Níže se můžete především seznámit s řešením 'Dubovovy' náročné úlohy, kterou jsem před několika týdny vložil na stránky. V textu ale také zavzpomínám na fantastické retrográdní úlohy geniálního německého skladatele Wernera Keyma. Kdo z vás, milých čtenářů, má znovu chuť a čas, neshání zrovna vytrvale zboží, které budeme na podzim či v zimě zřejmě potřebovat nebo nesleduje tak intenzivně šachovou olympiádu, svou neúčastí nejméně dvou nejen šachově nesmírně silných států, připomínající tak letní olympijské hry 1984 v Los Angeles, může se ponořit do řešení.
Zopakujme si nejprve zadání: Vytvořil černý pevnost nebo ne? Může bílý vyhrát? Pokud ano, tedy jak?
Řešení (úvaha, retrográdní analýza, psychologie)
1/ Po chvíli přemýšlení bychom měli dojít k prvotní úvaze: bílý vyhraje pouze a jen v případě, že jezdec pronikne na pole f5 a posléze sebere pěšce h6! (Černý se ocitne v zugzwangu s králem na h7!)
Jak na to? Jezdec dokáže přes můstek a4 přeskákat na pěkné pole d5, ale to samo o sobě k zisku klíčového bodu f5, a tedy pěšce h6, nestačí, protože pole e7, d6, nemluvě g7, si černý král ohlídá. (Rovněž samozřejmě zavrhneme, že by mohlo při správné obraně stačit obětovat jezdce na b4, f4, d4 či g5.)
Víše popsané pokusy ‚proskákat se shora‘ k pěšci h6 přes f5 či g8 jsou tedy falešné, i když...
Ale vždyť jezdec se může na klíčový bod f5 dostat ještě jinudy - zpředu. Přes pole h4! V takovém případě jde sice o kombinaci, černý může jezdce vzít, ale následná pěšcová koncovka je pro něho beznadějná. Opět vzniknou pozice nevýhody tahu.
"Máme řešení!" mohl by vykřiknout méně zkušený a zřejmě mladý, poněkud horkokrevný, šachista, který je 'se vším hned hotov'. Ale kdepak! Ocitli jsme se teprve za prvotním bodem úvah!
2/ Náš klíčový můstek tvoří tedy bod h4! Kudy ale v omezeném prostoru bílého tábora jezdce na h4 převést? „To nejde!“
Zde nám již musí pomoci geometrie a retrográdní analýza (i když, pravda jiného druhu, než některé neuvěřitelně složité retrográdní úlohy a úvahy německého problémisty Wernera Keyma)
3/ Jezdec musí projít i protivníkovým táborem nejen proto, aby se pokusil vniknout na f5 (po chybě černého), ale...aby přeskákal na políčko a3, vytvářeje tak další kombinaci. Pokud bude v blízkosti pole a3 stát náš král, tomu málo prostoru samozřejmě nevadí a ‚rád se na dámské křídlo projde‘ , potom si jezdec zaskáče: a4-b6-d5-c7-b5-a3), přijetí oběti povede opět k výhře pěšcovky.
4/ jezdec i král se přesunou zpět na královské křídlo, bílý využije svůj vysněný můstek h4, jezdec skočí na f5 (přes c2-e1-g2-h4) a...úkol je splněn!
Již bez dlouhých komentářů, jen s pohybem figur na šachovnici, by k dosažení výhry mohl bílý pokračovat například takto. (Na pořadí tahů bílých kamenů nezáleží, král turista musí beztak na dámské křídlo a zpět, takže pokud se necítí, může si cestou oddáchnout a ponechat svého důstojníka si ‚mezitím‘ trochu zaskákat.)
Níže uvádím 'lidské' i 'počítačové' řešení. Pokud máte doma silnější 'dvižok', měli byste dojít k závěru, že bílý matí nejpozději ve 43 tazích...
Celá retroanalýza v sobě ještě skrývá záludný psychologický aspekt, dá se dokonce snad říci bluf! Řada řešitelů zcela určitě najde přesun jezdce přes a4, potom se však budou marně dobývat na f5 'shora'. Na první pohled hotová práce narazí posléze na problém, a i když ve skutečnosti jsme na počátku správné cesty, váháme, zda ji neopustit, jako tomu bývá, když něco pěšky či i v automobilu hledáte a zdá se vám, že už to trvá moc dlouho. Začnete pochybovat! Řada i zkušených šachistů se celého projektu vzdá a počne zkoušet jiná, ale ovšem, jak již víme, falešná řešení!
Ještě zopakujme, že Daniil Dmitrijevič není autorem této retrográdní úlohy, pozici ve studiu stavěl z hlavy a figury mohou tedy v originálu stát i jinak. Byl bych proto vděčný čtenářům: Pokud byste znali pravého tvůrce, dejte mi prosím na vědomí. Předem děkuju.
Na počátku řešení jsem opět po čase na stránkách zmínil německého geniálního šachového skladatele, pedagoga a hudebníka v jedné osobě Wernera Keyma. Nemáte chuť se zamyslet nad jeho (též retrográdní) studií?
Bílý na tahu vyhraje.
