Dračí varianta s nabroušenými zuby
Není úplně jasné, zda zvýšený zájem o klasického draka v pořadí 2…d6 způsobilo náhodné vydání několika knih od velmi významných autorů nebo náhle se zlepšující statistika založená hned na několika počítačových objevech v Rauzerově útoku. V každém případě se nezdá, že by taková teoretická esa jako Michail Marin, Gawain Jones či nově Anish Giri zveřejňovali svoje rozbory ve formě knih či databází (o výukových videích nemluvě) zhruba ve stejné době zcela náhodně.
Za všechny nové myšlenky uvedu jednu, jíž preferuje ve svojí knize právě Anish Giri! Po tazích 1.e4 c5 2.Jf3 d6 3.d4 cxd4 4.Jxd4 Jf6 5.Jc3 g6 6.Se3 Sg7 7.f3 0–0 8.Dd2 Jc6 9.Sc4 (jugoslávský útok)
doporučuje holandský super velmistr manévr 9…Jxd4 10.Sxd4 Se6 nebo 9…Da5 10.0-0-0 Jxd4 11.Sxd4 Se6 neobávaje se tedy výměny Sxe6 fxe6. Zjednodušeně řečeno, zdvojení pěšců na sloupci ‚e‘ bylo dříve myslitelné třeba ve variantách s 9.g4 Se6 10.Jxe6, protože tam po otevření linie ‚f‘ vzniká mj. bílému slabina v podobě pěšce f3.
Na rozdíl od ukázky níže se mně zdá ‚Giriho koncepce‘ více než jen hratelná. (Samozřejmě, že pravou novinku dnes nevylovíte; jen online CB databáze uvádí, že se tak hrálo již v roce 1938 v partii Panov,V-Pogrebiskij,J polofinále mistrovství SSSR, Kyjev /10.Sxe6/ a dokonce Fischer,R-Larsen,B mezipásmový turnaj, Portorož, Jugoslávie, 1958 /11.Sb3/.)
Jen doufám, že některý z čtenářů, kteří ještě prošli klasickou šachovou výchovou‚ ‚zvládne‘ i následující novou myšlenku: 1.e4 c5 2.Jf3 d6 3.d4 cxd4 4.Jxd4 Jf6 5.Jc3 g6 6.Se3 Jc6 7.f3. Nyní se začalo objevovat pro mnohé šokující 7…h5.
Tohle kupříkladu použil dvakrát maďarský supervelmistr Richard Rapport na mistrovství světa v blicu (Varšava 2021). Původně jsem nevěřil, že by k tomuto ‚systému‘ hry mohla vyjít kniha, ale je tomu tak. Autor Junior Tay nazývá systém ‚maďarský drak‘. Postup pěšce ‚h‘, který byl předmětem našeho zkoumání v předchozích příspěvcích, tu má samozřejmě také smysl. Jaký či dokonce jaké? To již ponechám na vás, milí čtenáři! Tedy jak myslíte, že černý využije 7. tah po na pohled přirozeném 8.Dd2? Jen ještě dodám, že více se o maďarském drakovi můžete dozvědět na stránkách nejoblíbenějšího šachového webu chess.com.
Staffordův gambit
Dnešní příspěvek se však hlavně zaměřuje na (gambitovou) variantu jiného zahájení. Ruku v ruce s oživlým drakem její popularita prudce vrostla díky obrovskému množství bleskových her online.
Cituji dle zdroje níže: Staffordův gambit je pojmenován po Josephu Staffordovi, americkém šachistovi, který v roce 1950 gambit použil a vyhrál korespondenční hru v šesti tazích: 1.e4 e5 2.Jf3 Jf6 3.Jxe5 Jc6 4.Jxc6 dxc6 5.e5 Je4 6.d3 Sc5 a bílý rezignoval. Kuriózní je, že první hrál Staffordův gambit dle Mega databáze sám Howard Staunton (jeden z nejsilnějších mistrů 19. století) v simultánce roku 1857.
https://www.chessable.com/blog/stafford-gambit-how-to-play-as-white-and-black/
Základní pozice živou vodou vzkříšeného Staffordova gambitu vzniká po 1.e4 e5 2.Jf3 Jf6 3.Jxe5 Jc6 4.Jxc6 dxc6.
Zkušeného a silnějšího šachistu při prvním pohledu na diagram zřejmě přednostně napadnou dvě zásadní připomínky: 1/ kompenzace černého spočívá v otevřených drahách pro všechny černé síly – tedy černý má určitý náskok ve vývinu. 2/ gambit může být stěží úplně korektní, protože v analogické pozici po 1.e4 e5 2.Jf3 Jf6 3.Sc4 Jxe4 4.Jc3 Jxc3 5.dxc3
vzniká základní pozice tzv. Boden-Kieseritzkého gambitu (se svými svěřenci jsme vždy používali název ruský gambit). Zde vlastní gambitová strana, tedy bílý, vývinové tempo Sc4 více, a přece není úplně jasné, zda má za malý materiální deficit dostatečnou náhradu. Ještě vzdělanější teoretik či hráč může zase namítnout (vraťme se zpět k prvnímu diagramu): „Ale kde je napsáno, že královský střelec se nejlépe vyjímá právě na úhlopříčce c5-f2? Pokud se protivník bude bránit pěšcem ‚f‘, tedy f3, potom po odskoku Jf6-h5, s úmyslem Dd8-h4, se může dobře uživit i na diagonále d6-h2!“ Již prizmatem teoretických obecnějších úvah vidíme, že situace není úplně jasná. Sečteno a podtrženo, bílý opravdu musí hrát velmi akurátně a jistě něco o variantě vědět…
Gambit se vrátil z archivu mezi živá zahájení nikoli pro svojí objektivní kvalitu, nýbrž díky útočnému charakteru pozice. Jak uvidíme, právě náskok ve vývinu, možnost v něm doslova bleskově pokračovat a samozřejmě primárně odhalený bod f2, kladou i na silnější hráče značné nároky. Zatímco při dostatku času silný šachista gambit zřejmě vyvrátí za deskou i se skromnými znalostmi hlavních variant a doporučení bílému, bleskovky 5 na 5, lépe však 3 na 3, o bulettu nemluvě, dávají černému excelentní praktické šance.
Nemohu nepřipomenout, že celou řadu šachistů ze všeho nejvíce k použití gambitu ovšem láká pěkná řádka miniatur a vedení prudkých útoků proti bílému králi (i poté co ten stihne rochovat), zatímco vlastní monarcha se skoro ve všech variantách cítí luxusně, ať již pobývá na dámském či svém křídle. I po případném odražení první vlny náporu mívá černý často stále dostatek aktivních figur k vytváření hrozeb. Ty jsou často průhlednější, jenomže zrovna tak ubylo protivníku na hodinách času! Typickým příkladem takovéhoto vývoje je potom blicpartie Gabrielian,A (2472) vs. Caruana,F (2758) Titled Tuesday internet open 27. 9. 2022 v kapitole Druhá vlna náporu.
Dále: často je při útoku na bod f2 či h2 využíván hrdinný pěšec ‚h‘. Tento fenomén, ale i sám o sobě fenomén je kapitolou samu pro sebe…
Ač se autorův záměr stáčí spíše k pomoci bílému, některé (nejen) miniatury doporučuji přehrát si všem čtenářům. A právě efektními miniaturními partiemi, v nichž tedy bílý hrubě chybuje, náš průzkum Staffordova (Stauntonova) gambitu začneme!
Miniatury
Ve Staffordově gambitu najdeme takřka nepřeberné množství léček a miniaturních partií. Silnou stránkou gambitu je též druh pozice. V některých zahájeních téměř neexistuje způsob, jak po první větší chybě hned dostat mat, tu jde ale o zcela běžný jev. Věřím, že když si milí čtenáři přehrají několik těchto perliček, mnoho z nich gambit vyzkouší ve svojí praxi. Zde se opírám i o příspěvky mnoha čtenářů pod některými výukovými materiály ve formě videí. Pojďme na to!
Teoretická vyvrácení
Osvěžení miniaturními partiemi, převlékneme se nyní do bílého oblečení. Protože objektivně má gambit ke korektnosti daleko (můžete samozřejmě ihned namítnout: „A koho to dnes zajímá?“, existuje hned několik cest, jak dobýt téměř rozhodujících výhod. Jde ovšem o to, aby se objektivně přivyhrané pozice hrály bílému zároveň i příjemně v případě blitzu či rapidu! Co má autor na mysli? Omezení typických útočných pokusů černého a zároveň volba takových systémů, kde sám černý musí řešit již od prvních tahů problémy vlastní. Při volbě optimálního systému vyvrácení gambitu jsem se též držel ideje větší volnosti při výběrů našich tahů. Pokud si coby teoretické skorovyvrácení gambitu vybereme systém, kde musíme proti každému útočnému pokusu třeba 5x po sobě najít jediný, navíc nikoli úplně očividný tah, potom jsme na nejlepší cestě vybrat si špatně.
Nu, čtenáři jistě i dle svého stylu posoudí sami, které metody vývinu bílých sil pro ně představují větší luxus.
Dle mého soudu je nejsilnější a nejperspektivnější možností, kterak vyvracet Staffordův gambit tato: 1.e4 e5 2.Jf3 Jf6 3.Jxe5 Jc6 4.Jxc6 dxc6 5.d3 Sc5 6.Se2 h5
(Tak vždy v bleskovkách pokračoval můj vrstevník, spolužák, kamarád i protivník, skvělý taktik Jirka Karlík. Tu se jednak zdá, že předběhl v chápaní významu pěšce 'h' svou dobu minimálně o čtvrtstoletí, ale hlavně správně cítil potřeby gambitu už více než před 45 /sic/ lety!!)
Před námi stojí pozice, nad kterou jsem z výše uvedeného důvodu strávil mnoho hodin či spíše dnů!...
Následuje 7.c3! Více se samozřejmě čtenáři dozvědí v (prvním) rozboru.
Odmítnutý Staffordův gambit
Dá se gambit i odmítnout? Vždyť drtivá většina gambitů umožňuje dárečky materiální povahy ignorovat! „Ano, existuje!“ zní správná odpověď. A krom psychologických výhod, které takové rozhodnutí přináší, zde samozřejmě hraje roli i to, že odmítnutí je samo o sobě dostatečně silné!
Druhá vlna útoku
Ve Staffordově gambitu můžete bílými teoretický souboj vyhrát a docílit silně lepší pozice, jenomže z té může být k výhře ještě hodně daleko. Díky v drtivé většině případů dobře chráněného krále a dobré figurové hře se černý pochopitelně nevzdá. Zejména v případech, kdy vůdcem černých je silnější hráč, se začne odehrávat jakési druhé kolo. Vždyť Magnus Carlsen nám téměř dennodenně a to prosím i ve vážných partiích předvádí pravá kouzla i v pozicích, jež počítač hodnotí kolem 3 i více v jeho neprospěch. Mnohem více partií potom můžeme například právě v jeho sportovním vydání spatřit v online rapid partiích. Tajemství úspěchu, samozřejmě krom zdroje nesmírné praktické síly tohoto šachisty, tkví i ve vhodné taktice boje v ohrožených pozicích. Můžeme vypozorovat: 1/ zrychlení hry a snaha nahnat protivníka do časových obtíží; 2/ vybírat tahy kandidáty, které protivník většinou neočekává; 3/ dbát neustále o maximální aktivitu všech svých sil a jejich vzájemné krytí. (Zde připomenu to, co jsem psal již vícekrát – Carlsenova božská mana spočívá v centru a centralizaci!)
Žel, současný mistr světa se, pokud vím, se Staffordovým gambitem nestřetl a černými jej neužívá. Namísto toho si přehrajeme partii jiného supervelmistra. V bleskovce jeho protivník odrazil bezpečně první nápor a nestal se tedy obětí miniatury, učinil dlouhou rošádu a udržel i jistou výhodu. Kterak jí ale realizovat, když i na dámském křídle může černý postupně útok proti bílému králi vystupňovat? Podle mého poslední ukázka překrásně demonstruje ‚druhé kolo náporu‘ ve Staffordově gambitu. Připomenu, že i tato partie je limitována slůvkem blic.
Miniatury a bitvy
Co by to bylo za příspěvek, kdyby autor neuvedl i nějaké efektní miniatury?! Přestože se v článku věnujeme vyvrácení gambitu nebo tedy dáváme čtenáři na výběr, mnohým šachistům se prostě zalíbí černými (o tom ostatně svědčí množství videí, které lze na webu k tomuto gambitu najít). Níže tedy čtenáři najdou roztomilé, efektní miniatury, ale i složitější ‚staffordovské souboje‘.
Ještě jeden gambit!
Na stránkách sovětského tisku vyšel někdy koncem 70. let či počátkem dalšího desetiletí obsáhlý rozhovor s tehdejším 12. mistrem světa Anatolijem Jevgeněvičem Karpovem. Název rozhovoru hlásal: „Možnosti šachu jsou nevyčerpatelné!“ Minimálně až dodnes toto platí a šach je stále i pro supercomputery záhadou, tedy tzv. nepřesnou matematickou rovnicí, chcete-li rovnicí, jež nemá řešení.
Na závěr příspěvku tedy uvedu diagram ještě jednoho gambitu. Vzniká též z ruské hry, též černý obětuje pěšce ve třetím tahu a rovněž je celkem vhodnou zbraní do partií s kratší časovou kontrolou. Ač se samozřejmě gambit tu a tam vyskytl již dříve, podpis pod ním zcela jistě nese geniální gruzínský šachista Baadur Jobava. Gambit vzniká po tazích 1.e4 e5 2.Jf3 Jf6 3.Jxe5 d5!?
, ale o tom snad zase někdy příště…
