Motto: Maximalistické pojetí v šachu označuje styl, kdy se hráč snaží nalézt objektivně nejlepší tah v dané pozici, bez kompromisů, i za cenu vysoké časové a energetické náročnosti.
Z nejvýznačnějších šachistů (nejen historie) pro mě byl vždy synonymem šachového maximalismu především Alexandr Alexandrovič Alechin!
Nejmladší mistr světa zažil po zisku titulu první vážnější neúspěch na turnaji Bukurešti! Ne, nejde jen o počet bodů pod 50%, ale o nejméně dva vysloveně varovné příznaky v oněch dvou prohraných partiích, když těch mohlo být i více… asi tak stejný počet jako nevyužitých příležitostí. V článku se zaměřím na Gukeshovy ukázky, když rovnou napíšu, že celý turnaj se mně jevil, jak se říká, nemastný neslaný. Jen 14 rezultativních partií, 5 remíz do 30 tahů, některé navíc ve známých teoretických pozicích. Největší radost z takového výsledku bude mít zřejmě Jan Henric Buettner vydatný sponzor nesmyslu 960. Přitom všechno mohlo být jinak, kdyby toho Gukesh v prvním kole paradoxně neviděl za šachovnicí tak mnoho a výhra s pozdějším vítězem mu neproklouzla mezi prsty.
V době kdy píšu tento článek se hraje v Norsku tradiční superturnaj. A co los nechtěl? Hned v prvním kole na sebe narazili 16. a 18. mistr světa! Jak jinak mohla partie skončit, nežli vrcholnou časovou tísní v extrémně náročné pozici na propočet s řadou jediných tahů?!
V partii druhého kola – jako přes kopírák – podlehl mistr světa opět… ale o tom až na konci článku.
Mistr světa oslavil 29. května devatenácté narozeniny. Myslím, že provést, zejména v souvislosti s posledními turnaji, jakousi roční inventuru je plně na místě!
Pokles formy a jeho příčiny
Asi nikdy nezapomenu na kratičký úsek článku, který byl uveřejněný někdy koncem 70. let. Trenér (pravděpodobně A. Nikitin) v něm mladičkému Garrimu domlouvá (samozřejmě parafrázuji): „Garri, takhle to nejde! Vždyť ty jsi skoro v každé partii v časové tísni!“ „Ale když ono je tam tolik variant!“ odpovídá budoucí mistr světa. Kasparov vždy patřil mezi šachové maximalisty. V každé pozici se snažil najít nejlepší tah! Ostatně, čtenářům, kteří nikdy neměli v ruce knihu Moje šachová kariéra (1973-1985) doporučuji do ní nahlédnout. Co všechno dokázal školák Garri propočítat (a jak sám občas píše bez zvláštního úsilí) a jaké fantastické obraty za šachovnicí objevoval je prostě nevídané! (Neodpustím si přidat jednu zajímavost. Po exhibičním zápasu Kasparov vs. Miles v roce 1986, který skončil 5,5 - 0,5 anglický velmistr prohlásil: "Myslel jsem si, že hraju proti mistru světa, nikoli proti monstru s tisíci očima, které všechno vidí!“)
Mám za to, že Gukesh je v tomto identický typ šachisty. Samozřejmě, že krom snahy nalézat nejlepší tahy intenzivně vnímá i šachovou krásu a tedy jí i občas podlehne. Maximalismus, touha vše co za deskou vidí dopočítat, nezměrná bojovnost, ale asi i vrozená vlastnost přeceňovat své šance (stejně jako mladý Garri – jak se sám později přiznal – měl v mladých letech tendenci přeceňovat dynamické faktory boje) mohou potom vést a samozřejmě vedou k občasným karambolům! Své sehrává i jakási představa povinnosti k titulu mistra světa. Totiž hrát rovné pozice se všemi na výhru…
Jedno vysvětlení Gukeshova neúspěchu na turnaji v Bukurešti a začátku turnaje ve Stavangeru jsem tedy právě v krátkosti popsal. Můžeme mu uvěřit plně, považovat ho za vysvětlení částečné nebo hledat příčiny jinde.
Přiznám, že objasnění druhé, pragmatičtější, zní i mně poněkud konkrétněji. Dovedeme si asi představit, jaký humbuk dokázala média vytvořit po Gukeshově prosincovém vítězství a zisku titulu mistra světa. V pouhých 18 letech se asi – a to ještě v tom nejlepším případě – s nejrůznějšími pozvánkami nejen k rozhovorům, večírkům, ale třeba i k nabídkám reklam, nedokáže plně vyrovnat nikdo. Ale zbývá potom dost času ke každodennímu mnohahodinovému tréninku? Obávám se, že nikoli!
Třetí vysvětlení má také něco do sebe, přestože obě předchozí nikterak nevylučuje. Opírá se o tradiční pokud! Gukeshovu duševní pohodu narušila hned v prvním kole bukurešťského klání vypuštěná obrovská šance porazit, jak se ukázalo, budoucího vítěze. Podobný karambol se potom udál v kole třetím…
když se nedaří…
Abychom se mohli níže věnovat plně vystoupení mistra světa, začněme od konce…
Výsledky a nezbytný blic
Konečná tabulka třetí akce Grand Chess Tour vypadala takto.
Vedoucího Praggnanandhu v posledním kole dohnali, a na +2 se tak vyšvihli, ještě Firouzja a Vachier-Lagrave. V následném blic tiebreaku, tedy miniturnaji, potom prokázal nejpevnější nervy Praggnanandhaa a slavil tedy po Wijk aan Zee další triumf!
Podívejme se nyní netradičně na přenos poslední partie bukurešťského klání, zato s tradičním Sagarovým komentářem 🙂 .
… tedy, blicařským monstrem bych v téhle partii vítěze zrovna nenazval. Co říkáte, milí čtenáři?!
Všechno mohlo být jinak, kdyby…
Po skončení prvního kola a zhlédnutí partie Gukesh vs. Praggnanandhaa jsem měl obrovskou chuť přidat na stránky diagram kritické pozice z partie neprodleně. Nebudu zatím prozrazovat příliš. Jen napíšu, že něco podobného jsem snad za svoji kariéru neviděl… nebo jsem dávno zapomněl. Situaci tedy alespoň částečně napravím nyní!
Černý právě táhl 20…Vb8. Mistr světa strávil nad odpovědí 15 a půl minuty! Pokud chcete milí čtenáři pojmout úkol nebo tedy test vážněji, doporučuji se nad pozicí zamyslet nejméně na stejnou dobu.
Jak byste bílými pokračovali a kterak hodnotili svoje vyhlídky?
Kritickou pozici našeho testu rozebírá i streamer na kanálu agadmator's Chess Channel v čase asi 5.30 minuty.
„Když ty moc přemýšlíš!“
Nejnenáviděnější věta, kterou jsem slyšel v době svého mládí stokrát. A netýkala se samozřejmě pouze milované hry v souvislosti s permanentními časovými tísněmi. Byl jsem tak třeba kolikrát kárán na můj zlozvyk počítat v nejrůznějších karetních hrách variace na základě karet, které, jak se říká, již šly. Patřil jsem též mezi maximalisty odkojený Alechinovými a později Kasparovovými partiemi…
Gukesh se (samozřejmě na nezměrně vyšší úrovni) střetl podle mne se stejným fenoménem. Kdyby si kombinace nevšiml, nalezl by výhru bez nejmenších problémů. A ty lze dokonce najít za pomoci intuitivních úvah. Šachisté deduktivního způsobu myšlení (tedy od obecného ke konkrétnímu; Mark Dvoreckij je nazýval intuitiky), byť o několik tříd slabší nežli mistr světa, by jedno z nich z největší pravděpodobností zahráli, protože by je, stejně jako 99% jiných smrtelníků efektní manévr prostě vůbec nenapadl. Druhou zahozenou šanci 26.Je5 lze ale už považovat spíše za teoretickou. Zápletek tu bylo mnoho, bílý král slabý, a zcela jistě by se do hry vpletla časová tíseň.
Dovede si představit moment, kdy zjistíte, co ukazuje engin ve 21. tahu a jak vypadá jeho hodnocení?? Takováto mírně řečeno mrzutost může kdekoho vykolejit, když ještě přičtěme, že mistr světa měl/má Praggovi co vracet…
Jako na houpačce
Po remíze černými v druhé kole v partii proti Abdusattorovovi vypustil mistr světa další obrovskou šanci na (efektní) výhru i v kole třetím. Pravda, tam jej zřejmě pověstný až nekritický optimismus dovedl později v jednom momentu až za hranici prohry. Správně se však z partie měla vyklubat miniatura. Podívejme se na kritické situace z partie Gukesh vs. Deac.
V Nimcovičově zahájení, které po pozdějším d4 přešlo pod křídla Zuckertortova systému ve hrách dámským pěšcem, získal bílý na levém diagramu po 17.Jdf3 velmi sympatickou pozici a zřejmou výhodu. Avšak po chybném 17…Je4? alespoň tedy mě přímo bije do očí…
Jak byste na místě mistra světa pokračovali?
Není prohra jako prohra
Nevím jak jiní, ale mně osobně nejvíce v turnajích nerozhodilo, když jsem partii prohrál hrubou chybou, ale když jsem po prohrané partii vlastně nevěděl, kde přesně jsem se dopustil chyb. Nebo mně nebylo jasné, jaký plán vůbec volit. To mohl být varovný příznak špatné formy! A přesně toto se podle mého stalo Gukeshovi v partii 4. kola! Jestli jsou dvě vypuštěné příležitosti v prvních třech kolech velmi nepříjemné, a závěr třetí partie proti Deacovi varovný, potom po téhle prohře muselo být extrémně těžké vrátit se zpět do relativně krátkého turnaje!
Nyní se tedy podívejme, co se vlastně stalo. Ostřílený francouzský supervelmistr Maxime Vachier-Lagrave se podle mého rozhodl velmi moudře, když zvolil bílými právě skotskou hru, konkrétně dnes opět módní variantu 1.e4 e5 2.Jf3 Jc6 3.d4 exd4 4.Jxd4 Sc5 5.Jb3
Brzy se totiž ukázalo, že mistr světa se v jemnostech varianty neorientuje! Ono například nahlédnout do statistik toho kterého pokračování je sice pěkné, ale občas mám pocit, že stále méně vypovídající! Statisticky nejhranější výstavba černého totiž vede třeba i k takovému druhu pozic, kterou vidíme na diagramu.
Postup 11…Dg6 samozřejmě sleduje likvidaci malého centra pomocí bočního úderu f7-f5. Obecně správný plán však přivedl černého brzy k nepříjemným problémům a krajně nepohodlné pozici (mnohem více se lze dozvědět v podrobném rozboru partie v přehrávači).
Otázka pro vás, milí čtenáři: Jak byste nyní na místě bílého pokračovali?
Bílý posléze – již po protivníkově 15. tahu – dobyl obrovské výhody, tu však dvěma slabšími tahy po sobě (chyby chodí v páru!) skoro celou rozpustil! Po 18…Je5
před námi stojí složitá pozice již s oboustrannými šancemi. Následující pasáž, kterou najde čtenář i v rozboru, je tak důležitá, že jsem se rozhodl vložit ji i přímo do textu. Primárně se týká zeleného pěšce h6, od roku 2018 nazývaného Alpha Zero pěšec 🙂 .
"Černý je jistě z nejhoršího venku," bylo by na místě prohlásit. Tu ale nemůžeme projít mimo konstatace nebetyčného rozdílu mezi teoretickým hodnocením blížícímu se vyrovnání a skutečnou situací za deskou. Můžeme totiž předpokládat dlouhodobé problémy v souvislosti s oslabeným postavením krále. A to nejen ve střední hře. Alpha Zero pěšec může černého strašit třebas ještě v hluboké koncovce!
Do smrti nezapomenu na didakticky brilantní vyjádření exmistryně světa Alexandry Konstenjukové. V jednom z přímých přenosů na adresu 'h' pěšce a násobného využívání v moderní praxi Alexandra Konstantinovna vyhodnotila jeho kladné vlastnosti následovně (parafráze): "... Ještě v samotné koncovce přináší problémy. Zmizí-li z šachovnice pěšec h7, rázem vládne aktivní strana volným pěšcem na 6. řadě. Avšak i v případech, kdy se samotný hrdinný pěšec stane slabým, takříkajíc na odběr, bude jeho byť i úspěšný lov spojen většinou se ztrátou času a vždy i s decentralizací černé figury - lovce!"
Takovou trenérku bych přál každému čtenáři!
Posuňme se v této pro Gukeshe nešťastné partii ještě o kousek dál. Následující otázka ovšem již směřuje k velmi vyspělým šachistům! Jak by ne, vždyť ji v partii nedokázal správně zodpovědět ani mistr světa! Maxime právě zahrál 20.f3.
Bílá pozice se tváří přívětivěji. Ovládá více prostoru, král je lépe zabezpečen a centralizace těžkooděnců vzbuzují úctu. Na druhé straně vládne černý mohutným forpostem Je5. Pravda, jde o jedinou figuru, která je se svým osudem spokojenější, nežli její protějšek. Ale to k variantě skotské hry s 5.Jb3 už tak nějak patří.
Přiznám se, že další postupy Gukeshe za deskou neumím vysvětlit jinak, než právě neporozuměním pozice. Zřejmě nebyl v tuto chvíli schopen najít vhodné tahy, ale zejména se asi topil ve výběru plánu. A tak se možná rozhodl čekat?!
Otázka pro vás, milí čtenáři: Našli byste v pozici vhodný postup, popřípadě plán dalšího rozvinutí hry černého?
Ještě snad připíšu upřesňující dotaz a zároveň malé nasměrování. Čím je tato pozice příbuzná s partií prvního kola Gukesh vs. Praggnanandhaa?
Níže přikládám video s krátkým rozborem (zejména zahájení) toho nejpovolanějšího, totiž 13. mistra světa Garriho Kasparova!
Následuje tradiční videopřenos partie. I Gukeshův výraz tu o lecčems vypovídá…
Nejhrůznější na závěr!
Nejslabším článkem Gukeshovy hry (nyní neberme v potaz jeho zlé hospodaření s časem) jsou bezesporu koncovky! Toho jsem si všiml už dávno a potvrdil mně to například i loňský turnaj kandidátů. Měl jsem ale za to, že nedostatky se logicky týkají spíše technických (praktických) končících her. Šachisté induktivního střihu (od konkrétního k obecnému) mívají v žákovském, dorosteneckém a juniorském věku největší problémy právě logicky tu. (Připomenu fakt, na který mnoho šachistů zapomíná: Gukesh se stal formálně juniorem až 29. 5. 2025 🙂 !)
Smutnou výjimkou byl až donedávna Alireza Firouzja. Výjimkou ve smyslu, že supervelmistr s obrovským potenciálem nejenže často kazil praktické koncovky, ale neovládal ani základní teoretické, tedy popsané v učebnicích. Na stránkách mohli čtenáři vidět nejeden příklad jeho karambolů kupříkladu neznalosti pěšcových koncovek.
Avšak paradoxně (?) právě v partii 6. kola bukurešťského turnaje Firouzja vs. Gukesh bylo vše naopak! Podívejme se!
Bílý se právě rozhodl vyměnit svého pěšce 'f' za b4 a táhl tedy 52.f6. Mistr světa po osmi a půl minutách přemýšlení obchod akceptuje. Dodejme, že nic jiného hrát nemůže, což je ale i pro daleko méně silné šachisty zcela očividné. Hrozí přece 53.Kf5! Nad čím tedy Gukesh tak dlouho dumal? Nabízí se logická odpověď: dopočítal se do pozic – teoretických koncovek a možná si ještě ověřoval či vzpomínal na to, co se jako malý klučina nemohl neučit! Avšak jak se ukáže, jde o zásadně chybnou úvahu, omyl! Následovalo tedy 52…Sxf6= 53.Vxb4.
Hrozí především 54.Vb6. Otázka pro vás, vážení čtenáři. Ať už teoretické koncovky tohoto druhu znáte nebo ne a budete se tedy řídit pouze zkušenostmi či citem: Kam byste ustoupili svým střelcem?
Zatím jen napíšu, že zde mistr světa hrubě chyboval! Fanouškům nejen v celé Indii se asi na okamžik zastavilo srdce, a já coby jeho ctitel jsem hudroval, v jakém že to žijeme Matrixu. Zároveň mne napadlo: „Copak tomuhle říká třeba 12. mistr světa Anatolij Karpov, pokud přenos sleduje či se později na partii podívá! Nevěřícně kroutí hlavou? A jak reaguje jeho nástupce na trůnu? Tipoval bych úšklebek nebo smích!
Po dalších celkem snadno propočitalených tazích (za 8,5 minuty zcela určitě!), po 59…Kh7, se totiž pozice proměnila v teoretickou a notoricky známou koncovku.
„Tohle že je teoretická koncovka?“ zeptá možná některý mladší čtenář. Inu, kdo nevěří nechť shlédne níže!
Graficky upravený diagram s textem pochází z brožurky Luďka Pachmana Šachové koncovky v praxi vydané roku 1990 nákladem dnes skoro neuvěřitelných 10 000 výtisků! Domnívám se, že další slova jsou zbytečná…
Stoprocentní přesnost!
V Bukurešti se mistru světa vydařila jediná partie, v níž podle Sagara dosáhl 100% přesnosti…
Stavanger 2025
V době blížících se Gukeshových 19. narozenin byl 26. 5. v Norsku rozehrán dle účasti jeden z nejsilnějších turnajů posledních let. Vše by bylo skvělé, kdyby si organizátoři neodpustili své oblíbené výstřelky s přehráváním remíz blic armageddonem, 3 body za výhru i nezvyklým tempem hry (tedy vším, co vyhovuje exmistru světa Carlsenovi). Tentokrát 2 hodiny na 40 tahů s přídavkem 10 sekund, ale až od 41. tahu. S velkou pravděpodobností tedy víme, v co se zvrhnou závěry partií. V nejlepším případě se tak hráči připraví na onu armageddonovou blicku, která dle propozic následuje po 20 minutové přestávce 🙂 .
Dle rating listu FIDE k 1. 5. 2025 se turnaje účastní hráči 1. až 5. místa světového žebříčku a Wei Yi, který se nachází na 8. místě!
Na závěr našeho zhodnocení Gukeshových výkonů v Bukurešti se ještě podívejme, kterak dramaticky probíhalo 1. kolo až 3. kolo turnaje v Norsku. Za prvé Carlsen vs. Gukesh…
Záznam 2. kola: Erigaisi vs. Gukesh. Zavěr partie byl opět ozdoben permanentní časovou tísní.
Takové hospodaření s časem musí nutně vést ke karambolům! Naštěstí ve 3. kole si již mistr světa čas ohlídal.
Nejprve zhlédněme krátký videorozhovor po skončení partie. Gukesh samozřejmě dobře ví, co je třeba učinit: největším viníkem jeho propadů je Time management!
V přehrávači níže jsem poněkud stručněji okomentoval partie Erigaisi vs. Gukesh a Gukesh vs. Nakamura z 2. a 3. kola.
A takto vypadá ono tradiční přehrávání remíz ve Stavangeru. Bílý dostává 10 minut, černý 7, i tu bez přídavku. K potvrzení remízy musí bílý vyhrát, černému stačí k zisku 1,5 bodu samozřejmě i remíza. Níže se tedy ještě můžeme podívat na záznam zajímavé blic partie Gukesh vs. Caruana ze 4. kola.
Maximalismus
Spíše pro zábavu ještě přidávám odpověď tzv. umělé inteligence na moji otázku ohledně šachového maximalismu 🙂 .
Moje otázka AI: V šachu znamená "maximalistické pojetí" snahu o nalezení nejlepšího tahu v pozici partie i za cenu ztráty času na přemýšlení či energie. Je tato definice správná?
Odpověď: Ano, tato definice je v podstatě správná a výstižně popisuje „maximalistické pojetí“ v kontextu šachu.
Podrobnější vysvětlení:
V šachu maximalistické pojetí často označuje styl, kdy se hráč snaží nalézt objektivně nejlepší tah v dané pozici, bez kompromisů, i za cenu vysoké časové a energetické náročnosti. Tento přístup může vést k:
- hlubšímu pozičnímu porozumění,
- vyšší přesnosti, ale zároveň
- vyššímu riziku časové tísně nebo únavy během partie.
Kontrastní přístup: prakticismus
Oproti tomu praktický přístup (často označovaný jako pragmatický) znamená, že hráč volí dostatečně dobrý tah, který sice nemusí být objektivně nejlepší, ale:
- je snadnější na výpočet,
- šetří čas a energii,
- případně klade praktické problémy soupeři.
Shrnutí:
Ano, v šachu „maximalistické pojetí“ znamená snahu o nalezení nejlepšího (ideálního) tahu v dané pozici, často bez ohledu na časové a energetické náklady. Tvoje definice je tedy správná a odpovídá tomu, jak se tento pojem v šachové komunitě chápe.
29. 5. oslavil mistr světa devatenácté narozeniny...
... my se ke gratulantům dodatečně připojujeme!
