V minulém článku jsem se zabýval novými pohledy na funkci krajního pěšce ‚h‘. Kladl jsem otázku, kdo zvedne první hozenou rukavici a napíše bezesporu objemné dílo o tom, kterak hlavně počítače povýšily na počátku milénia tohoto mnohdy skromného pěšce mezi novodobé hrdiny.
A ejhle! Při sledování online rapid turnaje, jakéhosi vzdáleného souboje mezi mladými nadějemi a staršími ostřílenými hráči, se objevila partie, v níž právě dnes adorovaný krajní pěšec stál od prvních tahů v čele silného tlaku.
Je jen škoda, že jeden z mladých indických zázračných dětí, dnes dorostenec, asi šachovému světu nejznámější Rameshbabu Praggnanandhaa nedokázal svojí obrovskou výhodu realizovat a partii dotáhnout do vítězného konce.
Partii jsem k rozboru vybral ovšem i z jiného důvodu: ve svém minulém příspěvku ‚2033: 1.h2-h4!…‘ jsem ‚zapomněl‘ na něco zásadního. Pěšec ‚h‘ totiž nemusí být ‚živý‘, nemusí být na desce již přítomen. To jeho duch se může – snad spolu s Caissou - vznášet nad deskou, a přesto dokáže ostatní druhům ve zbrani vypracovat…nu, snad můžeme říci přivyhranou pozici už v prvních tazích zahájení! A to prosím ve variantě, která celá léta sloužila příznivcům Ufimcevovy obrany jak se říká vírou a pravdou. Jako jistý lék v nebezpečném systému 1.e4 g6 2.d4 Sg7 3.Jc3 d6 4.Se3, jenž se objevil na scéně někdy v 90. letech minulého století a začal příznivce Pirc-Ufimcevovy obrany nejen dráždit, ale doslova i drtit.
Domnívám se, že šlo především o anglické šachisty v čele s Raymondem Keenem, kteří po nějakém čase zpopularizovali pokračování 4…a6.
Velmistr Keene měl ostatně ve zvyku provokovat podobnými postupy jako a6, Jf6+e6 a podobně i v řadě jiných variant Ufimcevovy obrany. Protože jsem však ve své milované obraně tu narážel na problémy po obyčejném návratu do Pirce po 4…Jf6 (vše je podrobně vysvětleno v partii), přidal jsem se nakonec ke skupině šachistů – ‚Keenovců‘.
Přesto na mne – změnu názoru - ovšem měla rozhodující vliv partie, kterou okomentoval v roce 2001 nejen velmistr, ale i geniální teoretik Marek Vokáč.
(Možná spolu s Caissou a jistě s nelibostí hledí i na dnešní šachový svět, v němž se na prvním místě řeší nápověda i u vážných partií již několikrát z podvodů usvědčeného amerického šachisty. Ve chvíli, kdy píšu tyto řádky, Hanse Niemanna usvědčuje z nápovědy ‚jen‘ drtivá statistika.)
Do Markových komentářů nebudu proti svému zvyku 🙂 téměř vstupovat.
Takto se tedy černí před cca 20 lety vyrovnávali s hyper nebezpečným systémem 4.Se3 nejčastěji spojovaný s plánem Dd2, 0-0-0 a často f3 s pokusem o rozvinutí Rauzerovského útoku po vzoru dračí sicilské.
Nyní však ke slíbené partii. Rovnou napíšu, že útočný systém, který indický supervelmistr demonstroval, se mně přes veškerou snahu nepodařilo znehodnotit! Tím mám na mysli byť jen skromnou žádost alespoň trochu důstojné protihry, kdy bílému třebas zbude jen drobná výhoda. Více se samozřejmě čtenář dozví v samotné partii, včetně testu v jednom z nejdůležitějších momentů partie.
Mistr světa po učiněném 6.h5!
Podle některých rozborů a asi i videí, Magnus Carlsen po skončení partie protivníku dokonce zatleskal. To mi připomnělo podivný americký film 'Tah pěšcem' v němž Boris Spasskij představovaný hercem Lievem Schreiberem, vypadající jako agent KGB, po poslední partii též vstal, aby Bobbymu spolu s přítomnými diváky zatleskal. (Ve skutečnosti většina Islanďanů potrestala Fischerovo příšerné chování prostě tím, že brzy otočila list a přála úspěch sympatickému Borisi Vasiljeviči.) Kladu si otázku, zda by Magnus tleskal i v případě, kdyby byl roztrhán někde kolem 20. - 25. tahu, tedy pokud by Pragg našel správný 13. nebo 28. tah! 🙂
Indický supertalent na tuhle svým způsobem nešťastnou partii jistě 'zapomene'. Vždyť jej ještě čekají úspěchy, o kterém se mládeži dekadentního západu (s výjimkou Jevrejců a několika málo výjimek) může jen zdát! Vždyť nač 'zbytečně' intenzivně přemýšlet a namáhat mozek, když se dají v co nejdražším mobilu...lovit Pokémoni 🙁
Rameshbabu Praggnanandhaa nad šachovnicí
