovky neprohrává! Na rozdíl od snad všech českých hráčů (s malými výjimkami GM Jirky Štočka a několika dalších), prošel tvrdou školou studia teoretických koncovek. Zná je lépe, nežli 99% druhých velmistrů a tím pádem zvládá i koncovky praktické. Nu, ale přesto...
Kdo má raději studium ve formě videí, nabízím tu ke zhlédnutí dvě. Samotný Nodirbekův stručný videorozbor je k dispozici výše v podkapitole „Ach, ti proradní různobarevci“.
Naopak obrovskou šanci vypustil Nodirbek hned ve třetím kole. V partii Abdusattorov vs. Keymer rozehrál německý supervelmistr známou variantu opozdilé Tarraschovy obrany dámského gambitu pro mnohé zcela nepochopitelně. Ostré diskuze vyvolal tah 11…Db6N,
který se na šachovnici objevil po 7 minutách přemýšlení. Následovalo logické 12.Dxb6 axb6 13.Vfd1.
Černý s izolovaným pěšcem „dosáhl výměny“ nejsilnějších figur, a to navíc za cenu dalšího zhoršení své pěšcové struktury. Když poté ještě bez ostychu uvedl do pohybu pěšce královského křídla g7-g5-g4, začala struktura jeho pěšců připomínat pro mne nezapomenutelnou poznámku, kterou jsem kdysi našel v knize "černé série" Akiba Rubinstein od Jurije Razuvajeva: „Černí pěšci připomínají nejkvalitnější polotovary z lahůdkářství – všichni jsou odsouzeni k snědení.“
Pokud mohu soudit, celou záležitost v její hloubce nepochopil ani jeden z nejlepších teoretiků a trenérů, které jsem slyšel se k problému Keymerovy volby vyjádřit – totiž supervelmistr Sergej Movsesjan.
Podle mého názoru šlo (11...Db6N) o počítačový produkt s jednoduchým závěrem: černý ve velkých hloubkách vyrovnává. V praxi však musí hrát mimořádně přesně.
Tak se ptám: „Nuže, a o co jiného než o přesnost a náročnost v obraně by měl mladý šachista světové extratřídy s nejvyššími ambicemi usilovat, když ne právě o toto? Navíc v partiích proti nejlepším soupeřům; v turnaji, kde nejde o žádný postup?!“
Pochopitelně jsem se těšil, až zadám danou pozici svému stroji a vyzkouším, jak ji jednotlivé enginy hodnotí.
Nedělám si iluze o nějakých obzvlášť hlubokých znalostech většiny dnešních streamerů 🙂 , a to včetně těch, kteří mají dokonce miliónové základny odběratelů (coby příklad uvedu právě kanál Agadmators). Avšak přesto jsem se podivil, že se patrně dosud nenašel nikdo, kdo by ke Keymerovu novému nápadu s výměnou dam nenašel v teorii zahájení analogii!
Heuristická analýza a analogie
Když se v klasické české westernové komedii Limonádový Joe hlavní hrdina v místním lokálu nedočkal svého oblíbeného nápoje, kolaloky, prohlásil: „Dovolte tedy, abych si posloužil z vlastních zásob.“ 🙂
Zachováme se tedy stejně 🙂 . Cílem našeho snažení nebude pouze pochopit, proč zvolil Keymer tak obtížnou variantu – to jsem se ostatně snažil vysvětlit výše –, ale bez ohledu na názory enginů i ve značných hloubkách se dobrat pravdy. Odpovědět na otázku: „Jaká je kvalita tahu 13…Db6?“ Tedy, pojďme na to!
Po běžných tazích Alapinova systému v sicilské obraně (jeden z nejlepších obranných systémů varianty d7-d5, kterou s oblibou užíval 13. mistr světa Garri Kasparov): 1.e4 c5 2.c3 d5 3.exd5 Dxd5 4.d4 Jf6 5.Jf3 Sg4 6.Se2 e6 7.0–0 Se7 8.h3 Sh5 9.Se3 cxd4 10.cxd4 Jc6 11.Jc3 Dd6 a nyní 12.Db3 Db4 13.Vfc1 Dxb3 14.axb3 0–0
před námi stojí pozice levého diagramu. Dodám, že po 15.g4 Sg6 16.Je5 má bílý na své straně určitou iniciativu. Z didaktických důvodů jsem na pravém diagramu obrátil barvy. Tedy raději zdůrazním, že pozice zůstala totožná. S diagramem napravo pracujeme dál!
Nyní začněme porovnávat pozice z Alapinova systému (obrácené barvy) s těmi, které buď vznikly v partii, nebo vzniknout mohly, pokud by Keymer hrál o něco přesněji.
Pravý diagram ukazuje totožnou pozici jako výše. Černý s izolovaným pěšcem (dále IZP) má tedy ve své moci jistou iniciativu a protivník bojuje o vyrovnání. Na diagramu vlevo však vidíme skutečný obraz Keymerem rozehrané varianty.
Při pozornějším pohledu dojdeme k závěru, že v Alapinově systému na pravém diagramu disponuje aktivní strana s IZP celými třemi (sic!) tempy více.
Snad neuškodí trocha „milého dogmatismu“ 🙂 . Pohrajme si s tím, kde se ona tři tempa navíc v Alapinově systému (u strany s IZP) vlastně vzala! První tempo patří samozřejmě jako takové bílému. Druhé a třetí tempo potom alapinovská strana získala tím, že černý táhl 4x dámou nežli ji vyměnil! Vraťme se k notaci výše. Černá dáma se prošla po polích d5, d6 a b4 a teprve čtvrtým tahem se nejsilnější figury mění! V naší partii Abdusattorov vs. Keymer však došlo k výměně již po dvou tazích Dd4xb6.
Poslední dva srovnávací diagramy již ukazují skutečnou situaci z partie.
Na levém diagramu zahrál právě Keymer 15…Jc6, čímž konečně dokončil vývin figur. Jenomže se podívejme opět napravo, jak by mohla vypadat pozice z Alapinova systému. Strana s IZP nejenže má opět náskok ve vývinu, navíc je ještě na tahu! Postupem 16…Je4 nebo dokonce metodickým 16…d4!? by mohl černý úspěšně bojovat o iniciativu.
Tři vývinová tempa jsou opravdu hodně! A tak jestliže za normálních „alapinovských okolností“ disponuje aktivní strana určitou předností, bez jednoho či dvou temp by mohla vyrovnávat. Se třemi tempy méně má již strana bojující proti IZP zcela jistě přednost. Je ovšem otázkou, jak velká tato výhoda je…
Osobně si myslím, že Keymerův experiment na vyšší úrovni nikdo jen tak nezopakuje, i když černá pozice z remízového koridoru zjevně nevybočuje.
Výtečný rozbor – bez zbytečných dlouhých úvah a variant – demonstruje ve svém videu níže ukrajinský streamer Alexej Pugač. Kdo se však chce do problémů pozice ponořit opravdu hlouběji, nechť zvolí podrobný rozbor v přehrávači.
Mistr světa v přestavbě?
Následující řádky o přestavbě Gukeshova stylu hry jsou samozřejmě mojí domněnkou. Pravda, opírám ji o své zkušenosti nejen z praxe tréninků či konzultací se silnými šachisty, ale i o množství informací z knih a časopisů, které jsem za dlouhá léta načerpal. Požádám tedy milé čtenáře, aby je brali s jistou rezervou…
Není pochyb o tom, že mistr světa na sobě tvrdě pracuje. Období oslav návratu nejvyššího titulu do Indie dávno skončilo a jsem přesvědčený, že Gukesh postupně přestal přijímat pozvánky do nejrůznějších show či poskytovat interview „o ničem“.
Jednou z nejdůležitějších věcí, kterou musí co nejrychleji poupravit či změnit, je jistě zcela nekritické upřednostňování induktivního způsobu uvažování – a nebál bych se napsat naopak „ignorace všeho jiného“! Řečeno jednoduše: pochopit a brát v potaz, že „všechno prostě není možné za šachovnicí spočítat“. Toto si jistě uvědomuje i jeho hlavní trenér Grzegorz Gajewski.
Gukesh musí nutně posílit deduktivní (intuitivní) uvažování v průběhu partie alespoň na nejnutnější míru. Při výběru tahů kandidátů by měl mnohem více využívat selekci, heuristickou analýzu a samozřejmě i další postupy, které nabízí intuitivní styl hry. Alespoň se přiblížit k univerzalitě. Čím dříve mistr světa svůj styl pozmění, tím lépe… ovšem samozřejmě s ohledem na blížící se zápas o šachovou korunu!
Takové kardinální změny s sebou ovšem mohou přinášet – a žel také přinášejí – i pokles výkonnosti a paradoxně zřejmě ještě větší problémy s hospodařením s časem.
V Praze se to projevilo naplno a podle mého názoru byl právě „nepřítel Čas“ hlavním důvodem jeho mizerného výsledku!
Ještě snad dodám: kritickým čtenářům, kteří by chtěli Gukeshe srovnávat s jinými mistry světa či velmi silnými šachisty, a to nejen minulosti, bych připomněl: mistru světa je pouhých devatenáct let. Nebo jinak: byli byste ke Gukeshovi méně kritičtí, kdyby svou „přestavbu“ prováděl coby mistr světa juniorů? Ano, teoreticky by se mohl účastnit i takové soutěže!
Výsledky roku 2025
Výsledky mého oblíbence sleduji samozřejmě velmi pozorně. I proto se docela ostře vymezuji vůči nejrůznějším kritikům a neználkům; řekl bych „typickým glosátorským produktům“ nejen v šachu. Často si nepamatují, co bylo před měsícem, natož před rokem…
Pravdou ovšem je, že v loňském roce zaznamenal mistr světa poměrně razantní propad výsledků. Velmi dobré výsledky zaznamenal pouze na počátku roku 2025 ve Wijk aan Zee (dělení prvního místa s výsledkem +4) a poté v říjnu v klubovém poháru družstev, který se hrál v Řecku (4/5 na 1. šachovnici).
Podrobnější výsledky v turnajích hraných klasickým tempem jsou opět k nahlédnutí zde.
Po stopách tajnosnubné partie
„Возможности шахмат неисчерпаемы“ (možnosti šachu jsou nevyčerpatelné). Tenhle citát 12. mistra světa A. Karpova mám vedle několika jiných neustále v paměti. Žel jej lze chápat i trochu jinak, než Anatolij Jevgeněvič někdy v polovině 70. let zamýšlel. Jsou totiž nevyčerpatelné i z hlediska psychologie.
Dekády let jsem připravoval své svěřence na partie – na nejrůznějších úrovních, byl jsem svědkem nejrůznějších sofistikovaných příprav. Co mě však nikdy nepřestalo překvapovat? Následující typická situace: protivníci bleskově rozehrají připravenou variantu. Potom se jeden z nich – můžeme mu říkat „postižený“ – zamyslí a… jeho první vlastní tah v partii se ukáže jako hrubá nebo dokonce prohrávající chyba!
„Nu dobrá,“ uklidňoval jsem se občas, pokud byl „postižený“ náhodou můj svěřenec. „Stane se! Vždyť má ještě celý šachový život před sebou!“
Nikdy by mě ale nenapadlo, že budu svědkem takto „postiženého“ mistra světa!
Hraje se 3. kolo, partie Van Foreest vs. Gukesh. Ve španělské hře, zavřené variantě, zvolil mistr světa jakousi urychlenou verzi Čigorinovy varianty s Ja5 a c5.
Po 16…Jd4 17.Dg3 vznikla pozice diagramu.
Podle spotřeby času se zdá, že mistr světa musel být s pozicí nejen seznámen, ale znal ji důvěrněji. V tuto chvíli měl totiž na hodinách o několik minut víc, než na počátku partie! Vzhledem k dalšímu průběhu to vypadá, jako by šlo o chybu v Matrixu!
Jedno z možných vysvětlení toho, co se stalo – stane, podávám v přehrávači níže. Otázka přípravy varianty (k partii?) však možná zůstane i tak nezodpovězená.
Po 15 minutách přemýšlení následovalo totiž 17…Db8??.
Podaří se vám černého potrestat? Jak byste pokračovali a jaké varianty se vám podařilo objevit?
K samotné partii dodám, že šlo o jeden z nejslabších výkonů nejen mistra světa, ale i Jordena van Foreesta! Černý mohl dokonce ještě v koncovce vyrovnat šance a nepřesnosti obou stran se kupily jedna za druhou…
A co řekl k samotné partii vítěz? Myslím, že je třeba ocenit Jordenovu skromnost, nebo spíše střízlivost v hodnocení svého výkonu…
Gukeshova noční můra?
Zdroj ChessBase India
Páté kolo turnaje. Mistr světa nastupuje v partii proti Nodirbeku Abdusattorovovi. Stejně jako ve Wijku opět černými. Odehrává se další tragédie s hrubou chybou ve vyrovnané pozici. Jenže tentokrát si na osud mistr světa ztěžovat nemůže! Nodirbek díky dlouhodobé iniciativě v koncovce dam a různobarevných střelců nahnal Gukeshe do druhé časové tísně, vynalézavou hrou jej donutil hledat jediné – ne vždy očividné – tahy a tentokrát podle mého názoru dotáhl partii do vítězného konce zcela zaslouženě!
Konečný výsledek „bere vše“! Pro tuto chvíli není důležité, že z hlediska porozumění pozice jej mistr světa v určitém momentu opět přehrál. Nebo jinak: „Hodiny nejsou u šachovnice pro parádu.“
Bylo by chybou nezastavit se u několika momentů. Abdusattorov sehrál zahájení přespříliš ambiciózně a v jistě nervově vyčerpávající bitvě byl postupně mistrem světa přehrán. Jedna z důležitých pozic vznikla po 17. Sb2.
Za bílým stojí madam Statika se vším všudy – sicilská pěšcová struktura a dvojice střelců tu představují mimočasové faktory. „Jenže co ten bílý král!?“ argumentuje správně nejeden čtenář. Nu ano. Objektivně, v součtu, jsou šance černého vyšší.
Jak byste na místě černého po zralé úvaze pokračovali?
Jak se říká, chleba se začal lámat po tahu 26.Df2.
V této chvíli vládla na šachovnici pevnou rukou madam Dynamika. Známe však její poněkud prchlivou povahu!
Černý má k dispozici nemálo slušných tahů kandidátů, ale… celý turnaj by vypadal jinak, pokud by Gukesh pokračoval metodicky – a ve větších hloubkách i první linií enginů – 26…e4!.
V omezeném čase partie se nedá propočítat vše, jak bychom si přáli. Mistr světa si toho možná byl i vědom, těžko říci. Postupně se začal dostávat do časových problémů, koordinace sil se narušila a Dynamika začala mít se svojí vládou problémy.
Závěr přímého přenosu partie s úžasnou hláškou Lukáše Vlasáka „počítač se zbláznil“ jsme již viděli v kapitole věnované hrubým chybám, pojďme se tedy nyní podívat na celou nesmírně obsažnou partii.
Stručný videorozbor partie můžeme potom zhlédnout zde.
Jediná povedená partie
A tak jsme nakonec byli v Praze svědky jediné celistvé, povedené partie mistra světa. V posledním kole černými, v partii proti Davidu Antonu Guijarrovi, hrál mistr světa v klidu a řekl bych ve formě, na kterou jsme byli zvyklí v roce 2024.
Hezká i poučná partie – ukázka boje dvou jezdců proti Gukeshovým dvěma střelcům by za jiných okolností neunikla pozornosti diváků, glosátorů a hlavně tedy určitě nikoli mojí. Přiznám se ale, že jsem byl již z Gukeshových výkonů… nu, poněkud znaven.
Čtenářům tedy partii předkládám pouze ve formě obvyklého zkráceného záznamu se Sagarovým stručným, ale výstižným komentářem.
Zde je k dispozici krátká Gukeshova popartiová videoanalýza, zhodnocení jeho pražského vystoupení a také jeho názory na blížící se turnaj kandidátů.
Ohlédnutí za Prahou
Na závěr našeho putování pražským festivalem 2026 si ještě dovolím odkázat na dvě videa, která stojí za pozornost. První zachycuje slavnostní zakončení turnaje a předání cen trojici nejlepších – Abdusattorovovi, Maghsoodloovi a Aravindhovi.
Zejména bych však doporučil druhé video: téměř desetiminutový rozhovor s Nodirbekem Abdusattorovem na Lichess.org, který nabízí řadu zajímavých postřehů. Právě zde se mimo jiné zmiňuje i o změně trenéra, konkrétně o ukončení spolupráce s Rustamem Kasimdžanovem.
Závěrečná fotografie nám ještě jednou ukazuje nejen trojici vítězů, ale například i Jordena van Foreesta, Vincenta Keymera, Nodirbeka Jakubbojeva a samozřejmě Davida Navaru. Ten některými svými partiemi… nu, upevní svoji pozici tvůrce překrásných strategických i taktických momentů, které budou zdobit učebnice!
Tím jsme se dostali na konec našeho putování po pražském festivalu. V Praze se tentokrát neobjevil ani jeden velmistr, který se účastní turnaje kandidátů, a tak si „Monstrum z Prahy“ Abdusattorov vinou systému výběru bude muset na svou šanci ještě dva roky počkat. Šachový kolotoč se však nezastavuje – turnaj kandidátů se blíží a právě jemu se samozřejmě budeme věnovat.
Zde jsou ještě jednou k dispozici všechny ukázky – tentokráte pěkně pohromadě.
